Spotřební výdaje – různá pojet

Spotřební výdaje – různá pojetí (teorie životního cyklu, permanentního důchodu atd. – stačí stručně)

o Spotřební výdaje jsou výdaje vzniklé za účelem uspokojení individuálních či kolektivních potřeb (domácnosti

rozdělují svůj disponibilní důchod na spotřebu a úspory).

výdaje domácností na statky krátkodobé spotřeby, statky dlouhodobé spotřeby a služby

tvoří cca 50% HDP

o S růstem důchodu rostou i spotřební výdaje.

• Keynesiánská spotřební funkce – C = Ca + cYD

o Funkce spotřeby vyjadřuje vztah mezi úrovní spotřebních výdajů a úrovní disponibilního důchodu

domácností.

o Spotřeba závisí na běžném důchodě (s růstem důchodu rosou i spotřební výdaje) má dvě složky:

Autonomní část – je nezávislá na výši disponibilního důchodu, jsou vynaloženy i při YD = 0, v tom případě

jsou financovány z dřívějších úspor nebo úvěrů

Indukovaná část – je závislá na výši disponibilního důchodu

Mezní sklon ke spotřebě je kladný, ale menší nežli jedna c (MPC)=∆ C/ ∆Y

Průměrný sklon ke spotřebě (podíl spotřeby na disponibilním důchodu) se vzrůstajícím důchodem klesá APC =

C/Y ⇒ Ca

/Y + c

= spotřeba roste s růstem běžného důchodu,

= spotřeba roste pomaleji než důchod,

= průměrný sklon ke spotřebě je větší než mezní sklon ke spotřebě, ale s růstem důchodu klesá a blíží se mu

Nové teorie pro dlouhé období, vyjadřují stálost sklonu ke spotřebě

Teorie životního cyklu (Modigliany, Brumberg, Ando)

– Důchod se během životu mění a úspory a výpůjčky umožní člověku udržovat spotřebu na určité stálé

celoživotní úrovni tím. Spotřeba nereaguje na předvídané změny důchodu.

– Agregátní spotřeba závisí na věkové struktuře obyvatel.

– mládí – důchod je menší než spotřeba, půjčujeme si

– střední věk – důchod je větší než spotřeba, splácíme dluhy a spoříme na stáří

– stáří – důchod je nižší spotřeba, žijeme z úspor

– Lidé tak usilují zajistit si spotřebu, která je přibližně vyrovnaná v průběhu života.

Teorie pernamentního důchodu (Friedman)

– Spotřebu ovlivní pouze změny pernamentního (dlouhodobého) důchodu

– krátkodobé zvýšení důchodu spotřebu neovlivní

11) Úspory a úsporová funkce

Úspory (S)

část disponibilního důchodu domácností, kterou domácnosti nepoužijí ihned ke spotřebě.

Funkce úspor vyjadřuje vztah mezi úrovní úspor a úrovní disponibilního důchodu domácností.

Pokud je důchod nulový, potřebují domácnosti z něčeho financovat svou spotřebu, a proto vybírají ze svých

dřívějších úspor. Úsporová funkce tedy vychází z bodu na záporné ose a to ve výši záporné autonomní

spotřeby ( – Ca ).

Hrubé úspory se rozlišují na:

1) čisté osobní úspory (NPS),které domácnosti vytvářejí z disponibilního důchodu

2) hrubé úspory firem (GBS), což je znehodnocení kapitálu plus všechny výdělky zadržené firmou

3) čistý vládní přebytek (NGS), který představuje přebytek daňových příjmů nad jejími výdaji.

S = – Sa + sY

s … mezní sklon k úsporám (= MPS) – vyjadřuje jak se změní úspory, jestliže se důchod změní o jednotku

MPS = ∆ S / ∆ Y – je z intervalu <0;1> (nejčastěji 0,2) MPC + MPS = 1

průměrný sklon k úsporám

APS = APS = – + s

MPC – vyjadřuje jak se změní spotřeba, jestliže se důchod změní o jednotku

S Sa

Y Y

APS je menší než MPS

s růstem důchodu APS roste a blíží se k MPS

APC + APS = 1

Sklon linie S odpovídá MPS a je konstantní při každé linii YD

Sklon = tendence; vyjadřuje tendenci společnosti spotřebovávat

nebo naopak spořit

12) Investice a investiční funkce

I = Ia – bi

Plánované investice (Ip) – firmy nákup naplánují a drží nějakou výši zásob – jestliže, aniž by to firmy

očekávaly, klesne poptávka po jejich produkci, začnou se jim jejich zásoby neplánovaně zvyšovat. Pokud

na druhou stranu vzroste neočekávaně poptávka po jejich produkci, pokryjí ji zpočátku ze zásob – zásoby

jim neplánovaně klesnou. Plánované investice jsou bez ohledu na výši HDP pořád stejné. Označují se jako

autonomní (protože jsou nezávislé na velikosti produkce).

