Ekonomika školství

Význam vzdělávání

• čím složitější je život společnosti, tím větší objem znalostí si musí každý jednotlivec

osvojit,

• z toho vyplývá, že doba potřebná pro vzdělávání a výchovu se prodlužuje,

• požadavky trhu a prodlužování lidského života vyžadují tzv. celoživotní vzdělávání

(Ekonomika vzdělávání – často se pojmy vzdělávání a školství zaměňují, vzdělávání zahrnuje

jak školství, tak rekvalifikace zaměstnanců, různé kurzy aj. Otázka vzdělávání je v každém

státě podrobně řešen, jelikož vzdělávání, přenos znalostí a informací je jedním z hnacích

motorů rozvoje společnosti. Vzdělávání je klíčovým faktorem rozvoje osobnosti a souvisí i s

prodlužováním délka života atp.)

Cíle vzdělávání

Bílá kniha (Národní program rozvoje vzdělávání v ČR) stanovuje tyto cíle:

• rozvoj lidské individuality,

• zprostředkováni historicky vzniklé kultury společnosti,

• výchova k ochraně životního prostředí ve smyslu zajištění trvale udržitelného rozvoje,

• posilování soudržnosti společnosti,

• výchova k lidským právům a multikulturalitě,

• podpora demokracie a občanské společnosti,

• výchova k partnerství, spolupráci a solidaritě,

• zvyšování konkurenceschopnosti ekonomiky a prosperity společnosti,

• zvyšování zaměstnanosti.

Řízení a správa systému vzdělávání

• Vliv konceptu subsidiarity a decentralizace je patrný i v oblasti vzdělávání.

• Školy a školská zařízení jsou relativně samostatné subjekty.

• Řízení a správa systému vzdělávání

– Z centra (ústřední)

– Z nižších stupňů řízení (samosprávy)

Úloha centra v řízení a správě

Mezi hlavní funkce centra patří:

• Vytvářet střednědobé a dlouhodobé koncepce strategie všech sektorů vzdělávací soustavy,

• kurikulární politika (vychází z významových a obsahových hodnot, kurikulum vyjadřuje

pohyb studenta, co si všechno osvojil za dobu studia, je to nějaká trasa, kterou by si každý

měl projít, hlavní úlohou je vytyčit tuto cestu, ale i umožnit abychom mohli po této cestě

jít, finanční zajištění atd., kurikulum může vyjadřovat nějaký obsah procesu vzdělávání) a

zajišťování kvality vzdělání,

• politické působení,

• řízení, financování (jednotné postupy rozdělování prostředků mezi kraje a dále školy),

legislativa,

• rozvoj lidských zdrojů v celém systému vzdělávání.

Úloha nižších stupňů řízení

• Formulováním, realizace, vyhodnocování a řízení vzdělávací politiky na krajské úrovni,

• příprava zpráv a podkladů,

• vypracování potřebných analýz (s tím se pojí určité výkaznictví, aby centrum mohlo

poznat zpětnou vazbu co se v systému děje),

• rozvoj lidských zdrojů a personální politika,

• uplatňování forem a metod decentralizovaného participativního a efektivního řízení.

Finanční toky ve školství

• převážná číst školství je financována z veřejných rozpočtů,

• základní finanční toky přicházejí ze státního rozpočtu z kapitoly Ministerstva školství,

mládeže a tělovýchovy,

• druhý základní zdroj finančních prostředků představují příspěvky obcí a krajů,

• obce získávají příspěvek ze státního rozpočtu na částečnou úhradu provozních výdajů

základních, mateřský, speciálních škol a víceletých gymnázií. (1 401 Kč / žák – rok 2011),

(a tyto peníze by měla obec použít na chod školy, je to dotace (obec, ve které je škola

a chodí tam děti přespolní, tak obec, ve které je škola, požaduje finanční příspěvky od

jiných obcí a tyto příspěvky jdou přímo té škole samozřejmě přes obec, ale jinak obec, ve

které je škola, vydává finanční prostředky ze svého rozpočtu právě na chod školy.)

