Světová a česká literatura 17. a 18. století

7. – 18. století

 

B A R O K O

1.pol.16.stol. – 2.pol.18.stol.

 

Válečné konflikty (Třicetiletá válka – katolíci X protestanti, římsko-německá říše. Válka byla zahájena 1618 a ukončena v roce 1648 tzv. Vestfálským mírem. Snaha o moc v Evropě. České stavovské povstání (proti Ferdinandu II.). Náboženské, společenské a politické střety podpořily zrod absolutistických monarchií. Nejvýraznějším příkladem takového zřízení byla neomezená vláda francouzského krále Ludvíka XIV.)

Období mezi 17. a 18. století je v našich zemích poznamenáno dlouhodobým válečným konfliktem, morem a nadvládou dynastie Habsburků, celkovým zhoršením národního vývoje po r.1620.

 

BAROKO – z portugalštiny barocco = nepravidelná perla, um. směr v It a ve Šp, pak i v Evropě. Z renesance touha po poznání, smyslovost a smyslnost, nevíra v člověka a pozemský svět. Barokní člověk je nejistý svým bytím, upíná se k nadpozemským jistotám. Nad rozumem vítězí fantazie a víra, typické je líčení utrpení pozemského života a pekelných muk.

 

Commedia dell’arte – lidové divadlo, hrají ho profesionálové. Vznik v Itálii v 2.pol.16.století. Herci věděli kolik hraje postav, jejich charakteristiku, museli sami rozvíjet děj – improvizovali. Postavy – harlekýn, služka, Columbína, starý obchodník, právník, kuplířka (dohazovala partnery), kapitán, zamilovaný mladý muž a žena. Největší úspěch ve Francii.

ŠPANĚLSKO – dramatici, 16.-17.stol. – zlatý věk Španělska

Pedro Calderón de La Barca

– Z počátku komedie, poté náboženská témata

– „Lékař své cti“

– „Nejstvůrnější žárlivost“

– „Soudce zalamejský“ – jeho nejlepší hra

– „Živor je sen“ – hrdinou je syn polského krále, od dětství žije přikován jako zločinec, protože jeho otec se bojí kletby – měl být zkázou jeho země, jeho syn neví proč, nakonec se to dozví -> začne zuřit, pomalu šílí, nakonec se s otcem smíří.

 

ITÁLIE

Torquato Tasso

– „Osvobozený Jeruzalém“ – epická skladba, boj proti silám, které jdou proti člověku

 

ANGLIE

John Milton

– básník, syn právníka a bankéře, podnikl cestu po Evropě, byl také právníkem

– psal poezii i prózu, útočné skladby na krále, na věci, které se mu nelíbily

– „Ztracený ráj“ – duchovní epos, oslava revoluce; dva děje – první je lidský – osud Adama a Evy, druhý je příčina proč Adam a Eva porušili přikázání)

 

NĚMECKO

Hans Jakob Christoffel von Grimmelhausen

• – román „Dobrodružství simplicia simplicissima“ – hrdinou malý chlapec – prosťáček, prchá z domova, je vychován zbožným poustevníkem – po jeho smrti se vydává na cestu Evropou, je znechucen (probíhá 30.letá válka), jde na pustý ostrov, kde žije sám.

K L A S I C I S M U S

2.pol.17.stol. – konec 18.stol.

 

Klasicismus – z latiny classicus = vzorný, vynikající; um. směr, vznikl ve Fr v 17.stol., usiloval o tvorbu odpovídající klasickým estetickým normám, odvozovaným z antických vzorů, se zaměřením na společenské a mravní problémy. Chtěl zobrazit „člověka vůbec“ – různé lidské charaktery nadčasově pojaté (hrdina, padouch, lakomec, apod.).

 

HUDBA – W.A.Mozart, L. Van Beethoven

LITERATURA – žánry: óda, epos, tragédie, i bajku, satiru, komedii, aj.; bouřlivý rozvoj dramatu (jednota místa, děje a času – hra se měla odehrávat na jednom místě, za jeden den a jednoduchý děj).

 

Pierre Corneille (1606 – 1684)

• – francouzský dramatik, moderní tragédie
• – „Cid“ – tragédie, dramatický konflikt je vyústěním střetu osobních citů a nadosobních povinností

 

Jean Racine (1639 – 1699)

• – francouzský dramatik, „psychologická tragédie“
• – náměty z antiky
• – „Faidra“ – žena athénského krále prožívá lásku k nevlastnímu synovi (lásku neopětuje), i když není ničím vinen, je vyhnán králem. Král prosí bohy o potrestání, Faidra vypije nápoj s jedem. Před smrtí se přizná králi ke své vině.