Neplánované investice – neplánovaný růst nebo pokles zásob. Mohou být kladné (rostou zásoby), záporné

(klesají zásoby) nebo nulové (zásoby se nemění).

Skutečné investice = plánované investice + neplánované investice I = Ip + Iu

(V případě rovnovážného produktu neexistují neplánované investice)

autonomní investice: poptávka po investicích:

– Plánované investiční výdaje jsou nejvíce ovlivněny úrokovou sazbou

Faktory ovlivňující investice:

1. úroková míra i

– investice na úvěr při stabilní úrokové míře, výnos investice je také stabilní

očekávaná míra výnosu investic = výnos / cena investice

– čím nižší úroková míra, tím větší ziskovost investic

PV = + + … + NPV = PV – cena investice

PV … současná hodnota investic NPV … čistá současná hodnota investic

V1 … výnos v prvním roce NPV > 0 … investice proběhne

– při poklesu úrokové sazby se celá křivka I posune nahoru

2. očekávání budoucího vývoje

– očekává-li se růst posunutí investic nahoru

3. daňové zatížení

– zvýšení daňového zatížení omezení investic

– Investice ale nezávisí na důchodu (produktu) !!!

13) Rovnovážný produkt v dvousektorovém modelu důchod – výdaje

– model 45° (tzn. model důchod-výdaje), vysvětluje, jak je dosahováno rovnovážného hrubého domácího produktu,

neboli takového produktu, při kterém neexistují tendence k jeho změně. Je to důchod, kde platí AD=AS

– Osa 45° je tvořena body, jež vyjadřují rovnost důchodu a spotřeby, neboli body, ve kterých je celý důchod

vynaložen na spotřebu

– V dvousektorové ekonomice platí, že HDP je zároveň disponibilním důchodem domácností.

– HDP = Y = YD

– Rovnovážný HDP je takový produkt, kdy se plánované výdaje rovnají skutečně vytvořenému produktu (neboli

neexistují neplánované investice).

– HDP = C + I

– Úspory se v ekonomice (za předpokladu dokonale fungujících kapitálových trhů) přemění v investice firem, tedy

S = I

– Pro funkci rovnovážného důchodu pak platí:

– Y = C + S = Ca + c·Y + I

V1 V2 Vn

1 + i (1 + i)2

(1 + i)n

NPV < 0 … investice neproběhne

AE … plánované výdaje

Y1 … rovnovážný produkt

nedochází k neplánované změně zásob

v bodě E1 investice se rovnají úsporám

body nalevo od E1 (např. bod A) – plánované výdaje jsou vyšší než je

skutečně vytvořený produkt – dochází k neplánovanému čerpání zásob

à firmy zvýší úroveň produkce à dostáváme se do E1

body napravo od E1 (např. bod B) – skutečný produkt je vyšší než jsou

plánované výdaje – dochází k neplánovanému hromadění zásob à firmy

musí omezit produkci à přibližují se k bodu E1

Y = C + I Y = Ca + c ⋅ Y + I

1

Y = ⋅ (Ca + I)

1 – c autonomní výdaje A

jednoduchý multiplikátor dvousektorové ekonomiky – α

Multiplikátor

– princip multiplikátoru:

– Multiplikátor je hodnota, která říká, kolikrát se změní Y, změní-li se autonomní výdaje (autonomní spotřeba nebo

investice) o jednotku

– dochází ke zvýšení investic

E1 … původní rovnovážný produkt

E2 … nerovnováha – pokles zásob à

à zvýšení produkce do bodu E3

E4 … část na spotřebu zvýší plánované výdaje à další pokles

zásob, zvýšení produkce do E5

– tak to jde dál, až se dostaneme do nového bodu rovnováhy E6

Slouží Keynesiáncům jako demonstrace možností ovlivňování produktu ekonomickými nástroji

Podle druhu výdajů se rozeznává několik druhů multiplikátorů: investiční, rozpočtový a zahraničně obchodní.

Vychází z funkce spotřeby (C) a úspor (S)

Výše spotřeby je přímo úměrná výši důchodů (Q, GDP)

Funkce úspor je také závislá na Q (GDP), úspory jsou kladné až od určité výše Q (GDP)

Část důchodu je věnována na spotřebu a zbytek tvoří úspory. Úspory jsou přes peněžní ústavy použity k

financování investic, jejichž nárůst zvyšuje produkt a zaměstnanost.