• Financování je závislé na správě příslušných škol a zařízení

– Přímo řízené školství (Vysoké školy)

– Ostatní přímo řízené organizace (např. Výzkumný ústav odborného školství), patří sem i

Česká školní inspekce, orgány, které mají kontrolní charakter

– Regionální školství – veškerá školská zařízení kromě vysokých škol

Přímo řízené školství

– přímo řízené školství zahrnuje všechny vysoké školy

Dle kritéria vlastnictví lze rozdělit vysoké školy na:

• Veřejné – samostatné subjekty nezávislé na státu, stát neručí za jejich závazky (například

Univerzita Pardubice)

• Státní (Univerzita obrany v Brně, Policejní akademie v Praze)

• Soukromé (soukromých veřejných škol je v dnešní době více než vysokých škol

veřejných)

Podle typu studia se pak dělí na: (souvisí toto rozdělení s dělením univerzit na fakulty)

• Univerzitní (většina vysokých škol má v názvu Univerzita, ale například Vysoká škola

ekonomická Univerzitu v názvu nemá, ale je to vysoká škola univerzitního typu)

• Neuniverzitní (uskutečňují převážně bakalářské studijní programy, nečlení se na fakulty,

tento typ je využíván u soukromých vysokých škol)

Příjmy rozpočtu veřejné vysoké školy

• Dotace ze státního rozpočtu

• Poplatky spojené se studiem.

• Výnosy z majetku.

• Jiné příjmy ze státního rozpočtu.

• Výnosy z doplňkové činnosti.

• Příjmy z darů a dědictví.

Principy financování vysokých škol

• v roce 2011 dochází k posunu ve financování:

– přesun od kvantitativních měřítek ke kvalitativním

• změna ve financování není skoková, ale hodnotící kritéria se průběžně obměňují,

• v platnosti stále zůstává normativní způsob financování (dle počtu studentů),

• nově se zavádí kvalitativní kritéria (tzv. parametr VKM):

– vědecký výkon (publikace),

– kvalifikační zajištění výuky doktorského studia (kolik škola má školitelů),

– výkon v mezinárodním zaměřením VŠ (jak je vysoká škola napojená na zahraniční,

jak moc přijímá studenty ze zahraničí, program Erasmus),

• tato kritéria určují limit pro počet uznatelných nově přijímaných studentů do

magisterských a doktorských studijních programů.

• využití VKM má vést k:

– podpoře rozvoje doktorských a magisterských studijních programů u těch škol, které

dosahují vysoké kvality v těchto oblastech (bakalářské programy mohou také rozvíjet),

– soustředění škol, které nedosahují vysoké kvality v doktorských a magisterských

programech, na rozvoj bakalářského studia,

• plánuje se rozšíření o nové kvalitativní ukazatele (např. citační ohlas)

• Veřejné vysoké školy získávají dotace (neinvestiční) na:

– Akreditované studijní programy

– Programy celoživotního vzdělávání

– Vědeckou, výzkumnou, vývojovou a uměleckou činnost.

– Doplňkové činnosti (např. ubytování a stravování studentů)

Pro stanovení výše dotace užívá MŠMT soubor ukazatelů

ukazatel A – studijní programy,

ukazatel B1 – studijní programy, nárůst počtu studentů,

ukazatel B2 – studijní programy, bonifikace za absolventy,

ukazatel B3 – studijní programy, další kritéria

ukazatel C – stipendia pro studenty doktorských studijních programů,

ukazatel D – zahraniční studenti, mezinárodní spolupráce,

ukazatel F – vzdělávací projekty, programy a záměry,

ukazatel G – vzdělávací projekty Fondu rozvoje vysokých škol,

ukazatel I – rozvojové programy,

ukazatel M – mimořádné aktivity,

ukazatel S – sociální stipendia,

ukazatel U – ubytovací stipendia,

ukazatel J – dotace na ubytování a stravování studentů.

• Ukazatelé A a B1 vycházejí z následujících dat:

– Přepočtený počet studentů.

