Stavba rostlinného těla charakteristika rostlinné buňky
JÁDRO (NUKLEUS)
• Jen u eukaryotické buňky
• Funkce
o řídí a kontroluje pochodu v buňce
o obsahuje a chrání většinu DNA
o syntéza RNA
o výroba enzymů
• Stavba: jaderná membrána, chromatin, jadérko, ribozomy, karyoplazma
• Jaderná membrána
• Chromatin
• Jadérko
• Karyoplazma
• Počet jader v buňce
o Dvojitá
o Tvoří póry – tvořené bílkovinami, 3 – 4 tisíce, třetina povrchu, osmihraný tvar
o Ohraničuje jádro
o Někdy souvisí s granulárním endoplazmatickým retikulem
o Uložená DNA pomocí bílkoviny – zmenšuje objem DNA, aby se tam vešla
o Tvoří bílkoviny
o Kondenzovaný X rozptýlený
o Viditelné pouze v době, kdy se buňka nedělí – dynamický tvar (před dělením
zaniká)
o Vytváří rRNA, ribosomy
o 1 – 2 jadérka
o Vyplňuje většinu jádra – obsahuje chromozomy a jadérka
o Viskózní
o Většinou jedno
o Mnohojaderné útvary
o 2 jádra
o Nádorové buňky – mohou mít více
o Bezjaderné – červené krvinky
EDNOPLAZMATICKÉ RETIKILUM
• Soustava kanálků, cisteren a trubiček
• Napojeno na Golgiho aparát, jádro, cytoplazmatickou membránu
• Funkce
o Transport
o Komunikace
o Zvětšuje vnitřní povrch buňky – důležité pro metabolické procesy
• Stavba
• Typy ER
o Proměnlivé uspořádání – podle funkce buňky
o Stěny – tvořené membránou (může obsahovat ribozomy – hrubé ER)
o Obsahují enzymy – katalyzují chemické reakce
o HLADKÉ – agranulární
o DRSNÉ – granulární
Cisterny – tubulární charakter
Bez ribozomů
Propojuje granulární ER a Golgiho aparát
Ochranná funkce – exogenní a endogenní látky (léky a alkohol)
Průběh svalové kontrakce, pohyb iontů vápníku
Tvorba cukrů a tuků
Cisterny – ploché a protáhlé
Na povrchu jsou ribozomy
Syntetizuje bílkoviny, proenzymy, lysozomy
Propojení s Golgiho aparátem (upravuje syntézu bílkovin)
GOLGIHO APARÁT
• Souvisí s ER – to vyrábí bílkovinu a GA ho upravuje
• Velká pravidelná organela
• Stavba
• Typy GA
o Soubor zploštělých cisteren
o Spojené mikrotubuly (závisí na nich umístění GA v buňce)
o DISPERZNÍ
o JEDEN KOMLEX
Hlavně v rostlinných buňkách
Nejsou mikrotubuly
Jsou roztroušené u výstupů z ER
Blízko jádra
Spojeny mikrotubuly
Dvě části – cis (vstup), trans (výstup)
• Funkce
o Transport a přechovávání látek
o Postsyntetická úprava proteinů (upraví vazby v molekulách a pošle je tam,
kam je třeba)
o Syntéza polysacharidů
o Syntéza imunoglobulinů – bílkovina, chrání tělo před infekcemi
o Tvorba váčků využívaných při exocytóze (při transportu z buňky ven)
o Tvorba materiálu pro tvorbu buněčné stěny
RIBOSOMY
• Prokaryotická (menší) i eukaryotická (větší) organela
• Podílí se na syntéze bílkovin
• Nejmenší organela v buňce
• Zrnkovitý tvar
• Stavba
o Bílkovina + rRNA
o 2 podjednotky
Větší – kulovitý tvar, 3 mol. rRNA, 49 proteinů
Menší – tvar disku, 1 molekula rRNA, 33 proteinů
• Výskyt
o V cytoplazmě
Osamoceně
V nakupeninách = polyribozomy
• Funkce
• Translace
o Na povrchu granulárního ER
o Rozpoznávají startovací sekvenci mRNA
o Pomáhá zabezpečit přenos interpretace genetického kódu
o Probíhá v nich translace
o Samotný proces tvorby bílkovin
o Před translací – obě podjednotky jsou oddělené v cytoplazmě
o Po zahájení – spojí se ribozomy, vznik peptidového místa P a aminoacylového
místa A
o Funkce podjednotek během translace
o Fáze translace
Větší – vznik peptidových vazeb mezi jednotlivými aminokyselami
Menší – navázání mRNA
Na ribozom se napojí mRNA