14) Rovnovážný produkt v třísektorovém modelu důchod-výdaje

Vláda významně ovlivňuje ekonomiku:

• vybírá daně (a to jak závislé na důchodu, tak autonomní), tím zmenšuje disponibilní důchod

domácností

• poskytuje domácnostem transfery (TR), tím zvyšuje disponibilní důchod domácností

• provádí vládní nákupy statků a služeb (G)

Spotřeba je nyní funkcí autonomní spotřeby a disponibilního (čistého) důchodu: Yd= Y – t·Y – TA + TR

jednoduchý multiplikátor třísektorové ekonomiky

Y = ⋅ A A = Ca + c⋅ TR – c⋅ TA + I + G

1 – c (1 – t)

1 autonomní výdaje:

– multiplikátor třísektorové ekonomiky je menší

– křivka je AE je plošší než v dvousektorové

Rovnovážný produkt v třísektorové ekonomice dostaneme vynásobením autonomních výdajů jednoduchým

výdajovým multiplikátorem třísektorové ekonomiky.

V třísektorové ekonomice bude křivka plánovaných výdajů zachycena křivkou C+Ip+G. Tato křivka vychází

na vertikální ose z vyššího bodu. Je to dáno tím, že v autonomních výdajích přibudou vládní nákupy,

transferové platby (násobené c) a autonomní daně (násobené záporným c).

Křivka plánovaných výdajů v třísektorové ekonomice má navíc menší sklon oproti dvousektorové ekonomice.

Je to dáno existencí důchodové daně. Sazba důchodové daně ovlivňuje multiplikátor, ten je menší než u

dvousektorové ekonomiky.

Pokud by neexistovala důchodová daň, křivka plánovaných výdajů třísektorové ekonomiky by byla

rovnoběžná s křivkou plánovaných výdajů dvousektorové ekonomiky.

– např. zvýšení vládních nákupů, zvýšení transferů

∆AE = ∆G + c ⋅ (1 – t) ⋅ Y

∆Y = ⋅ ∆G

c ⋅ (1 – t)

výdajový multiplikátor vládních nákupů – αG

– např. zvýšení transferů

∆AE = c∆⋅ TR + c ⋅ (1 – t) ⋅ Y

výdajový multiplikátor transferových plateb – αTR

– např. zvýšení autonomních daní – nesníží plánované autonomní výdaje o plnou částku zdanění, ale pouze o část

(působí opačně – zvýšení daní vede k poklesu produkce)

– ovlivní disponibilní důchod (nejen spotřebu, ale i úspory)

∆AE = – c∆⋅ TA + c ⋅ (1 – t) ⋅ Y

– např. pokles důchodové sazby daně

∆AE = c⋅ Y1⋅ ∆t + c⋅ (1 – t‘) ⋅ ∆Y

∆Y = ⋅ ∆t

1 – c(1 – t)

Y1 … původní důchod

t‘ … nová důchodová sazba daně

– křivka je strmější

– dopad změny důchodové sazby daně má dvě části:

(1) změna výdajů při původní úrovni důchodu + změna disponibilního důchodu změnou důchodové sazby daně

c⋅ Y1⋅ ∆t

(2) zvýšení plánovaných výdajů vlivem zvýšení důchodu c⋅ (1 – t‘) ⋅ ∆Y

15) Rovnovážný produkt v čtyřsektorovém modelu důchod-výdaje

– předpokladem je čistý export export – import NX = X – M

– čtyřsektorová ekonomika = ekonomika úplná, otevřená

– domácí ekonomika je spojena se zahraničím

– model 45°

EXPORT

– je autonomní (nezávisí na velikosti produktu)

– závisí na jiných proměnných:

(1) zahraniční důchod

růstu zahraničního důchodu – roste zahraniční poptávka à náš export roste

pokles zahraničního důchodu – náš export klesá

(2) nominální měnový kurz

znehodnocení domácí měny (měnový kurz roste) – naše zboží je na zahraničním trhu levnější à export roste

zhodnocení domácí měny (revalvace) – naše zboží je na zahraničním trhu dražší à export klesá

(3) poměr domácí cenové hladiny ku zahraniční

PD roste à export klesá (zboží je relativně dražší)

PF klesá à export roste (zboží je relativně levnější)

