Konkurenceschopnost ČR.

Postavení ČR z hlediska konkurenceschopnosti ve světě. Analýza faktorů konkurenceschopnosti. Pyramidový model pro ČR. Strategie mezinárodní konkurenceschopnosti ČR.

Konkurenceschopnost jako fenomén současnosti

Globální cíl NSRR 2007-2013:

… aby Česká republika byla přitažlivým místem pro realizaci investic, práci a život obyvatel. Prostřednictvím trvalého posilování konkurenceschopnosti bude dosahováno udržitelného růstu, jehož tempo bude vyšší než průměrný růst EU-25.

Postavení ČR z hlediska konkurenceschopnosti ve světě

World Economic Forum – GCI (Global Competitivness Index) 2012-2013

	2007-2008	2008-2009	2009-2010	2010-2011	2011-2012	2012-2013
Index GCI	4,5	4,6	4,7	4,6	4,5	4,5
Pozice	33	33	31	36	38	39

Konkurenceschopnost ČR dle GCI indexu se v posledních letech mírně propadá, index osciluje kolem 4,5 bodu. Dle poslední zprávy 2012-2013 je ČR na 39. místě (ze 144 zemí), což je propad dolů oproti předchozím letům. WEF hodnotí země z 12 oblastí:

 

• Instituce          – soudy (vymahatelnost práva), politika (nakládání s veřejným                                         majetkem a prostředky), důvěra v politiku, etické chování firem,

 

1.                        + bezpečnost a stabilita země.

Oblast institucí je nejhůře hodnocený bod ČR (82.místo). Instituce jsou klíčovým stavebním kamenem budování konkurenceschopné a na inovacích založené ekonomiky.

• Infrastruktura (38.místo)

 

– staré železniční koridory, kvalita silnic, dálnic, chybí dlouhodobá strategie pro rozvoj jednotlivých druhů dopravy

+ hustota silnic srovnatelná se západní Evropou, dobrá geografická poloha

• Makroekonomická stabilita (42. místo)

 

– rychlý růst zadlužení země (během 10 let 100 % nárůst), deficitní rozpočet,

+ nízká stabilní inflace, nízké úrokové míry, stabilní plovoucí kurz.

Oblast makroekonomické stability je v ČR hodnocena nejlépe.

• Zdravotnictví (53. místo)

 

– nesoběstačnost stárnoucí populace,

                            + zdravotní péče, prevence HIV.

• Vzdělanost (38. místo)

 

– klesá úroveň základního školství,

                            + vysoký podíl populace dosahuje alespoň středoškolského vzdělání.

Česká republika má dobré předpoklady, aby se díky kvalitě vzdělání pozdvihla na světovou

úroveň: má historickou tradici vzdělanosti a relativní dostatek prostředků či potřebných expertů, avšak je nezbytná reforma.

• Efektivnost trhu se zbožím a službami (41. místo)                    + zákaznická orientace, antimonopolní politika, cla.

 

1.                     – zdanění, náklady zemědělství,

• Efektivnost trhu práce (75. místo)

 

– mzdová flexibilita,

                            + praktiky zaměstnávání a propouštění.

• Rozvoj finančních trhů (57. místo)

 

– zdraví bank, přístup k půjčkám

                            + práce ČNB.

• Technologie (31. místo)                    + individuální užívání internetu, net na školách.

 

1.                     – transfer technologií,

•  Market size (40. místo)

• Podnikatelské prostředí (35. místo)                    + lokální dodavatelé kvality a kvantity.

 

1.                     – kontrola mezinárodní distribuce,

• Inovace (34. místo)                    + kapacity pro inovace, kvalita institucí pro vědecký výzkum.  

 

1. Neproblematičtější faktory pro podnikání: Korupce, nepřehledná vládní byrokracie, daňové zatížení, míra zdanění, přístup k financování, pracovní regulace, kriminalita, slabá pracovní morálka v zemi,….
3.                          – zadávání veřejných zakázek na pokročilé technologie,

 

• Efektivnost trhu zboží a služeb a zkvalitňování charakteristik podnikání

 

Vize si vytyčuje za cíl vytvořit: „příznivé prostředí pro podnikání a obchod.“ Klíeové oblasti

jsou zlepšování podnikatelského prost_edí, služby pro rozvoj podnikání, služby pro inova_ní

podnikání, intenzivn_jší využívání polohové renty, podpora aktivní samoregulace (MPO,

2011).

