Kalkulace nákladů
Kalkulace nákladů patří mezi základní nástroje vnitropodnikového řízení, jejichž úkolem je:
zjistit náklady, které byly vynaloženy na konkrétní výkony (v případě výsledné
kalkulace) nebo
stanovit náklady na konkrétní výkony pro následující období (v případě předběžné
kalkulace).
Kalkulace nákladů je činností interdisciplinární, která vyžaduje spolupráci technických i
ekonomických odborníků. Konkrétní podoba kalkulace nákladů závisí na tom, k jakému účelu
je sestavována.
5.1. ZÁKLADNÍ POJMY
Předmětem kalkulace je stanovení nebo zjišťování nákladů:
– podnikových (odbytových) výkonů, tj. výrobků, prací a služeb určených pro realizaci
nebo
– vnitropodnikových výkonů, tj. výkonů určených pro vnitropodnikovou potřebu.
Kalkulace nákladů – je metoda výpočtu nákladů na jednotku výkonu (tj. na jednotku
výrobku, práce nebo služby).
V podniku kalkulace slouží:
– jako kritérium pro stanovení hranice přijatelné ceny na trhu,
– k ocenění majetku vytvořeného vlastní činností,
– ke kontrole a rozboru hospodárnosti apod.
Výkon (kalkulovaný výkon) – výkonem se rozumí jednotlivé druhy výrobků, prací nebo
služeb.
Pro potřeby sestavení kalkulace nákladů je nutné zjišťovat:
– náklady, ale i
– produkci výrobků, prací nebo služeb
z účelového hlediska podle jednotlivých úseků činnosti – výkonů.
Kalkulační jednice – jsou fyzické jednotky, v nichž se vyjadřují kalkulované výkony
(výrobky, práce nebo služby), tj. např. kg, l, ks, t, tkm, ale i např. motorové vozidlo, motor,
píst, určitá operace – např. zabroušení válců.
Kalkulační jednicí se tedy rozumí výkon (výrobek, služba, zboží apod., popř. jejich části nebo
skupiny) vymezený množstvím, časem nebo jiným způsobem.
Kalkulační vzorec – náklady se kalkulují podle určité osnovy, která se nazývá kalkulačním
vzorcem. Kalkulační vzorec určuje, v jaké struktuře nákladových položek mají být náklady u
jednotlivých výkonů zjišťovány.
Členění nákladových položek v kalkulačním vzorci má vytvářet předpoklady pro
plánování i pro analýzu nákladů z hlediska rozhodujících nákladových druhů i z hlediska
vnitropodnikových vazeb.
Členění kalkulačního vzorce je proto zpravidla založeno na kombinaci klasifikace (členění)
nákladů z těchto hledisek:
– z hlediska kalkulačního (rozlišení přímých a nepřímých nákladů);
– z hlediska druhového (to umožňuje sledování rozhodujících nákladových druhů); a
– podle obratu výroby (rozlišení nákladů prvotních – externích a druhotných – interních pro
analýzu vnitropodnikových vazeb).
Typový kalkulační vzorec má zpravidla následující strukturu kalkulačních položek:
1. Přímý materiál
2. Přímé mzdy
3. Polotovary vlastní výroby
4. Ostatní přímé náklady
5. Výrobní režie
Vlastní náklady výroby (provozu) = součet položek 1 až 5
6. Správní režie
Vlastní náklady výkonu = součet položek 1 až 6
7. Odbytové náklady
Úplné vlastní náklady výkonu = součet položek 1 až 7
při kalkulaci ceny kalkulační vzorec pokračuje dále:
8. Zisk
Výrobní cena = součet položek 1 až 8
9. Obchodní a odbytové přirážky a srážky
Prodejní cena = součet položek 1 až 9
V kalkulačním vzorci jsou dvě základní skupiny nákladů, a to:
náklady přímé (jednicové), které se přímo přiřazují jednotlivým výkonům (jednotlivým
druhům výrobků apod.) a
náklady nepřímé (režijní, režie), které se společně vynakládají na více výkonů (více
druhů výrobků apod.) nebo na zajištění chodu celého podniku.
Režijní náklady se přiřazují k jednotlivým výkonům nepřímo prostřednictvím přirážek podle
určitých klíčů (viz. dále).
5.2. DRUHY KALKULACÍ
Kalkulace se mohou sestavovat pro různé účely a členit podle různých kritérií.