INICIACE – na malou podjednotku napojí mol. tRNA s aminokyselinou
v místě P vazba na malou podjednotku v místě A
ELOGACE – syntéza peptidových vazeb mezi tRNA v místě A a P
TERMIZACE – nastává při dosažení „stop“ kodónu dochází
k rozpadu peptidového řetězce a translačního komlexu
(kodón – triplet, tří za sebou jdoucí báze mRNA, určuje druh
aminokyseliny, každý má kompletární antikodon – tři za sebou jdoucí
báze tRNA
„stop“ kodón – konec translace, VAA, VAG, AGA)
MITOCHONDRIE
• Symbiotický původ – vlastní cyklická DNA
• Stavba
o Vnější membrána
o Vnitřní membrána – vybíhá v kristy
o Matrix
o ATP – adenozintrifosfát, buněčný „akumulátor“, vznik v mitochondriích díky
buněčnému dýchání, forma uskladnění energie
6 CO2 + 12 H2O → C6H12O6 + 6 O2 + 6 H2O
VAKUOLA
• Prostor v buňkách
• Ohraničená tonoplastem
• Rostlinné buňky
o U nezralých a buňkách dělivých pletiv je větší
o Množství menších vakuol – srůstají v jednu (až 90% objemu)
• Vodný obsah – buněčná šťáva
• Sklad odpadních látek (vykrystalizují)
• Odbourávají proteiny
• Buněčná šťáva
o Vodný roztok
o Org. + anorg. Látky – cukry, tuky, bílkoviny, aminokyseliny, barviva
o Obsah – hydrochromy – barviva rozpustná ve vodě, antokyany – zbarvení
květů a plodů, mění barvu se změnou pH buň. Šťávy
o Turgor – vnitrobuněčný tlak závisí na množství vody (vadnutí a napřímení
rostliny)
CYTOPLAZMATICKÁ MEMBRÁNA (plazmela)
• Tvořená lipidovou dvouvrstvou – ukotvené bílkoviny
• Tenký semipermeabilní obal (polopropustná)
• Izoluje buňku
• Buňky bez buněčné stěny – na povrchu mají glykokalyx (vrstva glykoproteinů)
• Fosfolipid – každá vrstva je držena ocáskem
• Propojena hustou sítí cytoskeletu
• Membránový přenašeč
o Ukotvení
o Transportní síť – membránové váčky – fúzí se buňka rozroste
o Bílkovina ukotvená v plazmatické membráně
o Prochází skrz dvě lipidové vrstvy
CYTOPLAZMA (buněčná plazma, cytosol)
• Tekuté prostředí buňky (75% vody – dobrá vodivost)
• Složení: 60% vody, 4,3% minerálních látek, 17,8% proteinů, 6,2% sacharidů, 11,7%
lipidů
• Enzymy – urychlí buněčné procesy
• Soli, kovy, nekovy, bílkoviny, cukry
• Vhodné prostředí pro organely, chemické reakce – syntéza bílkovin, izomerace,
přeměna cukrů, hoření
• V různých místech různá hustota a viskozita
• Buňka může vyvolat proudění cytoplazmy – urychlí transport látek
• 2 skupenství – gel a sol
• EKTOPLAZMA – vnější, tvoří lem, řidší, tvar buňky, skupenství gel
• ENDOPLAZMA – vnitřní, hustčí, viskóznější, skupenství sol
CYTOSKELET
• Funkce
o Mechanická – určuje tvar
o Podpůrná – rozložení organel v buňce
• Stavba
o Transportační – transport látek v buňce
o Mikrotubuly, mikrofilamenty, střední filamenty
o Všechny proteiny
• MIKROTOBULY – transport látek po buňce, regulace tvaru, složení z tubulinu
• MIKROFILAMENTY – nejtenčí, samostatně nebo ve svazcích, tvoří sítě a pletiva
z aktinu a myozinu, ve svalech, pohyb organel
• STŘEDNÍ FILAMENT – nejsilnější, zpevňují buňku, odolné vůči tlaku a tahu
BUNĚČNÁ STĚNA
• Je neživá
• Funkce
• Stavba
o Chrání živý obsah buňky (protoplast)
o Ohraničuje, udává tvar
o Pevnost, plasticita, elasticita
o Sklad makromolekulárních látek
o Propustná – permeabilní
o 4 skupiny polymerů
o Do vrstev ukládá
o Rostlinná buňka – 3 vrstvy
Celulóza – u rostlin
Pektin, hemicelulóza, protein
Minerální látky – inkustace – Ca, Si odolnost, tvrdost
Organické látky – impregnace – hemicelulóza, tukové látky, kutin
