Smyslová soustava
se skládá z pěti základních smyslů, jimiž jsou zrak, hmat, čich,
sluch a chuť. Je součástí nervové soustavy.
ČIDLA zprostředkovávají spojení organismu s vnějším a vnitřním prostředím na základě
podnětů – chemické, mechanické, teploty, světelného vlnění, elektromagnetické…
Čidlo se skládá ze 3 částí
1. nervová zakončení = receptory : exteroreceptory (podněty z vnějšího prostředí)
2. dostředivé nervové dráhy (spojují receptory s mozkovou kůrou) – tato spojení
interoreceptory (podněty z vnitřního prostředí)
proprioreceptory (podněty ze svalů, šlach, kloubů)
jsou tvořena zpravidla 3 neurony: 1. z neuronu, vedoucího vzruch do míchy,
prodloužené míchy nebo středního mozku,
2. z neuronu, vedoucího vzruch dále do thalamů mezimozku,
3. vzruch z thalamu do mozk. kůry
3. korový okrsek koncového mozku (je zde prováděn rozbor informace)
SLUCH umožňuje vnímání zvuků, kt. vznikají kmitáním pevných těles. Člověk zachycuje
zvuky v rozsahu od 16 do 20000Hz.
Orgánem je UCHO:
1. Vnější (zevní) ucho = boltec, zevní zvukovod; k zachycování a vedení zvuků
2. Střední ucho – dutina v kosti spánkové, spojené Eustachovou trubicí
3. Vnitřní ucho – je uloženo v dutinách skalní kosti, kt. se souborně označují jako
• boltec – k zachytávání vlnění, tvořen pružnou chrupavkou
• zvukovod – 2,5cm dlouhá trubice, jsou zde četné mazové žlázky (zachycování
nečistot)
• na konci je blána = bubínek (membrana tympani) – pružná, 0,1mm tlustá o
S=90mm2
s nosohltanem (vyrovnávání tlaků);
• 3 kůstky: kladívko (malleus), kovadlinka (incus), třmínek (stapes) – kladívko
neléhá rukojetí na bubínek, sluch. kůstky jsou kloubně spojeny, třmínek je
napojen na oválné okénko kostěného labyrintu vnitřního ucha – okénko je
plošně mnohem menší než bubínek-zužování-zesílení zvuku
kostěný labyrint – skládá se ze 3 polokruhovitých kanálků, předsíně (oválné
okénko, blanou zarostlé kulaté okénko) a hlemýždě
• v kost. labyrintu je tekutina = perilymfa, v níž se vznáší vlastní smyslový orgán
– blanitý labyrint = vejčitý váček se 3 polokruhovými chodbami a kulatý váček,
na kt. se napojuje hlemýžď
• blanitý labyrint je vyplněn endolymfou
• hlemýžď (cochlea) = blanitá, vazivová, slepě končící trubička, tvořící 2,5
závitu; obsahuje nerv. buňky = Cortiho orgán. Na průřezu je hlemýžď
trojboký: spodní stěnu tvoří vlákna spodinové blanky, na níž spočívají šikmo
o sebe opřené Cortiho sloupce, obsahující mezi vysokými buňkami osinkové
buňky, k nimž se větví sluchový nerv
, zvukovými vlnami se rozkmitá
Vnímání zvuku: podnět – bubínek – sluch. kůstky – oválné okénko – perilymfa – endolymfa –
bazální membrána Cortiho orgánů – osinky narážející na C. blánu – podrážděni C. sloupců –
sluch. nerv
Rovnovážné (statokinetické) ústrojí – součást vnitřního ucha
1. Čidlo statické (poloha) – receptory v kulatém a vejčitém váčku blanit. labyrintu –
malá políčka s vysokými epitel. buňkami s vlásky, kt. jsou zanořeny do hlenové
hmoty, v níž jsou krystalky vápenatých solí (statokonie). Pří změně polohy se
krystalky vychylují a dráždí vláskové buňky
jsou drážděny pohybem endolymfy při změně polohy hlavy
2. Čidlo kinetické (pohyb) – receptory v ampulách polokruhových chodeb – vlásky
ZRAK je citlivé na elmag. vlnění o délce 400-700nm, kt. se transformuje v nervové signály.