1. Podle měrných jednotek, kterých se použilo při sestavování kalkulace, rozeznáváme:
− kalkulaci technickou,
− kalkulaci hospodářskou,
− kalkulaci technicko-hospodářskou.
V technické kalkulaci jsou jednotlivé kalkulační položky, pokud je to možné,
vyjádřeny v technických měrných jednotkách: spotřeba materiálu v jednotkách
množství, spotřeba lidské a strojové práce v časových jednotkách, spotřeba elektrické
energie v kWh, plynu a vody v m3
V hospodářské kalkulaci jsou všechny položky kalkulace vyjádřeny v peněžních
jednotkách.
V technicko-hospodářské kalkulaci jsou jednotlivé položky kalkulace vyjádřeny
apod.
– jednak v peněžních jednotkách,
– jednak v jednotkách množství (pokud je to možné, a především ty
nejdůležitější).
To je nejčastější a žádoucí varianta.
2. Podle doby (času), kdy se kalkulace sestavuje, se rozlišuje:
− kalkulace předběžná,
− kalkulace výsledná.
Předběžná kalkulace – se sestavuje před zahájením výroby a slouží tak k limitování
nákladů. Posláním předběžné kalkulace je vytvářet tlak na snižování nákladů. Používá
se ve dvou základních formách, a sice jako:
− normová kalkulace, nebo
− propočtová kalkulace.
Normová kalkulace se opírá o konkrétní normy; podle druhu použitých norem se
dále rozlišuje:
− kalkulace operativní, která se sestavuje na základě operativních norem,
tj. norem platných v době sestavování kalkulace (norem spotřeby přímého
materiálu, práce, popř. norem a zúčtovacích sazeb stanovených na položky
ostatních přímých nákladů, jakož i norem a zúčtovacích sazeb (přirážek)
nepřímých nákladů); používají se pro operativní řízení výroby.
Operativní kalkulace jsou hlavním článkem kalkulační soustavy, neboť plní
tyto funkce:
– slouží k bezprostřednímu řízení hospodárnosti výroby,
– jsou základem pro tvorbu vnitropodnikových cen,
– vychází se z nich při výpočtu nákladů nedokončené výroby a při jejím
oceňování.
Operativní kalkulace se mění, kdykoliv se mění platné normy, např. v důsledku
technicko-organizačních opatření. Jsou velmi podrobné a jsou dovedeny až na
jednotlivé operace.
Na jejich základě se rozepisují náklady až na jednotlivá střediska.
− kalkulace plánová, která se sestavuje na základě plánových norem (norem
spotřeby přímého materiálu, práce, popř. norem a zúčtovacích sazeb
stanovených pro položky ostatních přímých nákladů a norem nebo zúčtovacích
sazeb (přirážek) nepřímých nákladů na úrovni technologie a ostatních
výrobních podmínek v plánovaném období); používají se pro plánování
výroby.
Propočtová kalkulace se sestavuje na podkladě údajů z operativních nebo
výsledných kalkulací porovnatelných výkonů, popř. jejich částí.
Propočtová kalkulace se využívá tam, kde normy neexistují nebo nejsou stanoveny
– např. u nových výrobků. Sestavuje se většinou delší dobu před zhotovením
výrobku a umožňuje stanovit náklady pouze orientačně.
Výsledná kalkulace – se sestavuje po skončení výroby a odráží skutečný stav, kterého
bylo dosaženo.
Ve výsledné kalkulaci se zjišťuje skutečná výše částek kalkulačních položek
dokončených výkonů v přepočtu na kalkulační jednici.
Schéma členění kalkulací podle doby (času), kdy se kalkulace sestavuje, je následující:
předběžná kalkulace normová kalkulace kalkulace operativní
výsledná kalkulace
3. Z hlediska struktury lze rozlišit:
propočtová kalkulace
− kalkulaci postupnou a
− kalkulaci průběžnou.
Toto členění má význam zejména ve stupňovité výrobě, ve které se polotovary vlastní
výroby předcházejících fází výroby spotřebovávají v následující fázi.
Postupná kalkulace obsahuje položku „polotovary vlastní výroby“, ve které se
uvádějí vlastní náklady na výrobu polotovarů z předcházejících fází.
