Náměty světové poválečné literatury
2.pol.20.stol.
- Světová válka – 1939-1945. Holocaust – vyhnání židů; Železná opona – svět rozdělen na dvě části – demokratická část světa – USA, komunistická část – Sovětský svaz (Stalin – komunistický blok státu – východní blok). Díla všech „velikánů“ se v literatuře odráží.
Atomová bomba – poprvé použita v Hirošimě a Nagasaki. 50.léta – horečné zbrojení, výroba vodíkové bomby (čirou náhodou nebyla použita, testovala se na Atolu – ostrov Bikini – byla asi 10 000x silnější než v Nagasaki – zničila by svět, ale protože byla použita trochu jiná látka, došlo k obrovské explozi a ostrov z velké části zmizel). Testy bomb se prováděli na vojácích, na civilistech.
V roce 1961 se v Berlíně začala stavět Berlínská zeď.
– období válek – odráželo se to i v literatuře
– Korejská válka
– Vietnamský konflikt (1964 – 1974)
– Sovětský svaz v Afgánistánu
Mao – v roce 1949 ovládl celou Čínu, komunistická vláda, vládl jak jemu se chtělo, nazývali ho také „masový likvidátor“, politika velkého skoku (měli předehnat všechny vyspělé země – aby byla Čína nejrozvinutější), také se mu říkalo „Velký kormidelník“ (vymyslel si, že ptáci škodí => vymření 95% ptactva => přemnožení škůdců => zničení úrody), chtěl mít vše pod kontrolou.
Fidel Castro – v roce 1962 asistoval u Karibské krize, měli zbraně na Kubě, vládl Kubě; předtím byl ve vládě Ameriky („Americký nevěstinec“).
Jeho protivník John Fitzgerald Kennedy – zastřelili ho v autě v Dallasu (v Elm Street)
Kuba – Ernesto Che – spolubojovník Castra, svrhli diktátora (když tam vládla Amerika); nejznámější obličej 2.pol.20.stol., vyznavatel permanentní revoluce – chtěl pořád někde bojovat, někoho svrhávat,..; vystudovaný lékař (Argentinec).
HUDBA
– jazz – postupně vytlačen Rock’n’Rollem
– Elvis Presley – úplná novinka tehdejších dob, předávkoval se drogami (okolo 40-45 lety)
– Beatles – skupina 4 hochů z Liverpoolu, největší a nejpopulárnější skupina všech dob, John Lennon, Paul Mc Cartney, George Harrison, Ringo Star; Johna Lenníma zastřelili
– rock – Rolling Stones, Beach Boys, Pink Floyd, Queen
– disko – Abba
– metal (na konci 70.let) – členění do různých vrstev
– Bob Marley – Reagge
– punk, skinheadské kapely (Orlík, …)
– Sex Pistols – výrazní představitelé punkové hudby (spíše založeno na textu, ne na melodičnosti)
VÝTVARNÉ UMĚNÍ
– Andy Warhol – upravené jméno, autorem typu výtvarného umění – popart (do výtvarného umění se vnáší normální věci, například namaloval plechovku od rajčatové polévky, portrét Marilyn Monroe – nejznámější herečka 90.let – namaloval ji výraznými barvami – aby to lidi zaujalo, aby to „praštilo do očí“); popart – „populární“ umění, aby to zaujalo.
SVĚTOVÁ LITERATURA
Odraz 2.světové války v literatuře. Historické příběhy, různá témata (např. Holocaust).
William Styron (*1925 – 2006)
– americký autor
– dílo (i zfilmováno – film ze 70.-80.let) – „Sophiina volba“ – próza (román), jak lidé mohli žít po 2.sv.v., jak prošli koncentračními tábory. Hlavní postavy: žid a polka Sophie, konc. tábor Osvětim, selekce v konc.t.– rozdělování (vybírali lékaři – silní a slabí lidé; silní přežili), Sophie si musela vybrat, které z jejich 2 dětí přežije (půjde k „silným lidem“); o tom jak se lidé snaží vyrovnat se životem, Sophie i žid spáchají sebevraždu – nedokáží s tím žít
Joseph Heller (* 1923)
– letec ve 2.světové válce, Američan, 3 divadelní hry
– román „Hlava XXII“ – snaží se v něm co nejpřesněji popsat zážitky a pocity z války, absurdita (nesmyslnost) lidského chování
Günter Grass (*1927)
– Němec, Nobelova cena za literaturu (1999)
– „Plechový bubínek“ – román, obraz předválečného, hitlerovského a poválečného Německa, hlavní postava Oskar, ve 3 letech se rozhodne, že nebude víc růst – odliší se od ostatních, groteskní, společenskokritický obraz
Clavell
– „Král Krysa“
Art Spiegelman
– „Mouse“ – komix na hranici bajky (židi = myši, němci = kočky, poláci = prasata)
Anne Franková
– „Deník Anny Frankové“ – 13ti letá dívka zachytila život své rodiny v letech 1942 – 1944, byli to židé, museli se schovávat –v Amsterodamu v obchodním domě, popisuje její vztahy s rodiči, jak se žije, když se musí schovávat, rodinu pak objeví => pošlou ji do koncentračního tábora v Osvětimi; přežije pouze otec a její sestra – vydají pak tento deník jako knihu, kniha je velmi dobře napsaná (vedly se dohady, zda vůbec tuto knihu napsala); tento deník píše, protože nemá žádnou přítelkyni, které by se mohla vyzpovídat; i zfilmováno
Existencionalisté
Autoři spjati se směrem existencialismus. Filosofie – filozofovat – přemýšlet, zamýšlet se nad něčím. Filosofie existencionalismu – zamýšlení o existenci, o bytí, zamýšlí se nad smyslem života.
