Šeky

Šek je klasickým nástrojem platebního styku, který je použitelný jak pro výběr hotovosti, tak jako nástroj

bezhotovostního placení. Jeho využití v hospodářské praxi je ovlivněno především tradicí.

Jde (podobně jako u směnky) o cenný papír, pro jehož uplatnění je rozhodující existence podstatných

náležitostí šeku (nikoliv důvod vystavení šeku).

Ve světě je upraveno šekové právo i operace se šeky odlišnými konvencemi:

Ženevskou konvencí, tj. mezinárodně platná dohoda, podle níž je šekové právo upraveno především

v oblasti kontinentální Evropy;

Anglosaskou konvencí, jde také o mezinárodní dohodu, podle níž je šekové právo upraveno v oblasti

angloamerické (USA, Velká Británie, Austrálie, Nový Zéland, aj.).

V ČR vychází šekové právo ze zásad Ženevské konvence. Náležitosti šeku a operace se šeky upravuje

Zákon směnečný a šekový č. 191/1950 Sb.

Šek je převoditelný cenný papír, který obsahuje bezpodmínečný příkaz výstavce šeku šekovníkovi

(bance), aby vyplatila z účtu výstavce oprávněnému majiteli šeku uvedenou šekovou částku.

V souladu se zákonem musí mít šek následující podstatné náležitosti:

písemná forma;

jeden jazyk, v němž je text sepsán;

slovo šek v souvislém textu, a to v jazyce, v němž je šek sepsán;

bezpodmínečný příkaz zaplatit určitou šekovou sumu;

šeková částka, při více rozdílných číselných údajích platí vždy nejnižší částka, při uvedení rozdílného

slovního a číselného údaje platí částka uvedená slovně;

jméno šekovníka, tj. toho, kdo má šek proplatit;

místo platební, tj. údaj o místě, v němž má být šek proplacen, není-li výslovně platební místo na šeku

uvedeno, platí za místo placení sídlo šekovníka;

datum a místo vystavení, pokud není místo vystavení na šeku výslovně uvedeno, považuje se za něj

sídlo výstavce šeku;

podpis výstavce, musí být v souladu s podpisovým vzorem k běžnému účtu a se sjednaným způsobem

podepisování.

Pozn.:

Protože šek může být vystaven na majitele, není v podstatných náležitostech, na rozdíl od směnky, uveden

remitent.

Základní šekové operace

Předložení a proplacení šeku. Lhůty pro předložení šeku k proplacení v ženevské oblasti jsou:

8 dnů pro šek, v němž místo vystavení a místo platební jsou v jednom státě;

20 dnů pro šek, v němž místo vystavení je v jednom a místo platební v jiném státě stejného

kontinentu;

70 dnů pro šek, v němž místo vystavení a místo platební jsou v odlišných kontinentech.

Po této lhůtě může výstavce šek odvolat. Pokud tak neučiní, lze šek předložit k proplacení i po uplynutí

uvedené lhůty, šekovník jej může, ale nemusí proplatit.

Šek je vždy splatný ihned po předložení šekovníkovi, tedy „a vista“. Tento fakt nelze změnit žádnou

doložkou. Částečné proplacení šeku nesmí být majitelem odmítnuto. V tom případě si majitel šek ponechává k

výkonu postihu, plátci je vystaveno potvrzení o částečném proplacení.

– 1 –

Šek lze proplatit v domácí měně podle platebního místa, a to i v případě, zní-li na měnu cizí.

Pro přepočet se bere v úvahu aktuální kurz v den proplacení nebo kurz ze dne, kdy byl šek přijat k proplacení.

Výstavce šeku také může kurz určit tzv. kurzovou doložkou. Naopak lze proplacení v tuzemské měně vyloučit

tzv. doložkou o efektivním placení v cizí měně.