Průběžná kalkulace položku „polotovary vlastní výroby“ neobsahuje a vlastní
náklady na polotovary se uvádějí v členění položek kalkulačního vzorce; to umožňuje
zjistit podíl materiálových, mzdových a ostatních nákladů v každém výrobku.
4. Podle promítání nepřímých nákladů do kalkulace se rozlišuje:
− kalkulace úplných nákladů a
− kalkulace neúplných nákladů.
Kalkulace úplných nákladů dovádí na výrobek jak přímé, tak i nepřímé náklady.
Umožňuje porovnat úplné náklady výrobku s jeho tržní cenou, a tedy zjistit zisk
nebo ztrátu z prodeje konkrétního výkonu. Protože nepřímé (režijní) náklady jsou na
výrobek určitým způsobem rozvrhovány, je jejich vypovídací schopnost omezena
(rozvrhovací základna v některých případech nevystihuje přesně příčinné souvislosti
mezi náklady a nákladovými činiteli). Z toho důvodu se sestavují tzv. kalkulace
s neúplnými náklady.
Kalkulace neúplných nákladů předpokládá, že k výrobku lze přesně přiřadit pouze
přímé náklady. Zbývající náklady a zisk tvoří tzv. hrubé rozpětí (hrubé rozpětí –
většinou v poměrovém ukazateli: hrubé rozpětí/cena – slouží k hodnocení rentability
výrobků).
Předběžné a výsledné kalkulace téhož výkonu (téže kalkulační jednice) musí být věcně a
formálně srovnatelné (zejména co do obsahu, členění položek kalkulačního vzorce a metod
kalkulace).
5.3. POSTUP SESTAVOVÁNÍ KALKULACE NÁKLADŮ
Sestavování kalkulace nákladů (od 1. 1. 1993), co do jejich rozsahu i obsahového vymezení,
je výlučnou záležitostí podniků. Podnik si sám určí, jak kalkulace provádět, u kterých svých
výkonů je sestavovat apod.
Při sestavování výsledných kalkulací bude podnik vycházet z vnitropodnikového
účetnictví, jehož formu, organizaci a zaměření si rovněž podnik určí sám. Přitom však
musí zabezpečit některé průkazné podklady pro potřeby finančního účetnictví, zejména
pro ocenění zásob a ostatních výkonů vytvořených vlastní činností.
Kalkulační účetnictví představuje prohloubení vnitropodnikového účetnictví sledováním
nákladů podle jednotlivých výkonů.
Při sestavování předběžných kalkulací bude podnik vycházet z technickohospodářských
norem, a sice
− z platných (operativních) norem u operativních kalkulací,
− z plánových norem u plánových kalkulací.
Dále navrhovaná řešení problematiky kalkulace nákladů proto představují pouze možná a
použitelná řešení, ne tedy závazná řešení. Jejich snahou musí být co nejobjektivněji řešit dané
problémy.
Postup kalkulace nákladů je následující:
1. Stanovení kalkulovaných výkonů a kalkulačních jednic, definování kalkulačního vzorce
2. Kalkulace přímých nákladů
3. Kalkulace nepřímých nákladů režijních
4. Výpočet nákladů na kalkulační jednici
1. Stanovení kalkulovaných výkonů a kalkulačních jednic, definování kalkulačního
vzorce
Stanovení výkonů představuje rozčlenění výroby, resp. činnosti podniku podle
jednotlivých úseků činnosti, podle jednotlivých výkonů (jednotlivých druhů výrobků,
prací nebo služeb) a jejich jednoznačné vymezení.
Stanovení kalkulačních jednic představuje určení fyzické jednotky, ve které se bude
vyjadřovat kalkulovaný výkon (výrobek, práce nebo služba).
Definování kalkulačního vzorce představuje konkretizaci typového kalkulačního
vzorce v aplikaci na druh činnosti a konkrétní podmínky daného podniku; kalkulační
vzorec pak určuje, v jaké struktuře nákladových položek bude podnik náklady zjišťovat u
jednotlivých výkonů.
2. Kalkulace přímých nákladů
V předběžných kalkulacích (operativních nebo plánových) se přímé náklady stanoví
podle norem spotřeby materiálu a práce (platných norem nebo plánových norem) přímo
na kalkulační jednici výkonu (výrobku, práce nebo služby).