 

Moliére (1622 – 1673)

• – vlastním jménem Jean-Baptiste Poquelin
• – francouzský dramatik, herec, ředitel divadelní společnsti
• – veselohry (lidové frašky, zápletkové a charakterové veselohry)
• – problematika v díle: postavení ženy ve společnosti a rodině, lakota, pokrytectví, snahy měšťanů o napodobení venkovského života,…
• – „Tartuffe“ – hra odhalující pokrytectví a svatouškovství, mířeno proti církvi
• – „Lakomec“ – 60ti letý lichvář Harpagon omezuje své děti, okrádá služebnictvo, intrikuje se vztahy svých dětí a jejich protějšky. Harpagon je lakomý, chtivý, bezcitný, pro peníze obětuje vše, své děti, rodinu. Ztráta peněz je pro něj šílenství, konec smyslu života. Moliére chce dokázat, ak peníze deformují přirozené lidské vztahy.
• – „Scapinova šibalství“
• – „Zdravý a nemocný“

 

Jean de la Fontaine (1621 – 1695)

• – nejúspěšnější klasicistní básník
• – komponoval své bajky jako malá dramata, vychází ze znalosti starších bajek od Ezopa

 

Carlo Goldoni (1707 – 1793)

• – dramatik a reformátor italského divadla, napsal 267 her
• – zavedl závazný dramatický text, vytvářel psychologicky a sociálně propracované charaktery
• – tvorba odráží život měšťáckých a lidových vrstev jeho doby
• – „Sluha dvou pánů“
• – „Poprask na laguně“ – zachycuje barvitý obraz rybářského městečka a osudy jedné žárlivé milenecké dvojice

 

 

O S V Í C E N S T V Í

 

Osvícenství – nová politická a společenská ideologie 18.stol. usilující ve jménu „osvícenského“ rozumu a vědy o překonání náoženské ideologie a absolutismu, která vyhovovala měšťanstvu, obohatila evropskou kulturu a ovlivnila i literaturu.

Racionalismus – myšlenkový směr považující rozum za jediný nebo rozhodující zdroj poznání

 

Denis Diderot (1713 – 1784)

• – francouzský osvícenský filozof, spisovatel, teoretik umění a výtarný kritik
• – hlavní organizátor „Encyklopedie“, redaktor a autor asi 1000 hesel

 

Jean D’Almbert (1717 – 1783)

• – s Diderotem připravoval „Encyklopedii“
• – „Encyklopedie aneb Racionální slovník věd, umění a řemesel“ – shrnuje znalosti a možnosti současné vědy, techniky a umění

 

Daniel Defoe (1660 – 1731)

• – anglický spisovatel, průkopník novinářství
• – „Robinson Crusoe“ – dobrodružný román líčící 28 let Robinsonova života na opuštěném ostrově. Robinson je jediný zachráněný člen posádky lodi plující do Afriky. Popis ztroskotání, záchrany věcí z lodi, budování nové existence, chov zvířat, pěstování obilí, stavba člunu, setkání s Pátkem, záchrana anglickou lodí, návrat do vlasti. Dílo u nás převyprávěl a upravil J. V. Pleva.

 

Johnatan Swift (1667 – 1745)

• – „Gulliverovy cesty“ – filozofický román, imaginární cestopis s ostrým satirickým zabarvením, autor kritizuje soudobé poměry v Anglii, nedostatky evropské civilizace a racionalismus

 

P R E R O M A N T I S M U S

Preromantismus neboli sentimentalismus – um.směr, odmítal nespravedlnost feudalismu, chladné rozumářství. Zdůrazňoval citové hodnoty prostého člověka. Hlavní znaky – smysl pro velikost, vznešenost, původnost, starobylost. Hlavně 2.pol.18.stol.

