Jednotný vnitřní trh EU a jeho důsledky pro ČR

Do roku 2020 by mělo být dosaženo 5 konkrétních cílů

• Zvýšit míru zaměstnanosti na 75% obyvatelstva v produktivním věku

• 3% HDP by měla být do výzkumu a vývoje investována

• V oblasti klimatu by mělo být dosaženo cílů 20,20,20 ( snaha aby do r. 2020 se zvýšil podíl obnovitelných zdrojů na 20%, snížil objem emisí na 20%, aby se úspory energie zvýšili o 20% )

• Podíl dětí, které nedokončí školní docházku by měl být pod 10%, ti kteří mají vysokoškolské vzdělání – těch by mělo být 40%

• Počet osob, ohrožených chudobou, by měl klesnou o 20 milionů

Měla by být příjímána opatření, která by měla být realizována ze všech úrovní podle principu subsidiarity, opatření by měla být přijímána na úrovni orgánů státních, nadstátních i místních

V nejbližší době, po tom, co Komise zveřejní strategii Evropu 2020 se předpokládá, že k tomuto dokumentu by se měly přihlásit členské země – summit 25.-26. března 2010 ( tam by měly členské státy schválit základy ), na podzim 2010 by měly země odevzdat rozpracované dokumenty reforem na základě strategie Evropa 2020.

Měl by se zajistit přenos cílů do konkrétních opatření, které se budou realizovat a kontrolovat jejich dosažení. Evropská komise získává pravidelně konvergenční programy – do budoucna budou jednotlivé členské státy podávat zprávy, jak se jim dokument Evropa 2020 daří implementovat prostřednictvím svých ekonomik. Nejde jen o to, jak se implementuje vize Evropy 2020, ale také to, jak jednotlivé země respektují pakt stability a růstu ( je hlavně o fiskální údržnosti ekonomik, aby se skupina zemí nedostala do potíží kvůli tomu, že nemá fiskální stabilitu pevnou ).

( Více na IIS )

Jednotný vnitřní trh EU a jeho důsledky pro ČR

Vnitřní trh není novinkou posledních let. Hlavní dokument, který byl startovací impulzem pro jednotný vnitřní trh, byl Jednotný evropský akt, který přinesl program 1992. Lisabonská smlouva jednotný vnitřní trh nijak nezměnila, pouze se terminologicky začal používat vnitřní trh ( dříve společný trh ). Vnitřní trh je pořád jedním ze základních cílů EU, je definován LS jako prostor bez vnitřních hranic, ve kterém je zajištěn volný pohyb osob, zboží a kapitálu.

Volný pohyb zboží – je v LS pouze konstatováno, že i nadále se volný pohyb zboží bude opírat o existenci celní unie – oblasti, ve kterých jsou odstraněny bariéry ( bariéry – cla, kvóty, jiná kvantitativní omezení ); daně a jiné administrativní postupy,by měly být uplatněny nediskriminačně vládami – by neměly zvýhodňovat zboží, které by přicházely z jiné země.

Jednotlivé články LS specifikují, jak fungují pravidla v jednotlivých segmentech ( rybolov, zemědělství ) – tam politiky limitují obchod, obě aktivity se shrnují do jedné – zemědělská politika, finanční nástroj na podporu rybolovu se poskytuje na podporu zemědělství. LS řeší ale obchodování s těmito segmenty ekonomiky odděleně.

Volnost poskytování služeb – LS ponechala tuto svobodu bez radikálních změn. Zákaz omezování poskytování služeb byl zachován uvnitř unie, jako to bylo u volného pohybu zboží. Průmyslové povahy, řemeslné povahy, činnosti svobodných povolání – na tyto články se vztahují volnost poskytování služeb. Státní příslušníci každého členského státu by měli poskytovat služby za stejných podmínek jako příslušníci jiných států. Přijímají se nové směrnice, dosahující liberalizaci nových typů služeb na evropském trhu. Dosud byly směrnice přijímány pouze Radou, která konzultovala hospodářským a sociálním výborem a evropským parlamentem. Nově po schválení LS by procedura měla být změněna v tom smyslu, že role evropského parlamentu by měla být vyšší, role sociálního a hospodářského výboru by se neměla změnit – pouze konzultativní orgán.

Volný pohyb kapitálu – podle LS je pohyb kapitálu jednostranný převod hodnot věcného i peněžního kapitálu z jednoho státu do druhého, přičemž alespoň jeden ze států musí být členem EU. Transfer kapitálu ( cenné papíry, půjčky, úroky, záruky – peněžitý kapitál; přímé investice, vlastnická práva k nemovitostem – věcný kapitál ) je samostatný pohyb, netvoří protiplnění v rámci realizace ostatních svobod. Volný pohyb plateb – převod prostředků mezi osobami států, přičemž alespoň jeden z nich je členem EU, zde jde o protiplnění ( volný pohyb kapitálu není protiplnění ) svobod. Evropský parlament a rada rozhodují společně – procedura spolurozhodování.

