Návrh na využití strukturálních/regionálních fondů

 pro spolufinancování restrukturalizace průmyslových podniků

 

Česká republika patřila a stále patří do skupiny průmyslově vyspělých zemí s vysokým podílem průmyslu na tvorbě HDP. Toto odvětví svojí výkonností a konkurenční schopností významně ovlivňuje ekonomickou a sociální úroveň naší země. Zachovat a dále rozvíjet existující konkurenceschopný a efektivně produkující průmyslový potenciál, zvyšovat jeho výkonnost a konkurenční schopnost se odráží v cílech průmyslové politiky:

 

1. krátkodobých, ve směru

• přispět k obnovení růstu HDP
• stabilizovat podnikatelské prostředí
• nastartovat dlouhodobější růstové tendence v odvětvích průmyslu

 

1. střednědobých

• potvrdit trvalé tendence růstu
• zachovat tempo růstu produktivity práce resp. růstu přidané hodnoty

 

1. přibližně do roku 2010 vytvořit průmysl srovnatelný kvalitou a efektivností produkce i produktivitou práce srovnatelný s průměrem EU.
2. Ze závěrů SWOT analýzy vyplynulo mj. hodnocení rizik, které by mohly ohrozit realizaci těchto vysoce náročných cílů . Jde např. o

• strukturální deformace a pomalý průběh revitalizace průmyslových podniků
• pomalou restrukturalizaci nosných, tradičních odvětví průmyslu
• nedostatek vlastního kapitálu a finančních zdrojů v průmyslu
• nízkou úroveň stávajících kapacit VaV a další.Proto MPO věnuje v současné době velkou pozornost koncipování nové strategie řešení restrukturalizace. Vychází z předpokladu, že podpora přímé restrukturalizace průmyslových podniků povede k posílení jejich konkurenční pozice i postavení jejich výrobků na trhu. V podmínkách české ekonomiky, kde průmysl má významné postavení ve většině regionů tak současně půjde o příspěvek k řešení ekonomických a sociálních problémů regionů. (Přehled usnesení vlády ČR k této problematice je uveden v příloze č.1 této části.)Česká republika se připravuje na vstup do integračního seskupení EU a tato skutečnost si v realizaci naší průmyslové politiky vyžaduje koordinaci postupných kroků s politikou hospodářské a sociální soudržnosti EU.   Pro období 2000-2006, po reformě politiky hospodářské a sociální soudržnosti, rozhodla Evropská komise, že strukturální fondy budou sledovat tři prioritní cíle rozvoje; z hlediska ekonomického a sociálního hodnocení ČR se ukazuje prostor pro získání finančních zdrojů pro realizaci priorit v podpoře dvou cílů: v podpoře regionů a oblastí zaostávajících ve vývoji, jejichž HDP je na hranici 75% průměru EU nebo nižší a vzhledem k dopadům potřebné restrukturalizaci českého průmyslu rovněž v podpoře oblastí čelících sociálním dopadům hospodářské konverze – útlum těžby, restrukturalizace hutnictví,aj. (cíle 1 a 2).

Strukturální fondy poskytují nevratnou pomoc k částečnému financování rozvojových opatření společně s členskými státy (a tam, kde je to možné, se soukromým sektorem). Vedle uvedené přímé pomoci může jít o formu návratné pomoci, subvencování úrokové sazby, záruky, majetkové účasti, účasti rizikového kapitálu nebo o jinou formu financování. Použití prostředků strukturálních fondů je postaveno na čtyřech principech:

 

• princip partnerství – zahrnuje úzkou spolupráci mezi Evropskou komisí a odpovídajícími orgány členských zemí na národní, regionální a místní úrovni
• princip programování – finanční prostředky fondů jsou alokovány na základě víceletých a víceoborových programů, tj. na bázi víceleté společné akci EU a členského státu k dosažení stanovených cílů
• princip koncentrace – jde o snahu věnovat nejvíce prostředků do regionů s největšími problémy, pokud možno na projekty přinášející maximální užitek
• princip adicionality (doplňkovosti) – prostředky strukturálních fondů nenahrazují, ale pouze doplňují výdaje členských států .
•  

 

Prostředky fondů mají posílit národní, veřejné nebo jiné ekvivalentní strukturální výdaje jednotlivých členských států (nikoliv je nahradit), umožnit realizaci projektů rychleji nebo ve větším rozsahu. Při provádění opatření má příspěvek fondů v zásadě formu nevratné přímé pomoci (přímá pomoc), návratné pomoci, subvencování úrokové sazby, záruky, majetkové účasti, účasti rizikového kapitálu nebo jinou formu financování.