Ve výsledných kalkulacích se přímé náklady zjišťují ve skutečné výši
z vnitropodnikového účetnictví připadající na příslušný výkon (resp. na kalkulační jednici
výkonu – v zakázkové činnosti).
3. Kalkulace nepřímých nákladů režijních
V předběžných kalkulacích se nepřímé náklady režijní stanoví podle norem a
zúčtovacích sazeb nebo přirážek nepřímých nákladů režijních (platných norem a sazeb u
operativních kalkulací nebo plánových norem a sazeb u plánových kalkulací), a to přímo
na kalkulační jednici výkonu (výrobku, práce nebo služby).
Ve výsledných kalkulacích
− je nutno nepřímé náklady režijní ve skutečné výši sledovat v průběhu roku odděleně
(v podstatě jako samostatné výkony); nejčastěji jsou sledovány jako – výrobní režie,
− koncem roku jsou režijní náklady rozvrhovány na jednotlivé výkony podle zvolené
rozvrhové základny; jako rozvrhovou základnu lze použít:
− přímé mzdy,
− přímé náklady,
− strojové hodiny, odpracované hodiny výrobních dělníků, případně dalších
rozvrhových základen zvolených podnikem podle povahy výroby nebo
činnosti podniku,
− lze použít i některé kombinace těchto rozvrhových základen.
Každá z uvedených rozvrhových základen má své zvláštnosti a je více či méně
výhodná a používaná. Např. při použití přímých mezd se relativně zvyšuje podíl
režijních nákladů u výkonů s vyšší pracností apod.
Jako nejvýhodnější se jeví použití takové rozvrhové základny, která podstatně
neovlivní výsledky kalkulace, nejobjektivněji provede rozvržení režijních nákladů na
jednotlivé výkony bez podstatného zkreslení konečných výsledků. Této podmínce ve
většině případů bude nejlépe vyhovovat rozvrhová základna: přímé náklady.
Postup při rozvrhování režie:
− režijní náklady se vydělí příslušnou rozvrhovou základnou a zjistí se podíl režie
− podíl režie připadající na jednotku rozvrhové základny se násobí počtem jednotek
− podle povahy rozvrhové základny lze též vyjadřovat
připadající na jednotku rozvrhové základny;
rozvrhové základny příslušného výkonu, a tak se zjistí podíl režijních nákladů
připadající na příslušný výkon;
– režijní sazbu (např. sazba režie na 1 strojovou hodinu),
– režijní přirážku v % (např. přirážka režie v % z přímých nákladů).
4. Výpočet nákladů na kalkulační jednici
Ve výsledných kalkulacích – po zjištění nákladů (přímých i nepřímých režijních) na
příslušný výkon – posledním krokem je vyčíslení nákladů na kalkulační jednici výkonu
(výrobku, práce nebo služby). Lze použít těchto metod:
v nesdružené výrobě – vzniká pouze jeden druh výrobku (resp. práce nebo služby):
− metoda přímá, dělením – přichází v úvahu u hromadné výroby;
− metoda zakázková – její použití přichází v úvahu u kusové výroby, kde
kalkulační jednicí jsou jednotlivé zakázky (zcela individuální výrobky, resp. práce
nebo služby); náklady (a sice přímé náklady) jsou sledovány přímo na jednotlivé
zakázky;
ve sdružené výrobě – v jednom technologickém postupu vzniká několik druhů
výrobků (resp. prací nebo služeb):
− metoda zůstatková (odečítací) – použije se tehdy, když jeden z výrobků je
− metoda rozčítací – použije se tehdy, když sdružené výrobky nelze rozdělit na
považován za hlavní a ostatní výrobky za vedlejší; metoda spočívá v tom, že
od celkových nákladů výkonu se odečtou vedlejší výrobky oceněné prodejními
cenami (nebo vnitropodnikovými cenami) a zůstatek se považuje za náklady
hlavního výrobku; náklady na kalkulační jednici hlavního výrobku zjistíme
dělením těchto zbývajících nákladů počtem kalkulačních jednic hlavního výrobku;
hlavní a vedlejší; celkové náklady se rozvrhují na jednotlivé výrobky pomocí
poměrových (ekvivalentních) čísel, vyjadřujících jejich podíl na nákladech, nebo
procentním podílem.