(zábrana ztrátě vody)
Ve stěně – ztenčeniny – cytoplazmatické praménky, plazmodermy –
spojují živý obsah sousedních buněk
Střední lamela – spojuje stěny dvou sousedních buněk, pektinová
vlákna, přiléhá primární stěna
Primární stěna – pružná, celulóza, růst buněk (kořen, stonek, list)
Sekundární stěna – nemusí být, po ukončení růstu některé buňky tvoří
sekundární stěnu
PLASTIDY
• Zásobní funkce
• Určují zbarvení
• Někdy fotosyntetizují
• Pouze v rostlinných buńkách
• Vlastní DNA, ribozomy – semiautonomní
• 2 i 3 membrány, kulovitý či vejčitý tvar
• Plastóm – soubor plastidů v buňce
• Typy
o Leukoplasty – bezbarvé, zásobní funkce, škrob
o Chromoplasty – červený, žlutý, bývalý chloroplast
o Protoplastid – nezralý plastid v nových buňkách, dělí se, možná přeměna mezi
typy
CHLOROPLASTY
• Zelené fotosynteticky aktivní plastidy
• Čočkovitý tvar
• Stonky, listy
• V buňce – několik desítek
• Stavba
o Vlastní DNA
o Ribozomy
o ATP
o Stroma – prostor uvnitř, bílkovinná plazma
o 2 membrány – vnitřní část – tylakoidy tvoří grána – barviva chlorofyl a, b, c,
sluneční energie z chemických vazeb
• Při stárnutí se mění na chromoplasty
• Řasy – chromatofory
ROSTLINNÁ PLETIVA
• Pletivo = něco jako tkáň
• Soubor buněk podobného tvaru – plní stejnou funkci
• Jednoduchá pletiva jsou tvořené jen jedním typem buněk a složitá aspoň dvěma
• Buněčné stěny buněk – propojeny pomocí pektinů
• Protoplasty – propojeny plasmodesmy
• Pravá pletiva – vznikají dělením buněk, buňky spolu zůstávají
• Nepravá pletiva – vznik druhotným seskupením buněk
• Dělení
1. JEDNODUCHÁ – Podle tloušťky buněčné stěny a charakteru intracelulár
o Podle tloušťky buněčné stěny a charakteru intracelulár (mezibuněčný prostor)
o Podle schopnosti dělit se – trvalá, dělivá
a. Parenchym
b. Aerenchym
c. Kolenchym
v místě, kde je nic neohrožuje (dužiny)
tenkostěnné, velké intraceluláry
zásobní pletiva, palisádový parenchym v listech
hlavní místo metabolických funkcí – fotosyntéza, syntéza proteinů,
respirace, ukládání zásobních energeticky bohatých látek
velké mezibuněčné prostory – naplněné vzduchem
hvězdičkovité buňky
vodní rostliny – nedostatečně zásobeny kyslíkem
primární tloustnutí buněčné stěny – jen v rozích
zpevnění stonku
vzhled podle situace rostliny – proudění vzduchu (ovlivňováno
mechanickým stresem)
d. Sklerenchym
Extrémně ztlustla buněčná stěna s kanálky – procházejí plasmodesmy
Buňky později odumírají
Mechanické zpevnění
2. SLOŽENÁ – často jim něco chybí – nepotřebují to, nejsou si tak podobné, trvalá nebo
dělivá
a. Dělivá (meristémy)
b. Trvalé – neumí se dále dělit, plní určitou funkci
Ve vzrostlých vrcholech (apex)
Průběh mitózy
V kambiu – stromy – tloustnutí do šířky
Malé parenchymatické buňky s velkými jádry
Původní meristém – vzrostné vrcholy, různá místa v listu
Prvotní – z původního meristému, buňky postupně ztrácejí schopnost
dělit se a stávají se stálými pletivy
Druhotní – vznikají obnovením dělivé funkce již stálého pletiva,
kambium a felogen (vyskytují se u druhotně tloustnoucích rostlin)
Latentní meristém – druh primárního meristému, buňky jsou umístěny
v trvalém pletivu a dělí se jen za určitých podmínek (pericykl)
i. Krycí – primární krycí
o Pokožka
o trichomy
o papily
jedna vrstva dlaždicovitých buněk
bez mezibuněčných prostor, bez chlorofylu
průduchy (komunikace s vnějším prostředím, svěrací