Jean Paul Sartre (1905 – 1980)
– v roce 1964 odmítl Nobelovu cenu za literaturu, nechtěl se smířit s tím, jak lidé po 2.sv. válce žijí, učil na střední škole, filosof, psal prózu, občas i drama.
– nejvýznamnější dílo – román „Hnus“ – nebo také nazýváno „Nevolnost“, vypráví o životě, jak lidé žijí, život je hnusný, absurdní, lidé se k sobě chovají špatně; „Má smysl snažit se něco budovat, když víme, že někdy stejně zemřeme a nezbude z nás nic?“
– „Zeď“ – soubor novel (povídky (lit. žánr, kratší příběh jedné osoby) s překvapivým koncem), téma – lidské bytí, lidé odděleně žijící od lidí ostatních (něco jim vždy chybí – láska, …), symbolický název
Albert Camus (1913 – 1960)
– Francouz, komunista (odráželo se to v dílech), 1957 dostal Nobelovu cenu za literaturu
– měl tuberkulózu, byl sražen sanitkou (v Paříži), pesimistické (skeptické) názory
– „Cizinec“ – příběh člověka, má problémy – je mu vše jedno, existence tady nemá žádný smysl, zastřelí Alžíra – pro něj je to barvitý a zajímavý moment, pak to s ním opět nic nedělá, popraví ho, má radost pouze z toho, že někoho zastřelil
– „Mor“ – symbolický název
ROZHNĚVANÍ MLADÍ MUŽI
Nesouhlasili jak fungovala společnost po válce. Z Anglie, patřili sem i ženy (nespokojeny jak se k nim chovají muži, …). Nelíbilo se jim jak se stát dívá na cizince, … . Odraz v dílech.
Kingsley Amis (1922 – 1995)
– universitní román – literární žánr – román psaný v universitním prostředí (děj se odehrává v prostředí vysoké školy)
– „Šťastný Jim“ – universitní román, hlavní hrdina Jim (29-30 let), přednáší na škole o dějinách, zjišťuje, že vše je nesmyslné, vypráví co se tam odehrává, co si myslí o svých kolegách, studentech; jediný smysl – získat dívku, přebere jí kolegovi, tomu pak „dá do huby“, smysl nemá držet se stereotypů, satiristický humoristický román
John Osborne
– drama „Ohlední se v hněvu“ – hlavní postava kluk (30 let), není spokojen v životě, je rozhněvaný na okolí – jeho hněv obrátí na své nejbližší; ukazuje na to, jak by člověk neměl reagovat
BEATNÍCI (BEAT GENERATION)
Z USA, většina autorů narozena ve 20.letech. Podobní rozhněvaným mužům – nelíbil se jim ten americký styl, životní linie. Odraz v dílech i v životech. Alternativní kultura (alternativní životní styl – jiný, odlišný, náhradní). Podstatné pro ně – svoboda (života, stylu psaní,..), proti konvencím (proti zvykům, stereotypům), chtěli si život užít naplno (se vším všudy) => drogy, alkoholismus, cestování, nezávazný sex, … . Populární buddhismus, konfucianismus (i cesta má cíl). Hippies – žili volně, nezávazně, …; poprvé se u nich objevilo AIDS.