(4) ostatní faktory

– administrativní překážky – cla, kvóty, subvence

– spotřebitelské preference

IMPORT M = Ma + m⋅ Y

Ma … autonomní import – nezávisí na velikosti domácího důchodu

m⋅ Y … indukovaný import – část důchodu věnujeme na nákup zahraničního zboží

m … mezní sklon k importu

∆ M

m = … je z intervalu <0;1>

∆ Y

– další faktory ovlivňující import:

(1) nominální měnový kurz

– znehodnocení à pokles importu (je relativně dražší)

– zhodnocení domácí měny vede k růstu importu

(2) poměr domácích a zahraničních cen

(3) ostatní

– cla, kvóty, preference spotřebitelů

ČISTÝ EXPORT NX = X – Ma – m⋅ Y

Rovnovážný produkt

– Rovnovážný produkt ve čtyřsektorové ekonomice dostaneme vynásobením autonomních výdajů jednoduchým

výdajovým multiplikátorem čtyřsektorové ekonomiky

výdajový multiplikátor čtyřsektorové ekonomiky

1

1 – c⋅ (1-t) + m

A = Ca + I + G + c⋅ TR – c⋅ TA + X – Ma

SHRNUTÍ VZOREČKŮ

Dvousektorová ekonomika

Třísektorová ekonomika

Čtyřsektorová ekonomika

• Y = C + I

• Y = Ca + c·Y + I

• Multiplikátor: 1 / (1 – c)

• Y = C + I + G

• Y = Ca + c·(Y – t·Y – TA + TR) + I + G

• Multiplikátor: 1 / [1 – c·(1 – t)]

• Y = C + I + G + NX

• Y = Ca + c·(Y – t·Y – TA + TR) + I + G + Xa – Ma – m·Y

• Multiplikátor: 1 / [1 – c·(1 – t) + m]

16) Peníze, charakteristika, vývoj, funkce, motivy držby peněz

= cokoliv, co slouží jako všeobecně přijímaný prostředek směny

• barterová směna – před existencí peněz (byla jimi nahrazena)

– směna statku za statek nebo statku za službu

– určité problémy – musel se najít člověk, který byl ochoten vyměnit daný statek

• komoditní peníze

– první forma peněz

– např. dobytek, plátno, víno

– nevýhoda – jsou málo dělitelné

– začaly se používat drahé kovy, hlavně zlato a stříbro (snadno dělitelné)

• papírové peníze

– vydávané bankou, byly plně kryty zlatem (šlo je vyměnit za zlato)

– vydávaly je různé banky (ne centrálně)

– postupně se upouštělo od plného krytí zlatem

• státovky

– nebyly kryté ničím, vydával je panovník pro určitý účel – platily z donucení

• depozitní peníze = bankovní peníze

– vklady, dnes nejčastější – tvoří největší část peněz

Funkce peněz

– všeobecně přijímaný prostředek směny

– zúčtovací jednotka – v penězích se určuje cena statků a služeb

– uchovatel hodnoty – nízká míra inflace – jsou málo rizikové oproti akciím

– tuto funkci má pouze část peněz

Motivy držby peněz

vyplývají z peněžních funkcí a určují poptávku po penězích:

transakční – vychází z nutnosti zajišťovat směnné akty či transakce v ekonomice

vzniká na základě přímé závislosti poptávky po penězích na vývoji nominálního HDP

opatrnostní – snaha vytvořit si určitou peněžní zásobu pro případ neočekávaných události vyžadujících určité finanční

zdroje (nemoc, nezaměstnanost…)

finanční (majetkový, spekulační) – subjekty volí podobu bohatství na základě porovnání výhod likvidity (držby

peněz) s výhodami a riziky držby různých cenných papírů díky fin. motivu vzniká závislost poptávky po penězích

na úrokové sazby, závislost je nepřímo úměrná (čím vyšší úroková sazba, tím menší zájem držet peníze v podobě

hotovosti)

17) Bankovní soustava, CNB – funkce, peněžní zásoba, peněžní agregáty

Bankovní soustava Komerční banky, Centrální banka

Bilance bank – říká, jaká je struktura majetku banky a jaké jsou zdroje jeho krytí

struktura majetku = aktiva

zdroje krytí = pasiva

Komerční (obchodní) banky

* Aktiva – pokladní hotovost, rezervy (vklady u centrální banky, povinné/ze zákona/, nepovinné), úvěry

(fyzických a právnických osob i jiných bank), cenné papíry, hmotný a nehmotný majetek, ostatní

* Pasiva – depozita – vklady, základní jmění, rezervy na krytí ztrát, ostatní (nerozdělený zisk, …)