buňky – fungují podle množství vody ve vakuolách –
hodně vody, tak jsou zavřené, tonoplast – membrána
na vakuolách, turgor je napětí na tonoplastu)
epidermis – pokryta kutinem – tvoří kutikulu,
nepropustná pro vodu a plyny
rhizodermis – bez kutikuly, bez průduchů, vychlípeniny
– kořenové vlásky (příjem vody), jednovrstevná (pouze
vzdušné mohou být vícevrstevné)
chlupy, krycí, udržují teplotu
jedno i mnoho buněčné
žláznaté – tenkostěnný – citlivý na dotek, obsahuje
silice (máta), anorganické látky, cukry, sliz
žahavý – na začátku je žahavá látka, na konci háček,
pokud o něj zavadám, trichom se utrne a vypustí
žahavou látku (kopřiva)
krycí – ochrana před nadměrným odparem vody, před
okusem
absorpční – příjem vodných roztoků, kořenová vlasky
jednobuněčné (na okvětních lístcích růže)
chrání před odparem
o emergence
o průduchy (stomata)
o vodní skuliny (hydatody)
pokožkové nebo podpokožkové buňky
trny růže (lze je odlomit)
výměna plynů mezi rostlinou a okolím
odpar vody
dvě svěrací buňky s chloroplasty, kutikulární vrstvou,
průduchová štěrbina
jednoděložné – obě strany listu
dvouděložné – spodní část listu
otevírání a zavírání závisí na množství vody ve
vakuolách (turgor)
trvale otevřeny
vylučování vody nebo vodních par – gutace
užití v případě velké vzdušné vlhkosti, které brání
výparu
ii.krycí – sekundární krycí (periderm)
o druhotná kůra z korku
o borka
o čočinky (lenticely)
nahradí pokožku, pokud je u rostliny vyvinut felogen
pokožko se při tloustnutí trhá a je nahrazena
mnohovrstevným pletivem – korkem
ztloustnutí buněčných stěn, odpadávají korkové buňky
– jsou vyplněny vzduchem – výborné vlastnosti (tepelná
mechanická ochrana, před výparem, infekcemi)
odumřelá vrstva
povrchová kůra druhotné vrstvy se trhá
v druhotné kuře fungují jako průduchy
nezkorkovatěné buňky – jsou schopny se odevírat
iii. vodivá
1. transpirační proud – od kořene do nadzemních částí, voda +
minerální látky
2. asimilační proud – od nadzemních částí ke kořeni, asimiláty –
cukry, tuky, bílkoviny
každé má 3 základní složky
• xylém (dřevo)
transpirační proud, uzavřené buňky, komunikují
přes mřížku jen spolu a ne s okolím, bezjaderné
a. floém (lýko) – asimilační proud, komunikuje s ostatními
buňkami – strká jim asimiláty, mezi buňkami je
sítko (rychle rostoucí rostliny ho nemají – bambus),
bezjaderné
b. Kambium – neztrácí schopnost dělit se, má jádro a umí
všechny funkce, každá buňka se chová podle toho co je
okolo ní – na základě podobnosti rozšiřuje cévní svazky
c. Typy cévních svazků – kolaterální, radiální
ii.Základní
1. Asimilační pletivo – obsahuje chloroplasty, list a stonek,
houbový parenchym, palisádový parenchym (více)
2. Zásobní pletivo – ve vakuolách v některých typech plastidů, bez
chloroplastů, kořen i jeho modifikace
3. Vodní pletivo – vodní rostliny, snaží se eliminovat ztráty vody,
pokud jsou ve slané vodě (na základě osmózy), napomáhá
získat kyslík z vody
4. Vyměšovací pletivo – siličné kanálky – rozvod a produkce,
pryskyřičné kanálky – při poškození se uzavřou obvody,
mléčnice – výroba latexu, při poškození zacpe díry
(krytosemenné)
Vegetativní orgány
• nachází se pouze u cévnatých rostlin, zajišťují výživu, růst a výměnu látek s vnějším
prostředím
• zabezpečují život jedince, řadí se mezi ně: list, kořen, stonek
• u řas a mechorostů je nahrazují orgány podobné – vlákna, lodyžky a lístky
KOŘEN (radix)
• Podzemní orgán bez listů a pupenů