 

Jean Jacques Rousseau (1712 – 1778)

• – francouzský filozof, sociální kritik, spisovatel; pracoval jako sluha, písař, učitel hudby
• – spolupráce s Diderotem na „Encyklopedii“
• – dle něj rozum nepřináší pouze pokrok ale i bídu, korupci atd., proti rozumu spíše cit
• – „Rozprava o vědách a umění“ – o vlivu vědeckého porkoku na mravy
• – „Julie neboli Nová Heloisa“ – tragický příběh o lásce chudého učitele a dívky ze vznešené rodiny

 

Johann Wolfgang Goethe (1749 – 1832)

• – narodil se ve Frankfurtu nad Mohanem, studoval práva, přírodní vědy
• – v Itálii studuje umění antické a renesanční
• – „Utrpení mladého Werthera“
• – „Elegie římské“
• – „Faust“ – veršovaná tragédie, vzniklá na základě lidové pověsti. Učený doktor Faust v touze po poznání prodal svou duší ďáblu, a tím propadl věčnému zatracení. Ďábel Mefistofeles láká Fausta do milé společnosti, odvádí ho od touhy po vědění. Do cesty mu staví měšťanskou dceru Markétu. Faust se do ní zamiluje. Podíl viny na smrti dítěte – plodu jejich lásky – uvrhne Markétku do žaláře, kde čeká na popravu. Ve druhé části se Faust ocitá na císařském dvoře. Pomůže vládci z nesnází a zamiluje se do Heleny, s níž má syna. Obě milované osoby umírají, a tak si Faust vyžádá od císaře území u moře, které zúrodní a na němž budou žít svobodní lidé. V uskutečnění svého snu vidí smysl svého života. Ušlechtilý záměr pomáhat lidem ho zachraňuje před zatracením.

 

Friedrich Schiller (1759 – 1805)

• – básník, dramatik, překladatel
• – profesor dějin na universitě v Jeně
• – „Loupežníci“ – („Zbojníci“) drama, protest proti tyranii vlády nad lidem i proti osobnímu bezpráví
• – „Óda na radost“ – píseń, jejíž text použil pro svou hudební skladbu Beethoven, hymna EU

 

ČESKÁ LITERATURA

 

POBĚLEHORSKÁ LITERATURA

Dochází dokonce k pálení knih (zásluhou jezuitského pátera Koriáše). Úředním jazykem se stává Němčina (Čeština do pozadí). Převažuje duchovní literatura a lidová slovesnost, v češině – knihy lidového čtení. Probíhá násilná rekatolizace – jezuité (vzdělanci), nekatolíci – buď jiná víra nebo odejít => učenců ubývá. Baroko – absolutizace víry, monumenální stavby, barokní umění zobrazuje především lidské utrpení, bídu a strach (oddanost Bohu).

1621 – Bílá hora – čeští X křižákům (od Habsburků), poprava českých pánů

 

Doba temna – pobělohorské období – po roce 1620, kdy bylo vyhlášeno obnovené zřízení zemské (ústavy) a povoleno pouze katolické náboženství. Během tohoto období odešlo do exilu na 300 tisíc českých protestantů, včetně Jana Ámose Komenského.

Germanizace (poněmčování) – politika prováděná německy mluvícími zeměmi

 

HUDBA – Zahraniční – F. a J. Beudovi, J. V. Stamic

MALحطSTVح – Šerosvit, obrazy tmavo-světlé, Karel Škréta, Petr Brandl

ARCHITEKTURA – Bohatě zdobené chrámy a kostely – sv. Mikuláš v Praze

SOCHAŘSTVÍ – Sochy strnulé, je vidět v jejich výraze napětí.

LITERATURA – Rozdělena na domácí (katolickou) a emigrantskou (evangelickou). Barokní literatura je typická – symbolikou, expresivitou, mnohými alegoriemy a mysticismem. Duchovní lyrika (pocity) nebo dramata. Domácí literatura psaná česky nebo latinsky.

 

POBĚLOHORSKÁ LITERATURA

Psaná česky, latinsky, později německy

 

Bedřich Bridel

– člen jezuitského řádu, vedl tiskárnu v Klementinu, píše česky

– úvahová díla:

– „Co bůh? Člověk?“ – rozsáhlá básnická skladba

– „Život svatého Ivana“ – epická báseň

 

Bohuslav Balbín

– člen jezuitského řádu, historik, básník, píše latinsky

– „Rozprava na obranu jazyka slovanského, zvláště českého“ – obhajoba jazyka, psáno česky, nemohlo ale vyjít znovuvydání, na počátku národního obrození ovlivnilo celou Dobrovského generaci

 

Felix Karlínský

– člen jezuitského řádu

– „Zdroslavíček v kratochvilném háječku postavený“ – duchovní poezie

 

Adam Michna z Otradovic

– hudební skladatel a varhaník

• – „Česká mariánská muzika radostná i žalostná“ – např. Chtíc aby spal

 