Centrální banka

* Aktiva – cenné papíry (především vládní CP – pokladniční poukázky, státní dluhopisy), úvěry komerčním

bankám, úvěry jiným centrálním bankám, devizové rezervy (ve směnitelných měnách nebo v jednotkách

zvláštního práva čerpání SDR, rezervní pozice u měnového fondu), zlaté rezervy, ostatní

* Pasiva – hotovostní oběživo (mince, bankovky), vklady (rezervy) komerčních bank, vklady státu (vlády, státní

správy, …), vklady ze zahraničí, kapitál (obdoba základního jmění u komerčních bank), vlastní emitované

cenné papíry, ostatní

Funkce centrální banky

– může být jedna centrální banka nebo centrální banku tvoří více bank (např. FED v USA)

(1) emisní funkce

vydávání bankovek, mincí, pamětních mincí

vyměňuje poškozené bankovky

(2) provádění měnové politiky

– ovlivňování množství a ceny peněz v ekonomice

(3) banka bank

přijímá vklady od komerčních bank

poskytuje úvěry komerčním bankám

zápůjčitel poslední instance (když už bance nechce nikdo jiný půjčit)

provádí zúčtování mezi bankami

(4) banka státu

provádí operace pro vládu, pro centrální i místní orgány

spravuje státní dluh (platí úroky, obnovuje dluh atd.)

může poskytnout úvěr vládě, ale ne přímo – přes státní cenné papíry

– přímé úvěrování vlády centrální bankou je zakázáno

(5) spravování devizových rezerv země

– dohlíží nad měnovým kurzem

(6) dohled a regulace bankovního systému

– pravidla pro chování bank apod.

Nabídka peněz

= peněžní zásoba = množství peněz v daném okamžiku v dané ekonomice

– je dána rozhodnutím centrální banky

– centrální banka může přímo ovlivňovat rezervy peněz a pomocí jednoduchého depozitního multiplikátoru změnu

depozit

zvýšení rezerv

* centrální banka nakoupí cenné papíry od nějakého nebankovního subjektu, který má účet u komerční banky

* centrální banka nakoupí cenné papíry přímo od komerční banky

* centrální banka poskytne úvěr komerčním bankám

snížení rezerv

* centrální banka prodá cenné papíry nebankovnímu subjektu

* centrální banka prodá cenné papíry komerčním bankám

* komerční banka splatí svůj úvěr u centrální banky

Peněžní agregáty

– pomocí nich vyjadřujeme zásobu peněz v ekonomice (= nabídku peněz v ekonomice)

peněžní zásoba = množství peněz v ekonomice k danému časovému okamžiku

peněžní agregáty – značí se velkým písmenem M a číslicí (čím vyšší číslice, tím roste výnosnost, ale klesá likvidita)

– agregát s vyšším číslem obsahuje ten nižší + něco navíc

M0 … hotovostní oběživo – peníze u nebankovních subjektů

M1 … hotovostní oběživo + vklady na požádání + cestovní šeky

– vklady na požádání (např. sporožiro)

– cestovní šeky už nejsou tak časté

M2 … M1 + termínované vklady + vklady v zahraničních měnách

– klesá likvidita – dlouhá doba než se dostaneme k penězům

L … likvidní aktiva (= M2 + cenné papíry)

– nejširší peněžní agregát

– v České republice se jako zásoba peněz uvažuje M2

18) Trh peněz, poptávka a nabídka peněz, rovnováha na trhu peněz

Trh peněz

– Poptávka po penězích a nabídka peněžní zásoby vytvářejí peněžní trh, na kterém je obchodováno s krátkodobými

peněžními prostředky (krátkodobé úvěry), krátkodobé cenné papíry.

Poptávka po penězích (MD) L = kY – hI

Poptávka po penězích závisí na:

výši úroku

nabídce zboží, služeb a výrobních faktorů

na úrovni cen na trhu zboží a kapitálu

Změna poptávky po penězích – posun křivky

Změna úrokové míry – pohyb po křivce

Nabídka peněz (MS)

Nabídka peněz (peněžní zásoba) je na změnu úrokové míry málo

citlivá nebo zcela neelastická.

Změna nabídky peněz je ovlivňována monetární politikou centrální

banky.

– je nezávislá na úrokové míře, daná centrální bankou

zvýšení nabídky peněz

– nakoupení státních cenných papírů nebo snížení povinné

míry rezerv, křivka se posune doprava

snížení nabídky peněz

– prodej vládních cenných papírů nebo zvýšení povinné míry

rezerv posune celou křivku doleva

Rovnováha na trhu peněz

Průsečík křivek MD a MS

Bod rovnováhy (E)

Dosaženo rovnovážné úrokové míry a rovnovážného množství peněz