Řešený příklad:
Sestavte předběžnou kalkulaci výrobku, kde norma spotřeby přímého materiálu činí 50
Kč a norma přímých mezd je 30 Kč na 1 kus. Výrobní režie se stanoví na základě přímého
materiálu, správní režie na základě přímých mezd. Plánovaný roční objem spotřeby přímého
materiálu daného provozu (kde se výrobek vyrábí) je 5 000 000 Kč, plánovaný roční objem
přímých mezd v podniku 4 000 000 Kč. Roční rozpočet výrobní režie daného provozu činí
1 100 000 Kč, správní režie má roční rozpočet 1 200 000 Kč.
Úkol:
1) Vypočtěte:
− přirážku (v %) výrobní a správní režie, resp.
− podíl výrobní a správní režie na jednotku rozvrhové základny;
2) Sestavte předběžnou kalkulaci výrobku a vyjádřete výrobní cenu, jestliže podnik uplatňuje
nákladově orientovanou tvorbu cen se ziskovou přirážkou 25 % vázanou na celkové
náklady.
Řešení:
1) Výrobní režie:
přirážka (v %) =
1100000
⋅ =
5000000
100 22%
1100000
=
5000000
0,22Kč
podíl režie na l Kč přímého materiálu =
Správní režie:
přirážka (v %) =
1200000
⋅ =
4000000
100 30%
1200000
4000000
0,30Kč
=
podíl režie na l Kč přímých mezd =
2) Předběžná kalkulace výrobku:
Kalkulační položka Kč na l kus výrobku
1. Přímý materiál 50,00
2. Přímé mzdy 30,00
3. Výrobní režie (22 % z 50, resp. 0,22 . 50) 11,00
Vlastní náklady výroby 91,00
4. Správní režie (30 % z 30, resp. 0,30 . 30) 9,00
Vlastní náklady výkonu 100,00
5. Zisk (25 % ze 100) 25,00
Výrobní cena 125,00
PŘÍKLADY K PROCVIČENÍ
PŘÍKLAD 1:
V textilním podniku se v konfekčním provozu vyrábějí různé druhy dívčích oděvů. Určete,
které náklady se kalkulují přímo, a které se zahrnují do výrobní a správní režie a do
odbytových nákladů:
1. Mzdy střihaček a dělnic šicí dílny
2. Náklady na poštovné, telefon a fax
3. Odpisy strojního zařízení konfekčního provozu
4. Náklady na propagaci
5. Mzdy pracovníků podnikové účtárny
6. Spotřeba látek
7. Spotřeba knoflíků a nití
8. Spotřeba elektrické energie v konfekčním provozu
9. Spotřeba elektrické energie v útvarech podnikového ředitelství
10. Přepravné za prodané výrobky
11. Úroky z bankovního úvěru
12. Cestovné pracovníků odbytového oddělení
Řešení:
přímé náklady:
výrobní režie:
správní režie:
odbytové náklady:
PŘÍKLAD 2:
V textilním podniku je v hlavní výrobě roční rozpočet výrobní režie 2 604 000 Kč. Správní
režie má roční rozpočet (připadající na hlavní výrobu) v částce 1 736 000 Kč. Roční objem
plánovaných přímých mezd je 2 480 000 Kč.
V lednu se vyrábí tkanina, která má normu spotřeby příze 300 g na 1 m (běžný metr o šíři
1,40 m) v ceně za 1 kg 120 Kč. Norma přímých mezd tkadlen a ostatních výrobních dělníků
činí 5,00 Kč na 1 m tkaniny.
Úkol:
1) Vypočtěte:
− přirážku (v %) výrobní a správní režie, resp.
− podíl výrobní a správní režie na jednotku rozvrhové základny
za předpokladu, že rozvrhovou základnou jsou přímé mzdy.
2) Sestavte předběžnou kalkulaci na 1 m tkaniny.
Řešení:
1) Přirážka (v %) – výrobní režie:
– správní režie:
Podíl režie na 1 Kč přímých mezd – výrobní:
– správní:
2) Předběžná kalkulace na 1 m tkaniny:
Kalkulační položka Kč na 1 m
1. Přímý materiál
2. Přímé mzdy
3. Výrobní režie
Vlastní náklady výroby
4. Správní režie
Vlastní náklady výkonu
PŘÍKLAD 3:
V provozní jednotce podniku se vyrábějí na výrobní lince dva druhy výrobků:
– na výrobek A se spotřebují 4 strojové hodiny, na výrobek B 5 strojových hodin;
– roční výrobní úkol je pro výrobek A – 380 ks a pro výrobek B – 488 ks;
– podle technickohospodářských norem činí přímé náklady na l ks (na kalkulační jednici):
– na výrobek A přímý materiál 4 860 Kč a přímé mzdy 440 Kč,
– na výrobek B přímý materiál 6 010 Kč a přímé mzdy 490 Kč.