Přijetí šeku k proplacení (k inkasu). Majitel šeku většinou šek předkládá k proplacení šekovníkovi

prostřednictvím své banky. Banka přijme šek k inkasu, prověří jeho formální správnost a zajistí proplacení šeku

jedním z následujících způsobů:

Eskontováním. Jde o odkoupení šeku bankou klienta a jeho zaslání šekovníkovi k promptnímu

proplacení. Tento způsob se uplatňuje v případě, že se jedná o velmi kvalitní šek (např. šek korespondentské

banky). Výhodou pro klienta je okamžité získání finanční částky.

Cash Letter Systém. Jedná se o zálohové připsání šekové platby na účet majitele šeku s časově

ohraničenou možností storna. Stejným způsobem může postupovat i šekovník ve vztahu k bance zasílající šeky k

proplacení.

After Final Payment. Banka vyplatí šek až poté, co obdrží platbu od šekovníka.

Ve srovnání s jinými formami placení je tedy šek relativně pomalou formou placení. Majitel šeku

zpravidla získá šekovou částku s určitým časovým odstupem. Situace promtního placení šeku jsou v praxi spíše

výjimkou.

Žirování šeku (rubopis). Jde o písemný převod šekových práv na dalšího majitele šeku. Je obdobou

indosamentu směnky. Význam žirování je jednak převodní a jednak garanční. Převodní funkce znamená, že

žirování převádí šeková práva na nového majitele šeku. Garanční funkce znamená, že indosant odpovídá všem,

na něž byl šek dále převeden, za proplacení šeku (pokud nevystavil doložku „bez závazků“).

Krosování (křižování) šeku. Krosovaný šek lze proplatit pouze bezhotovostním převodem z účtu

výstavce na účet majitele šeku. Zamezuje se tak proplacení neoprávněné osobě. Existují dvě základní formy

krosování, a to krosování všeobecné a krosování zvláštní.

Krosování všeobecné se provádí dvěma rovnoběžnými čárami na líci šeku. Mezi čarami není uvedeno

žádné označení nebo označení všeobecné, např. „banka“, „& Co“, apod. V tomto případě šekovník může šek

proplatit pouze jiné bance či svému klientovi.

Krosování zvláštní je vyznačeno dvěma rovnoběžnými čárami na líci šeku s názvem konkrétní banky mezi

čarami. Šekovník jej může proplatit pouze označené bance. Je-li označená banka šekovníkem, pak proplácí

svému klientovi.

Všeobecné krosování lze měnit na zvláštní, naopak nelze.

V praxi může dojít ke střetnutí krosování s indosamentem šeku (indosantem se stane osoba, které

nelze šek proplatit v důsledku krosování). V tom případě musí šekovník respektovat krosování. Jinak ručí za

neoprávněné proplacení šeku indosantovi.

Stop payment. Je příkazem k zastavení šekové platby. Má význam v případě ztráty šeku. Pokyn dává

výstavce šeku šekovníkovi. Oprávněnému majiteli je obvykle vystaven šek nový.

Protest šeku. Je úředním zjištěním skutečnosti, že šek byl řádně předložen k proplacení a nebyl

proplacen. Forma protestu je vždy písemná – notářským zápisem příp. soudem vyhotovený protestní akt.

Protestem šeku nabývá majitel šeku právo proplacení šeku vůči všem šekově závazným osobám (přímým i

nepřímým dlužníkům). Vyhotovení protestu se nevztahuje na šeky, na nichž je uvedena doložka „bez protestu“.

Šekové rukojemství (aval). Jde o zajištění šekového závazku třetí osobou. Avalistou (ručitelem šekového

závazku) však nesmí být šekovník. Avalista se může zaručit za celý šekový závazek či za jeho část. Rukojemství

na šeku se vyznačuje na líci šeku doložkou „per aval“ či „jako rukojmí“ a podpisem. I pouhý podpis bez položky

– 2 –

zakládá šekové rukojemství. Neuvede-li avalista jméno avaláta (osoba, jejíž závazek je zajišťován), platí aval za

výstavce šeku.