• Heterotrofní – žije z autotrofních nadzemních částí
• V kořenech jsou cévní svazky obráceně
• Kořenový systém – soubor všech kořenů
• RŮST KOŘENE
o Xylém je ven – potřeba příjmu vody
o Floém dovnitř
o Jednoděložné – síť stejných kořenů
o Dvouděložné – hlavní + vedlejší
o Při klíčení – nejdříve kořínek – radikula
o Mění se v hlavní kořen – primární
o Vytváří hormony pro růst dalších kořenů
o Později dorůstají vedlejší
o Jednoděložné – vedlejší po nějaké době dorostou hlavní – pouze síť, někdy i
zanikne – jen adventivní, trávy
Apikální vrchol – dvouděložné – mají, jednoděložné – nemají
• ZÓNY KOŘENE
o Dělivá
o Prodlužovací
o Kořenové vlášení
o Čepička
Meristematická
Růst
Nerozlišené buňky
Diferenciace buněk
Zisk funkce
Absorpční
Příjem vody
Živé parenchymatické buňky
BS obalená slizem
Snadno se poruší – častá obnova od meristému
• PŘÍČNÁ STAVBA
o Rhisodermis
o Primární kůra = cortex
o Endodermis
o Pericykl
o Střední válec
V určité vzdálenosti vytváří kořenová vlásky – tenkostěnné
Zvětšují plochu kořene
Prostor mezi středním válcem a rhizodermis
Vnitřní vrstva cortexu
Jednobuněčná
Průnik kapalin do středního válce
Vrstva buněk pod endodermis
Místo zakládání vedlejších kořenů
Dělivá pletiva
Obsahuje radiální cévní svazky – u primární stavby kořene – jedno i
dvou
Při sekundárním růstu se mění na kolaterální – primární kůra se
nahrazuje sekundární
• FUNKCE
o Hlavní
o Vedlejší
Mechanická – upevnění v zemi
Nasávací a vodivá
Syntetická a zásobní – tvorba a ukládání látek
Rozmnožovací
Parazitická
Symbióza
• METAMORFÓZY
o Dužnatý kořen – mrkev, petržel
o Bulva – podílí se i stonek, řepa
o Kořenové hlízy – vegetativní rozmnožování, orsej, jiřina
o Vzdušné kořeny – u vodních rostlin – mají kořeny ve vodě – přijímají vzdušnou
vlhkost
o Dýchací kořeny – vzduch z okolí
o Haustoria – parazitické kořeny, jmelí
o Příčepivé kořeny – břečťan
o Kontraktilní (stahovací) kořeny – zatahují rostlinu stále hlouběji do země,
cibuloviny
Hospodářský význam
• Potrava, krmivo, léčiva, průmysl
STONEK caulom
• Stonek + list = prýt
• Spojuje kořenový systém s listy
• Obvykle je neomezeného růstu
• Dobře vyvinutá mechanická a vodivá pletiva
• zajišťuje optimální polohu pro listy a květy
• při redukci listů (kaktus) přebírá fotosyntetickou funkci
• ČLÁNKOVÁNÍ STONKU
o Vede transpirační a asimilační proud
• VĚTVĚNÍ STONKU
• TYPY USPOŘÁDÁNÍ STONKU
o Většina stonků semenných rostlin je příčně článkovaných
o Nody – místa, kde vybíhají listy
o Internodia – delší části stonku, mezi 2 nody
o Vidličnaté
o Vrcholičnaté – vedlejší vždy přerostou hlavní
o Hroznovité – vedlejší nikdy nepřerostou hlavní
o Dřeviny
o byliny
o pokud je stonek chabí a tenký
stonek = kmen
strom, keř, polokeř (větví se od země, nejmladší jsou dužnaté)
lidé upravují stromy na keře a naopak
lodyha – stonek s listy v celé délce
stvol – bezlistý stonek, listy v přízemní růžici, stonej je jen držák květu
stéblo – stonek je dutý, listy pouze v nodech
ovíjí se – lijány (chmel, svlačec)
• PRIMÁRNÍ STAVBA STONKU
o Epidermis
o Endodermis – primární kůra, ochranná, zásobní funkce
o Střední válce – pericykl
základ pro adventivní kořeny
dvouděložné – kolaterální
jednoděložné – radiální
• SEKUNDÁRNÍ STAVBA STONKU
o dřeň – dřeňové paprsky
o floém a xylém je naopak
o Borka
o Primární kůra je nahrazena peridermem
o Kambium produkuje
Dovnitř – sekundární xylém
Ven – sekundární floém
