Úloha inovací v rozvoji, definice a členění. Systémový přístup k inovacím – národní a regionální systémy inovací, inovační strategie. Způsoby hodnocení inovací v EU a postavení jednotlivých států a ČR. Jsou v ČR dostatečné podmínky pro rozvoj inovací nebo existují spíše bariéry?

Hospodářská globalizace změnila v pozoruhodně krátkém čase světový ekonomický řád a přinesla s sebou nové výzvy i příležitosti. Evropa nebude schopna v tomto novém prostředí konkurovat, pokud se nestane inovativnější a nebude pružněji reagovat na potřeby a preference spotřebitelů. Evropská unie disponuje výjimečné silným inovačním potenciálem, je tradičně a dlouhodobě místem, ze kterého přicházely převratné vynálezy, disponuje bohatstvím ve formě tvůrčích lidí a může stavět na své kulturní rozmanitosti. Historicky zde existuje silný a zodpovědný veřejný sektor, což je kapitál, který by měl být zúročen.

Evropská komise formuluje, ovlivňuje a ve vhodných případech realizuje politiky a programy, jejichž cílem je posílení inovací v Evropě. Komise se snaží zajistit, aby se inovacím dostalo důkladného porozumění a při jejich realizaci byl uplatňován komplexní přístup, což přispěje ke zvýšení konkurenceschopnosti, udržitelnosti a k vytváření nových pracovních příležitostí.

Inovace jsou využitím, zhmotněním nových myšlenek a jsou zásadní pro poskytování a ochranu:

• Kvalitních pracovních míst
• Úspěšných podniků
• Lepšího a kvalitnějšího zboží a služeb
• Nových environmentálně příznivých postupů, procesů.

Definice inovací – jsou to NOVÉ výtvory, EKONOMICKÉHO VÝZNAMU, uplatnitelné na TRHU. Inovace může nabývat podoby:

• zavedení nového produktu nebo změny kvalitativního charakteru existujícího produktu,
• zavedení nové inovace v průmyslu,
• otevření nového trhu,
• rozvoj nových zdrojů nebo jiných vstupů,
• změna průmyslové organizace.

Inovace (dle EK) je

• obnova a rozšíření škály výrobků a služeb
• Vytvoření nových metod výroby, dodávek a distribuce
• Zavedení změn řízení, organizace práce, pracovních podmínek a kvalifikace pracovní sílyDruhy inovací2) Procesní inovace – další technický rozvoj výrobního nebo distribučního systému firmy. 1) Kontinuální – tj. malé inkrementální (přírůstkové) změny.3) Radikální –   masivní posuny v technice a v technologiích, někdy nazývané jako technicko-ekonomické paradigma (technická revoluce).Systémový přístup k inovacímNárodní systém inovací (NIS) je síť institucí ve veřejném a soukromém sektoru, jejich aktivity a interakce iniciují, importují a determinují inovační výkonnost národních firem. Do národního systému inovací se zapojují vládní a veřejné instituce, výzkumné ústavy a univerzity, podniky a jako podpora slouží infrastruktura.  Svou inovační strategii má každá firma, každý stát, kraj, stejně tak i EU. „Unie inovací“ zavádí strategický přístup k inovacím podporovaný na té nejvyšší politické úrovni. Zaměří se na úsilí Evropanů zabývat se problémy, jako je změna klimatu, energetická bezpečnost a zajištění potravin, zdraví a stárnutí populace, a spolupracovat na jejich řešení s třetími zeměmi. Využije zásahu veřejného sektoru k povzbuzení sektoru soukromého, a tím i k odstranění překážek, které brání nápadům pronikat na trh. Mezi takové překážky patří nedostatek financí, roztříštěnost výzkumných systémů a trhů, nedostatečné zadávání veřejných zakázek v oblasti inovací a pomalé zavádění norem.
• Inovační Strategie
• Regionální systém inovací (RIS) je souborem ekonomických, politických a institucionálních vztahů, které se vyskytují v daném regionu a které generují kolektivní procesy učení vedoucí k rychlému šíření znalostí, nejlepších zkušeností z praxe a k podpoře inovací. Kritickou položkou inovačního systému regionu je infrastruktura znalostních institucí umístěných v regionu s vnitřními i vnějšími sítěmi vztahů mezi veřejnými institucemi a privátními partnery. Důležitou roli v zavádění inovací hraje tzv. triple helix. Jde o vztahy mezi vládou, průmyslem a univerzitami, protože vytváří základ pro ekonomický rozvoj v ekonomice založené na znalostech. Univerzity hrají roli vzdělávání, vědy a výzkumu a spolupráce s průmyslem a společností.
• Představují soubor institucí a účastníků ovlivňující inovační procesy ve státě. Tento přístup můžeme rozdělit na národní a regionální přístup.
• 2) Diskontinuální – tj. radikální změny.
• Formy inovací
• 3) Organizační inovace – týkají se organizace práce nebo řízení lidských zdrojů.
• 1) Výrobkové inovace – zavedení nové služby nebo výrobku na trh nebo jejich zlepšení.