Druhy šeků

a) Podle převoditelnosti šeku rozlišujeme následující typy:

Šek na majitele. Na tomto typu šeku není uvedeno jméno konkrétní oprávněné osoby. Za oprávněnou

osobu je považován předkladatel šeku. Převedení šeku je realizováno fyzickým předáním šeku.

Šek na jméno (rektašek). Je vystavený na určitou osobu, s uvedením doložky „nikoli na řad“. Doložka

znamená zákaz převodu šeku indosamentem. Převod tohoto šeku je možný pouze cesí.

Šek na řad. Je vystaven na určitou osobu, s doložkou „na řad“. Doložka umožňuje převod šeku pouze

indosamentem. Indosament musí být bezpodmínečný, částečný indosament je neplatný.

b) Podle způsobu proplácení šeku lze kategorizovat:

Šek pokladní. Tento typ šeku slouží pouze k výběru hotovosti.

Šek k zúčtování. Neumožňuje proplacení šeku v hotovosti, úhrada je možná pouze bezhotovostním

převodem. Tato skutečnost je vyjádřena doložkou „jen k zúčtování“, její přeškrtnutí je neplatné.

c) Podle výstavce šeku lze rozlišit:

Šeky bankovní, které vystavují banky na žádost svých klientů. Vystavení těchto šeků je podmíněno

existencí peněžních prostředků na účtu klienta, případně je realizováno krytí šeku úvěrem. Banka šek vystavuje

zpravidla na jinou banku a avízem jí sděluje, že na ni vystavila šek, který má při předložení proplatit (avízo však

není podmínkou).

Šeky soukromé (klientské). Výstavcem je nebankovní subjekt, jsou méně bonitní než šeky bankovní.

Nejčastěji jsou vystavovány na formulářích z šekové knížky.

d) Podle garance lze rozlišit tyto typy šeku:

Šeky nezaručené. V případě nezaručených šeků je při proplácení šekovníkem ověřováno krytí šeku.

Šeky zaručené. Jde o soukromé šeky, u kterých při dodržení stanovených podmínek šekovník garantuje

jejich proplacení, aniž ověřuje krytí šeků. Zaručené šeky jsou vydávány na zvláštních tiskopisech a je možno

je využívat pouze při dodržení předepsaných podmínek. Na existenci zaručených šeků je založen Eurošekový

systém a Zaručený šekový systém v ČR.

Eurošekový systém

Je mezinárodní šekový systém založený na principu existence eurošekové karty, která má funkci

garanční a platební a šekové knížky s tiskopisy eurošeků. Karta a knížka jsou vydány majiteli účtu po splnění

předepsaných podmínek.

Jednotná mezinárodní úprava zajišťuje majiteli karty a šeku možnost získat určitou (garantovanou)

hotovost u bank, které jsou účastníky tohoto systému (Evropa a Středomoří).

Zaručený šekový systém

Byl založen v ČR v roce 1992. Vznikl jako tuzemská alternativa eurošekového systému v době

nesměnitelnosti české koruny. Funguje na principu zaručených korunových šeků, které jsou použitelné

v tuzemsku a šekové knížky.

– 3 –

Využití je v oblasti plateb za zboží a služby ve vybrané obchodní síti a k výběrům hotovosti.

Podmínky, jejichž splnění je nutné ke garantovanému proplacení zaručených šeků:

Správné vyplnění šeku po formální stránce.

Uvedení šekové částky v maximálně přípustném limitu na jednom zaručeném šeku (v ČR 6 500 Kč u

Zaručeného šekového i Eurošekového systému).

Předložení šeku současně s garanční kartou, kontrola podpisu dle podpisového vzoru.

Vystavení maximálně 10 zaručených šeků pro jednu transakci.

