Romatismus ve světové a české literatuře
konec 18. – 1.pol.19.století
Z francouzského slova romantique = neskutečný jako v románu.
Charakteristika doby – období mezi 2mi revolucemi – 1789 (Francouzská revoluce – rovnost, volnost, bratrství) a 1848 (revoluce skoro v každé evropské zemi). Naděje na nové společenské uspořádání, na síle nabývají myšlenky nacionalismu a liberalismu. Vznik nových národních států – Řecko, Belgie, Rumunsko.
Hlavní znaky – rozrušoval hodnoty, které přineslo osvícenství a klasicismus. Uplatňoval tvůrčí svobodu umělce. důležitý cit, vášně, fantazii a vůli. Vyzdvihoval hodnoty středověku. Předstupněm romantismu byl preromantismus. Hlavní znaky individualismus, subjektivismus a modernismus.
Stavitelství – vytváří romantické zahrady s romantickou architekturou (umělé zříceniny, poustevny)
Malířství – náměty ze středověku i současnosti (E.Delacroix, bratři Mánesové).
Sochařství – pomníková tvorba, inspirace přírodou, hudbou, divadlem, literaturou, světem pohádek.
Hudba – uvolnění klasické formy, zprvu uplatnění lidové hudby -> symfonie (F.Schubert, F.Chopin, R.Schuman).
Romantický hrdina
Často osobnost na dně společnosti, touží po lásce, většinou v konfliktu s okolním světem => únik do přírody, na venkov, do minulosti, do světa fantazie. Hrdina často splývá s autorem.
Žánry
Obdiv přírody, minulosti, mystiky a erotiky. Volnost verši i rýmu, próze, lidová mluva.
Nejvíce poezie – zvláště útvary lyricko-epické (Máj), veršované povídky, epos, dramatické básně. V próze – román a historická povídka.
Byronská povídka – v anglické poezii, děj má prvky lyriky, reflexe, popisu, přírodní scenérie, tajuplné prostředí. Hrdinové se bouří proti světu, tyranii a konvencím.
Historická povídka, román – charakteristické je pečlivé prokreslení doby
Drama – jednostranný subjektivismus autorů
SVĚTOVÁ LITERATURA
ANGLICKÁ LITERATURA
Georgie Gordon Byron
– „Child heroldova pouť“ – autobiografické prvky. Herold je intelektuál, melancholik, zklamaný životem. Nedokáže se smířit se svým tragickým osudem, truchlí nad „ztraceným“ životem. Hrdina se (stejně jako autor) rozchází se svou společenskou vrstvou a vydává se na cestu Evropou
– „Džaur“ – turecká otrokyně se zamiluje do Džaura a je svým pánem krutě potrestána – spoutána a vhozena do moře. Džaur se pomstí za její smrt a zabije tureckého pána. Vražda je ospravedlňována – pomsta ve smyslu svobody – kladný čin.
– „Korzár“
– „Lara“
Walter Scot
– „Waverley“ – román vydaný anonymně, ze skotských dějin
– „Ivanhoe“ – ze středověkých anglických dějin – z doby krále Richarda Lví srdce
FRANCOUZSKÁ LITERATURA
Victor Hugo
– největší francouzský básník 19. století
– díla básnická, prozaická i dramatická
– rozsáhlý trojdílný cyklus básní „Legenda věků“ – vývoj lidstva
– román „Chrám Matky boží v Paříži“
– román „Ubožáci“ (nebo „Bídníci“) – ústřední hrdina Jean Valjean je odsouzený pro krádež chleba k mnoholetému trestu na galejích
– hra „Cromwell“
Stendhal (vlastním jménem Henri Beyle)
– jeho hrdinové prožívají vášnivé lásky, jsou ve sporu s dobrem – stávají se pokrytci, vzbouří-li se proti společnosti – hynou.
– román „Červený a černý“ – Červená barva je symbolem revoluce, černá představuje tmářství, měšťáctví a despotismus.
Alfred de Muset
– dílo „Zpověď dítěte svého věku“ – dílo prozaické, nejosobnější básníkovo vyznání citového života a myšlenkového dramatu
NĚMECKÁ LITERATURA
Novalis
– „Hymny noci“ – sbírka básní s motivy ztracené lásky, touhy po smrti. Obsahuje kontrasty dne, života (světla) a noci, smrti (tmy).