• Inovace

 

Posílení významu inovací je základním cílem pro posílení konkurenceschopnosti, proto vize

zní: „inovace – zdroj budoucí prosperity.“

– málo soukromého kapitálu, získávání patentu,

                            + kvalita institucí.

 

 

Rámec strategie konkurenceschopnosti (vydává NERV – Národní ekonomická rada vlády). Pyramida konkurenceschopnosti obsahuje 12 základních pilířů (předpokladů) konkurenceschopnosti. Instituce, infrastruktura, makroekonomické prostředí, zdraví a základní vzdělávání najdeme v základních kamenech pyramidy – jsou to předpoklady konkurenceschopnosti tažené výrobními faktory. O stupeň výš je: efektivnost trhu práce, vyšší vzdělávání a výcvik, efektivita trhů se zbožím a službami, technologická připravenost, rozvoj finančního trhu a velikost trhu – jde o konkurenceschopnost taženou produktivitou. A na nejvyšším stupni jsou inovace a charakteristiky podnikání – jde o konkurenceschopnost taženou inovacemi.

Tmavší zabarvení ukazatele značí horší předpoklad pro konkurenceschopnost ve srovnání se světem. Bílá barva je nejlepší (označuje komparativní výhodu ČR dle GCI indexu). Kombinace struktury a tvaru pyramidy s jejím zbarvením nám napovídá hodně o české konkurenceschopnosti. Na první pohled je vidět, že na tom Česká republika není příliš dobře. Ani v jednom z dvanácti pilířů není mezi nejlepšími dvaceti zeměmi a nemá tak v pyramidě žádné políčko úplně bílé. V institucích a několika dalších oblastech pak Česká republika patří k nejhorším zemím světa dle srovnání Světového ekonomického fóra.

 

Analýza konkurenceschopnosti České republiky

Silné stránky

1. Bezpečnost a celková stabilita institucí. Nezávislost soudů. Geografická poloha s výborným přístupem na nejvýznamnější trhy.
2. Stabilní bankovní sektor. Stabilní cenová hladina. Nezávislost a kredibilita centrální banky. Vysoká odolnost proti „importu“ inflace.
3. Vysoký podíl středoškolské vzdělanosti.
4. Relativně dobrá kvalita regulace v oblasti zaměstnávání.
5. Flexibilita mzdové politiky. Přehledná finanční politika.
6. Kvalita výzkumných institucí. Inovační kapacita.
7. Relativně vysoký kreditní rating. Schopnost přilákat zahraniční investice.

 

Slabé stránky

1. Korupce a zneužívaní veřejných fondů. Nízká transparentnost rozhodování státní správy. Nízká vynutitelnost zodpovědnosti veřejné moci. Délka soudních řízení a vymahatelnost práva.

 

1. Nedostatečná diverzifikace energetických zdrojů. Nedostatečné přeshraniční propojení přenosových soustav. Nízký podíl a kvalita rychlostních dopravních sítí. Slabá dostupnost vysokorychlostního internetu.
2. Nízká efektivita hospodaření státní správy. Vysoká závislost na exportu.
3. Nízká ekonomická efektivita zdravotnictví.
4. Nízký podíl vysokoškolsky vzdělaného obyvatelstva.
5. Strmě klesající úroveň kompetencí žáků základních škol. Nedostatečná podpora pracovního trhu v souvislosti s dalším vzděláváním. Nízký věk dobrovolného odchodu do důchodu. Nezapojování starších generací do vzdělávání. Nízká mobilita pracovní síly.
6. Nízká úvěrová efektivita bankovního sektoru. Neochota bank poskytovat investiční kapitál. Nedostatečně tržní prostředí v bankovním sektoru.
7. Koncentrace podpory na základní výzkum na úkor aplikovaného výzkumu.
8. Neschopnost zavádět nové technologie bez zahraničního kapitálu. Nízká podpora ICT ve veřejném sektoru, nevýrazné online služby veřejného sektoru. Nedostatečná diverzifikace průmyslových odvětví.
9. Procedurální náročnost podnikání.

Příležitosti

 

1. Realizace projektu eGovernment. Elektronizace veřejných zakázek
2. Zvýšení kapacity a kvality vysokých škol (zavedením školného). Pozitivní trend ve struktuře vzdělanosti (nárůst vysokoškolsky vzdělaných lidí). Předpoklad růstu vzdělanostní mobility.
3. Zvyšování motivace starší generace k setrvání na pracovním trhu.
4. Přímé zahraniční investice do ICT sektoru a transfer technologií.
5. Další zjednodušování a vyšší provázanost administrativních povinností podnikatelů.
6. Integrace kapitálových trhu ve střední Evropě. Revize uplatňování investičních pobídek.