– Normativní počet studentů.

• Základní normativ (33 012 Kč pro rok 2011)

• Normativní počet studentů představuje přepočtený počet studentů upravený o koeficient

ekonomické náročnosti.

• koeficienty ekonomické náročnosti

Aktuální problémy VŠ

• Podfinancování vysokých škol ze státního rozpočtu spojené s nízkou podporou

z podnikatelské sféry,

• relativně nízký podíl řady vysokých škol na základním a aplikovaném výzkumu,

• růst počtu studentů vysokých škol při chybějícím neuniverzitním sektoru,

• přílišný důraz na kvantitativní hlediska,

• nižší schopnost získat odborníky mezinárodního významu,

• nepříznivé věkové složení akademických pracovníků,

• malá schopnost oslovit talentované studenty,

• pomalý přechod na strukturovaný model v některých oborech,

• chybějící ucelený systém hodnocení a multikriteriálního srovnávání,

• administrativní složitost v oblasti hospodaření,

• nedostatečná nabídka ubytovacích služeb.

Reforma financování VŠ

zmírnit váhu ryze kvantitativních hledisek ve financování vysokých škol.

posílit hodnocení výkonu podle výstupních parametrů (počet absolventů a jejich

pozice na trhu práce apod.).

do rozpočtových ukazatelů zahrnout další charakteristiky, které mají ve vztahu ke

studijnímu programu, fakultě či vysoké škole i kvalitativní význam, resp. odpovídají

jejich různému poslání.

legislativně, daňově i propagačně podpořit možnosti vícezdrojového financování

činnosti vysokých škol.

přijmout a naplňovat střednědobý výhled financování vysokého školství z veřejných

zdrojů (včetně zdrojů regionálních) v oblasti vzdělávání a výzkumu a vývoje

s dosažením stavu, který odpovídá členství a očekávané roli ČR v EU.

vytvořit finanční předpoklady k mobilitě studentů a akademických pracovníků, a to

včetně přijímání cizích státních příslušníků na naše vysoké školy.

podpořit prokázanou úspěšnou činnost vysokých škol v evropském prostoru vědy a

při zapojení studentů do oblasti výzkumu a vývoje.

podpořit úspěšnou realizaci doktorských studijních programů, zejména pak

v rámci evropských a světových sítí.

změnit pravidla finanční podpory na ubytování studentů (veřejných i soukromých

vysokých škol) a tím odstranit podstatné nerovnosti v přístupu k těmto službám.

diskutovaná otázka kategorizace českých VŠ rozdělením na výzkumné univerzity

(majícím akreditované všechny tři stupně studia, Ph.D., Mgr, Bc), učící univerzity

(Mgr, Bc) a neuniverzitní vysoké školy (jen Bc).

Regionální školství

• Mateřské školy a předškolní zařízení

• Základní školy včetně nižších ročníků gymnázií

• Speciální školy

• Střední odborná učiliště

• Střední odborné školy

• Gymnázia

• Vyšší odborné školy

• Školy a školská zařízení (kromě soukromých) hospodaří jako příspěvkové organizace.

• Toky finančních prostředků přicházejí:

– Od zřizovatele

– Od odboru školství krajského úřadu (MŠMT)

Zřizovatel hradí veškeré provozní výdaje a to zejména:

• Energie

• Nákup materiálu, investic, neinvestičního vybavení.

• Nájemné, ostatní služby atd.

Finanční prostředky odboru školství na přímé NIV

• platy, náhrady platů, mzdy a náhrady mezd

• odměny za pracovní pohotovost

• odměny za práci mimo pracovní poměr

• výdaje na úhradu SP a ZP.

• příděl do FKSP.

• výdaje na učební pomůcky.

• výdaje na další vzdělávání pedagogických pracovníků.

• činnosti přímo související s rozvojem školy a kvalitou vzdělávání

Doplňková činnost škol

• doplňková činnost nesmí být překážkou k plnění vlastního poslání školy,

• jde o účelnější využití zaměstnanců a majetku,

• doplňková činnost nesmí být financována z prostředků státního rozpočtu,

• prostředky získané z doplňkové činnosti lze použít pouze k financování doplňkové

činnosti.

