Hlavní makroekonomické směry – stručně charakterizuje
Hlavní makroekonomické směry – stručně charakterizuje
• Merkantilismus
– první ekonomické učení, tato teorie převládala od počátků kapitalismu až d průmyslové revoluce
– je považován za ekonomický nacionalismus
– snaha o dosažení aktivní obch. Bilance a rozšíření peněžního oběhu
– přímé zásahy státu do ekonomiky omezily volnou konkurenci a měli zabránit úniku zlata ze země
-základní zdroj byl v oblasti směny a obchodu; u zemí bez společenského bohatství byl zdrojem zahraniční
obchod
– slovo „merkantilismus“ je latinského původu (mercator – obchodník, Mercurius – římský bůh obchodu
a) Ranný merkantilismus – 15.,16. Století v Anglii; hromadění a udržování peněz v zemi, zákaz vývozu peněz
b) Rozvinutý merkantilismus – 16.,17. století; zdroj růstu byl považován přebytek vývozu nad dovozem
Představitelé: Nicholas Barbon, Thoman Mun (Anglie)
Hynek Morgenthaler, Jan Kryštof Bořek (ČR)
Jean Baptisté Colbert (Francie)
• Fyziokratismus
– vznikla ve Francii v 2. pol.18.století
– vycházeli z myšlenky přirozeného řádu ( základem tohoto řádu je soukromé vlastnictví, hospodářská
svoboda a velkovýroba v zemědělství)
– ztotožňovali bohatství s materiálními užitnými hodnotami a za zdroj bohatství považovali obdělávání půdy,
zemědělství
-podle nich je zemědělství produktivní a zbývající hospodářská činnost je sterilní
– zavedli dodnes používané dělení kapitálu na oběžný a fixní
– důraz na produktivní práci jako na zdroj národního bohatství
Představitelé: Quesnay, Turgot
• Klasická ekonomie
– první moderní ekonomická škola, zahájená v roce 1776 knihou A. Smithe (Pojednání o podstatě a původu
bohatství národů)
– tato ekonomie dala základ ke vzniku ekonomie jako samostatného vědního oboru a k vědeckému zkoumání
výroby
– vznikla v 17. století , zakladatelé v Anglii (A. Smith, D. Ricardo) a ve Francii ( W. Petty)
– vystupovali proti privilegiím obchodních monopolů a velkých pozemkových vlastníků atd. prosazovali
heslo ,,hospodářské svobody“
– zkoumali a kvantitativně analyzovali povahu ceny, mzdy, kapitálu, renty, zisku, úroku
– touto ekonomií se rozumí ekonomické myšlení z období rozvinuté manufakturní výroby a přechodu ke
strojové velkovýrobě
Představitelé: Adam Smith – kniha Pojednání o podstatě a původu bohatství národů
David Ricardo – kniha Zásady politické ekonomie a zdanění
Jean-Baptiste Say – kniha Pojednání o politické ekonomii
John Stuart Mill
• Neoklasicmus
– Neoklasická škola je směr ekon. teorie, který na podkladě teorie mezního užitku a mezní produktivity
zformulovat a dále rozvíjel především mikroekonomickou složku ekonomie
– průkopníky této teorie se stali W.S.Jevons a C. Menger, jejich práce vycházejí v roce 1871
– tato teorie se sestává ze 3 škol:
a) Rakouská škola – C. Menger
b) Laussanská škola – L. Walfras
c) Camridgeská škola – Alfred Marshall
– Peretovský optim= pojem, který říká: ,,že určité rozdělení objektů na užití je paretovsky optimální,
neexistuje-li jiné rozdělení, které by poskytlo větší nebo stejný užitek“
2. Hlavní makroekonomické směry – stručně charakterizuje (keynesiánství, monetarismus)
• Keynesiánství
– po skončení 1.sv.v byl názor, že ekon. evoluce dosáhla svého vrcholu
– již v průběhu 20.let však začínala ekon. věda dostávat první vážné trhliny (nezaměstnanost v Anglii až 15%)
a to i přesto, že země dosahovala hospodářského růstu
– hlavní ránou byla celosvětová hospodářská krize 1929-1933
– vysvětlení podává John Maynard Keynes v roce 1936 v knize Obecná teorie zaměstnanosti, úroku a peněz
– oproti neoklasickému směru Keynes uplatnil tzv. makroekonomický přístup, spočívající ve zkoumání hosp.
