Světová ekonomika – vědní disciplína, studijní obor

Světové hospodářství – obsahem vědní disciplína světové ekonomiky

Pojetí:

• Široké – světové hospodářství je ekonomický systém, který je tvořen prvky a vazbami (kapitálové, měnové atd.
• Úzké – integrační seskupení, jejichž význam nadále stoupá
• Globální sociální ekonomický systém, ve kterém jsou postupně a v různé míře integrovány jednotlivé heterogenní národní ekonomiky na základě mezinárodní dělby práce a její odpovídající sítě mezinárodních ekonomických transakcí, přičemž tato integrace vede dlouhodobě k růstu, rozvoji a homogenizaci celého systému

Prvky SE:

• Státy, integrační seskupení, mezinárodní organizace, transnacionální korporace, podniky

Interdependence:

• Vzájemná závislost
• Žádný subsystém se v globálním systému nemůže vyvíjet na úkor druhých subsystémů
• Rozvíjí se v důsledku rostoucí internacionalizace
• Formy: Symetrický, nesymetrický charakter

Globalizace a regionalizace:

• Regionalizace jako doplněk globalizace

• Vliv na růst produktivity práce v důsledku úspor z rozsahu, prohlubování specializace a zvyšování konkurence na větším trhu
• Vliv na příliv investic
• Zvyšuje důvěryhodnost a stabilitu (zejména v RZ)

• Regionalizace jako protiklad globalizace

• Ochranářský nástroj – ohrožení liberalizace

Transnacionální korporace (TNK):

• Globální podnik, který ve své činnosti nezná hranic
• Význam v SE roste s pokračující liberalizací pohybu kapitálu
• Ovládají 60% světového obchodu
• Podíl na světové průmyslové výrobě je asi 40%
• Dlouhodobě sleduje TNK zejména organizace OSN – UNCTAD

Hlavní trendy TNK

• Růst podílu TNK v zahraničí
• Rostoucí význam fúzí, akvizic a společných podniků jako prostředek mezinárodní expanze
• RZ budou dostávat více FDI (přím. zahr. investic) než dosud
• Přístup na trh je hlavním lokalizačním kritériem
• Růst FDI v oblasti infrastruktury, telekomunikací, médií, poradenských služeb

Platební bilance:

• Statistický výkaz, který v určitém období (1 rok) sleduje veškeré transakce mezi domácí ekonomikou a zahraničím
• Významný MAE ukazatel, který vypovídá o vývoji ekonomiky dané země
• Horizontální struktura (dále dělení do sald): zboží, služby, výnosy (důchody), jednostranné převody, přímé investice, portfóliové investice, ostatní investice, devizové rezervy
• Vertikální struktura: kreditní operace (příliv peněz do ekonomiky), debetní (odliv peněz)
• Běžný účet: část PB –zboží, služby, výnosy, běžné převody
• Finanční účet: pohyby kapitálu

Měnový kurz:

• Vyjadřuje vztah dvou měn; počet jednotek domácí měny, které se platí za jednotku měny cizí
• Jeho výše ovlivňuje konkurenceschopnost zboží
• Základní typy měnových kurzů:

• Fixní: centrální banka stanoví (veřejně a závazně) určitou hodnotu, o které se domnívá, že by jí měl kurz odpovídat; banka musí intervenovat, aby udržela kurz na dané úrovni (v daném rozpětí)
• Plovoucí (floating):banka nestanoví žádnou úroveň, přesto se snaží udržet kurz v rozumných mezích, a proto intervenuje na devizových trzích (nemá ovšem povinnost intervenovat)

 

 

Klasické teorie mezinárodního obchodu

Absolutní výhody:

• Adam Smith – 1776
• Země by se měly specializovat na výrobky, v jejichž výrobě mají absolutní výhodu (vyrobí je levněni než v jiných zemích)
• Náklady práce, resp. její množství vytváří hodnotu výrobku (klasická doktrína)
• Dělba práce ® růst bohatství národa

Komparativní výhody:

• David Ricardo – 1817
• Země získávají z obchodu, pokud se specializují na výrobky, v jejichž výrobě mají nejmenší absolutní nevýhodu (tj. i když nemají absolutně nejnižší náklady)
• Existují nezávisle na tom, zda země obchodují či ne, nezávisle na výši kurzu a výši mezd

Výhrady k předchozím teoriím:

• Vyplývají z následujících předpokladů:

• Dokonalá konkurence
• Konstantní výnosy z rozsahu (konst. MPL)
• Abstrakce od dopravních nákladů
• Statický přístup (daná zásoba zdrojů)
• Abstrakce od vlivu obchodu na distribuci příjmů v rámci jedné země

Neoklasické teorie

Teorie vybavenosti výrobními faktory:

• Heckscher – Ohlinův teorém -30. léta 20. st.

 

• Rozdílná vybavenost zemí výrobními zdroji
• Země vyrábí zboží s použitím faktorů, kterých má více (vyrábí levněji)

• Výhrady k následujícím předpokladům:

• neexistuje vzájemná substituce VF
• totožnost a neměnnost techniky a technologie
• neexistuje mobilita VF mezi zeměmi

Teorie výrobního cyklu:

• Vychází z vědeckotechnického rozvoje
• Výroba nových výrobků prochází 3 stupni 1) výrobek poprvé vyroben v USA 2) výroba se přesunuje i do dalších zemí 3) USA postupně ztrácí komparativní výhodu, zboží se do USA dováží
• Platné zejména do konce 70tých let, kdy USA představovaly dominantní ekonomickou sílu

 

 

Vývoj SE

• Počátky v 16. století

• Spjato se zámořskými objevy (kolonializace)
• internacionalizace

• Konec protekcionismu
• Vznik a rozvoj kapitalizmu

• Soukromé vlastnictví
• Relativně volný trh
• Námezdní práce

Ranné počátky kapitalizmu (formování těchto rysů):

• Již v období renesance 14. – 15. století (Itálie, Flandry)
• V 16. století rozvoj i do dalších západoevropských zemí
• Střední Evropa o 100 – 200 let později

• Úplně jiný životní postoj
• Zesvětštění
• Důraz na racionální uvažování

• Rozvoj řemeslné výroby

• Dělba práce (specializace – růst produktivity práce)
• Rozvoj směnných vztahů

14. století:

• Městské státy, které bohatly z obchodu s orientem (Benátky atd.)

14. – 15. století:

• Přerušení obchodních vztahů s orientem (Arabové)
• Pokus najít nové cesty (zámořské objevy)

• Motivem byl zisk drahých kovů, koření atd.