Roční rozpočet výrobní režie činí celkem 1 009 800 Kč; rozvrhovou základnou je spotřeba
strojových hodin.
Roční rozpočet správní režie (připadající na danou provozní jednotku) činí 570 460 Kč;
rozvrhovou základnou je úhrn přímých nákladů.
Úkol:
1) Vypočtěte režijní sazbu výrobní režie na strojovou hodinu a procento režijní přirážky
správní režie.
2) Vypracujte předběžnou kalkulaci na úrovni vlastní nákladů výroby i výkonu pro oba
výrobky (v přepočtu na kalkulační jednici – na l ks).
Řešení:
1) Sazba výrobní režie:
Přirážka správní režie:
2) Předběžná kalkulace:
Kalkulační položka Výrobek
1. Přímý materiál
2. Přímé mzdy
3. Výrobní režie
Vlastní náklady výroby
4. Správní režie
Vlastní náklady výkonu
PŘÍKLAD 4:
Sestavte výsledné kalkulace v podniku na základě těchto podkladů:
v 1. provozu se vyráběly dva druhy výrobků s těmito výsledky:
A (Kč/ks) B (Kč/ks)
– výrobek A – přímý materiál 3 600 000 Kč
– výrobek B – přímý materiál 3 200 000 Kč
– výrobní režie 1. provozu činila 960 000 Kč
v 2. provozu se vyráběly rovněž dva druhy výrobků s těmito výsledky:
– výrobek C – přímý materiál 3 400 000 Kč
– výrobek D – přímý materiál 6 800 000 Kč
– výrobní režie 2. provozu činila 720 000 Kč
správní režie podniku činila 600 000 Kč
(podnik tvoří uvedené dva provozy)
Úkol:
1) Sestavte výsledné kalkulace uvedených výrobků – A, B, C, D; vypočtěte vlastní náklady
výkonu na 1 ks (kalkulační jednicí ve všech případech je 1 ks), jestliže rozvrhovou
základnou pro rozvržení režijních nákladů na jednotlivé výkony budou:
a) přímé náklady,
b) přímé mzdy.
2) Posuďte vhodnost použitých rozvrhových základen při rozvrhování režijních nákladů.
Řešení:
1a) Výsledné kalkulace – rozvržení režijních nákladů podle přímých nákladů (v Kč):
Kalkulační položka 1. provoz 2. provoz
1. Přímý materiál
2. Přímé mzdy
3. Výrobní režie
Vlastní náklady výroby
4. Správní režie
Vlastní náklady výkonu
Produkce (v ks)
Vlastní náklady výkonu
na 1 ks
Rozvržení režijních nákladů:
Výrobní režie 1. provozu:
Výrobní režie 2. provozu:
Správní režie:
1b) Výsledné kalkulace – rozvržení režijních nákladů podle přímých mezd (v Kč):
Kalkulační položka 1. provoz 2. provoz
– přímé mzdy 400 000 Kč
– produkce 2 000 ks
– přímé mzdy 800 000 Kč
– produkce 1 600 ks
– přímé mzdy 600 000 Kč
– produkce 500 ks
– přímé mzdy 1 200 000 Kč
– produkce 800 ks
výrobek A výrobek B výrobek C výrobek D
výrobek A výrobek B výrobek C výrobek D
1. Přímý materiál
2. Přímé mzdy
3. Výrobní režie
Vlastní náklady výroby
4. Správní režie
Vlastní náklady výkonu
Produkce (v ks)
Vlastní náklady výkonu
na 1 ks
Rozvržení režijních nákladů:
Výrobní režie 1. provozu:
Výrobní režie 2. provozu:
Správní režie:
2) Posouzení vhodnosti použitých rozvrhových základen při rozvrhování režijních nákladů
(vč. zdůvodnění):
PŘÍKLAD 5:
Pekárenský podnik tvoří dva provozy, a sice pekařská výroba a cukrářská výroba. Sestavte
výslednou kalkulaci tří hlavních pekařských výrobků – chléb konzumní (o hmotnosti 1,2 kg),
veka tuková a rohlík standard – na základě těchto podkladů (za rok):
– chléb konzumní přímý materiál 7 446 000 Kč
– veka tuková přímý materiál 690 000 Kč
– rohlík standard přímý materiál 1 552 500 Kč
– přímé náklady ostatních výkonů (produktů) pekařské výroby 9 152 500 Kč
– úhrn přímých nákladů cukrářské výroby 8 129 000 Kč
– výrobní režie pekařské výroby 7 186 900 Kč
– správní režie 8 025 640 Kč
– odbytová režie 7 165 750 Kč
Úkol:
1) Sestavte výslednou kalkulaci úplných vlastních nákladů výkonu uvedených hlavních
pekařských výrobků; rozvrhovou základnou pro rozdělení režií jsou přímé náklady.