Orgánem je OKO uložené v dutině očnice. Zakládá se jako vychlípenina mezimozku – narazí
na ektoderm, pohárkovitě se vychlípí dovnitř. V místě dotyku se vytvoří rohovka (čočka), ve
vchlípenině sítnice.
• bělima (sclera) tuhá, bílá, vazivová blána, udržuje tvar oční koule, vpředu
přechází v průhlednou rohovku (cornea)
• cévnatka (chorioidea) – další obal, bohatě prostoupena cévami, obsahuje i
pigment. Směrem dolů vybíhá v řasnaté tělísko (corpus ciliare) s výběžky,
na nichž je zavěšena čočka. Z krve se tvoří komorová voda. Před řasnatým
tělesem je duhovka (iris) s kruhovitým otvorem uprostřed – zornice (pupila) –
reaguje na množství světla. Zabarvení iris je dáno pigmentem (málo-modrá).
• čočka (lens) – tvořena rosolovitou hmotou, na povrchu rosolovité pouzdro,
dvojvypuklá. Akomodace oka = změna tvaru čočky – ochabnutí sval. vláken-
vyklenutí čočky; k zaostřování.
• rohovka-duhovka = přední oční komora
duhovka-čočka = zadní oční komora
čočka-sítnice – vyplněn sklivcem (corpus vitreum)
• sítnice (retina) – vystýlá vnitřní povrch cévnatky, ze 4 vrstev:
• přídatné orgány oka: okohybné svaly, oční víčka, slzné žlázy (v dutině
očnicové nad oč. koulí na její zevní straně, slzy vymývají spojivku a chrání
rohovku před vysycháním, shromažďují se při vnitř. koutku, odtékají do slz.
váčku a dále slzovodem do nos. dutiny), spojivka (na vnitř. straně víček), řasy,
obočí
Optická soustava = rohovka + komorová tekutina + čočka + sklivec
Na rozhraní těchto světlolomných prostředí se světel. paprsek láme, takže na sítnici se promítá
ostrý, zmenšený a obrácený obraz předmětu.
RECEPTORY
1. čichu – chemoreceptory
– horní část dutiny nosní + horní část nos. přepážky – nerv. spojení přes čich. kost do
čich. mozku kyjovité útvary na spodní straně čelního laloku koncového mozku)
2. hmatu – mechanoreceptory
– ve škáře Meissnerova tělíska
3. chuti – chuťové pohárky + měkké patro + horní část hltanu
– na špičce slanost, sladkost; po stranách kyselost; při kořenu hořkost
4. vnímání bolesti – jako receptory bolesti fungují volná nervová zakončení umístěná ve všech
tkáních.
5. vnímání teploty – termoreceptory
– Krausova tělíska ve škáře, vnímání chladu, hl. na rtech, jazyku, spojivce
– Ruffiniho tělíska vnímání tepla
6. fotoreceptory – světlo
7. tlak – Vater-Paciniho tělíska v podkožním vazivu
Proprioreceptory – jsou čidla uložená ve svalech, šlachách a kloubních pouzdrech, které
registrují jejich napětí a námahu a zatížení kloubů, např. svalová vřeténka ,šlachová tělíska.
Interoreceptory – čidla ve vnitřních orgánech, zaznamenávají vnitřní chemické a mechanické
podněty.
NEMOCI A PORUCHY
Krátkozrakost (obraz před sítnicí), dalekozrakost, astigmatismus (nerovnoměrné zakřivení
rohovky), šedý zákal, zelený zákal = glaukom, barvoslepost (daltonismus = nerozlišení
červené a zelené), šilhání
Hypotermie (podchlazení), hypertermie (nadprodukce tepla)