• Nejvýznamnější zámořské plavby 15. – 16. století

• Obeplutí Afriky, objev Ameriky

• Objevy byly financovány i měšťanstvem

• Založení společností (Východoindická společnost – Anglie)

• Objevy vytyčily hlavní zámořské cesty i možná odbytiště (trhy)
• Rozvoj obchodu, budoucí základ světových trhů
• Pohled na mezinárodní obchod považován za přínosný, pokud export > import
• Aktivní obchodní bilance (merkantilisté)

• Bohatství z přílivu peněz
• Podpora vývozu, omezení dovozu
• Podpora protekcionizmu

18. století:

• Dotvoření kapitalizmu od 1/3 18. století v nejvyspělejších zemích
• Technické změny – 1. Průmyslová revoluce

• Změny postupu výroby v důsledku parních strojů a lokomotiv
• Strojová velkovýroba – rozmach některých odvětví (textil)

• Rychlý růst výroby – ekonomický cyklus
• 1. krize – recese v Anglii 1825
• Anglie – 1. dílna světa (za 1. průmyslové revoluce)

• Více lidí pracujících v průmyslu než v zemědělství

• Po Anglii – Francie, USA, Německo

Vznik světového hospodářství

• Poslední třetina 19. století
• Předpoklady: vznik samostatných států a rozvoj mezinárodní dělby práce
• 2. průmyslová revoluce

• metropole (V.B., Fr, Belgie, Hol Šp…) x kolonie (polit. nesamostatnost, ek. závislost na metropolích) – přesun bohatství

• Neekvivalentní směna (vrcholí koncem 19. století), výrazná akcelerace RTE
• Výhrady RZ k podobě mezinárodní dělby práce: reprodukce zaostalosti
• Rozvoj dopravy
• Nositelé ekonomického růstu – nová odvětví (zpracování uhlí, železná ruda, těžký průmysl
• Roste význam větších podniků
• 1914 – 75% průmyslové výroby pouze ve čtyřech zemích (V.B., Fr, USA, Něm.

• V koloniích převládá zemědělství

Vývoj v první polovině 20. století:

• 1. světová válka: změna postavení ekonomických velmocí

• Vzestup USA (1/2 zásob zlata, světový věřitel), oslabení Evropy, vzestup Japonska
• Rozpad klasického zlatého standardu (volná směnitelnost měn za zlato) – měnový zmatek, malá likvidita

• Velká hospodářská krize (1929)

 

• Pokles výroby, rozpad dosavadní struktury ekonomických vztahů, nárůst protekcionizmu, zvýšení státních zásahů

• 2. světová válka zesílila izolaci národních ekonomik
• 1913 – 1930 – 28% národní produkce Evropa; 80% národní produkce USA

Vývoj po 1. světové válce:

• Německo:

• Významné materiální ztráty, politická krize (do 1923 hyperinflace)
• Krize končí v 2. polovině dekády – příliv zahraničního kapitálu

• V.B. si udržela významnou politickou moc, ne však hospodářskou

 

• Konec 20. let

• Rychlá konjunktura
• Nedostatečná poptávka
• Špatná měnová politika

• Průmyslová krize spjata i s agrární recesí

• Přebytek výrobních kapacit, nezaměstnanost

• Krize vrcholí v roce 1933
• 1937 – 38 další recese (menší)
• Prohlubuje se trend zpomalení dynamiky ekonomického růstu

 

• Zostření konkurence při vývozu zboží a kapitálu

• Hospodářské války, nárůst protekcionizmu

• USA – 1933: Prezident Roosevelt spouští program New deal (regulace průmyslových a zemědělských odvětví)

• Růst práce, budování infrastruktury, nová fiskální politika
• Povzbuzení ekonomického růstu, zvýšení zaměstnanosti

• Německo – 1933 vítězí A. Hitler

• Systém plánovaného řízení (těžký průmysl, vojenský průmysl)
• Centralizace ek. zdrojů, pracovní povinnost

2. světová válka:

• USA – zůstává mimo válečné operace (kontinent)

• Výroba se rychle rozvíjí – vojenské potřeby
• Definitivně se překonala stagnace (20. – 30. let)
• Poptávkový problém (malá poptávka)

• Německo – nabídkový problém

 

• Dochází ke změnám poměru sil mezi vyspělými zeměmi

Období po 2. světové válce:

• Rozpad koloniální soustavy

• Probíhá v několika etapách (nejprve Lat. Amerika a Asie 40. – 50. léta; nejpozději v Africe 50. – 60. léta)

• Vznik RZ

 

• Vytvoření centrálně plánovaných ekonomik – sovětský model
• RTE – 20 – 25 zemí

• Na celkovém produktu světa se podílí 60 – 65%
• RZ – 10%
• 15 zemí s centrálně plánovanou ekonomikou 20 – 30%

Vývoj světového hospodářství v 50. – 60. letech

• Dynamický vývoj: obnova a rekonstrukce
• Snaha o stabilizaci mezinárodních vztahů

• Nové měnové uspořádání
• Zakládání mezinárodních organizací – uvolnění obchodu

• Zaměření hospodářské politiky: Udržení ekonomického růstu a zaměstnanosti
• Rozvoj vědeckotechnického pokroku
• Ekonomická integrace (zejména v Evropě)

Brettonwoodský měnový systém

• Vytvořen na konferenci OSN v Bretton Woods v r. 1944, kde vznikly i dvě instituce, které měly realizovat dohodnuté principy (MMF a Světová banka)
• Systém pevných kurzů (Centrální banka stanoví úroveň, hodnotu, která se musí dodržovat; pokud se kurz vychýlil ® povinnost státní intervence)

• Devizové kurzy pevně vázány na USD (při dlouhodobé nerovnováze možnost devalv. / revalv.
• USD fixován ve vztahu ke zlatu
• Země musí udržovat pevný kurs (prostřednictvím intervencí na devizových trzích) své měny s maximální odchylkou +-1%
• MMF poskytuje za určitých podmínek úvěrové prostředky zemím s dlouhodobými nerovnováhami platebních bilancí

Mezinárodní měnový fond

• Podpora mezinárodní měnové spolupráce
• Podpora stability měnových kurzů
• Pomoc při odstraňování omezení směnitelnosti měn (po válce je směnitelný jen americký a kanadský dolar)
• Poskytování úvěrů k překonání obtíží platební bilance
• V 70. let roste jeho úloha jako instituce poskytující finanční a poradenskou pomoc

 

 

Skupina Světové banky

• IBRD (Mezinár.banka pro obnovu a rozvoj), IDA (Mezinár.sdružení pro rozvoj), MIGA (Mezinár. garanční agentura), IFC (Mezinár. finanční korporace), ISCID (Mezinár. Centrum pro řešení investičních sporů)
• Členství podmíněno členstvím v MMF
• Původní cíl: podpora poválečné obnovy Evropy
• Dnes: dlouhodobé financování rozvojových projektů a programů (infrastruktura, energetika, doprava, životní prostředí) v RZ a transformujících se ekonomikách

Vývoj SE v 70. letech

• Prudké ekonomické změny světového hospodářství

• Potravinová krize
• Ropná krize
• Surovinová krize

• Měnová krize – rozpad brettonwoodského systému
• Inflace
• Stagnace ekonomického růstu

• Extenzivní typ růstu (Růst produkce v důsledku zvyšování vstupů)
• Obavy z negativního vlivu ekonomického růstu (Římský klub)

• V 1. polovině dochází k vyčerpání pohotových zásob energie
• Konflikt Izrael x arabské státy

• Embargo ropných producentů – nárůst cen

Ropná krize

• 1973 OPEC uvaluje embargo na vývoz ropy do USA a Nizozemí (snížení produkce ropy)
• První ropný šok: z 2,5 USD / barel (1973) na 11,65 USD / barel (1974)
• Druhý ropný šok: 1978 – 80 (válka Irák x Irán) ze 14 USD / barel na 38 USD na barel
• RTE se dokázaly lépe přizpůsobit (úspory, přechod na intenzivní typ rozvoje)
• Vliv na vysokou inflaci v 70. letech
• Nové produkční kapacity a noví producenti – pokles cen ropy
• Vrcholí negativní účinky vědeckotechnického pokroku, rozvoje a ekonomického růstu

• Spotřeba zdrojů na úkor ekologické rovnováhy

• Menší ropná krize nastala i za války v Perském zálivu (1991)

Dopad na světové ekonomiky:

• CPE – extenzivní způsob rozvoje, krize na ně příliš nedopadla (stanovení cen podle vývoje před 5 lety)
• Japonsko, Záp. Evropa – silný šok
• USA menší šok kvůli nižšímu podílu ropy z arabských států
• Země se zásobou ropy a surovin – obohacení v důsledku růstu cen, recyklace petrodolarů
• Rozvojové země bez zásob ropy – podobné dopady jako na RTE
• Nejvíce postižené země: Japonsko, Evropa (především Německo)
• Krize má ekonomicko-politické následky ještě v 80. a 90. letech

OPEC (Organisation of the Petroleum Exporting Countries)

• Ustanovena v r. 1960 s cílem koordinovat a sjednotit ropnou politiku členských zemí a hájit jejich společné a individuální zájmy
• Členové: Irán, Irák, Kuvajt, Saudská Arábie, Venezuela, Katar, Indonésie, Libye, Spojené arabské emiráty, Alžírsko, Nigérie, Ekvádor (do 1992), Gabun (do 1994)
• V roce 1971 kontroluje 70% sv. těžby, dnes 40%

Římský klub

• Zástupci jednotlivých států (ne pouze politici)
• Vydává pravidelné zprávy hodnotící celosvětový ekonomický a ekologický vývoj, upozorňují na nedostatky paliv, poškození biosféry atd.
• Interakce lidské společnosti, přírody, techniky a hospodářství
• 1. zpráva 1972 „Hranice růstu“ – negativní význam ekonomického růstu (velmi neg. zpráva)

• Technologický vývoj by se neměl používat k zvýšení ekonomického růstu, ale k napravení škod jím způsobených

• Prognózy o předpokladu růstu se nenaplnily (ropné krize – úspora energií. Dnes mluvíme o trvale udržitelném rozvoji

Důvody měnové krize

• Fungování brettowoodského systému bylo závislé na postavení a vývoji USD
• Klesá význam USD: od r. 1959 jsou směnitelné hlavní měny, klesá poptávka po USD

• V r. 1965 je cca 70% světového obchodu realizováno v USD, v roce 1979 je to 55%.

• Vnitřní problémy USA: deficity obchodní bilance, rozdílný vývoj inflace v hlavních centrech SE
• V r. 1971 USA ruší oficiální směnitelnost USD za zlato, a poté devalvuje (1971, 1973), což znamená zánik brettonwoodského měnového systému
• Sjezd MMF 1976 – světová ekonomika se řídí pohyblivými kurzy

Volně pohyblivé kurzy (floating)

• Legalizovány na konferenci MMF v Kingstonu na Jamajce v roce 1979
• Centrální banka nemusí intervenovat, finanční trhy se samy postarají o kurzovou adaptaci
• Volné kurzy pomohly ekonomikám vyrovnat se s ropnými šoky
• Fluktuace volných kurzů tvoří riziko: snaha o vytvoření nadnárodních měnových jednotek (1979 zavedena ECU)
• Zvláštní práva čerpání (ZPČ) – Special Drawing Rights

• Zavedena MMF od 1.1.1970 k posílení likvidity ve SE
• Umělá zúčtovací jednotka, která je od 1.1.1981 vytvářena na základě koše 5 měn (USD, DEM, FRF, GBP)
• MMF je připisuje na základě členských kvót, slouží k financování deficitů platební bilance (tvoří 3% mezinárodních měnových rezerv)

Vývoj SE v 80. letech

• U CPE dochází ke zpomalení ekonomického růstu
• RE se dostávají do krize, tzv. „Ztracená dekáda“. Obrovský růst zadlužení zapříčiněný poklesem ceny ropy a surovin (antišok). Některé země rozvíjely ambiciózní programy. Špatné hospodaření s petrodolarů (ukládány v západních bankách, parazitní spotřeba). Nejhůře dopadly latinskoamerické státy, nejlépe asijské státy.
• RTE pokračují ve strukturálních změnách (snížení surovinové a energetické náročnosti výroby). Nové technologické základy vedly ke zpomalení ekonomického růstu, který ale nabyl kvality ekonomicky udržitelného růstu.

Dlužnická krize v 80. letech

• Postihla zejména Latinskou Ameriku (polovina celkového zadlužení RZ)
• Příčiny: kolísání cen ropy a dalších surovin (pokles cen v pol. 80. let– tzv. antišok), levné úvěry díky dostatečné likviditě (recyklace petrodolarů) v 70. letech, zvýšení úrokových sazeb v 80. letech, nepřiměřeně expanzivní MAE politika, vysoké úrokové míry v USA, nízké ceny surovin.
• Na řešení dlužnických krizí obecně se podílí i mezinárodní organizace: zejména MMF, Světová banka, Pařížský klub
• 1982 Mexiko vyhlásilo neschopnost dále splácet svůj dluh (neefektivní využití půjčených peněz)
• Dluhová krize je v průběhu 80. let řešena prostřednictvím mezinárodních organizací – prodlužování doby splatnosti, odpouštění dluhů, úroků atd.

Vývoj v 90. letech

• Za klíčovou změnu je považován přechod CPE k TE

• Hluboký a dlouhý pokles (transformační krize)
• V r. 2000 dosáhly úrovně HDP z roku 1990 pouze Polsko, Maďarsko, Slovinsko a Slovensko (vzhledem k EU má nejvyšší HDP Slovinsko 70%, ČR 60%, Maďarsko 51%, Slovensko 46%)
• Země střední Evropy s příznivějšími výchozími podmínkami zaznamenaly nižší propad; nejvyšší propad: bývalé republiky SSSR
• Na obnovení dynamiky měl vliv i způsob transformace a MAE stabilizace (míra restrikce poptávky – vliv na propad
• Vysoká tempa růstu Číny a Vietnamu (jiná cesta reforem).

 

• Příčina v oblasti politické (přechod od totality k demokracii)

 

• Rozvojové země (RZ):

• Po „ztracené dekádě“ – 80. letech – zaznamenávají zrychlení dynamiky
• Recese počátku 90. let se této skupině zemí vyhnula
• Nejdynamičtější segment SE v 90. letech
• Hluboká diferenciace: nejpomalejší dynamika v subsaharské Africe, nejrychlejší zejména NIZ (nově industrializované země) v Asii
• V důsledku finančních krizí došlo k regionálnímu zpomalení ( např. Mexiko, NIZy v roce 1997-98, některé země Latinské Ameriky)
• Krize v jihovýchodní Asii ovlivnila dynamiku celé SE

 

• RTE:

• Relativně dlouhá stagnace SE jako celku (1990-93 rostl světový HDP v průměru o 1%)
• Asymetrický charakter recese – nástup ve vlnách, nejprve postiženo USA, poté EU a Japonsko
• Mírné zpomalení světového obchodu (méně výrazné než HDP)
• Vysoká a rostoucí nezaměstnanost
• Stabilizace či snížení inflace
• Od r. 1994 zrychlení: nejvyšší dynamika v USA, dlouhodobá stagnace Japonska

Nová ekonomika

• Zejména v USA výrazně přispěla k akceleraci ekonomického růstu po r. 1993
• Spjata s výrobou a použitím informačních a telekomunikačních technologií, které zvyšují produktivitu práce, a to i mimo tuto oblast
• Mírnější hospodářské cykly
• , nižší inflace
• Podíl na HDP: v USA 7%, v EU 4,5%
• Dynamika růstu je významnější než poměrná čísla (v USA 13%, v EU 7,7%)

Hlavní negativa:

• Snadnější šíření ekonomických poruch, finančních krizí, strukturálních krizí, ekologických poruch – globalizace
• Roste nutnost mezinárodní spolupráce a vzájemná koordinace ekonomik

Pilíře nové světové ekonomiky

• Kvalita pracovní síly (větší požadavky na vzdělání)
• Funkční finanční trhy, mění se metody financování: zvýšení úlohy kapitálového trhu a širší zapojení rizikového kapitálu (venture capital) – snižování cen finančních transakcí
• Liberalizace pohybu zboží, služeb, kapitálu a pracovní síly
• Omezení vlivu státu v ekonomice – role spíše jako regulátor
• Privatizace (i v RZ a také v RTE)
• Rostoucí významy:

• Legislativa
• Formování tržního prostředí a konkurence
• Vzdělání, výchova
• Začleňování národních ekonomik do mezinárodní dělby práce
• Ochrana a péče o životní prostředí

• Tvorba stabilního MAE prostředí (prostředí pro příliv investic)

Liberalizace zboží, služeb a kapitálu

Vývojové tendence světového obchodu

• Vysoká dynamika MO po 2. SV

• Dlouhodobě vyšší než dynamika HDP
• Růst fyzického objemu mezinárodní směny
• Růst světových cen
• Důsledek liberalizace (mimo jiné v rámci GATT)

• Změny v komoditní struktuře ve prospěch zpracovatelských výrobků, služeb a meziproduktů
• Změny v teritoriální struktuře MO (roste podíl RZ, klesá mírně RTE)

 

 

Specifika obchodu se zemědělskými výrobky

• Silná ochrana národních zájmů: zejména netarifní překážky, subvence a dotace
• Obchodní spory USA a EU
• Společná zemědělská politika EU

– v roce 1980 až 2/3 rozpočtu, dnes 47%

• Garance minimálních cen k udržení příjmů zemědělců
• Vysoké dovozní přirážky
• Vývozní subvence k vyrovnání „ztrát“ z vývozu přebytků kvůli nižším světovým cenám

 

Vývoz a dovoz kapitálu

• Finanční toky přes hranice státu
• Objem mezinárodních kapitálových transakcí dosáhl v roce 1997 2,7 bil. USD
• Klasifikace z hlediska typu

• Přímé zahraniční investice (FDI) – 420 mld. USD v roce 1997, 17% kapitálových transakcí
• Portfóliové investice 1 bil. USD v roce 1997, 43% kapitálových transakcí
• Ostatní investice, zejména úvěry 40%

• Klasifikace z hlediska vlastnictví

• Soukromý, státní, mezinárodní

• Klasifikace z časového hlediska

• Krátkodobý, střednědobý, dlouhodobý

Přímé zahraniční investice

• Trvalá účast investora v zahraničním subjektu (více než 10% akcií či hlasovací síly)
• Přínosy pro hostitelskou zemi

• Integrace do mezinárodních sítí
• Transfer technologií, know-how, řídící zkušenosti
• 92% vývozu FDI a 62% dovozu zajišťují vyspělé země

Liberalizace pohybu kapitálu

• Volný pohyb kapitálu umožňuje rychlý růst
• Existence rizik zejména v RZ a TE:

• Špatná připravenost domácích trhů pro liberalizaci (slabý finanční systém a tedy nekvalitní alokace zahr. kapitálu)
• Riziko stupňováno v důsledku dlouhodobého udržování fixních kurzů
• Finanční krize: Mexiko (1994-95) – ve světě krize nebyla cítit, budování NAFTA pomohlo Mexiku z krize; JV Asie (1997-98); Rusko (1998); Latinská Amerika (1999)
• Rozsáhlé deficity bankovních úvěrů a obtíže spjaté s krátkodobým zadlužením

Jihovýchodní Asie:

• Krize nebyla očekávaná
• Malajsie, Jižní Korea, Indonésie -> krize celého politického systému
• Hong Kong, Singapur, Filipíny – velké snížení růstu HDP
• Thajsko: dlouhodobě udržování fixních kurzů -> příliv kapitálu

• Vyšší inflace než v Japonsku a USA
• Zhoršení konkurenceschopnosti asijského zboží
• Devalvace thajské měny -> snížení zahraničních investic, zpomalení ekonomického růstu

UNCTAD (organizace v rámci OSN)

• Konference OSN pro obchod a rozvoj
• Index transnacionality

• Sleduje zapojení do mezinárodní výroby

1. Podíl zahraničních aktiv na celkových aktivech
2. Podíl zahraničních prodejů na celkových prodejích
3. Podíl zahraniční zaměstnanosti na celkové zaměstnanosti

Liberalizace, globalizace pohybu kapitálu

• V RZ až v 90. letech (RTE 80. léta)
• Nejen liberalizace plateb na bankovní úvěr, ale i na finančním účtu

• Rizika hlavně ve státech, kde na to nejsou připraveni
• Propukání finančních krizí (JV Asie)

• Liberalizace obchodu se zbožím a službami

• Odstraňování překážek obchodu
• Množstevní, měnová, tarifní, zdravotnická omezení

GATT (Všeobecná dohoda o clech a obchodu)

• V platnosti od 1.1.1948
• Cíl: odstranění diskriminace v MO, uvolňování obchodu snižováním celních a jiných překážek, vytváření pravidel MO

• Průměrné celní zatížení po válce 50%, dnes 5%

• Původně 32 členů – dnes přes 140 zemí
• Jako dohoda fungovala prozatímně téměř 50 let – až v r. 1995 byla založena Světová obchodní organizace (WTO)
• Činnost GATT založena na pravidelných jednáních (kolech), kde jsou řešeny otázky globální liberalizace obchodu

Principy GATT

• Zásada nediskriminace

• Doložka nejvyšších výhod (výhody poskytnuté jednomu se automaticky vztahují i na ostatní)
• Paritní doložka (stejné zacházení s dovezeným zbožím jako s domácím)

• Princip reciprocity vzájemných vztahů
• Existují výjimky (např. pohraniční styk, regionální integrace, dovozní opatření na ochranu platební bilance, Všeobecný systém celních preferencí: uplatňován vůči rozvojovým zemím)

 

Vztahy GATT k rozvojovým zemím

• Od r. 1971 povolena výjimka z GATTu: Všeobecný systém celních preferencí

• Rozvinuté země smí poskytnout RZ jednostranné a dobrovolné preference (snížená cla), na jaké zboží, jaký objem a v jaké výši záleží na poskytovateli
• Již tedy není striktně požadována reciprocita vzájemných vztahů, ale je zohledněno, že RZ jsou na nižším stupni vývoje a dosahují nižší ek. úrovně

• Vztahy GATT k RZ – pravidelná kola jednání (do současnosti 8)

 

Kennedyho kolo (1964 – 67)

• Snížení cel o 36% u 63% výrobků procházejících mezinárodní směnou
• Dohoda o dumpingu (nižší cena v zahraničí než doma)

Tokyjské kolo

• Snížení celo o 32% u 72% výrobků procházejících mezinárodní směnou

Výsledky uruguayského kola (1986 – 94)

• Liberalizace obchodu službami
• Zlepšení ochrany práv duševního vlastnictví
• Liberalizace obchodu textilními výrobky
• Liberalizace obchodu zemědělskými výrobky (závazek do 6 let snížit exportní subvence o 36% a dotace o 20%); Japonci se zavázali liberalizovat trh rýže
• Země se zavázaly schválit Dohodu o zřízení Světové obchodní organizace (WTO) do 1.1.1995

Světová obchodní organizace (WTO)