Pozn.:

Cestovní šeky jsou speciálním druhem šeků, které jsou používané v oblasti cestovního ruchu. Jejich náležitosti i

využití se neřídí pravidly Zákona směnečného a šekového. V ČR se jejich použití řídí příslušnými ustanovenými

Obchodního zákoníku (§720-724). Místa, kde se cestovní šeky přijímají, bývají označena s logem vydavatele

příslušných cestovních šeků.

1.1.1.2. Platební karty

Jde o platební instrument, který má formu plastikové karty, jež odpovídá mezinárodním normám.

S ní může oprávněný držitel provádět bezhotovostní platby a výběry hotovosti. Využití je především ve

spotřebitelském sektoru, ale i při služebních cestách zaměstnanců. Jejich držiteli a uživateli však mohou být i

právnické osoby.

Vydavateli platebních karet jsou jak banky, tak i nebankovní instituce (Diners Club, American Express,

apod.).

Bankovní platební karty

Jejich existence je spojena s běžnými účty, příp. jinými typy bankovních vkladových (i úvěrových)

produktů. Rozšířily se zejména jako náhrada hotovostního placení a také ve snaze překonat šekové placení,

které není v mnoha případech pohotové.

Značný vliv na jejich rozšíření má aktivní přístup samotných bank při prodeji bankovních produktů.

Důsledkem aktivního přístupu bank je také vznik bankovních sdružení pro oblast platebních karet, která

zavádějí jednotné platební karty. V řadě případů mají tato bankovní sdružení mezinárodní charakter, plynoucí z

potřeby mezinárodní použitelnosti platebních karet (např. VISA, MasterCard, apod.).

Náležitosti platebních karet

Podle mezinárodní normy (ISO 3554) musí bankovní karta splňovat následující podmínky:

Musí být vyrobena z určeného materiálu.

Musí splňovat standardní rozměr.

Musí obsahovat informace ve stanovené formě:

na líci

vydavatel platební karty (VISA, MasterCard, apod.),

systém platebních karet, k němuž daná karta patří,

rozsah platnosti platební karty (tuzemská, mezinárodní),

období platnosti karty,

číslo karty,

jméno držitele karty,

– 4 –

na rubu

magnetický proužek, který obsahuje servisní kódy a PIN (personální identifikační číslo),

podpisový vzor.

Pozn.: Některé karty obsahují ochranný prvek ve formě hologramu.

Použití karet umožňují obslužná technická zařízení. K nim patří mechanický snímač (imprinter), platební

terminál a bankomat.

Imprinter je zařízení, které realizuje otisk údajů z karty na účtenku. Imprinter otiskne na účtenku i údaje

z identifikačního štítku obchodníka. Otiskem se snižuje možnost vzniku chyby, která by při ručním opisování

byla daleko pravděpodobnější. Účtenka s otiskem, doplněná podpisem držitele karty slouží jako doklad pro

účetní zpracování celé transakce.

Platební terminál umožňuje elektronické zpracování bezhotovostních transakcí realizovaných pomocí

platebních karet.

Bankomat slouží k výběru hotovosti. Sestává se z trezoru, z operátorské části (počítač, klávesnice,

tiskárna) a z provozní části (snímač platební karty, počítač bankovek, transportní zařízení). Bankomaty pracují

v režimu off-line či on-line.

Pozn.:

Existuje celá řada druhů platebních karet a lze je členit dle řady různých kritérií. Jejich podrobná analýza není

předmětem těchto učebních textů.

Výhody a využití platebních karet

K výhodám platebních karet patří z pohledu jejich uživatelů především jejich relativně vysoká

bezpečnost, široká použitelnost (k rozličným transakcím na celonárodní až mezinárodní úrovni), jednoduché

použití a značné časové úspory.

Pro banky je vydávání platebních karet zdrojem bankovních příjmů z poplatků spojených s vydáním

a užíváním karet, úrokových příjmů při čerpání bankovního úvěru platební kartou. Užívání platebních karet

snižuje také provozní náklady banky, spojené s přímou obsluhou klientů přepážkovým způsobem.