2) Vypočtěte rentabilitu tržeb a rentabilitu nákladů těchto produktů, je-li prodejní cena za
1 ks: chléb konzumní 16,20 Kč, veka tuková 10,00 Kč, rohlík standard 1,25 Kč.
3) Posuďte kalkulační systém daného podniku, a to především z hlediska rozsahu nepřímých
nákladů.
přímé mzdy 985 500 Kč
produkce 1 095 000 ks
přímé mzdy 190 000 Kč
produkce 200 000 ks
přímé mzdy 517 500 Kč
produkce 3 450 000 ks
Řešení:
1) a 2) Výsledná kalkulace (v Kč) a rentabilita výrobků (v %):
Kalkulační položka Chléb konzumní Veka tuková Rohlík standard
1. Přímý materiál
2. Přímé mzdy
3. Výrobní režie
Vlastní náklady výroby
4. Správní režie
Vlastní náklady výkonu
5. Odbytová režie
Úplné vlastní náklady výkonu
Produkce (v ks)
Úplné vlastní náklady výkonu
na 1 ks
Prodejní cena za 1 ks
Zisk na 1 ks
Rentabilita tržeb (v %)
Rentabilita nákladů (v %)
Rozvržení režijních nákladů:
Výrobní režie pekařské výroby:
Správní režie:
Odbytová režie:
3) Posouzení kalkulačního systému podniku:
PŘÍKLAD 6:
Celkové údaje o výsledku hospodaření podniku jsou:
Tržby celkem 4 000 000 Kč
Náklady celkem 3 500 000 Kč
s tímto členěním podle nákladových druhů:
– spotřeba materiálu 2 400 000 Kč
– služby 20 000 Kč
– mzdové náklady 550 000 Kč
– náklady na sociální zabezpečení a zdrav. pojištění 187 000 Kč
– odpisy dlouhodobého majetku 180 000 Kč
– ostatní náklady 163 000 Kč
Zisk 500 000 Kč
Podnik vyráběl dva výrobky (A a B) s těmito výsledky:
– výrobek A – přímý materiál 1 500 000 Kč
– výrobek B – přímý materiál 800 000 Kč
– přímé mzdy 300 000 Kč
– produkce 10 ks
– tržby 2 500 000 Kč
– přímé mzdy 200 000 Kč
– produkce 10 ks
– tržby 1 500 000 Kč
Úkol:
1) Rozdělte náklady podniku z kalkulačního hlediska na přímé a režijní.
2) Sestavte výslednou kalkulaci nákladů výrobků A a B; rozvrhovou základnou pro rozdělení
režie jsou přímé mzdy.
3) Vypočtěte rentabilitu tržeb jednotlivých výrobků.
Řešení:
1) Výpočet režijních nákladů:
Na 1 Kč přímých mezd připadá režijních nákladů:
2) a 3) Sestavení výsledné kalkulace (v Kč) a výpočet rentability tržeb výrobků (v %):
Kalkulační položka výrobek A výrobek B
1. Přímý materiál
2. Přímé mzdy
3. Režie
Vlastní náklady výkonu
Produkce (v ks)
Vlastní náklady na l ks
Tržby
Zisk
Prodejní cena za l ks
Zisk na l ks
Rentabilita tržeb (v %)
OTÁZKY:
1) Zdůvodněte volbu rozvrhové základny při kalkulaci režijních nákladů.
2) Vysvětlete vztahy mezi druhovým a kalkulačním členěním nákladů.