Základní postup financování regionálního školství

Postup založen na kombinaci výkonového a programového financování.

• Výkonového financování je založeno na využití normativů.

• Programové financování využívá rozvojových programů MŠMT.

Normativy v regionálním školství

• Normativ je průměrný neinvestiční průměrný výdaj připadající na jednotku výkonu,

• výkonem se rozumí vzdělávaný či stravovaný žák, student,

• Pro rozpis finančních prostředků se využívají normativy:

• Existují dva typy normativů:

a) Republikové

• Stanovuje ministerstvo jako výši výdajů připadajících na vzdělávání a školské služby

pro jedno dítě, žáka nebo studenta příslušné věkové kategorie na kalendářní rok.

• Výdajem se rozumí prostředky:

– Mzdové

– Ostatní neinvestiční výdaje

• Republikové normativy slouží pro rozpis rozpočtu finančních prostředků státního

rozpočtu na jednotlivé kraje.

b) Krajské

• K rozpisu rozpočtu na jednotlivé školy a školská zařízení slouží krajské normativy.

Republikové normativy

Normativy jsou rozděleny na pět základních kategorií dle poskytovaného vzdělávání.

• Dítě v předškolním vzdělávání (tzn. kategorie 3 – 5 let)

• Žák plnící povinnou školní docházku (tzn. kategorie 6 – 14 let)

• Žák v denní formě středního vzdělávání s výjimkou žáka plnícího povinnou školní

docházku, bez žáků v denní formě nástavbového studia (tzn. kategorie 15 – 18 let)

• Student v denní formě vyššího odborného vzdělávání (tzn. kategorie 19 – 21 let)

• Počet lůžek v krajských zařízeních ústavní výchovy (KZÚV) pro děti a mládež (tzn.

kategorie 3 – 18 let v KZÚV)

Rozpis prostředků mezi kraje

• Prostředky se přidělují podle hodnoty republikových normativů a výkonu daného kraje.

• Pro stanovení krajských normativů jsou rozhodující ukazatele:

– Průměrný počet jednotek výkonů připadajících na jeden plný pracovní úvazek

pedagogického zaměstnance (Np) – nejdůležitější, udává výkon pedagoga

Ukazatel Np se stanoví

Ž VP

∗

Np

=

H

kde

Ž je průměrný počet žáků ve třídě v rámci kraje.

VP je průměrný týdenní rozsah přímé činnosti pedagogického pracovníka.

H je průměrný počet vyučovaných hodin ve třídě.

– Průměrný počet jednotek výkonu připadajících na jeden plný pracovní úvazek ostatního

zaměstnance. (No)

– Průměrná měsíční výše nárokových položek platů pedagogických zaměstnanců. (Pp)

– Průměrná měsíční výše nárokových položek platů ostatních zaměstnanců (Po)

– Průměrná roční výše ostatních neinvestičních výdajů připadajících na jednotku výkonu.

(ONIV)

Krajské normativy

• Tyto normativy kraj stanoví jako výši výdajů připadajících na jednotku výkonu na

kalendářní rok.

• Při tvorbě normativu vychází kraj zejména z:

– Dlouhodobého záměru vzdělávání a rozvoje vzdělávací soustavy kraji.

– Rámcových vzdělávacích programů nebo akreditovaných vzdělávacích programů pro

vyšší odborné vzdělávání.

– Rozsahu přímé vyučovací, přímé výchovné, přímé speciálně pedagogické nebo přímé

pedagogicko-psychologické činnosti.

– Naplněnost tříd, studijních skupin a oddělení v jednotlivých školách a školských

zařízeních.

Dohadovací řízení

• každá právnická osoba považující rozpis přímých výdajů krajským úřadem za

nedostačující k zařízení nezbytných potřeb, může předložit finanční rozvahu s návrhy na

odstranění disproporcí.