 

Hrozby

 

1. Nevyrovnaný státní rozpočet a vysoké tempo státního zadlužovaní. Nákladný a neefektivní penzijní systém, v souvislosti s možnými fiskálními dopady očekávaného demografického vývoje.
2. Nízká efektivita zdravotnického systému bude zatěžovat veřejné výdaje.
3. Nízký zájem o technické a přírodovědní odbory, který neuspokojí potřeby perspektivních odvětví.
4. Vysoký podíl zahraničního vlastnictví bankovních institucí.
5. Vysoká energetická intenzita výroby.
6. Riziko přesunu investičních projektů do zahraničí po ukončení daňového zvýhodnění a ostatních investičních pobídek.

 

Strategie mezinárodní konkurenceschopnosti ČR

Strategie byla vytvořena pro období 2012 až 2020 s podnázvem „Zpět na vrchol“, myslí se tím mezi nejvyspělejší státy. Je strategií Ministerstva průmyslu a obchodu, která má připravit Českou republiku na novou budoucnost v globalizovaném světě. Vizí pro budoucí vývoj české ekonomiky je „vysoká a dlouhodobě udržitelná životní úroveň občanů České republiky založená na pevných základech konkurenceschopnosti“. Tato strategie je konzistentní se strategií Evropa 2020 a také s Národním programem reforem. Strategie mezinárodní konkurenceschopnosti ČR vychází z hodnocení WEF a jeho výsledků v dílčích pilířích konkurenceschopnosti. Dokument je rozdělen do 11-ti částí. Každá část obsahuje krátký popis současného stavu a problémů v dané oblasti, následně jsou vytyčeny cíle, kterých by mělo být dosaženo, situace v mezinárodním srovnání ale také klíčové iniciativy, pomocí nichž má být daných cílů dosaženo. Jednotlivé části obsahují také vizi budoucího vývoje pro danou oblast.

• Instituce

 

Kvalitní veřejné instituce jsou klíčovým stavebním kamenem budování konkurenceschopné a na inovacích založené ekonomiky. Naopak neefektivní veřejné instituce jsou pro ekonomiku brzdou, neboť brání růstu podnikání a obchodu. O to závažnější je, že ve všech mezinárodních srovnáních je institucionální prostředí hodnoceno jako jedna z nejslabších stránek ČR. Neefektivní instituce, nadměrná regulatorní zátěž a korupce jsou v současné době jevy, kvůli kterým ČR ztrácí na vyspělé státy EU i OECD. O potřebě změn v institucionálním prostředí a o omezení byrokracie se hovoří už delší dobu. Výkonnost veřejné správy je v porovnání s privátním sektorem výrazně nižší.

V rámci této strategie jsou veřejné instituce pojímány poměrně široce – vyskytují se zde projekty zaměřené na státní správu, samosprávu, jejich rozpočtové a příspěvkové organizace, ale i na moc zákonodárnou a soudní. Společným cílem všech navrhovaných opatření je zvýšení produktivity institucí, posílení jejich orientace na klienta – tj. občana či podnikatele a odstranění neefektivity v jejich fungování – zejména korupce a nehospodárnosti. Mezi cíle patří efektivní veřejná správa, zefektivnění nakládání s veřejným majetkem a prostředky, zjednodušení přístupu ke službám veřejné správy, lepší vymahatelnost práva,…

• Infrastruktura

 

Ekonomická úspěšnost státu je do značné míry definována kvalitou infrastruktury, která funguje jako páteř hospodářství a umožňuje rozvoj podnikatelských aktivit. Kvalita propojení méně vyspělých regionů s ekonomickým centrem významně posiluje možnosti růstu v regionu, stejně jako je v tomto ohledu důležitá i jejich fyzická vzdálenost. Rychlost výstavby dopravní infrastruktury se odvíjí od finančních možností státu. Přestože dopravní politika státu uvádí relativně rychlý pokrok ve výstavbě důležitých silničních komunikací i železničních koridorů, výstavba i údržba zaostává. Vzniká tak značná vnitřní zadluženost, která se projevuje nižší kvalitou dopravních cest, a to jak silničních, tak železničních. Citelně chybí kvalitní návaznost na evropskou dopravní síť.