– „Heinrich von Ofterdingen“ – nedokončený román, hlavní postavou středověký potulný básník, hledající symbolicky modrý květ – smysl života a pravé poezie
Heinrich Heine
– „Kniha písní“ – básnická sbírka, nejznámější skladba je Lorelei
Jacob a Wilhelm Grimmové
– bratři, vydali soubor německých lidových povídek
– zabývali se německou lidovou slovesností a germánskou mytologií
RUSKÁ LITERATURA
Alexandr Sergejevič Puškin
– r.1820 odejít do vyhnanství na jih Ruska
– r.1827 mu dovolil car návrat do Petrohradu, zůstal ale až do své smrti pod policejním dozorem
– lyricko-epické skladby „Kavkazský zajatec“, „Cikáni“
– veršovaný román „Evžen Oněgin“ – hrdina je romanticky založený. Ve venkovském sídle poznává Evžen ušlechtilou Taťánu, vzbudí v ní lásku, sám však ji neopětuje. Lehkomyslně podnítí žárlivost příteli Lenského a v souboji ho zabije. Otřesen touto tragédií odchází do ciziny. Ale ani tam nenajde klid. Když se do ní zamiluje, Taťána ho odmítne. Oněgin tak ztrácí poslední naději, že najde smysl života.
– novela s fantastickým námětem „Piková dáma“ – člověk, který je ochotou zaprodat se nadpřirozeným silám a odpustit se v honbě za osobním štěstím i zločinu
– historické drama „Boris Godunov“
– „Kapitánská dcerka“ – historická próza, dobrodružný příběh z období Pugačerova selského povstání
Nikolaj Vasilijevič Gogol
– „Revizor“
Michail Jurjevič Lermontov
– básnická poéma „Démon“ (Poéma = rozsáhlá báseň, jejíž děj bývá potlačen na úkor líčení citů, dojmů a nálad.
– román „Hrdina naší doby“ – zaměřen k aktuálním společenským otázkám
POLSKÁ LITERATURA
Adam Mickiewicz
– z chudé rodiny na Litvě
– jako student se účastnil pokrokové hnutí mládeže ve Vilně a byl z trestu poslán do vyhnanství v Rusku. Tam se seznámil s Puškinem.
– Převážně v Paříži, přednášel tu na univerzitě Collége de France o slovanských literaturách
– Onemocněl cholerou a zemřel daleko od vlasti.
– rozsáhlý epos „Pan Tadeáš“ – obraz polské společnosti za napoleonských válek, jejich zvyků, obyčejů, tužeb i proher. Příběh dvou znesvářených zemanských rodin, které smíří teprve láska mladých příslušníků obou rodů Tadeáše a Zošky.
ČESKÁ LITERATURA
Karel Hynek Mácha (1810 – 1836)
– narodil se v Praze na Malé straně
– básník, prozaik, studuje práva a filozofii
– pomáhal polským radikálům
– označován za „duchovního otce moderní české poezie“
– „Obrazy ze života mého“ – povídky s autobiografickými prvky – Márinka – básník se seznamuje se smrtelně nemocnou dívkou a po návratu z Krkonoš stihne už jen její pohřeb.
– „Pouť krkonošská“ – básnická próza, historie osamělého poutníka, který v klášteře na vrcholu Sněžky sleduje zemřelé mnichy, kteří ožívají vždy jeden den v roce a mají možnost se vyslovit k posmrtnému životu.
– „Cikáni“ – román popisující život na pokraji společnosti, rozpor snu a skutečnosti
– „Máj“ – Lyricko-epická skladba, postihuje rozpor mezi životem a smrtí, nesmrtelností a vědomím zániku. Proti Máji se zvedla vlna odporu. Skladba má 3 akty, 2 mezihry a epilog. Využití kontrastu a rýmu. Jednoduchý tragický příběh milenců Jarmily a Viléma, Vilém zjistí, že jeho dívka byla svedena a zabije jejích svůdce. Teprve později se dovídá, že tím svůdcem byl jeho otec, kterého v dětství nepoznal. Jarmila umírá ve vlnách jezera, Vilém na popravišti.
