Nástroje společné obchodní politiky EU

Vymezte základní typy jednotlivých nástrojů, které EU používá vůči třetím zemím. Jaká je průměrná celní incidence v EU? Preferenční systém v EU, reciprocita a jednostranné zacházení. Obranné obchodně politické nástroje v EU.

1. Autonomní nástroje, které EU používá v SOP vůči třetím zemím, jsou ochranná opatření (cla, kvóty aj.) a ofenzivní opatření. Mohou být tarifní či netarifní.

Tarifní nástroje:

Cla

1. a) Podle směru pohybu: dovozní či vývozní. Pomocí dovozních cel se Unie snaží chránit určitá odvětví obchodu před konkurencí ze zahraničí a prostřednictvím vývozních naopak podporovat dovoz produktů, které slouží jako vstupy do výroby a Unie jich má nedostatek. V současnosti aplikuje Unie pouze cla dovozní.
2. b) Podle preferenčního zacházení: autonomní nebo smluvní.
3. c) Podle výpočtu: hodnotové, specifické, kombinované, smíšené či variabilní. Nejpoužíva-nějším je clo hodnotové (ad-valorem), které je určeno procentní sazbou z celní hodnoty zboží.

: ve většině zemí se vyskytuje rozdíl mezi maximální přípustnou sazbou (strop = vázanou celní sazbou) a aplikovanou celní sazbou. Rozdíl se nazývá „voda“.

: Celní sazebník Společenství (CCT) – uvedena jak výše cla, tak zboží, kterému je dávka přidělena (9294 zboží). Celní sazby uvedené v CCT jsou jednotné v celé Evropské unii, avšak jejich výše se může měnit v závislosti na tom, z jaké země je výrobek dovážen. Sazby se pohybují v rozmezí od nuly až po 209,9 % – v roce 2004 bylo 209 % za výrobky s přírodními mléčnými prvky. Obecně nejvyšší clo je u masných a mléčných produktů (až k 1000 EUR/tunu)

Příjmy z cel jsou děleny mezi členský stát a Unii v poměru 25:75, tyto příjmy tvoří 12,5 % rozpočtu.

Celní kvóty

= množstevní omezení dovozu se sníženou celní sazbou. Dovozci tak mohou do EU importovat určité množství zboží, u kterého byla celní sazba snížena. Celní kvóty se také vztahují na zemědělské produkty.

Celní stropy

= umožňují dovoz určitého množství vybraného zboží do EU se sníženou celní sazbou, avšak tato snížena celní sazba může být uplatňována i po překročení hranice množství importovaného zboží. Zboží za zvýhodněnou celní sazbu je možné dovážet až do okamžiku, kdy je na základě podnětu některé členské země EU tato sazba zrušena

Netarifní nástroje:

množstevní omezení, licenční řízení, daně a poplatky, technické předpisy, hygienické standardy atd.

Ofenzívní nástroje:

Mechanismus obrany před nedovolenými překážkami obchodu (Trade Barriers Regulation, TBR). TBR má za cíl odstraňovat překážky obchodu se třetími zeměmi, přičemž objeví-li se podezření, že je nějakému unijnímu výrobci kladena překážka v obchodu, podá stížnost Evropské komisi a ta případ převezme.

Opatření na dovoz/vývoz výrobků do/z EU z politických, bezpečnostních aj. důvodů (např. embargo).

2. Smluvní nástroje podle charakteru obchodních ustanovení dělíme na preferenční a nepreferenční. Preference mohou být buď jednostranné nebo reciproční (vzájemné – například celní unie a zóny volného obchodu). Vzájemné však nemusejí nabývat stejných rozměrů, proto je dělíme na symetrické a asymetrické.

