Finanční zdroje

Finanční zdroje. Vlastní finanční zdroje.

Finanční zdroje

Výroba výrobků, jejich vývoj a odbyt vyžadují odpovídající finanční zdroje potřebné na

financování provozních a investičních výdajů.

Provozní a investiční činnost firmy lze v zásadě financovat dvěma způsoby:

• pomocí finančních zdrojů získaných z vlastní činnosti firmy;

• pomocí finančních zdrojů získaných z okolí firmy.

Posuzování vhodnosti finančních zdrojů

Při rozhodování o způsobu financování se posuzuje vhodnost jednotlivých druhů finančních

zdrojů pomocí řady hledisek. Velmi důležité jsou především tyto aspekty:

• množství potřebných finančních zdrojů;

• doba, po které mají být finanční zdroje k dispozici (splatnosti finančních zdrojů);

• nákladovost finančních zdrojů;

• daňové zatížení spojené s finančními zdroje;

• dopady finančních zdrojů do vlastnické struktury, samostatnosti i rozhodovacích

pravomocí podniku.

Obtížné postavení začínajících podnikatelů

Začínající podnikatelé a podniky nacházející se v raných fázích rozvoje jsou skupinou, která se

dostává k financím nejobtížněji. Je to proto, že banky při posuzování budoucích rizik většinou

vyžadují, aby měl klient několikaletou historii, tržně i výrobně osvědčený produkt a poskytl

také odpovídající zajištění úvěru.

Specifické podmínky, ve kterých se nacházejí začínající podnikatelé či podniky, na jedné

straně stěžují přístup k tradičním úvěrovým zdrojům, na druhé straně pak skýtají možnost

pro využití nových produktů, např. nabídky rizikového kapitálu. Další možnosti skýtá využití

systému nejrůznějších podpor zaměřených primárně na MSP.

Podpora MSP

V relativně nevýhodné pozici oproti velkým firmám jsou při získávání finančních zdrojů

prakticky všechny malé a střední podniky (MSP). Proto mohou být podporovány vládami a

mezinárodními institucemi, aniž by docházelo k porušení směrnic EU. Nejčastější formou

podpory jsou záruční schémata a zvýhodněné úvěry. Jako příklady podpory MSP lze uvést

následující produkty:

Z hlediska začínající firmy je zajímavé využívání státem podporovaných záruk, umožňující

dosáhnout na bankovní financování. V České republice poskytuje komerčním bankám

záruky za úvěry pro MSP a podnikatele a zvýhodněné úvěry zejména zaměřené na začínající

podnikatele Českomoravská záruční a rozvojová banka (ČMZRB).

Dalším zdrojem financování mohou být i dotace z fondů EU, které jsou však určeny

subjektům s podnikatelskou historií, takže problémy začínajících podnikatelů neřeší.

Dotované úvěry: získat půjčku za zvýhodněných podmínek umožňuje např. program

Průmysl a podnikání, program Start nabízí bezúročný úvěr. Již existující firmy možnost získat

prostředky v programu Kredit – umožňuje získat více peněz, ale půjčka se úročí.

Nezajištěné úvěry: jsou určeny především pro krytí krátkodobých provozních potřeb.

Poskytují se zpravidla do výše 1,5 mil Kč. Bývají zajištěny pouze směnkou. Jsou pro banky

rizikovější, a proto jsou dražší. Mají splatnost zpravidla do jednoho roku a jejich vybavení je

jednodušší a rychlejší (není třeba připravit dokumentaci k předmětu zástavy, jeho ocenění a

následně předložení k registraci do katastru nemovitostí).

Financování z vnitřních zdrojů

Vnitřní finanční zdroje získává podnik svou vlastní činností. Prakticky existují tři způsoby,

jakými může podnik získat vnitřní zdroje:

• z provozní činnosti podniku (z podnikového obratu);

• z provedených racionalizačních opatření;

• z prodeje podnikového majetku.

Financování z obratu

Financování z podnikového obratu je financováním z příjmů získaných z tržeb za prodej

výrobků a služeb. Hlavními složkami těchto finančních zdrojů jsou zisk, odpisy a rezervy.

a) Financování ze zisku

Financování ze zisku bývá označováno jako samofinancování. Za finanční zdroj se považuje

jen ta část čistého zisku, která zůstává ve firmě jako příděl rezervním fondům nebo jako

nerozdělený zisk. Zbylou část čistého zisku určenou na dividendy nelze považovat za

dlouhodobý zdroj financování firemní činnosti, neboť je rozdělena akcionářům. Do doby

rozdělení je však i tato část zisku disponibilním zdrojem pro financování podnikových potřeb.

b) Financování z odpisů

Odpisy jsou nákladem, který představuje hodnotový úbytek dlouhodobého nehmotného

a hmotného majetku za dané časové období. Jedná se o náklad, který jako každý jiný

náklad snižuje zisk a tím i daňové zatížení firmy. Na rozdíl od jiných nákladů nejsou však s

odpisy spojeny v daném časovém období žádné výdaje. Jsou-li tedy odpisy kryty výnosy,

zůstávají v podniku jako zdroj, který je určen primárně k financování obnovy dlouhodobého

nehmotného a hmotného majetku.

c) Financování z rezerv

Rezervy tvořené do nákladů se vytvářejí např. na generální opravy, kursové ztráty apod. Jsou

podobně jako odpisy nákladem, který není v daném období výdajem. Jsou-li tedy rezervy

kryty výnosy, zůstávají v podniku jako zdroj, který je určen na vymezený účel.

Financování z racionalizačních opatření

Racionalizační opatření představují důležitý potenciál vnitřního financování. Podstata

finančního efektu z racionalizačních opatření spočívá ve snížení potřeby kapitálu vázaného

v oběžném a neoběžném majetku. Uvolněný kapitál představuje zdroje, které lze použít

na další rozvoj podniku. Největší potenciál pro uvolňování kapitálu skýtají zpravidla

racionalizační opatření v oblasti zásobování, výroby a odbytu. Cílem racionalizačních

opatření v těchto oblastech je snížení úrovně kapitálu vázaného v zásobách, materiálu,

nedokončené a dokončené výrobě a pohledávkách.

Financování z prodeje podnikového majetku

Peněžní prostředky může podnik získat také zpeněžením určitých položek svého majetku.

Běžně k tomu dochází plánovitě např. při ukončení termínovaných vkladů či prodejem

cenných papírů, které podnik vytvořil či nakoupil v dřívějším období s cílem vytvořit na

přechodnou dobu rezervy likvidity. Finanční zdroje může podnik získat i prodejem dalších

prostředků, jako např. prodejem nepotřebného materiálu, výrobního zařízení apod. Vždy je

třeba dbát, aby tyto prodeje nenarušily plynulost výroby a nezhoršily finančně hospodářskou

situaci podniku.