systému jako celku; soustředil se na hlavní problém – rozbor faktorů určujících úroveň a dynamiku HDP,
který zkoumal z hlediska tzv. efektivní poptávky
Keynesiánská politika vidí východisko v politice fiskální (rozpočtové). Tímto východiskem je státní
rozpočtová stimulace agregátní poptávky v dobách deprese a krytí jejího schodku v době konjunktury. Jinými
slovy, v době krize, kdy ekonomika stagnuje, stát vydá množství veřejných zakázek, např. na stavbu silnic,
a tím dá práci firmám a lidem. Takto vzniklý schodek rozpočtu se vykryje z daní, které stát vybere, až takto
zmírněná krize přejde.
• Monetarismus
– proud liberálního myšlení, který sám sebe prezentuje jako alternativu keynesovské analýzy
– při objasňování inflace vymezuje zvláštní postavení penězům, měnové politice jakožto nástroji ekonomické
politiky a kolísání množství peněz jakožto ideálnímu monetárnímu systému
– analýza inflace se soustřeďuje zejména na nadbytečnou emisi peněz
– bezprostřední příčinnou inflace je podle nich vždy příliš rychlý přírůstek peněžní zásoby ve srovnání
s růstem výroby“
– Boj proto inflaci je podle nich především věcí monetární politiky, inspirované zvláště liberalismem, zejména
pak regulací poskytování úvěrů pomocí úrokových sazeb
Představitel: Milton Friedman
– vycházel z kvantitativní teorii peněz
– bojoval proti ,,soviálnímu státu“, rozhazovačné flákání politice a vysokým daním
– jako nástroj udržení měnové stability prosazoval monetární politiku skrze regulaci množství
peněz
– Philipsova křivka podle něj platí jen v krátkém období, v dlouhém pak je křivka ustálena na
přirozené nezaměstnanosti
3. Základní vztahy mezi makroekonomickými ukazateli
• Magický čtyřúhelník
– zaveden Nikolasem Kaldorem
– Hlavní cíle hospodářské politiky jsou vyjádřeny v základních poměrových ukazatelích v procentech.
Jde o tyto ukazatele:
a) průměrné roční tempo reálného produktu
b) průměrná roční míra nezaměstnanosti
c) průměrná roční míra inflace
d) průměrný podíl salda běžných obchodních transakcí k nominálnímu produktu
– střed čtyřúhelníka odpovídá nejhorší situaci
– Ze středu vycházejí vzájemně kolmé polopřímky odpovídající jednotlivým ukazatelům, na těchto
polopřímkách jsou zobrazeny nejlepší hodnoty, spojnice bodů pak vytváří ideální čtyřúhelník. Poměr velikosti
plochy čtyřúhelníka pro danou zemi k ploše ideálního čtyřúhelníka hodnotí hospodářskou situaci země. Jde o
číslo v intervalu <0.l>. Čím je tento poměr větší, tím je ekonomická situace země lepší. Deformace
čtyřúhelníku určitým směrem poskytuje informaci o účinnosti hospodářské politiky.
Ideální magický čtyřúhelník má taková země, jejíž
roční míra inflace se rovná hodnotě 2%,
nezaměstnanost = cca 5%, tempo růstu HDP = 3% a
saldo účtu platební bilance = 0%. Každé odchýlení
od těchto hodnot obrazec deformuje. Země s
ekonomikou v katastrofálním stavu může mít
plochu magického čtyřúhelníku klidně i nulovou.