Pod preferenční zacházení spadá:

• preferenční sazby cla
• preferenční snížení cla
• preferenční celní kvóty

Přístup k jednotlivým zemím je odlišný, což dokazují různé úrovně poskytovaných preferencí. Podstatou těchto preferencí je zajistit vstup producentů na vnitřní trh Unie za zvýhodněných podmínek. V obchodní politice EU existuje hierarchie obchodních preferencí Unie, která odráží míru poskytovaných preferencí ze strany Unie.

Nejvyšší míry preferencí a integrace vykazuje Evropský hospodářský prostor (EHP – státy Unie, Island, Lichten, Norsko). Zde byly odstraněny tarifní i netarifní překážky, avšak v oblasti zemědělských výrobků stále ještě existují nějaká omezení. Reciproční.

Země ACP – dohoda z Cotonou 2000 – 2020 je reciproční od roku 2008 (dohody z Lomé nebyly), tvoříme zónu volného obchodu. S každou zemí je bilater. dohoda zvlášť EPA – dohoda o ekon. partnerství.

Západní Balkán (Albánie, Bosna a Hercegovina, Chorvatsko, Makedonie, Srbsko a Černá Hora) = vztahy na základě Asociačních dohod (dohody o spolupráci). V rámci těchto dohod je upravena nejen obchodní spolupráce, ale také politická, ekonomická, či lidsko-právní spolupráce. Obchodní spolupráce funguje na principu nerecipročního zacházení.

Všeobecný systém preferencí (Generalised System of Preferences, GSP). Tento systém je jednostranným (nerecipročním) opatřením, kterým chudé země získají přístup na trhy vyspělých zemí. Evropská společenství začala GSP aplikovat v roce 1971 a v současné době umožňuje 176^[1] zemím světa dovoz za zvýhodněných podmínek (nulové nebo snížené clo apod.). 3 typy plánů: GSP, GSP+ a EBA. GSP značí všeobecný plán, GSP+ je speciální plán pro zranitelné ekonomiky a EBA (everything but arms) je iniciativa pro 49 nejméně rozvinutých zemí světa, která umožňuje bezcelní dovoz veškerých výrobků vyjma zbraní.

Režim doložky nejvyšších výhod (Most Favoured Nations, MFN). Tento režim představuje nejnižší úroveň preferenčních vztahů a je založen na vzájemném poskytování výhod v mnohostranném systému obchodování. Reciproční.

Zóna volného obchodu: s ACP, Faerskými ostrovy, Chorvatskem, JAR, Izraelem, Marokem, Mexikem, Švýcarskem, Tuniskem aj.

Celní unie: Turecko, Andorra, San Marino.

Obranné obchodně politické nástroje

Antidumpingová opatření = omezují dovoz ze třetí země v případě, že je výrobek prodáván na trhu Unie za dumpingovou cenu, tedy cenu nižší, než na domácím trhu. Tato opatření mají nejčastěji podobu antidumpingového cla a jsou uvalována pouze Radou EU. Dumpingové rozpětí musí být vyšší než 2% vývozní ceny. Prozatímní clo je uvaleno ve výši max. dumpingového rozpětí. Konečné antidumpingové clo je přijato max. na 5 let.

Antisubvenční opatření = jsou uplatňována v situaci, kdy prudce vzroste dovoz výrobků do EU z důvodu poskytnutí vládních subvencí vývozci, čímž jsou snižovány náklady na výrobu a dovoz tak může ohrozit domácí producenty na trhu EU. V tomto případě EU uvalí na dovoz tzv. vyrovnávací clo. Vyrovnávací clo nesmí být vyšší než částka zjištěné subvence.

Obchodně politická ochranná opatření – netarifní = jsou aplikována v případě ohrožení domácích producentů zvýšeným objemem dovozu z členských zemí WTO. Příkladem takového opatření může být omezení dovozu textilu z Číny nebo ocelových výrobků z Ruska

[1] Myanmar a Bělorusko jsou dočasně ze systému vyřazeny na základě rozhodnutí Rady EU (MPO, 2010).