Kvalita silniční infrastruktury v ČR je v porovnání s rozvinutými zeměmi EU podprůměrná, což snižuje atraktivitu ČR pro zahraniční investory a negativně ovlivňuje i domácí podnikatele. Železniční infrastruktura je v evropském měřítku na průměrné úrovni, avšak rekonstrukce hlavních koridorových tratí nejsou dokončeny, nedaří se vytvořit zdravé konkurenční prostředí a technologie pro kombinované systémy zaostává

• Makroekonomická stabilita

 

Stabilní makroekonomické prostředí vytvářející vnitřní i vnější rovnováhu je klíčovým předpokladem pro podporu ekonomického růstu a zvyšování zaměstnanosti. Národní stabilitu je možné vnímat z pohledu podnikatelské sféry a veřejných financí. Veřejné finance jsou dlouhodobě financovány pomocí narůstajícího dluhu, který sice zvyšuje agregátní poptávku, ovšem na druhou stranu vytváří dlouhodobě neudržitelnou nerovnováhu. Ekonomika se tak stává závislou na veřejných výdajích. Zvyšující se objem placených úroků navíc odčerpává značnou část prostředků, které by se mohly použít pro nákup veřejných služeb. Je tedy potřeba uvést v praxi fiskální opatření, která zlepší hospodaření státu, znemožní v budoucnu českou fiskální nerovnováhu a pomohou vytvořit konkurenceschopný, dlouhodobě udržitelný daňový systém.

• Zdravotnictví

 

České zdravotnictví se za uplynulých dvacet let pronikavě zlepšilo a podle četných mezinárodních srovnání, včetně indexu Světového ekonomického fóra solidních výsledků, a to za poměrně příznivých nákladových podmínek. Dosavadní velmi přijatelnou relaci mezi kvalitativní úrovní a všeobecnou dostupností zdravotních služeb pro obyvatelstvo bez ohledu na individuální socioekonomické postavení na jedné straně a současně relativně nízkými celkovými výdaji na zdravotnictví na straně druhé nebude snadné do budoucna udržet. Již z toho důvodu, že finanční napětí se v českém zdravotním systému projevuje již od druhé poloviny 90. let, aniž by však systém doznal podstatných úprav, které by vytvořily žádoucí stimuly pro racionální poskytování zdravotní péče, a aniž by reagovalo na budoucí výzvy dané především nepříznivým demografickým vývojem v podobě stárnutí obyvatelstva. Přitom demografický vývoj je podle dostupných ekonometrických studií alespoň prozatím hlavním vysvětlujícím faktorem budoucího růstu nákladů na zdravotní péči v ČR do roku 2030.

Ambicí tohoto pilíře je zajistit sérií vzájemně provázaných reformních kroků finanční udržitelnost českého zdravotního systému tak, aby garantoval evropský standard zdravotní péče dostupný pro všechny obyvatele ČR.

Celý zdravotní systém v jeho současné podobě je dlouhodobě finančně obtížně udržitelný, a vzhledem k celkovému napětí ve veřejných rozpočtech a zjevné potřebě fiskální stabilizace je proto nutné hledat rezervy „uvnitř“ systému zvýšením jeho efektivnosti.

Strategie se týká změny v zakázkách a nákupech zdravotnické techniky a léků, zefektivnění systému financování zdravotnictví, zefektivnění fungování zdravotních pojišťoven, restrukturalizace lůžkové péče v ČR, odměňování a vzdělávání zdravotníků,…

• Vzdělání

 

Význam vzdělání jako faktoru ekonomického a společenského úspěchu jednotlivce i kvality života celé společnosti celosvětově dlouhodobě roste. Kvalitní vzdělání bude jedním z rozhodujících faktorů zvyšování životní úrovně společnosti v 21. století.

Je třeba zvrátit negativní trend, kdy gramotnost českých žáků základních škol se posledních téměř deset zhoršuje nejen relativně vůči světu, ale i absolutně. Souhrou strategických opatření je nutné posílit adaptabilitu školství na dynamické společensko-ekonomické změny, aby země nezůstávala pasivně ve vleku globálních změn. Rozvoj vzdělanosti musí předjímat, že produktivní význam kreativního lidského intelektu stále poroste na úkor manuální práce, rutiny a izolovaných znalostí.

Mezi cíle Strategie patří zvýšení kvality a dostupnosti předškolní výchovy, změny v základním a středním školství, reforma vysokého školství, změny obsahu vzdělávání,…

• Trh práce

 

Ukazatele celkové míry zaměstnanosti (na poměry EU středně vysoká), míru nezaměstnanosti (poměrně nízká) lze určitě výrazně zlepšovat. Je třeba zlepšit uplatnění lidských zdrojů: docílit výrazného zvýšení míry zaměstnanosti a participace starší populace (nad 55 let), zastavit růst průměrného věku, kdy lidé opouští školu a vstupují na trh práce, zvýšit nízkou míru zaměstnanosti žen s menšími dětmi, usnadnit zaměstnatelnost zdravotně a jinak znevýhodněných osob, zatraktivnit dnes komplikovaný přístup vysoce vzdělané zahraniční pracovní síly na český trh práce.