• Philipsova křivka
– vyjadřuje substituční vztah mezi inflací a nezaměstnaností
– platí pro krátké období
– poroste-li inflace, sníží se nezaměstnanost
Etapy Phillipsovy křivky
(1) původní mzdová Phillipsova křivka (PC)
– vyjadřuje inverzní vztah mezi mzdovými sazbami a mírou
nezaměstnanosti
SPC … krátkodobá Phillipsova křivka
u* … přirozená nezaměstnanost (cca 5,5 %)
– substituce mezi mzdovou inflací a nezaměstnaností
(2) modifikovaná Phillipsova křivka (Samuelson, Solow)
– cenově inflační verze
– inverzní vztah mezi mírou nezaměstnanosti a mírou inflace π
Pt
– P(t-1)
=
πt
P(t-1)
– přirozená míra nezaměstnanosti … u* = cca 4%
– nižší nezaměstnanost je možná jen za cenu zvýšení inflace
(3) rozšířená Phillipsova křivka (Friedman, Phelps)
– platí pro dlouhé období
– musíme brát v úvahu i očekávání
– substituce mezi inflací a nezaměstnaností neplatí
Y = Y*
– inflace očekávaná = skutečná inflace
• Okunův zákon
– vyjadřuje vztah mezi tempem růstu hrubého domácího produktu a mírou nezaměstnanosti
– říká: růst reálného HDP převyšující 2% ročně vede k poklesu míry nezaměstnanosti pouze o 1%
zpoždění reakce míry nezaměstnanosti na růst produktu
4. Ukazatele výkonnosti ekonomiky
a) HDP
celková peněžní hodnota toků statků a služeb vytvořená za dané období (zpravidla 1 rok) výrobními
faktory v národním hospodářství bez ohledu na to, kdo je jejich vlastníkem; viz níže
b) Čistý domácí produkt
c) Hrubý národní produkt
– vyjadřuje hodnotu statků a služeb, vytvořených za dané období výrobními faktory ve vlastnictví občanů
příslušné země, ať už tyto statky vyrobili na území dané země, nebo v zahraničí.
– tvoří všechny finální výrobky a služby, které byly za určité období vyrobeny za použití národních
výrobních faktorů. (Není přitom důležité, v rámci kterého státu a jeho teritoria národní výrobní faktory
působí, ale kým byli vyrobeny)
d) Disponibilní důchod
– bere v úvahu i zdanění a získáme jej odečtením všech daní z osobních příjmů od osobního důchodu. Je
to důchod, který mají domácnosti k dispozici pro účely nákupů a úspor (DPI = C + S).
e) Osobní důchod
– získáme, jestliže od národního důchodu odečteme nerozdělené zisky firem, příspěvky na sociální
pojištění, daně z firemních zisků, nepřímé daně a připočítáme transferové platby. Jde tedy o souhrn všech
důchodů, které domácnosti skutečně obdrží.
– od národního důchodu odečteme položky, které domácnost nedostává a přičteme příjmy z jiných zdrojů
než z běžné produkce
OD = ND – nerozdělené zisky – daně podniků – příspěvky na sociální a zdravotní pojištění + transferové
ČDP=HDP- A (znehodnocení kapitálu, amortizace)
HNP=HDP+NPI (čistý příjem z majetku v zahraničí)
DD = OD – osobní daně (přímé daně)
platby + úroky
5. Metody měření HDP
-HDP je nejdůležitějším makroekonomickým agregátem na základě kterého měříme a posuzujeme
výkonnost ekonomiky a vývoj
– HDP vyjadřuje objem finální produkce, který byl vytvořen za určité období výrobními faktory,
které působily na území státu za určité období (většinou 1 rok)
– HDP počítá Český statistický úřad
– HDP je peněžním vyjádřením celkové hodnoty statků a služeb vytvořeným v daném období na
určitém území
a) Výrobní metoda
– souhrn hodnot přidaných zpracováním (hrubé přidané hodnoty)
– hrubá přidané hodnota je rozdíl mezi produkcí a mezispotřebou
HDP= produkce – mezispotřeba + daně z produktů – dotace na produkty
b) Výdajová metoda