• Nese základy listů a květů – pupeny
• Uloženy meristémy – růst stonku
• METAMORFÓZY
• HOSPODÁŘSKÝ VÝZNAM
o Oddenky – zásobní, sasanka
o Oddenkové hlízy – zásobní, brambora
o Stonkové hlízy – zásobní, kedluben
o Šlahouny – reprodukce, jahodník
o Stonkové úponky – přichycení, vinná réva
o Stonkové trny = kolce – hloh, trnka
o Brachyblasty – zdřevnatělé stonky
o potrava člověka
o pícniny
o nábytkářství
o papírenství
o stavebnictví
o potravinářství
o lékárenství
LIST
• Omezený růst
• FUNKCE
o Fotosyntéza
o Dýchání
o Transpirace
• Vzrůstá z pupenů
• TYPY LISTŮ
o Děložní
o Asimilační
Vyrůstají, když klíčí semeno
Zásobní funkce
Jednoduchá stavba
Jednoděložné – jeden
Dvouděložné – dva
Nahosemenné – 2 – 18 (vypadá jako jehlice)
Fotosyntetická funkce
Jednoděložné – může chybět řapík
o Listeny
Původně asimilační
Vyrůstají těsně u květu – ochrana (mechanická, tepelná)
• Dvoulící
• Jednolící
• Souměrný
• Nesouměrný
• Heterofylie – různolistost, dva typy listů na jedné rostlině (břečťan)
• ŽILNATINA
• POSTAVENÍ STONKU
• PŘÍČNÝ ŘEZ LISTEM
• METAMORFÓZY LISTU
• HOSPODÁŘSKÝ VÝZNAM
o Cévní svazky
o Vodivá funkce
o Zpevňuje list
o Kolem CS je parenchymatická a sklerenchymatická pochva
o Dvouděložné – zpeřená
o Jednoděložná – souběžná
o Střídavé
o Vstřícné
o Přeslenité
o Přízemní růžice
o Kutikula
o Epidermis – jedna vrstva parenchymatických buněk
o Palisádový parenchym – chloroplasty na okrajích, válcovité buňky, hustě
naskládané
o Houbový parenchym – mezibuněčné prostory – výměna plynů a vody, odvádí
asimiláty do CS
o Spodní epidermis
o Kutikula
o Houbový + palisádový – mezofyl – obsahuje fotosyntetická pletiva
o Květ – rozmnožování
o Trny – párové, u vedlejšího stonku
o Úponky – hrách
o Masožravé rostliny – láčky, …
o Cibule – z bazálních částí listů
o potrava (zelí, kapusta, cibule, špenát)
o koření (bobkový list – vavřín, majoránka)
o léčiva (máta, durman)
o průmyslové rostliny (tabák, konopí)
o pícniny (jetel, traviny)
GENERATIVNÍ ROSTLINNÉ ORGÁNY
– vznikly přeměnou listů – metamorfóza listů, umožňují pohlavní rozmnožování
(květ, plod, semeno)
– květ (atos, flos)
o orgán, který je přizpůsoben k rozmnožování, skládá se z květních obalů a
– plod
o mnohobuněčný generativní orgán krytosemenných rostlin
o význam: ochrana a výživa semen, popřípadě jeho rozšiřování, dělíme na
vlastních reprodukčních orgánů – pestík, tyčinky
pravé (přeměna pestíku) a nepravé (vznikají přeměnou i jiných orgánů
kromě pestíku)
Odborné pojmy:
tonoplast = membrána obsahující vakuoly, struktura podobná cytoplazmatické
membráně
kambium = zajišťuje tloustnutí stonku -> vzniká sekundární dřevo a lýko
felogén = druhotné dělivé krycí pletivo
kutikula = vrstva pokrývající mnohé živočichy a rostliny, téměř nepropustná pro vodu
a plyny, u kaktusů
hydatody = jsou typy rostlinného vyměšovacího pletiva u některých vývojově
pokročilejších rostlin, hydatody jsou otvory, které umožňují výdej kapalné vody skrz
pokožku = gutace
trichomy = jsou výběžky na pokožce rostlin, vznikají z pokožkových buněk rostlin,
jedno nebo mnoho buněčné
rhizodermis = pokožka kořene listu, propustná pro vodní roztoky anorganických látek
haustoria = metamorfóza kořene – jmelí
asimilační pletivo = tvorba asimilátu (vzniká fotosyntézou) – chloroplastu (hodně) –
ve všech zelených částech
děložní listy = jsou první listy na stonku, ne vždy vyjdou až na povrch, někdy pod zemí