Cíle pilíře: sladění rodinného života a pracovní kariéry, rozvoj trhu práce, zvýšení dostupnosti nájemního bydlení, politika migrace kvalifikovaných pracovníků (příliv vzdělané zahraniční pracovní síly), implementace a rozvoj systému celoživotního učení,…

• Finanční trhy

 

1. Průběh finanční a ekonomické krize potvrdil, že finanční sektor v ČR je stabilní. Jeho služby jsou díky řadě institucí a prodejních kanálů dostupné, ale dle některých porovnání jsou ceny za tyto služby vysoké.

Cíle: Seed fond (podpora začínajících inovačních podniků a který využívá návratné finanční produkty, zejména investice do základního kapitálu), posílení vymahatelnosti práv věřitelů a primárních emisí akcií,…

• Efektivnost trhu zboží a služeb a zkvalitňování charakteristik podnikání

 

Domácí podnikatelský sektor je dosud slabý, málo založený na inovacích a přímých vztazích s koncovými zákazníky a jeho rozvoj je silně závislý na poptávce ze strany nadnárodních korporací lokalizovaných mimo ČR (zde mají pouze pobočky).

Cíle: zlepšování podnikatelského prostředí (administrativní zátěž), služby pro rozvoj podnikání (poskytování informací, asistence, webový portál BusinessInfo.cz,…), inovační podnikání…

• Inovace

 

Dlouhodobý růst a prosperita ČR vyžadují zvyšování významu jiných zdrojů růstu, než bylo dosavadní zvyšování efektivity tažené zejména PZI. Jedním z nových zdrojů růstu musí být podnikavost, využívající (nejen nové) znalosti k tvorbě inovací. Cíle: rozvoj spolupráce pro transfer znalostí mezi podniky a VaV sektorem, spolupráce mezi samotnými podniky

• Východiska Proexportní strategie

 

ČR je malá, otevřená ekonomika, pro niž je export významným zdrojem růstu a rozvoje. V konkurenci okolních zemí, které jsou rovněž výrazně pro-exportně orientovány, musí ČR efektivně uplatňovat proexportní politiku.

Exportní výkonnost a konkurenceschopnost každé země jsou úzce provázány – konkrétně exportní výkonnost země se odvíjí od její konkurenceschopnosti či je dokonce často konkurenceschopnost vnímána přímo jako exportní výkonnost země. V poslední době se často objevuje názor, že ČR podobně jako většině ostatních vyspělých evropských států (s výjimkou například Německa nebo Finska) hrozí ztráta konkurenceschopnosti z důvodu silného nástupu asijských zemí (především Číny). Cíle: budování dobrého jména ČR v zahraničí, spravedlivé podmínky mezinárodního obchodu, zlepšení koordinace a posílení sdílení informací mezi subjekty činnými v exportu tak, aby byly maximalizovány pozitivní dopady na export a jeho rozvoj, exportní financování

• Kohezní politika

 

ČR získala na období 2007-13 v přepočtu na obyvatele jedno z nejvyšších množství prostředků kohezní politiky mezi státy EU-27. I po roce 2013 bude kohezní politika představovat jeden z nejvýznamnějších nástrojů pro realizaci rozvojových intervencí a tedy i mnoha opatření SMK. A to přesto, že záběr SMK je širší a mnohá opatření s intervencemi kohezní politiky nesouvisí, nebo souvisí jen nepřímo.

V době přípravy Strategie nebylo možno určit, které její intervence budou či nebudou způsobilé pro financování z budoucí kohezní politiky EU, tak se tento pilíř nezaměřuje na nějaké konkrétní cíle. Cíle jsou definovány obecně: koncentrovat intervence na hospodářský růst, s cílem výrazného přiblížení se národní hodnoty ukazatele HDP na obyvatele k průměru EU a podstatného zvýšení HDP/obyv, podpořit intervence na vytváření a přeměnu institucionálních podmínek pro vyšší hospodářský růst a pro růst konkurenceschopnosti, oproti současnému stavu připravit selektivní intervence a jejich tematické zúžení, avšak při zachování flexibility, která bude odrážet rozvojové potřeby ČR.