 

Evropská komise a členský stát stanovují úroveň, limit výdajů, který musí být v průběhu programového období dodržen. Pro období 2000 – 2006 bylo rozhodnuto (Nařízení Rady EC č. 1260/1999) zachovat stávající úroveň kofinancování v členských státech (tj. obecné pravidlo minimálně 50% veřejných výdajů, maximálně 75% celkových výdajů, v určitých případech až 80% celkových nákladů v zemích podporovaných Kohezním fondem, příp. 85% v nejproblematičtějších regionech).

 

Dodržení principu adicionality je prověřováno ve třech termínech: ex ante (při přijímání Rámce podpory), uprostřed programového období (k 31.12.2003)   a   k   31.12.2005.

 

Příprava ČR na přistoupení k systému SF probíhá již několik let. Funkci koordinátora budoucí strukturální politiky v ČR převzalo na základě rozhodnutí vlády Ministerstvo pro místní rozvoj. Podle současných pravidel strukturální politiky bude téměř celé území ČR (vyjma Prahy) po vstupu do EU zahrnuto mezi nejvíce zaostávající oblasti EU, tj. do kategorie zemí Cíle 1.

 

Pro čerpání prostředků ze strukturálních fondů členskými zeměmi platí složitá pravidla popsaná v příslušných Nařízeních Rady. Zkušenosti zemí, které byly připojeny k EU v poslední vlně jsou takové, že bez důkladné přípravy na systém strukturálních fondů je téměř nemožné vyčerpat limity finančních prostředků.

 

Důvodem je nedostatek praktických zkušeností; aby daná země příp. region mohly čerpat prostředky, musí splnit mnohá kritéria a požadavky v programovém, institucionálním, personálním zabezpečení, splnit podmínky pro účelové čerpání finančních zdrojů a zajištění kontrolních režimů.

 

Principy uplatňované pro financování operačních programů ze SF jsou dány především nařízením ES 1260/99 (hlava III, kapitola 1, článek 28 – Rozhodnutí o příspěvcích z fondů). Aby EK vydala rozhodnutí o schválení příspěvku, musí být dodrženy určité dané principy. Obecné principy:

• pro každou prioritu v pomoci je stanoven maximální příspěvek od fondů
• opatření může obdržet v daném období finanční příspěvek pouze od jednoho fondu
• opatření nebo operace může mít v určité době prospěch z příspěvků strukturálního fondu pouze v rámci jednoho z Cílů
• žádná operace nesmí čerpat prostředky současně z příspěvku od nějakého fondu v rámci Cíle 1, 2 nebo 3 a v rámci iniciativy Společenství
• žádná operace nesmí čerpat prostředky současně z příspěvku od nějakého fondu v rámci Cíle 1, 2 nebo3 a v rámci Záruční sekce EAGGF.
• Výše příspěvku fondů jsou diferencovány; rozhodnutí o diferenciaci příspěvku vychází z posouzení základních kritérií, jako:

• vážnost specifických problémů, zejména regionální a sociální povahy, které má pomoc vyřešit
• finanční možnosti členského státu, přičemž se bere v úvahu zejména jeho relativní prosperita a potřeba vyhnout se nadměrným růstům rozpočtových nákladů
• důležitost přikládána pomoci a prioritám z hlediska Společenství (např. rovnoprávné postavení mužů a žen, odstraňování mezi regionálních rozdílů, zlepšování životního prostředí)
• důležitost přikládána pomoci a prioritám z regionálního a vnitrostátního hlediska
• potřeby identifikované předběžným hodnocením, důraz na lidské zdroje a zaměstnanost
• optimální využití finančních prostředků ve finančních plánech, včetně kombinace veřejných a soukromých prostředků, využití vhodných finančních nástrojů a volba forem financování.
• Příspěvky fondů jsou omezeny horními limity:

• Pro opatření prováděná v regionech, na něž se vztahuje Cíl 1 činí maximální podíl příspěvku 75 % z celkových nákladů a obecně nejméně 50 % veřejných nákladů.
• Pro opatření prováděná v regionech, na něž se vztahuje Cíl 2 nebo 3 činí maximální podíl příspěvku 50 % z celkových nákladů a obecně nejméně 25 % veřejných nákladů.  
• Jsou-li financovány investice, které přinášejí zisk, musí být příspěvek z fondů určen z hlediska vnitřních charakteristik daných investic. Je nutné zde zahrnout také velikost hrubého rozpětí mezi výnosy a náklady při samofinancování, která by se normálně očekávala v dané třídě investic podle makroekonomických podmínek, v nichž se tyto investice mají realizovat. Příspěvek fondů je pak vázán na tyto horní limity:
• V případě investic do firem musí být příspěvek fondů ve shodě s horními limity pro výši pomoci a pro kombinace pomoci stanovené v sféře veřejné podpory.
•  

• v případě investic do infrastruktury

 

• v regionech Cíle 1příspěvek nesmí překročit 40 % celkových nákladů
• v regionech Cíle 2 příspěvek nesmí překročit 25 % z celkových nákladů.
• tyto podíly lze pro jiné formy financování než je přímá pomoc zvýšit o určitou částku. Ta však nesmí nepřekročit 10 % celkových nákladů.

• v případě investic do firem

 

• v regionech Cíle 1 příspěvek nesmí překročit 35 % celkových nákladů
• v regionech Cíle 2 příspěvek nesmí překročit 15 % celkových nákladů
• v případě investic do malých a středních podniků lze tyto podíly pro jiné formy financování než je přímá pomoc zvýšit o určitou částku. Ta však nesmí překročit 10 % celkových nákladů.
• Metodika ES zdůrazňuje postupy pro hodnocení poskytnuté pomoci. Jsou charakterizovány postupy pro
• hodnocení indikátorů v přihlášce do programu
• hodnocení indikátorů efektivnosti akce
• hodnocení doplňujících kritérií preference akce, tj.
  • ekonomické stability žadatele o podporu
  • regionálních aspektů akce
  • ekologických aspektů akce.Indikátory, které jsou v SOP Průmysl na období 2001 – 2006 uvedeny pro hodnocení cílů dílčích priorit, jsou součástí navrhovaného metodického postupu pro identifikaci stavu životaschopnosti firmy v potížích. Např. nárůst produktivity práce vyjádřené přidanou hodnotou na pracovníka, pokles míry zadluženosti, růst výkonů a tržeb. Podmínkou pro získání strukturálních fondů jako partnera pro spolufinancování procesu restrukturalizace podniku je dobrovolný zájem a spolupráce podniku ucházejícího se o podporu jak při přípravě projektu pro výběrové řízení tak i při výchozím hodnocení jeho životaschopnosti tak i při posuzování návrhů na způsob restrukturalizace a hodnocení výsledků restrukturalizačních kroků.Metodický pokyn Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže ze dne 25.4.2000 pro posuzování veřejné podpory určené pro záchranu a restrukturalizaci podniků podle zákona č.59/2000 Sb., o veřejné podpoře. Požadavek na posílení tržních principů a rozvoj konkurence není v souladu s udržováním nekonkurenceschopných podniků na trhu, když jejich charakteristiky dokumentují, že by měly zaniknout nebo důsledně restrukturalizovat.  Stát by poskytnutím podpory takovým podnikům převáděl náklady spojené se strukturálními změnami na firmy efektivnější. Podle čl. 2 uvedeného metodického pokynu však existují okolnosti, které ospravedlňují poskytnutí veřejné podpory podnikům v nesnázích (potřeba udržet konkurenční prostředí, sociální nebo regionální důvody aj.) „Podnik v nesnázích“ je v metodickém pokynu definován jako podnik, který není schopen prostřednictvím zdrojů svých či prostředků od svého vlastníka nebo případných věřitelů plnit svoje závazky a bez zásahu veřejnoprávních subjektů by téměř jistě došlo k úpadku.   
  • Vzhledem k požadavku neměnnosti podmínek vzájemného obchodu s EU by výběr podniků pro přidělení finančních prostředků na řešení strukturních změn mohl upřednostnit zapojení těch podniků zpracovatelského průmyslu, které vyrábí uzly, součásti, komponenty. SOP definoval prioritu „Průmyslová kooperace“, tj. předpoklady pro podporu specializačních trendů s jejich možným efektem ve snížení úrovně nákladů a zlepšení konkurenční schopnosti. Úspěšnost této strategie již v průběhu transformace české ekonomiky potvrzuje řada firem, převážně se zahraniční kapitálovou účastí. K naplnění cílů průmyslové politiky by potom mohlo přispět
  • Podle ustanovení §5 zákona č.59/2000 může ÚOHS povolit rozhodnutím výjimku ze zákazu veřejným podporám, které „mají usnadnit rozvoj určitých hospodářských aktivit …… pokud nemění podmínky obchodu mezi ČR a členskými státy EU v míře, jež by byla v rozporu se společným zájmem. „
  • Podpora pro záchranu je svou povahou dočasným opatřením a je omezena obvykle časovým horizontem šesti měsíců. Podpora za účelem restrukturalizace může narušit tržní konkurencí ; povolení je získáno pouze za předpokladu, že jakékoliv narušení soutěže bude vyrovnáno prospěchem vyplývajícím z přežití podniku příp. poskytnutím adekvátních kompenzačních opatření ve prospěch konkurentů. Obavy vyvolává podpora velkým podnikům; podpory malým a středním podnikům ovlivňují tržní podmínky méně..
  •  
• snižování výrobních nákladů