• Ustanovena k 1.1.1995, podepsána 1994 v Marakéši, sídlo má v Ženevě
• 144 členů (naposledy Čína a Tajwan)
• 3 pilíře (přílohy k dohodě o WTO)

• Mnohostranné dohody o zboží, zejména GATT
• GATS – dohoda o obchodu službami)
• TRIPS dohoda o obchodních aspektech duševního vlastnictví

• Řešení obchodních sporů

• Konzultace zainteresovaných stran
• Platné rozhodnutí, nikoli vymahatelné (lze se odvolat)
• Časté spory v zemědělské oblasti (spor o povolení dovozu hovězího masa obsahujícího růstové hormony do EU
• Banánová válka – celní zvýhodnění importu banánu z bývalých kolonií na úkor jiných zemí

Mezinárodní obchod všeobecně:

• Obchod se službami 5,5 bil. USD; obchod se zbožím na celkovém exportu 1,5 bil. USD
• Změna komoditní struktury vývozu a dovozu. Klesá podíl paliva, zemědělského a potravinářského zboží, zpracovatelského průmyslu
• 20% nárůst průmyslových výrobků, pokles podílu surovin
• do 1990 RTE 72% celkového obchodu. Snižuje se vliv RZ
• po 1990 RTE pouze 68% celkového obchodu. Roste vliv RZ

Mezinárodní ekonomická integrace

Pojetí integrace

• Vytváření těsnějších a intenzivnějších vazeb mezi jednotlivými částmi SE
• Základní roviny integrace

• Liberalizace mezinárodního pohybu zboží a služeb
• Liberalizace mezinárodního pohybu faktorů výroby
• Harmonizace hospodářských politik
• Vytváření společných makroekonomických a strukturálních politik

Typologie integrace podle F. Machlupa

• Prostorové hledisko:

• Integrace globální (GATT/WTO, TNC)
• Integrace regionální (EU, NAFTA, CEFTA)

• Strukturální hledisko:

• Integrace sektorová (ESUO, EURATOM)
• Integrace univerzální (EHS/ES/EU)

• Hledisko ingerence státu

• Integrace funkcionální (zásahy státu malé)
• Integrace institucionální (tvorba mezinár. institucí)

Formy regionální integrace

• Preferenční oblasti

• Omezená cla ve vzájemném obchodě); například bývalé kolonie

• Zóny volného obchodu
•  

• Zrušení cel ve vzájemném obchodu. Vůči třetím zemím platí tarify jednotlivých členských zemí

 

• Společný trh

• Volný pohyb zboží, služeb, výrobních faktorů

• Hospodářská unie

• Harmonizace hospodářských a sociálních politik členských států a rozvoj společných politik
• Měnová unie – společná měnová a fiskální politika (EMU)

• Politická unie

• Státy se stanou součástí jednoho státu – federace či konfederace

Regionalizace:

• Nemusí působit jako protiváha globalizaci, ale napomáhá jí v rámci určitého regionu

Příklady integračních uskupení mezi RTE

• EHS/ES/EU (15 členů, r. 1957)
• ESVO (Norsko, Island, Švýcarsko, Lichtenštejnsko, zal. 1960)
• CUSFTA (pouze Kanada a USA, 1988 – dnes rozšířeno o Mexiko: NAFTA)
• Benelux (1944)

Příklady integračních uskupení mezi RZ

• Arabská Mahrebská unie (Alžírsko, Libye, Mauretánie, Maroko, Tunisko, zal. 1964)
• ASEAN (Sdružení národů jihovýchodní Asie, dnes v APECu, 1967, od r. 1992 usiluje o vytvoření Asijské zóny volného obchodu – AFTA)
• MERCOSUR (Argentina, Brazílie, Paraguay, Uruguay, zal. 1991)
• Andské společenství národů (Bolívie, Kolumbie, Ekvádor, Peru, Venezuela, zal. 1996)
• SAARC (Jihoasijské sdružení pro regionální spolupráci, zal. 1985)

Příklady integračních seskupení mezi RTE a RZ

• NAFTA (USA, Kanada, Mexiko, zal. 1994)
• APEC (22 států: členové ASEAN, Austrálie, Indonésie, Čína, Japonsko, USA, Mexiko, Rusko, Vietnam atd., zal.1989, cílem je oblast volného obchodu, otevřený regionalismus)
• FTAA (oblast volného obchodu Ameriky, projekt z r. 1994)

Příklady integračních seskupení mezi CPE, resp. TE

• RVHP (SSSR, socialistické evropské země, Kuba, Mongolsko, Vietnam, 1949-1991)
• CEFTA (Polsko, Maďarsko, ČR, SR, Rumunsko, Slovinsko, Bulharsko, 1993)
• Celní unie ČR – SR (její vznik byl podmínkou pro uzavření Evropské dohody po rozdělení federace, logicky vychází z vazeb, které oba státy mají z dřívějška

 

Západoevropská integrace

• Počátky integrace spadají do období po 2. světové válce
• Motivace integrace

• Posílení ekonomické pozice vůči USA a SSSR
• Kontrola Německa

Evropská ekonomická integrace

Základní charakteristika EU

• 372 mil. obyv. (EU)
• HDP/obyv.: 22437 USD (1999, PKS)
• Podíl HDP světa: 32%
• Podíl na sv. exportu: 40%
• Podíl na sv. importu: 37%
• Vysoká ekonomická, sociální a politická heterogenita
• Výrazná role SRN

 

 Hlavní tendence integrace v západní Evropě

Podpora formální integrace

• Kontinentální Evropa
• Vytváření nadnárodních institucí
• Vyšší stupeň integrace (společný trh)

Podpora neformální integrace

• V.B., Skandinávské země
• Důraz na mezivládní spolupráci
• Zachování suverenity zemí
• Omezení integrace na zónu volného obchodu
• Vítězí 1. tendence (přístup, který prosazuje zejména Francie)
• 1951 Paříž – podepsána smlouva o ESUO (montánní unie, společenství uhlí a oceli)

• Návrh francouzského ministra zahraničí Schumanna
• V platnost vstoupila 1952
• Signatáři – Benelux (chtěl najít odbytiště), Francie, Itálie, Německo (snaha o začlenění do demokratického světa)
• Cílem bylo vytvoření společného trhu uhlí a oceli (sektorová integrace)
• Koordinace těžby – rovnoměrný ekonomický rozvoj, významný politický aspekt, vytvoření nadnárodních orgánů
•  

• Snaha o vojenské a politické integrace -> Francie byla ale proti
• 1957 Řím – Smlouva o EHS a EUROATOM – Římské smlouvy

Opatření pro založení společného trhu

1. Odstranění tarifů a jiných překážek vzájemného obchodu

• Vytvoření předpokladu pro volný pohyb zboží

1. Vytvoření společného sazebníku cel pro dovoz zboží

• Společná dovozní politika vůči třetím zemím (dosažena 1968)
• Průmyslová výroba – 1970 – zemědělská produkce

1. Postupné rozšíření volného obchodu ze zboží na volný pohyb osob, kapitálu a služeb

ESVO (EFTA)

• Stockholmská smlouva (1960)
• Protiváha EHS (V.B., Dánsko, Port., Rak, Švédsko, Švýcarsko a Norsko)

• Nechuť vzdát se národní svébytnosti

• Integrační uskupení na stupni pásma volného obchodu (cla odstraněna v r. 66)

• Nekompaktní území
• Nízký vzájemný obchod
• Různá ekonomická úroveň
• Dominantní postavení Velké Británie

• Dnes je členem jen Norsko, Švýcarsko, Island a Lichtenštejnsko

 

• Nezájem V.B. na užší integraci byla zpočátku dána jejím postavením a blízkosti spíše k USA. Koncem 60. let však V.B. změnila názor – cítila, že se dostává do izolace

Vztahy EU a ESVO

• Dohoda o vytvoření EHP vstoupila v platnost v r. 1994 (Švýcarsko zůstalo mimo)
• Základ vztahů EU a ESVO
• Země ESVO zapojeny do vnitřního trhu ES
• Rozšíření určitých politik ES na země ESVO
• Společná podpora ekonomického rozvoje
• Konzultace v oblasti obchodu

Vývojové etapy EHS/ES/EU

• 1945 – 1951: formování evropské integrace

• 1951 založeno ESUO (Pařížská smlouva) – Benelux, Francie, SRN, Itálie

• 1952 – 1973: ekonomický a sociální rozvoj, integrační dynamika

• 1957 založen EUROATOM a EHS (Římské smlouvy)
• 1967 sloučení orgánů Společenství (ES)
• 1968 završena celní unie
• 1973 1 rozšíření (Dánsko, Irsko, V.B.)