Volný pohyb osob – zde je specifikum to, že aplikace této svobody se týkala i nečlenských zemích, Schengenské dohody začaly umožňovat volný pohyb osob. Základem volného pohybu osob byl volný pohyb pracovníků, rodinných příslušníků, kteří mají stejný přístup na trh práce v kterékoliv členské země jako ve své vlastní zemi. Aplikují se zde směrnice, resp.nařízení a děje se tak řádným legislativním postupem, který realizuje Rada a EP po konzultaci s hospodářským a sociálním výborem.

Problematika sociálního zabezpečení – složitá záležitost, v každé země se v historii vyvinuly rozdílná sociální zabezpečení, sjednotit to je velmi složitým procesem – aplikuje s metoda koordinace, což je nejvolnější forma, přibližování řádů členských – vyjmenují se základní principy, které jsou pak povinně respektovány ve všech členských zemích ( např. zásada rovného zacházení se všemi pracovníky bez ohledu na státní příslušnost, zásada nachování práv během jejich nabývání práv, kdy se sčítají doby pojištění, zásada zachování nabytých práv, zákaz dvojího plnění, který znemožňuje aby občanovi EU bylo vypláceno více dávek z jednoho titulu )

Otázka migrace je v LS upřesněna – dochází ke sjednocení právního základu, který je pak relevantní pro otázku sociálního zabezpečení.

Svoboda usazování – souvisí s volným pohybem osob

• právo usadit se v další členské zemi za účelem podnikání za stejných podmínek jako mají příslušníci svého státu, silně antidiskriminační právo

Problematika daňové politiky

Je v kompetencích jednotlivých zemích, není řešena z nadstátní úrovně. EU participuje na výnosu z daně DPH, ale na jiných funkcích se nepodílí, funkce stimulační – ovlivňuje chování subjektů, které na trhu působí. Národní daňové soustavy vždy budou komplikací pro EU, pro vnitřní trh – zejména když se země dopouštění daňového dumpingu ( stát se podbízí svou daňovou politikou investorům, aby svou ekonomickou aktivitu přesouvají na dané území ). Ale počítalo se spíše se sjednocováním trhu, nepočítalo se s daňovým dumpingem.

Např. ve VB byla zavedena jednotná daň ze zisku společnosti, které jsou zcela izolovány od daně z osobních příjmů, pokud jsou vypláceny dividendy, tak je zde fakt, že zisk byl dříve zdaněn – zabráněno dvojímu zdanění. V Německu -dividendy, jsou zdaněny méně než zisk, který je dále reinvestován do jiných záměrů. Lucembursko – řada společností své centrály usazuje přímo tady.

Harmonizace v oblasti přímých daní je komplikovaná. V 80. letech byla snaha o daňovou neutralitu jednotlivých zemích. Dnes mluvíme o koordinaci přímých daní, ne o harmonizace. Podařilo se dvojímu zdanění – k tomu slouží směrnice Rady, které umožňují firmám využívat výhod, aniž by byly penalizovány dvojím zdaněním na území více států. Směrnice, které se týkají zdanění firem (Zdanění mateřských a dceřiných společností ), další směrnice se týká daňových úprav uplatňování vůči fůzí a transferů vůči členským zemím.

1997 – usnesení, přijato radou ministrů pro hospodářství a financí ( ECOFIN ), usnesení obsahuje kodex postupů při zdaňování podniků, zmínka o škodlivosti daňové konkurence, kodex v rámci praktické vynutitelnosti příliš velký význam nemá – jde o politický závazek totiž, tak se předpokládá, že země se přihlásí k tomuto cíli a budou ho realizovat, na základě tohoto usnesení byla zvolena i skupina, která monitoruje chování příslušných zemí. Do škodlivé konkurence je taky případ, kdy je vyloučen domácí trh.

Zdaňování úspor – dochází k tomu, že odlišnou výší daní z úspor mohou být lákány firmy do jiných zemí, otázkou je zda by úroky měly být zdaňovány, tam kde vznikají, nebo tam kde plátce žije. Existuje směrnice ( 2003 ), která se týká zdaňování důchodů z úspor nerezidentů ( obyvatelé, kteří nežijí ve státě, kde úspory ukládají ). Další zásady, které plynou ze zásady o zdaňování úspor z roku 2003 – Banky členských států automaticky podávají informace o výplatě úroků daňovému úřadu klientova sídla, sazba je pak určena daňovými předpisy v místě, kde klient sídlí.

ČR – Pokles z 31% sazby daně na 24%, pokles ve velké části EU ( např. Rakousko, Polsko, Slovensko )

Dánsko, Švédsko, Finsko – vyšší zdaňování

Německo, Španělsko, Belgie – nejvyšší zdaňování

Kypr, Malta, Lotyšsko – nejmenší zdaňování

Daňové ráje – Monako, Lichtenštejnsko, Lucembursko, Nizozemí ( je zde registrována Škoda auto ), Kypr ( firma KKCG – česká je zde registrována )