Antonín Koniáš

– jezuitský kazatel a misionář, ve jménu boje proti protestantismu vede k hromadnému pálení nekatolických knih

– „Klíč kacířské bludy k rozeznání otvírající, k vykořenění zamykající“ – soupis zakázaných ‚kacířských‘ knih

 

Václav Jan Rosa

– právník, jazykovědec

– „Discurvus Lypirona aneb mluvnice jazyka českého“ – nejrozsáhlejší milostná báseň českého baroka

– „Čechořečnost“ – latinsky psaná jazykovědná příručka

 

POLOLIDOVÁ LITERATURA

Balady, pověsti, pohádky, lidové hry, lidové frašky (za života sedláků). Oblíbené kramářské písně (prozpěvované písně na jarmarcích)

 

Václav František Kocmánek

 

František Jan Vavák

– „Komedie o panně Dorotě“

– „Rakovnická vánoční hra“

 

V polovině 17.stol. se objevuje loutkové divadlo (Matěj Kopecký – „O Faustovi“, „O donu Juanovi“).

 

Sochařství – Braun (sochy v Kuksu), Broko, Bendl, Santini

Výtvarné umění – Brando, Kupecký, Holar

 

EXULANTSKÁ LITERATURA

Pavel Stránský

– po Bílé hoře odchází do Německa

– „O státě českém“ – psané latinsky

 

Pavel Skála ze Zhoře

– odchází do Německa

– „Historie církevní“ – obhajuje stavovské povstání, i ho kritizuje

 

Jiří Třanovský

– odchází na Slovensko

• – „Písně duchovní staré i nové“

 

 

 

Jan Amos Komenský (* 1592 v Nimicích – Morava)

– odchází do Polska

– humanista, píše reformní spisy, píše spisy pedagogické (nejvíce se jimi proslavuje)

– světový autor, psal česky, latinsky

– reformace školství

– byl věřící – ale jde mu o pokrok

– měl blízko k jednotě bratrské, Přerov

– přišel o rodinu kvůli moru (žena, děti)

– r. 1628 (vydáno obnovení zřízení zemské) emigroval a už se nevrátil

– žil i v Anglii, ve Švédsku, v Uhrách

– zemřela mu i jeho druhá žena

– vždy se vracel do Lešné

– do konce svého života žil v Amsterdamu

– umírá jako slavný, napsal asi 250 děl

DÍLA:

Náboženské spisy (rozum X víra)

– „Listové do nebe“ – fiktivní dopisy – posílány Bohu, kritizování problémů současné doby

– „Truchlivý“

– „Přemyšlování o dokonalosti křesťanství“

– „Labyrint světa a ráj srdce“ – hlavní postava poutník – sám autor, který putuje světem – městem (labyrintem), a provází ho Všezvěd Všudybud a Mámení Mámil. Ukazují mu jednotlivé řády, nasazují mu růžové brýle, neví co si má v životě vybrat – čím by se živil, v sám sobě najde klid – ráj srdce

– „Poklad jazyka českého“ – pro rozvoj vědy, podklady shořely

Exil – díla psaná latinsky

– „Kšaft umírající matky jednoty bratrské“ – kšaft = závěť

Díla pansofická (pansofie = vševěda)

– „Všeobecná porada o nápravě věcí lidských“

Pedagogická díla (náprava ve výchově malých dětí). Rozvinul novou soustavu vzdělávání.

– „Didaktika česká“ – později ‚Didaktica magna‘, nejproslulejší dílo, jasnost, názornost, přiměřenost (v učení) – od nejjednoduššího ke složitějšímu, výuka cizích jazyků – nejdříve mateřština; přeloženo do všech evropských jazyků, brán zřetel na dětské myšlení.

 

Navrhl organizaci školství – 3 stupně škol, odpočinek a hra

Mateřská škola (výchova v rodině), školy obecné (učilo se zde rodným jazykem), školy latinské (gymnázia), školy odborné (akademie nebo univerzity), možnost studia v zahraničí

 

– „Informatorium školy mateřské“

– „Brána jazyků otevřená“ – jak vyučoval latinu

– „Orbis Pictus“ – svět v obrazech, ilustrovaná kniha

– „Nejnovější metoda jazyků“ – metodické, praktické návody, vydáno r. 1649

– „Škola hrou“

– „Cesta světla“

– „Všeobecná porada o nápravě věcí lidských“