– součet konečného užití výrobků a služeb rezidentskými jednotkami a salda vývozu a dovozu a
služeb
– tvorba hrubého kapitálu se člení na tvorbu hrubého fixního kapitálu, změnu zásob a čisté
pořízení cenností
HDP = C + I + G + X –M stejné jako HDP= C +I + G +NX
C…výdaje domácností
– výdaje na statky krátkodobé spotřeby (potraviny, oblečení), dlouhodobé spotřeby (auto, televize),
výdaje na služby (doprava)
I…investice
– pouze fyzické (reálné) investice, nikoli finanční investice (nákup cenných papírů)
– reálné investice = zvyšování zásoby kapitálu v ekonomice (celkové fyzické množství kapitálu v
ekonomice)
G …vládní výdaje na nákup statků a služeb
– nepřipočítávají se transfery
X-M = NX….čistý export
– export snížený o import (NX = X – M)
c) Důchodová metoda
– počítá se jako součet prvotních důchodů za národní hospodářství celkem
– přidaná hodnota je zdrojem důchodů
– HDP jako součet veškerých důchodů
– přidaná hodnota v sobě zahrnuje mzdu, nájem, úrok z úvěru, zisk
HDP = mzdy a platy včetně ostatních nákladů na práci (sociální a zdravotní pojištění) + renty + čisté úroky
+ zisky podniků + znehodnocení kapitálu (= odpisy, amortizace) + nepřímé daně zmenšené o subvence
6. Vývoj HDP V ČR po roce 2000
– v posledních letech prochází naše ekonomika obdobím recese
– v roce 2009 došlo k obrovskému propadu ve vývoji HDP a to o -4,7%; toto číslo znamená, že úroveň
ekonomiky v roce 2009 oproti roku 2008 poklesla o 4,7%. Přitom naopak v letech 2005 až 2007 jsme dosáhli
největších přírůstků ekonomiky (růst HDP o více než 6% ročně) a česká ekonomika byla v uvedených 3 letec
jednou z nejdynamičtěji se rozvíjejících ekonomik zemí EU
– v ČR došlo v období mezi 1995-2010 k růstu HDP o 53%, což představuje růst o cca 3,5% ročně (což je
poměrně velký růst)
– k největšímu meziročnímu růstu došlo v letech 2005-2007, kdy byl růst HDP přes 6%
– k největšímu propadu došlo v roce 2009, pokles o 4,7%
7. HDP v mezinárodním srovnání (zejména se zeměmi EU)
– z hlediska mezinárodních srovnání nemůžeme použít absolutní ukazatele velikosti HDP, proto se provádí
srovnání ve 2 aspektech:
– pro mezinárodní srovnání je nutné přepočítat ukazatel na srovnatelnou úroveň, je totiž jasné že se nedá
srovnávat HDP např. USA a ČR, proto se používá přepočet HDP na jednoho obyvatele
– Dále pak je nezbytné použít stejné jednotky (nelze srovnávat zároveň dolary a Kč). Pro mezinárodní
srovnání se používá HDP na jednoho obyvatele buď v dolarech nebo v eurech. V posledních letech se provádí
nejčastěji srovnání pomocí HDP na 1 obyvatele v PPS, tj. podíl HDP na1 obyvatele v Kč a parity kupní síly
vyjádřené v Kč na PPS.
-PPS (Purchasing Power Standard) standard kupní síly je měnová jednotka, v níž se vzájemně vyrovnávají
rozdíly mezi kupní sílou jednotek národních měn členských zemí EU. Úhrn údajů o HDP za všech 27 zemí
přepočtených do eur se rovná částce vyjádřené v PPS
– ČR je výrazně exportně zaměřená!!! – výrazně to ovlivňuje celou ekonomiku a HDP ČR; V ČR představuje
podíl exportu na HDP skoro 70% z hlediska EU27 má vyšší podíl pouze Lucembursko a dalších 6 států.
Zhruba 85% vývozu je orientováno do zemí EU, proto můžeme konstatovat že ekonomika ČR stojí i padá
s Evropskou unií
HDP na obyvatele 2000 2004 2005 2006 2007 2008 2009
EU 27 19
ČR 13
Dle průměru HDP v zemí EU byl standart kupní síly v roce 2009 na úrovni 23 600. Nejlepších výsledků
dosahuje Lucembrusko, Nizozemsko, Irsko, ČR je na 17. místě z 27. států.
