– od pol.50.let se prosazují tendence regionalizace

– působí paralelně s procesem globalizace

– má za následek rozklad SE na menší hospodářské celky

 

Podstata regionalizace

 

– integrace z globálního hlediska vede k propojení a k růstu soudržnosti jednotlivých částí SE, z regionálního hlediska přispívá k vytvoření těsnějších vazeb mezi několika státy = regionální integrace

– region = územní celek se specifickými rysy ekonomickými, sociálními, kulturními a politickými

– přesněji rozlišujeme:

• makroregion = struktura okolo rozvinutého jádra, jednotlivé ekonomiky staví do funkčních souvislostí
• region = prostor vznikající na základě zvláštního typu mezinárodních smluv mezi zeměmi
• subregion = regionální růstová zóna; vzniká v důsledku ekonomické závislosti určité části několika zemí

– makroregiony – hl.centra (severoamerické, evropské, asijsko-tichomořské) jsou základními stavebními jednotkami SE

– regiony – mají podobu mezinárodních seskupení různého integračního stupně

– oblasti, v nichž dochází k postupnému snižování bariér vzájemnému obchodu (např.cel)

– zóna volného obchodu (úplné odstranění bariér)

– celní unie (země stanovují společné tarify)

– společný trh (neomezený pohyb zboží, služeb, osob, kapitálu)

– hospodářská a měnová unie (společná strukturální politika, společná měna)

– politická unie

– 2 typy regionalizace:

– regionalizace „měkká“ (shallow) – přijímání společných hraničních opatření

– regionalizace „hluboká“ (deep)

Otevřený regionalismus – přínosy a rizika regionalizace

 

– velká regionální seskupení mají v jisté míře příznivý vliv na členské seskupení

– proces globalizace a regionalizace – procesy vzájemně se doplňující a vzájemně se posilující, pokud politika usiluje o podporu konkurence uvnitř regionu

– řešení vztahu mezi globalizací (multilateralismem) a regionalizací je hledáno v tzv. otevřeném regionalismu

– rostoucí regionální integrace ve shodě s právními požadavky mnohostranného obchodního systému

– odstraňování bariér obchodu uvnitř regionálních uskupení, doprovázené snižováním obchodních bariér vůči nečlenským zemím

 

– přínosy regionalizace:

• zmenšení rozdílů cen výrobních faktorů – podmínka efektivnosti alokace zdrojů
• žádoucí diverzifikace a ekonomická specializace integrujících se zemí
• posilování mikroekonomických sil v regionu
• podpora legislativních reforem a otevírání ekonomiky globalizace- rizika regionalizace:
• – regionalizace může vystupňovat politické stability a kredibility členských států, což je důležité pro příliv investic

• nebezpečí vzniku obchodních válek mezi regionálními bloky
• možnost zesílení schopnosti velkých ekonomik vnucovat slabším svou vůli

Regionalizace a hlavní centra (makroregiony) SE

 

USA

– po 2.světové válce rozhodující dodavatel zboží, služeb, kapitálu

– až do 80.let vysoce diferzifikovaný model zahraničního obchodu a investic

– posilovaly spíše svoji pozici globální než regionální

– stále ještě relativně nízká otevřenost americké ekonomiky

Japonsko

– založilo svůj ekonomický rozvoj na exportně determinované strategii růstu

– přesto dodnes nedosahuje vysoké otevřenosti ekonomiky měřené podílem exportu a importu na HDP (nižší než u USA)

– podíl JV Asie dosahuje v japonském exportu do roku 1980 relativně malých hodnot (méně než 30%)

 

– v 70. a 80.letech – východiskem ze strukturálních krizí se stala liberalizace dosavadní (keynesiánské) hospodářské politiky

– deregulace spojena hlavně s činností administrativy R.Reagana

– pokles státních intervencí v podobě vysokých fiskálních výdajů, přísnější monetární politika

– funkci evropské deregulace politiky splnil program dobudování společného trhu

– došlo k rozsáhlé stimulaci konkurenční síly v regionu

– Japonsko reaguje na krizi v 70.letech reformou hospodářství

– tendence k celkové deregulaci zde byla podstatně slabší

– změna hospodářské politiky – harmonizace vztahů se zahraničím; příklon k ekonomickému růstu vedenému domácí poptávkou

– procesy deregulace měly zpětný dopad na posilování regionalizace

– USA v pol.80.let: tvorba regionálních dohod o volném obchodu

– ustanovení pásma volného obchodu s Kanadou (CUSFTA)

– NAFTA

– projekt celoamerického pásma volného obchodu FTAA

– ES – program dobudování vnitřního trhu do 1993

– regionální tendence lze pozorovat i v Japonsku

– Japonsko začíná přesunovat svoji obchodní a investiční aktivitu k regionálním partnerům

– vývoj od 2.pol.80.let lze charakterizovat jako proces mnohostranného prohlubování dělby práce mezi Japonskem a nejrychleji rostoucími elementy JV Asie (ANIZ, Čína)

 

– 3 typy regionalizace, resp. formy integrace:

– S Amerika – typ „mělké“ formální integrace prostřednictvím NAFTA

– dodatečným motivem: politická a ekonomická konsolidace Mexika

– Evropa – typ „hluboké“ formální integrace v rámci ES/EU

– v rámci vnitřního trhů odstraňuje bariéry a protekcionismus

– země mimo Unii odděleny obchodními a jinými překážkami, ale mohou využít růstové stimuly poskytované vnitřním trhem

– Asijsko-tichomořská oblast – regionalizace má neformální podobu

– jádro a zdroj dynamiky: Japonsko, postupem času důležité impulsy regionalizace poskytují 2 generace industrializovaných zemí

– seskupení typu „mělké“ integrace – Asijsko-tichomořská hospodářská spolupráce (APEC)

– z rozvíjejících se zemí a regionů v popředí zájmu Rusko a Čína

 

Regiony a subregiony

 

– „hluboká“ integrace: EU, Evropský hospodářský prostor (EHP), ANZCERTA (Smlouva o užších hospodářských a obchodních vztazích mezi Austrálií a Novým Zélandem)

– „mělká“ integrace: NAFTA, APEC, CEFTA (Dohoda o středoevropském volném obchodu), ASEAN (Sdružení národů JV Asie), Bangkokská smlouva, ECO (Organizace pro hospodářskou spolupráci), GCC (Rada pro spolupráci v Zálivu), MERCOSUR, …

– trojúhelníky růstu: Severní růstový trojúhelník ASEAN (části Malajsie, Indonésie, Thajska), Jižní trojúhelník růstu ASEAN (části Malajsie, Singapuru, Indonésie)