Společná obchodní politika
Úzce souvisí s trhem – tím jak nastavuje podmínky.
Týká se pouze obchodování se TŘETÍMI nečlenskými ZEMĚMI, NIKOLIV UVNITŘ TRHU!!! Zakotveno již v Římské smlouvě.
Jednací kola vedoucí k větší liberalizaci: Tokijské, Uruguajské, Kennedyho, …
Cla, sjednocení celní politiky vůči třetím zemím – 1968 jednotný celní sazebník – unifikace celních sazeb. Celni politika na nadstátní úrovni.
Cla nejsou nástrojem, který by měl plnit státní pokladnu!!!
Místo cla aplikovány kvóty.
I my jsme byli před vstupem do EU postiženi užíváním kvót při vývozu.
Dovozní dávky – nastaveny paušálně pro jakékoliv dovozy – na začátku 90. let, zatíženy 20% dávkou, ceny narostly, dovozy sníženy – aby obchodní bilance nebyla výrazně v deficitu.
Nástroje negociační (smluvní, vyjednávací).
Různé typy smluvních ujednání v oblasti obchodů se třetími zeměmi. Schválením Lisabonské smlouvy, se EU stala subjektem, který může uzavírat smlouvy, co by EU, do té doby to byly pouze společenství – nijak zásadní ovlivnění.
Trojúhelník: špička – intrakomunitární obchod (nepatří pod společnou politiku, řešeny politikou vnitřního trhu)
Smluvní vztahy, které jsou nejvíce liberalizovány
Směrem dolů se liberalizace omezuje.
Další úroveň: úroveň smlouvy 1994 – smlouva o evropském hospodářském prostoru (EEA), podepsána státy evropského společenství (12) a evropským sdružením volného obchodu – účelem bylo, aby vyspělé ekonomiky mohly využívat výhody EU a současně EU mohla poskytovat své zboží (s výjimkou Norska Skandinávie, Rakousko, Švýcarsko – ti s tím měli problém – takže přímo na něj se smlouva nevztahuje, ale uzavřeli následně bilaterální dohodu ve stejném rozsahu – EEA + CH (Švýcarsko)
Smlouva umožnila volný pohyb zboží, služeb, výrobních faktorů – mezi EU a méně propracovaným integračním uskupením volného obchodu (Norsko, Island, Lichtenštejnsko, <Rakousko, Švédsko, Finsko taktéž tenkrát> výjimka: společná rybolovní a obchodní politika.
Liberilazace obchodních vztahů v podstatě ve všem.
Spodní úrovně:
Asociační smlouvy (o přidružení): jsou uzavírány EU z různých důvodů – jednak u zemí, u kterých se předpokládá vstup do EU = pak se nazývají smlouvy evropské.
- typ: uzavírány s jinými než evropskými státy: dohody, které se snaží liberalizovat obchodní vzahy se třetí stranou – mohou to být státy z rozvojového světa, obvykle však státy vyspělejší
– Severoafrické země, Latinská Amerika (Mexiko, Chile, …), – snahou je, s využitím asymetrického principu, liberalizace vzájemných vztahů. Odbourávání překážek pro zboží a služby, rychleji zaváděná liberalizace EU, dělá to proto, že si uvědomuje slabší ekonomickou sílu oněch zemí.
V Československu – desetiletý harmonogram 1992 – 2002, sjednání vztahů. V prvních několika letech se odbourají cla z 70% EU, zatímco cla z EU do Ćeskoslovenska se budou otevírat pomaleji cca z 25%.
Určitou prestiží „pro nás bylo“, aby ono období liberalizace bylo co nejkratší, s poukázáním na to, že naše ekonomika nepatří mezi slabé potacející se ekonomiky.
1995 – ČR člen OECD.
Jakákoli smlouva uzavíraná státy s EU prochází relativně dlouhým ratifikačním procesem – dochází k prodlužování vstupu v platnost. Součástí asociační smlouvy jsou smlouvy prozatimní (interimagreements), které umožňují uvést do života články týkající se obchodních záležitostí ještě dřív, než je provedena ratifikace.
Země musí být schopny začlenit se bez větších ekonomických potíží.
Smlouvy rovněž s asymetrickým principem = Smlouvy se zeměmi ACP
Africko-Karibsko-Pacifická oblast – státy, které evidentně nikdy nebudou směřovat do EU, přesto má EU důvod, aby jim vycházela vstříc.
Důvod spočívá v propojení historie členských zemí se zeměmi ACP. (Británi, Francie, Španělsko, Belgie, Nizozemí, Portugalsko, …). Smyslem je napomoci rozvoji těchto prakticky nejchudších zemí na světě – skupina cca 80 států. Asymetrie je trošku rozlišná od asymetrie v rámci asociačních smluv. EU dotovala a dotuje dovozy z těchto států (aby nemuseli obchodoat za světové ceny, díky tomu by byly příjmy pro tyto zemi velmi nízké).
Stabex – stabilizace exportu – týkalo se exotických produktů
Sysmin – obchod s nerostnými surovinami ¨
Reciproční princip – poskytování výhod oboustranně. Rovnocenné výhody, které si budou strany smluvního vztahu vzájemně poskytovat.
GSP – všeobecný systém preferencí, nižší sazby, než ty, které aplikuje EU ve společném celním sazebníku. Aplikovány obvykle na krátké období a jejich užití je nějakým způsobem zdůvodněno. Velmi často z politických důvodů, kdy je snahou zvýhodnit obchodování s nějakým partnerem v situaci, kdy v té zemi dochází k nějaké demokratizační změně.
1992 – aplikováno pro Československo, byla snaha, aby se pro „naše zboží“ uvolnily trhy vyspělých ekonomik rychleji. Snaha o rychlé reagování na situaci v partnerských zemích.
Základna trojúhelníka – MFN – nejoblíbenější národy – nepříliš dobře vystihující překlad podstaty – jde o všechny země, které jsou členy organizace obchodu WTO, zajištění rovného zacházení, žázná z členských zemí nesmí být nějak znevýhodňována oproti ostatním. Většina zemí světa chce být členy WTO – chtějí obchodovat se světem co nejvýhodněji (Čína, Ukrajina, …)
Ne všechny centrálně řízené ekonomiky nebyly členy GATT či WTO.
Způsoby jak obchodování s některými zeměni znesnadnit ;). Nějaká instituce o tom rozhodne z nějakých důvodů, které akceptují většinově státy světa – zmražení či omezení. Institucí je Rada bezpečnosti spojených národů (celosvětová), která může na nějakou zemi vyhlásit obchodní embargo – nejen zboží, ale i služby. Rada OSN tímto nástrojem neplýtvá příliš často – zastoupení zemí docela protichůdných zájmů (Rusko, Čína, … stálí x nestálí členové). Uzavřeno nad Írákem (při napadení Kuvajtu – začátek 90. let). Kosovo – 2. pol. 90. let
EU sama o sobě embargo neaplikuje – pouze v případě, že je k tomu zavázána rozhodnutím rady bezpečnosti OSN.
U Kuby tomu tak není – čelí určitým restrikcím ze strany USA.
Írák – jaderný program – vojenská technika = EU neobchoduje
JAR – embargo z důvodu apartheidu!
Zair – Konžská lidová republika – genocida, 90. léta – Rwanda
Korejská lidově demokratická republika – Severní
Cca 16 států světa – „nálepka“ podpůrci terorismu – Libanon, Sýrie, Jemen, Saudská Arábie, Írán, Irák, …