• zvyšování technické úrovně produkce a

• zvyšování podílu na trhu.

 

 

Příloha č.1/II.3

           Přehled usnesení vlády ČR související s politikou hospodářské a sociální soudržnosti

 

1. Usnesení vlády č. 159 ze dne 4. března 1998 k pozičnímu dokumentu pro oblast hospodářská a sociální soudržnost (regionální politiky) pro jednání delegace ČR o dohodě o přístupu ČR k EU uložilo plnit úkoly související s přípravou ČR na budoucí využívání pomoci poskytované v rámci společné politiky EU v oblasti hospodářské a sociální soudržnosti. Současně vláda rozhodla o koordinační roli v dané oblasti a stanovila gesce při správě jednotlivých strukturálních fondů.
2. Usnesení vlády č. 235 ze dne 8. dubna 1998 o Zásadách regionální politiky vlády, které stanovilo principy regionální politiky, které jsou ve shodě s principy regionální politiky EU a vytvořilo tak základnu pro přípravu na strukturálních fondů.
3. Usnesení vlády č. 417 ze dne 17. června 1998 k zabezpečování institucionálního rámce účasti ČR na programech strukturálních fondů EU odsouhlasilo vytvoření předvstupních institucionálních struktur účasti ČR na programech strukturálních fondů EU.
4. Usnesení vlády č. 707 ze dne 26. října 1998 k vymezení územních jednotek NUTS na území ČR pro statistické a analytické potřeby a pro potřeby EU, které doporučuje předsedovi ČSÚ, aby po dohodě s představiteli ES vymezil statistické územní jednotky NUTS.
5. Usnesení vlády č. 40 ze dne 11. ledna 1999 o zabezpečení přípravy pro využívání Strukturálních fondů a Kohezního fondu EU.
6. Usnesení vlády ČR č.260/1999 a č. 354/1999 k řešení hospodářské situace některých průmyslových podniků
7. Usnesení vlády ČR č.388/1999 k návrhu Akčního programu k posílení konkurenceschopnosti průmyslu ČR
8. Usnesení vlády č. 714 ze dne 14. července 1999 k návrhu sektorových a regionálních priorit Národního rozvojového plánu (RDP) ČR na léta 2000 až 2006, které bere na vědomí také návrh sektorových a regionálních konzultačních dokumentů
9. Usnesení vlády ČR 4.1090/1999 kterým se bere na vědomí návrh Pilotního SOP Konkurenceschopnost
10. Usnesení vlády ČR č.51/2000 ke Koncepci průmyslové politiky
11. Usnesení vlády ČR č.52/2000 k Akčnímu programu k posílení konkurenceschopnosti průmyslu České republiky
12. Usnesení vlády ČR č.53/2000 ke Střednědobé resortní politice MPO
13. Usnesení vlády č. 59/2000 o veřejné podpoře
14. Usnesení vlády ČR č.248/2000 o podpoře regionálního rozvoje