• 1974 – 1985: stagnace integrace, strukturální krize

• 1981 jižní rozšíření – Řecko, Španělsko, Portugalsko

• 1986 – 1992: oživení integrační dynamiky, rozšíření integrace
• od 1993: formování EMU, prohlubování integrace

Období evropské integrace

• 1. etapa
• 2. etapa 1952 – 1973

• De Gaulle odmítl vstup V.B. do EU (V.B. podala přihlášku již v 60, letech)

• 3. etapa 1974 – 1985

• Krize světové ekonomiky, strukturální krize, rozpad mezinárodního měnového systému
• Krize ovlivnila dynamiku zemí, ale i postoj k integraci -> země se soustředily na vlastní problémy, snížení konkurenceschopnosti vůči USA a Japonsku
• 1979 posílení úlohy EP – poslanci jmenováni členskými státy a jsou voleni přímo
• 1979 také založen EMS – přispěl ke stabilizaci měnové politiky

• 4. etapa 1986 – 1992
• 5. etapa 1993 –

Jednotný evropský akt

• Vytváří právní a institucionální základnu k definitivnímu uvolnění pohybu zboží, služeb, kapitálu a pracovních sil, tj. orientuje ES na završení JVT
• Vytváří základnu pro nové politiky koordinované na úrovni ES: věda a výzkum, ekologická, spolupráce v měnové a sociální oblasti
• Zavádí změny v rozhodovacích mechanismech, je prosazeno většinové hlasování v důležitých oblastech (ale nikoliv klíčových)
• Právní základ pro vybudování JVT (jednotný vnitřní trh)

Bílá kniha (1986)

• 3 typy překážek bránících obchodu a vytvoření JVT (netarifní)
• Stanovení roku 1992 pro odstranění překážek

• Fyzické – kontroly na hranicích
• Technické – odlišné normy a předpisy
• Daňové – rozdílnost daňových sazeb, nepřímých daní, DPH atd.

• JVT vyhlášen 1993 – ne všechny překážky byly ale odstraněny

Maastrichtská smlouva

• Ratifikována roku 1993
• Významným způsobem doplňuje a reviduje zakladatelskou smlouvu
• Věnuje se nejen ekonomické oblasti, ale i otázkám zahraniční a bezpečnostní politiky, vnitřní politiky a justice
• 1. pilíř

• JVT, EMU, společné politiky, výrazný nadnárodní charakter

• 2. pilíř

• SZBP (CFSP)

• 3. pilíř

• Vnitřní záležitosti a justice
• Boj proti organizovanému zločinu, vízová politika

Měnová integrace v Evropě

• 1970 Wernerova zpráva: způsoby dosažení měnové unie (nerealizováno)
• 1979 Evropský měnový systém

• Kursový mechanizmus (rozpětí ± 2,25%)
• ECU – umělá zúčtovací košová jednotka
• Úvěrový mechanizmus
• Evropský fond měnové spolupráce (20% zlatých a devizových rezerv státu)

• 1989 Delrosovo memorandum: zpracováno do Maastrichtské smlouvy – EHMU
• 1992, resp. 1993 Maastrichtská smlouva

• Stanovena konvergenční kritéria a časově i obsahově definovány etapy přechodu k jednotné měně

Konvergenční kritéria

• Splnění nutné pro zapojení do hospodářské a měnové unie
• Fiskální kritéria:

• Deficit rozpočtu nesmí přesáhnout 3% HDP
• Vnitřní dluh nesmí přesáhnout 60% HDP

• Měnová kritéria:

• Cenová stabilita – míra inflace by neměla přesáhnout o více než 1,5% míru inflace zemí, které ji v daném období měly nejnižší

• Stabilita úrokových měr (2%)

• Schopnost udržet rozpětí měny v EMS po 2 roky

Etapizace EMU

1. etapa: 1.7.1990 – 31.12.1993
2. etapa: 1.1.1994 –

• Prohlubování vnitřního trhu
• Úplná liberalizace pohybu kapitálu
• Definována jednotlivá kritéria

• Evropský měnový institut (od 1.7.1998) – přeměněn v ECB
• Sledování dodržování konvergence kritérií (tehdy splňovalo pouze Lucembursko)

 

3. etapa: plánována od 1997 (spuštěna 1.1.1999)

• Zavedení bankovek a mincí do 1.1.2002, od 1.3.2002 platí jen euro
• Zafixování směnných kurzů měn mezi sebou a stanovení kurzu vůči nové měně

• Země mimo EMU – V.B., Dánsko, Švédsko (nechtělo vstoupit)
• Řecko, Belgie, Německo sice nesplnili konvergenční kritéria, ale vstoupily do EMU pod podmínkou směřování ke splnění konvergenčních kritérií

Pakt stability

• Pokud se dlouhodobě překročuje deficit -> sankce za nedisciplinovanost
• Na návrh Německa diskuse o zastaralosti paktu

Východní rozšíření

• V roce 1995 rozšíření o Rakousko, Finsko, Švédsko

• Pokles ekonomické úrovně jako celku

• Ze strany EU nebyly dány záruky, že k rozšíření dojde

• Z počátku hlavně důraz na obchodní vztahy

Obsah asociačních dohod

• Politická spolupráce
• Sbližování práva
• Hospodářská spolupráce
• Volný pohyb služeb, kapitálu
• Volný pohyb zboží (vybudování pásma volného obchodu do 10 let) – nejvýznamnější

• Polsko a Maďarsko ratifikovaly smlouvu v roce 1994
• Bulharsko, Rumunsko a Česko v roce 1995

Kodaňská kritéria

• Stabilita a funkčnost institucí zaručujících demokracii, právní stát, lidská práva a respekt vůči menšinám

• Kritika ČR ohledně otázky menšin

• Existence fungujícího tržního hospodářství
• Schopnost vyrovnat se s konkurenčními tlaky a tržními silami působícími na trhu ES
• Schopnost převzít závazky z členství a podpořit – právní systém EU (acquis communautaire)

 

• Polsko a Maďarsko – přihláška v roce 1994
• SR, Bulharsko, Rumunsko – 1995
• ČR – 1996

Příprava zemí Střední a Východní Evropy

• Vstup upraven v Bílé knize
• Návod ke sladění legislativy, politiky, hospodářské soutěže, ekologie s EU
• Vypracování posudků na kandidátské země