Meziroční míra růstu reálného HDP
(v %)
EU 27 3,9 1,2 1,3 2,5 2 3,2 3 0,5 -4,2
ČR 3,6 1,9 3,6 4,5 6,3 6,8 6,1 2,5 -4,1
a) v přepočtu na jednoho obyvatele
b) dle parity kupní síly (PPS)
21
100
700
16
000
300
22
23
500
700
17
18
100
200
25
25
000
100
19
20
900
100
23
600
18
900
2000 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009
8. Nominální a reálný produkt, deflátor HDP
Nominální domácí produkt – velikost nom. produktu závisí na změnách tržních cen a
objemů prodávaných výrobků a služeb; je tedy vyjádřen v tržních cenách daného roku
Reálný domácí produkt – velikost reál. produktu se mění jen v závislosti na objemu a
struktuře vyrobených výrobků a služeb.; tržní ceny jsou přepočítávány na stálé ceny
Ze vztahu nominálního a reálného domácího produktu dostáváme tzv. implicitní cenový deflátor:
Používá se pro eliminaci cenových změn, Deflátor HDP je vlastně cenový index
běžné ceny = aktuální ceny daného roku ( nemožnost srovnání ), zachycují nejen fyzické změny objemu
produkce, ale i změny cen
stálé ceny = přepočet běžných cen podle cen výchozího vybraného roku )
ICD = (HDP nominální / HDP reálný) * 100
9. Spotřeba a spotřební funkce
= spotřební výdaje domácností na:
statky krátkodobé spotřeby (např. potraviny)
statky dlouhodobé spotřeby (např. automobil)
služby (např. vzdělání)
– tvoří více jak 50 % hrubého domácího produktu
Keynesiánská funkce spotřeby:
spotřeba závisí na běžném disponibilním důchodě
předpokládáme, že má lineární podobu
spotřeba má dvě části:
1. autonomní spotřeba
– nezávisí na velikosti důchodu (existuje i při nulovém důchodu – čerpání úspor, úvěrů)
– závisí na exogenních (vnějších) proměnných:
počet obyvatelstva – čím vyšší počet, tím vyšší spotřeba
bohatství – při růstu bohatství roste spotřeba (např. růst cen akcií)
optimistické očekávání budoucnosti
sociální systém
výnosy z úspor – při velké zdanění se bude méně spořit a vzroste autonomní spotřeba
změna úrokové míry
2. indukovaná spotřeba
– závisí na velikosti disponibilního důchodu (s růstem disponibilního důchodu roste spotřeba)
Spotřební funkce C = Ca + c ⋅ Y
C … spotřeba Ca … autonomní spotřeba
Y … důchod (disponibilní) c … mezní sklon ke spotřebě (= MPC)
– spotřební funkce vyjadřuje vztah úrovně spotřeby k úrovni disponibilního důchodu
mezní sklon ke spotřebě = vyjadřuje, jak se změní spotřeba, jestliže se důchod změní o jednotku
c = MPC = ∆ C … je z intervalu <0;1> (nejčastěji 0,8-0,9)
∆ Y
průměrný sklon ke spotřebě = vyjadřuje, kolik spotřeby připadá na jednu jednotku důchodu
APC = APC = + c
– APC je větší než MPC za předpokladu, že autonomní spotřeba je kladná
– s růstem důchodu průměrný sklon ke spotřebě klesá a blíží se k meznímu = základní psychologický zákon
(spotřeba s růstem důchodu absolutně roste, ale její podíl na důchodu klesá)
Shrnutí keynesiánské funkce:
spotřeba roste s růstem běžného důchodu
spotřeba roste pomaleji než důchod
průměrný sklon ke spotřebě je větší než mezní sklon ke spotřebě, ale s růstem důchodu klesá a blíží se mu
C Ca
Y Y