Karel Sabina (1813 – 1877)
– básník, prozaik, novinář, literární historik a politik
– „Oživené hroby“ – román s autobiografickými prvky, obraz života a osudů několika politických vězňů (vězeňský deník)
– „Braniboři v Čechách“
– „Prodaná nevěsta“ – libreta k operám Bedřicha Smetany
Josef Václav Frič (1829 – 1890)
– básník, povídkář, dramatik, překladatel, literární politik
– označován za opožděného romantika
– „Paměti“ – čtyřdílné nedokončené svědectví o jeho mládí a revolučních letech 1848-1849
Václav Kliment Klicpera
– největší dramatik této doby
– psal historická dramata, frašky, komedie
– „Hadrián z Římsů“
– „Divotvorný klobouk“
– „Každý něco pro vlast“
Karel Jaromír Erben (1811-1870)
– básník, sběratel lidových slovesností
– byl ovlivněn názory F.Palackého, začal se zajímat hlouběji o studia historická a národopisná
– spolupracoval na vedení Květů, podílel se na vzniku Měšťanské besedy
– sekretář v Národním muzeu, archivář města Prahy
– překladatel ze slovanských jazyků
– „Prostonárodní české písně a říkadla“ – 2200 českých národních písní s komentářem
– „Kytice z pověstí národních“ – sbírka 13ti básní, první a poslední jsou lyrické (Kytice, Věštkyně), zbytek 11 balad. Soustředil se na problém mezilidských vztahů v rodinném prostředí.
– Kytice – úvodní báseň. Básník srovnává své básně s mateřídouškou, která vyrostla na hrobu zemřelé matky pro útěchu dětem. V této baladě je nehynoucí mateřská láska.
– Poklad – na Velký pátek spěchá matka do kostele. Cestou spatří vchod do skály, kam vejde a uvidí hromadu pokladů. Posadí své dítě na zem a s pokladem utíká domů. Když se navrací již potřetí, je skála zavřena. Matka se trápí nad ztrátou dítěte. Uvědomuje si, že o největší poklad, své dítě, přišla. Celý rok čeká na Velký pátek. Skála je opět otevřená a zajímá ji jen dítě, které si šťastná odnáší.
– Svatební košile – opuštěná dívka prosí Pannu Marii, aby jí vrátila milého, nebo zkrátila její život. Za svá slova je potrestána. Zemřelý milý přichází pro dívku. Cestou zažívá mnoho hrůz, prosí za odpuštění a schovává se do umrlčí komory. Když zakokrhá kohout, zjevení zmizí. Ráno dívku najdou lidé na hřbitově, kde je čerstvě vykopaný hrob a rozházeny kousky košil.
– Štědrý den – na Štědrý den zjišťují v prosekaném ledě dvě sestry své osudy. Jedna se má do roka provdat, druhá zemřít. Oba osudy se vyplní.
– Polednice – hlaví postava je matka, kterou zlobí její dítě, je nepříjemná a přivolá na dítě polednici. Polednice přijde, matka se začne strachovat o dítě, tiskne ho pevně k sobě a tím ho udusí.
– Holoubek – žena otrávila svého muže a brzy se provdala za jiného. Po třech letech usedá na hrobu otráveného muže holoubek a žalostně vrká. Žena nesnese jeho nářek a utopí se. Není však pohřbena, jen kámen veliký tlačí její tělo.
– Další básně: Zlatý kolovrat, Záhořovo lože, Vodník, Vrba, Lilie, Věštkyně, Dceřina kletba
– Znaky Erbenovy lidové balady – prudký dějový spád, dramatické podání
Josef Kajetán Tyl (1808 – 1856)
- – novinář, organizátor spol. života, herec, dramatik, prozaik
- – byl ovlivněn V.K.Klicperou
- – procestoval jihozápadní Čechy, Bavorsko a Sasko
- – vojenský úředník, časopis Květy české, Pražský posel
- – vydal několik čísel Sedlských novin
- – založil s přáteli Kajetánské divadlo (nepřežilo kvůli ekonomickým problémům)
- – „Dekret kutnohorský“ – historická povídka z české minulosti, dobrodružné a napínavé děje
- – „Poslední Čech“ – rozměrná próza, šlechtické prostředí, ostře kritizoval K.H.Borovský
- – „Paličova dcera“ – dramatický obraz ze současnosti
- – „Fidlovačka aneb Žádný hněv a žádná rvačka“ – hra ze současnosti, poprvé zde zazněla píseň Kde domov můj (zhudebněná Františkem Škroupem)
- – „Jiříkovo vidění“, „Lesní panna“, „Tvrdohlavá žena“ – pohádkové hry
Božena Němcová (1820? – 1862)
- – okruh č. 8