Agenda 2000

• Předložena v červenci 1999
• Posudky na 10 zemí ucházející se o členství v EU
• Na základě posudků – návrh začít jednání se 6 zeměmi (ČR, Maďarsko, Polsko, Slovinsko, Estonsko a Kypr)
• Slovensko nesplnilo politická kritéria, ale splnilo ekonomická

• Nebylo zařazeno do 1. vlny

Screening

• První fáze: vysvětlení podstaty požadavků v jednotlivých kapitolách (acquis rozděleno pro účely screeningu do 31 kapitol)

• U tzv. lucemburské skupiny začíná v roce 1998
• U tzv. helsinské skupiny začíná v roce 1999

• Zrušen rozdílný přístup ke skupinám

 

• Druhá fáze: dvoustranná jednání (1998,2000)

• Příprava pozičních dokumentů
• Vyjednávání
• Předběžné uzavření (ČR má dnes 28 kapitol; na instituce a dopravu – odlišné názory; zemědělství – neuzavřeno

• Vstup 10 zemí: ČR, SR, Pl, Slovinsko, Lot, Litv, Est, Kypr, Malta,
• Bulharsko, Rumunsko – vstup během roku 2007

 

Instituce EU

• ESUO
• EUROATOM
• EHS
• Vysoký úřad
• Komise
• Rada ministrů
• Od roku 1967 jednotné instituce (společné orgány)

Komise „Vláda“

• 19 + 1 členů
• Každý stát má jednoho komisaře (velké státy mají 2 – Fr. I. GB. D a E)
• Komisaři jmenováni na 5 let – schváleni parlamentem

• Nezastupují stát, ale zájmy EU
• Každý odpovídá za určitou oblast

• Po rozšíření není možné udržet, že velké státy mají dva komisaře

• Reforma institucí (Smlouva z Nice – 2000) – Komise od roku 2005 – každý stát = 1 komisař

• Maximální počet komisařů je 27

• Pokud bude více členů než 27 – zůstane 27 komisařů (rotační princip)

• Úloha iniciátora

• Podílí se na tvorbě legislativy
• Navrhuje a předkládá práv normy

• Správce rozpočtů
• Vykonává společné politiky
• Zastupuje EU v mezinárodních obchodních vztazích

Rada Evropské unie

• Každý členský stát má 1 zástupce na ministerské úrovni
• Nejde o stálé členy (podle projednávané problematiky)

• Nejčastěji ministři financí, hospodářství a zahraničí

• Velmi výrazně se prosazují národní zájmy (spíše mezivládní spolupráce)
• Po 6ti měsících se mění předsednictví podle předem daného plánu

Hlavní role Rady EU

• Koordinace hlavních linií hospodářské politiky
• Odpovědnost za mezivládní spolupráci a v oblasti zahraniční a bezpečnostní politiky a v oblastech vnitřních záležitostí a justice (musí hlasovat jednomyslně)
• Rozhodovací pravomoc

• Schvaluje návrhy podané Komisí
• Upravuje zakládající smlouvy
• Podle důležitosti rozhodování se rozhoduje buď jednomyslným rozhodnutím, kvalifikovanou většinou (zemědělství, doprava, hospodářské otázky) nebo prostou většinou
• V počátcích převládala povinnost hlasovat jednomyslně (max. počet hlasů 10, min 2 (hlas jedné země))
• V současnosti max. počet hlasů 87 -> kvalifikovaná většina 62 + souhlas min. 10 zemí (pojistka menších zemí)
• Po rozšíření přes 380 hlasů, kvalifikovaná většina kolem 274, pojistka menších zemí – hlas více než poloviny zemí

Evropský parlament

• Vznikl ze Společného shromáždění
• Dříve poskytoval pouze konzultace (nezávazný názor). Dnes má již plnohodnotnější postavení
• Od roku 1979 volen přímo na dobu 5 let
• Dnes má 626 členů (po rozšíření na základě reforem z Nice – 732)
• Plenární zasedání – Štrasburk
• Výbory – Brusel
• Sekretariát – Luxemburg
• Nemá poslanecké kluby podle státní příslušnosti ale podle příslušnosti politické
  1. Konzultace

• Vyslovuje nezávazný názor na návrh komise

 

1. Mechanizmus spolupráce

• Doplňuje návrhy Komise a stanoviska Rady (např, o regionální politice)

1. Spolurozhodování

• Na vytváření legislativy se podílí stejně jako Rada (např. vnitřní trh, bezpečnost práce)

• Souhlas

 

• Požadován pro důležité mezinárodní smlouvy, důležitý v otázkách EU (např. rozšíření)

• Schvaluje rozpočet
• Kontrolní pravomoc – může vyslovit nedůvěru Komisi (pouze jako celku)

Evropská Rada

• Ustanovena v průběhu 70. let
• Setkání na úrovni předsedů vlád + předseda EK
• Jako instituce zařazena až 1986
• Schází se pravidelně 2x do roka

Poradní instituce:

• Hospodářský a sociální výbor
• Výbor regionů

• Začal fungovat až v 90. letech – vytvořen na základě Maastrichtské smlouvy

Evropský soudní dvůr

• Soulad legislativy EU a legislativy členských států
• Nejvyšší soudní instance v EU – může uplatnit sankce
• Veřejný ochránce práv (ombudsman)
• Přijímá a posuzuje stížnosti na instituce EU

Evropská centrální banka (ECB)

• Koordinuje měnovou politiku zemí EU
• Vzniká v roce 1999 v souvislosti se založením EMU
• EIB – Evropská investiční banka

• Podpora investiční činnosti a zahraničních programů

Hospodářský vývoj Spojených států

• Impulsem k rozvoji bylo objevení Ameriky a její následná kolonizace od V.B., Francie, Niz.
• Británie odkupuje některá území od Francie (Louisiana) a od Nizozemí (New York)
• 1776 – nezávislost; 1787 – Ústava

• emise peněz, obchodní politika vůči V.B, Fr. a Šp.
• vytvoření společného národního trhu – zrušena cla ve vzájemném obchodě

• Sever území spíše zaměřen na průmysl, jih na zemědělství (otrokářství)
• V 1. polovině 19. století výrazný nárůst obyvatel (1800 – 5 mil; 1850 – 23 mil.)
• Občanská válka (1861 – 1865)

• Vítězí Sever, na Jihu zrušení otrokářství, pozemková reforma – rozdělení plantáží
• Propojení/integrace trhu

• 1865 – 1914 obrovský rozmach ekonomiky tzv. „Zlatý věk“

• Na přelomu století již předstihují V.B., podíl na HDP přes 30% -> nejvyspělejší stát světa
• Dochází ke zvyšování technického pokroku, který je však spojený s nedostatkem pracovní síly (částečně řešen přistěhovalectvím)
• „Melting pot“ (tající hrnec) -> mladí lidé z Evropy ovlivňující americké hodnoty, vlastnosti, charakter ekonomiky

• 1. sv. válka – USA neutrální do 1917

• Vnitřní vztahy velmi liberální; vnější vztahy dosti izolované
• Silně protekcionistická politika (dostatek materiálních zdrojů, velký vnitřní trh

• Držitel 50% zlatých rezerv
• Udržují si postavení, které nabyly na počátku 20. století
• 1929 – černý pátek (krach burzy)
• 1929 – 1933 velká hospodářská krize, pokles průmyslové výroby na polovinu

Roosevelt

• 1932 program obnovy New Deal

• Státní zásahy do hospodářství; formování min. mezd; státní dozor nad bankovnictvím

