Majetek podniku oběžný majetek podniku
Oběžný majetek
Je majetek, který neustále „obíhá“, mění svou formu, podobu, během svého zpracování od vstupu materiálu do
výrobního procesu až po finální výrobek, který je prodán a potom zaplacen. Často je spotřebováván jednorázově
a jeho doba použitelnosti není zpravidla vyšší než 1 rok, je určen k zajištění provozní činnosti podniku.
V rozvaze – oběžná aktiva
Schéma oběžného majetku:
Majetek ve firmě přechází v plné výši a najednou do hodnoty nedokončených výrobků – po dokončení do
hotových výrobků – z výrobků se přeměňuje při prodeji na pohledávky za odběrateli a úhradou pohledávek se
vrací do firmy zpět v peněžní formě.
Výrobní fáze oběžného majetku:
1. Nákup materiálu
2. Výroba
3. Prodej
Podnikatel si opatřuje od různých dodavatelů materiál potřebný k výrobě, a tím dochází při placení v
hotovosti k přeměně peněžních prostředků v zásobu materiálu. Při prodeji na fakturu – vyrovnáním závazku
(dluhu).
Výrobky ke spotřebě materiálu, vznikají výdaje (např. mzdy zaměstnanců, spotřeba energie, opravy,
služby…). Peněžnímu vyjádření spotřeby jednotlivých složek majetku a výkonu říkáme – náklady. Do nich
zahrnujeme i částky vyjadřující opotřebení DM. Výsledkem výroby jsou výrobky, které se prodávají.
Výrobky se přímo směňují za peněžní prostředky při prodeji za hotové nebo přes vzniklou pohledávku po
její úhradě. Za peněžní prostředky se zase nakupuje materiál, vyplácejí se mzdy zaměstnancům.
Celý proces se znovu opakuje – peníze na začátku – peníze na konci.
Členění oběžného majetku:
1. Zásoby
skladovaný materiál – základní materiál, pomocné látky, provozní látky, obaly, náhradní díly, drobný
hmotný investiční majetek
zásoby vlastní výroby – výrobky, nedokončená výroba (produkty, které prošly výrobou, ale nejsou hotovými
výrobky), polotovary, zvířata
zboží – nákup zboží za účelem dalšího prodeje, vše co firma nakupuje za tímto účelem (i vlastní výrobky ve
vlastní prodejně)
2. Pohledávky – nárok podniku vůči třetí osobě
3. Krátkodobý finanční majetek – majetkové a dlužné cenné papíry, splatnost do 1 roku
Oceňování zásob:
– jako zásoby oceňujeme materiál, nedokončenou výrobu, dokončenou výrobu
1. Stanovení průměrem – jde o cenu stanovenou při příjmu a výdeji ze skladu (vážený aritmetický průměr)
2. Metoda FIFO – první cena přírůstku do skladu se použije jako první cena úbytku ze skladu.
3. Metoda LIFO – první do skladu, poslední ze skladu – u nás zakázána!
Krátkodobý finanční majetek:
Peníze v hotovosti – peníze, které má účetní jednotka uloženy v pokladně a jsou určeny pro hotovostní platby a
příjmy.
Peníze na bankovním účtu – peníze, které má podnik uloženy v peněžních ústavech. Slouží pro bezhotovostní
úhrady a příjmy. Nejpoužívanější bankovní účet je běžný účet.
Krátkodobé cenné papíry – podnik je má v držení do 1 roku (splatnost do 1 roku). Jsou to např. akcie
obchodovatelné na burze, přijaté směnky.
Oceňování finančního majetku:
1. Pořizovací cena – náklady na pořízení + poplatky makléřům
2. Jmenovitá hodnota – to, co je napsané na papíře
Pohledávky:
Vznikají vystavením faktury odběrateli na požadovanou zakázku.
Představují dosud nezaplacené faktury za naše výrobky, zboží a služby prodané odběrateli.
Vznikají z časového odstupu mezi vystavením faktury odběrateli za dodané výrobky a zaplacením této faktury.
Doba splatnosti závisí na dohodě dodavatele a odběratele.
Pohledávka zaniká vyrovnáním závazku dlužníkovi.
Pohledávky evidujeme v knize pohledávek (kniha faktur vydaných).
Cílem firmy je, aby doba mezi doručením zakázky odběrateli a inkasováním hotovosti byla co nejkratší.
Pohledávka představuje v určitém smyslu odběratelský úvěr poskytnutý zákazníkovi. Čím delší je doba mezi
dodávkou výrobků a inkasem hotovosti, tím větší je riziko vzniku nedobytných pohledávek.
Pohledávka může vzniknout:
k odběrateli – nejvýznamnější druh pohledávek
k zaměstnancům – v případě zálohy, manka, škody
ke společníkům
k finančním orgánům – z hlediska daní a poplatků
Hlavní rysy systému řízení pohledávek:
1. Analýza pohledávek z hlediska stáří a vyčlenění starých pohledávek ke zvláštnímu řízení.
2. Nepřijímání žádných dalších objednávek od zákazníků, kteří mají větší množství pohledávek s lhůtou po
splatnosti 3 měsíce a déle (splatnost faktur většinou 14 dní).
3. Vymáhání dluhů po lhůtě splatnosti:
upomínky
telefonování
zadržení dodávek (nepošlu další dodávku)
využití agentury na vymáhání dluhů – faktoringové firmy (odkup pohledávek), právní cesta.
Riziko zahraničních pohledávek:
1. Bankrot, nebo selhání banky v převodním řetězci.
2. Nekonvertabilita (nesměnitelnost) zákazníkovi měny a špatný přístup k měně, v níž má platba proběhnout
3. Politická zóna (zóna válek)
4. Nesolventnost zákazníka
Zajištění zahraničních pohledávek:
1. U peněžní banky zákazníka prostřednictvím neodvolatelného akreditivu (banka se stává za úplatu
prostředníkem).
2. Jiné ručení platby místní bankou (banka se stává ručitelem).
3. Užití zprostředkovatelských služeb finančních institucí – faktoringové a forfaitingové firmy.
Možnost jednorázového odpisu tuzemských pohledávek:
1. U fyzické osoby, která zemřela a pohledávka nemohla být vymáhána na dědicích dlužníka.
2. Při zániku právnické osoby bez právního zástupce (dojde k vymazání z OR).
3. U zákazníka na něhož byl vyhlášen konkurz a konkurzní řízení bylo ukončeno.
4. U zákazníka na jehož majetek je uplatňována veřejná dražba.
Jednorázový odpis tuzemských pohledávek lze pouze po rozhodnutí soudu!