Národní inovační strategie České republiky

Hlavním cílem NIS je posílení významu inovací a využívání špičkových technologií jako zdroje konkurenceschopnosti ČR a zvyšování jejich přínosů pro dlouhodobý hospodářský růst, pro tvorbu kvalitních pracovních míst a pro rozvoj kvality života na území ČR. Základní podmínkou pro efektivní fungování celého inovačního systému je excelentní výzkum, kvalitní vzdělávací systém a lidské zdroje a rovněž posun firem na trzích a v hodnotových řetězcích směrem k inovačním lídrům, a to prostřednictvím inovací technických i netechnických. NIS je proto rozdělena do čtyř hlavních částí zabývajících se excelentním výzkumem, spoluprací mezi podnikovým a akademickým sektorem při transferu znalostí, podporou inovačního podnikání a lidmi jako nositeli nových nápadů a iniciátory změn.

Zaměření podpory inovací

Inovační politika se vytvářela postupně podle toho, jak se vyvíjel technický rozvoj společnosti. Zájem vzbudily zejména rozvíjející se technologie jako biotechnologie, kosmonautika, materiály, nanotechnologie apod. V současné době je z hlediska EU podporována politika inovací skrze 7. Rámcový Program pro Vědu a Výzkum, který začal v roce 2007, byl hlavním nástrojem Evropské unie pro financování výzkumu a vývoje. Jeho rozpočet v letech 2007 až 2013 dosahuje 50,5 mld. € a rozpočet 7. RP EURATOM (2007-2011) téměř 2,8 mld. €. Koncept a struktura 7. RP jsou navrženy v souladu s potřebami Evropy v oblasti zaměstnanosti a konkurenceschopnosti. Silný důraz je kladen na mezinárodní spolupráci a vysokou kvalitu realizovaného výzkumu. Velká podpora je kladena také inovacím ze strany fondů EU, především pak ze Kohezní politiky. Strategie Evropa 2020 je nositelem iniciativy Unie Inovací.

Způsoby hodnocení inovací v EU

Trendchart – je iniciativou EK a cílem je shromažďovat a analyzovat informace o národních inovačních systémech a politikách, do projektu jsou zapojeny všechny státy EU a další země z Asie, Ameriky a severní Afriky. Zabývá se vývojem inovačních politik v jednotlivých zemích, hodnotil inovační výkonnosti zemí EU pomocí Evropského inovačního zpravodaje (EIS) do 2010.

Innovation Union Scoreboard

Jde o nástroj pro hodnocení inovační výkonnosti a v roce 2010. Dělí jednotlivé země podle výsledků na 4 skupiny

Jsou v ČR dostatečné podmínky pro inovace?

Ano i ne. Tady jde spíše o odpověď subjektivní, takže záleží na Vašem názoru.

Podpora inovací se v České republice rozhodně zlepšila a zvýšila, i když nedává ani 1 % svého HDP na podporu vědy a výzkumu. ČR je na špici ve vývoji různých průmyslových technologií (nanotechnologie, materiály), ale tento sektor trpí několika nedostatky.

1) Nedostatečné financování – česká veda a výzkum, ze které potom inovace vycházejí do praktického života je neuvěřitelně podfinancovaná ať už ze strany státu nebo podniků. To se týká jak Akademie věd, tak i ostatních výzkumných institucí a hlavně univerzit. I když se situace stále zlepšuje, stále nedosahuje investicím západních zemí. Problémem soukromého sektoru pak je, že většina velkých firem, které si mohou dovolit investovat do VaV a inovací je zahraničních, tzn. že si výzkum nechávají ve své domovské zemí (Německo), kdežto ČR se jim hodí spíše jako montážní země díky relativně levné pracovní síle. Neplatí to ovšem o všech oborech (nanotechnologie)

2) Existuje zde nedostatečná vazba mezi soukromím sektorem a univerzitami. Vztahy existují jen mezi málo vybranými univerzitami v oblasti ICT, robotika, energetika apod. Málo však již v lékařství nebo přírodních vědách.

Díky vstupu ČR do EU se investice do inovací rozhodně zvýšili a to především přílivem zahraničního kapitálu. Česká vláda přislíbila dosáhnout do roku 2020 ve výši výdajů na VaV a inovace 2,7 % HDP, což si myslím, že nenaplní. Skutečná výše podle Strategie Evropa 2020 by měla být 3 % HDP. Navíc se díky Kohezní politice podporuje velmi oblast investic do inovací především do podnikových, za účelem zvýšení konkurenceschopnosti. Když se ale opět podíváme na udaje z čerpání fondů 2007 – 2013, tak si OP Věda a Výzkum pro inovace nevede vůbec dobře. Je to také zapříčiněno nedostatečným zájmem ze strany státu, byrokracií.