• Po válce začínají více exportovat, roste závislost na vnějších trzích

Komparativní výhody USA

• Přírodní podmínky (dostatek surovin, vhodné klimatické podmínky, úrodná půda)
• Velký vnitřní trh
• Raný počátek kapitalismu (nevznikají feudální deformace)
• Pracovní síla: dynamická, flexibilní, „americké hodnoty“ – individualismus, důraz na osobní iniciativu, úspěch

 

 

Vývoj USA v 50. letech

• Ekonomický růst: 3,9% (v Japonsku 7,9%, v Německu 7,8%)
• Nedostatečná vnitřní poptávka

• Podpora poptávky

• Cílem hospodářské politiky: zmírnění cyklických výkyvů prostřednictvím fiskální politiky a vestavěných stabilizátorů

• Progresivní zdanění
• Sociální platby

 

 

• Zrušení vládních výdajů a snížení daní v recesi a naopak

• Velká angažovanost v Japonsku

• Stabilizace demokratického systému v Japonsku a její ekonomické okupační právo
• Vypracování japonské ústavy (demokratická opatření)
• Rozpouštění armády, omezování výdajů na zbrojení (dnes Japonsko pouze 1% HDP)
• Dodgeův plán – stabilizace finančního sektoru pod dohledem amerických bankéřů
• Stanoven kurz jenu (podhodnocen – 600 Y/USD)
• Aktivní obchodní bilance
• V roce 51 a 52 poprvé na hospodářské úrovni

Vývoj USA v 60. letech

• Hospodářský růst: 4,3% (v Japonsku 10,2%, v Německu 4,4%)

• Dlouhá a z dlouhodobého hlediska silná konjunktura

• Nárůst inflace od 2. pol. 60. let
• Expanzivní hospodářská politika:

• Nejen korekce výkyvů, ale i ovlivňování růstu
• Zvyšování výdajů státního rozpočtu, snížení daní
• Pozornost věnována i straně nabídky (kvalita pracovní síly, podpora výzkumu, školství)

 

 

• Válka v Koreji
• Kennedy – New economics
• Johnson – Great society

Vývoj USA v 70. letech

• Hospodářský růst: 2,6% (Japonsko 4,3%)

• Po prvním ropném šoku hluboká recese (1974-75)
• Cykly jsou krátké, ale velmi hluboké

• Růst nezaměstnanosti: v r. 1975 až 8,5%
• Růst inflace: tendence v celé světové ekonomice: vrcholí v r. 1980: 13%
• Hospodářská politika:

• Nadále převládá podpora straně poptávky, je třeba působit více na nabídku,
• Prorůstová politika se střídá s antiinflačními opatřeními (neguje se to); razantní měnová restrikce až od r. 1979

 

Vývoj USA v 80. letech

• Ekonomický růst: 1980-81 recese, 1982-89 konjunktura

• Příliv investic díky vysoké ú.s.
• Zvýšení domácí poptávky

• Inflace: od 1980 pokles, průměr 5%
• Nezaměstnanost: 7,1%, vrcholí 1982 (9%)
• Nástup neokonzervatismu (omezení zásahů státu do ekonomiky)

• Stabilní růst (měnová zásoba roste s HDP)
• Nárůst deficitu (nepodařilo se omezit výdaje, jak bylo plánováno)

 

• Snaha o snížení deficitu (omezení výdajů, ale i snížení daní)
• Rozvoj progresivních odvětví
• Aktivní zájem / podpora bilaterálních jednání
• Dohoda o zóně volného obchodu s Kanadou – CUSFTA

• V 90. letech navíc ještě Mexiko – NAFTA

Vývoj v USA v 90. letech

• Ekonomická růst: 1989-1992 recese, od r. 1993-2000 konjunktura

• Růst způsoben mj. technologickým pokrokem, který snižuje výrobní náklady

• Nízká inflace (3%) i nezaměstnanost (pod 6%, od r. 1998 nižší než v Japonsku)
• Od r. 1998 přebytkový státní rozpočet
• Hospodářská politika: podpora růstu (silná spotřeba, rostoucí hodnota akcií, přímé zahraniční investice), ale též

• Sociální zřetel, podpora růstu zaměstnanosti, modernizace infrastruktury, podpora vědy a výzkumu, malých a středních podniků, zefektivnění zdravotní a sociální péče, změna vzdělávacího a rekvalifikačního systému

• Nová paradigma vývoje ekonomiky USA

• Vysoký růst s nízkou inflací

• Clintonova hospodářská politika

• Sociálně motivované přerozdělování – soc. podpory + podpora soukromého sektoru; nabídková strana

Přednosti USA

• Tradiční vlastenectví Američanů (iniciativa, flexibilita)
• Vysoký vědeckotechnický a inovační potenciál
• Neinflační růst produktivity práce
• Rostoucí důvěrnost americké ekonomiky – silný ekonomický růst, nízká inflace a nezaměstnanost; problémy činí jen obchodní bilance

Statistické porovnání 2001

• Počet obyvatel: EU 15: 377 mil., USA: 278 mil., Japonsko: 127 mil.
• Podíl na HDP světa: USA: 28%, EU: 21%, Japonsko: 14%
• HDP/obyv.(PKS): USA=100, Japonsko=80, EU=65

 

• Podíl na sv. vývozu: EU: 36% (pokud nezapočten vnitroregionální obchod, pak pouze 17,6%) , USA: 14%, Japonsko: 6%
• Podíl na sv. dovozu: EU: 38% (pokud nezapočten vnitroregionální obchod, pak pouze 18,2%), USA: 19%, Jap.: 5%

Japonsko

Vývoj japonské politiky

• Výchozí podmínky: pozdní industrializace (2. pol. 19. stol.), omezené přírodní zdroje (dovoz 90% surovin)
• 1945- 51: americká okupační správa: nová ústava, stabilizace ekonomiky a finanční sféry: Dodgeova linie
• 50., 60. léta: vysoká tempa růstu (8%, resp.10%), cílevědomá podpora vývozu, asimilace technologií
• 70. léta: vlastní vědecko-výzkumná základna, rozvoj specializovaných odvětví
• 80. léta: změna exportní strategie ve strategii zaměřenou na vnitřní poptávku (nátlak zahraničí, paradox prosperity)

• 1986-1990: bublinový boom (růst cen akcií a nemovitostí podpořený nízkými ú.s. a fiskálními opatřeními na podporu domácí poptávky)

• 90. léta: nejdelší poválečná stagnace (1991-93, 1997-98, v mezidobí jen mírné oživení)

Příčiny:

• Deflace podvazující růst
• Nestabilita a ztráty bankovního sektoru
• Předčasné zavedení restriktivní fiskální politiky
• Vliv východoasijské krize

 

 

 

Paradox prosperity

• Rozdíl mezi:

• Silnou pozicí státu na mezinárodních trzích a mezi životní úrovní lidí a stavem vnitřní ekonomiky
• Hodnotou JPY měřenou devizovým kurzem na mezinárodních trzích a hodnotou JPY měřenou paritou kupní síly na domácím trhu

 

Specifické rysy japonské recese

• První recese od poloviny 70. let, avšak mimořádně vleklá, doprovázená bezprecedentním zpomalením tempa růstu
• Zpočátku zaznamenávány jen kvartální poklesy HDP, na roční bázi až v roce 1998
• Zpočátku nízká nezaměstnanost do 3% (do r. 1996), od r. 1998 vyšší než v USA (4,5%)
• Japonský vývoz rostl i v době recese, navzdory silnému jenu
• Fiskální balíčky fungují jen nárazově, monetární politika nemá žádný prostor (nízké úrokové sazby)