Allen Ginsberg (1926 – 1997)
– žid (z židovské rodiny) z NY, zkusil drogy, zkusil za partnera ženy i muže, nakonec si vybral muže, po vystudování svobodně žijící spisovatel; považován za nejvýznamnějšího básníka beatníků
– báseň „Kvílení“ – psali experimentálním způsobem, věty nejsou odděleny, chtěli zachytit myšlenky, nepřerušovat a neoddělovat je, nepoužívali interpunkci (jedna dlouhá věta), některé věci nejsou určeny přesně – prostor pro fantazii; svět halucinogenních představ; podobnost dadaismu
Jack Kerouac (1922 – 1969)
– největší prozaik
– román „Na cestě“ – psal ho 3 týdny na dlouhou roli papíru–nepřerušuje své myšlenky
- Burroughs
– vystudovaný lékař, cestoval – žil ve Francii, v severní Africe v Maroku, prozaik píšící o svých zážitcích, spontánní člověk – s jednou ženou si hrál na W.Tella – netrefil jablko, ale její hlavu
– „Feťák“ – silně autobiografické prvky, člověk závislý na drogách – on byl 15 let závislý na heroinu
– „Teplouš“ – měl choutky se stýkat s muži i s ženami, život homosexuála, vychází z lidí kolem sebe
NEOREALISMUS
Umělecký směr vznikl v Itálii, do konce 50.let (do roku 1959). Nový realismus, novodobý realismus. Ovlivnil hlavně italskou literaturu a film. Realismus – zachycení světa takového jaký je (s dobrem i zlem). Neorealismus – vychází z verismu (verifikace = ověření, potvrzení správnosti, verismus – vychází z realismu, pravdivé zachycení světa). V Itálii vládl diktátor Musollini (fašista).
Alberto Moravia
– pseudonym (umělecké jméno) – původní jméno Pincherle; byl v Americe => do Říma
– „Římanka“ – román, hlavní hrdinka žena na okraji společnosti – prostitutka Adriana, vypráví co ona prožívá, přemýšlení nad tím, jestli má cenu žít takhle na pokraji společnosti, má dítě, snaží se ho vychovat, tatínek je vrah (který půjde sedět) – Adriana ho vychovává sama; dílo o bezvýchodnosti života, Adriana spáchá sebevraždu
– „Římské povídky“ – hrdiny povídek jsou lidé z okraje společnosti (kriminálníci, prostitutky,…)
– psal o takových věcech, protože ho to štvalo, aby ostatní lidé viděli, jak to v té společnosti je, aby s tím něco udělali
– neorealistické filmy – věrné zachycení života, takoví hrdinové té doby ve filmech chyběli (chudí lidé, na okraji společnosti), nechtěli idealizovat život – místo herců hráli amatéři (lidé na pokraji společnosti, neměli hereckou zkušenost, ale byli levní a ty lidé to nehráli, chovali se přirozeně)
Piero Paolo Pasolini
– scénárista, režisér, ale i psal, natočil řadu filmů
– „Darmošlapové“ – nebo také „Pasáci“ – dílo
– film „Dekameron“ – lehce erotický film, nezatajuje vůbec nic, ve své době hrozně šokující
Federico Fellini
– italský režisér, původně scénárista (scénář – předloha)
– autor filmů „Darmošlapové“, „Silnice“
– herec – film „Žranice“ – muži se chtějí užrat k smrti, koukají na nahé ženy, jsou znudění životem
NOVÝ ROMÁN
Nebo také antiromán (proti román – román je dlouhý prozaický příběh, delší příběh než v povídce, více osob, prolíná se více příběhů). Antiromán – nesnadno se čte, literární dílo, které se bude číst v budoucnosti, začíná se s psaním úplně od nuly, aby čtenář zapojil svou fantazii, objektivní pohled (nezaujatý). Nějakou dobu toto naláká lidi, ale po delší době už to nikdo nečetl.
Alain Robbe Grillet (1922)
– Francouz, pokusil se o revoluci v psaní literárních děl, že zkusí totálně šokovat
- – „Gumy“ – detektivní román, místo děje – hrozně moc odboček, čtenář se v tom ztrácí, stále další a další zápletky, staví na hlavu jaký je román, nakonec je vrahem sám detektiv
POSTMODERNISTÉ
Název od slova postmoderna (post – z latiny – poté, po, po něčem) – epocha od 70.let 20.století až prakticky dodnes, po době moderní – novodobé; období moderny – založeno na pokroku; další pokrok. Jednotlivé civilizace (kultura skupiny lidí – jejich styl života) se začínají ovlivňovat, migrace (stěhování) lidí. Postmodernisté – multikulturalita (kultury aby se mezi sebou tolerovaly), navzájem přejímání myšlenek, pak se tu bude žít lépe. Postmodernismus – myšlenkový směr – touha po toleranci. Každý píše svým způsobem, pro vzdělané i nevzdělané čtenáře, ale aby si to dílo užili.
Umberto Eco (*1932)
– Ital, vědec, spisovatel
– sémiotika – věda o znacích (programovací jazyky, binární jazyky)
– „Jméno růže“ – (1980) – román, příběh o vraždách, jejich řešení a tajemství; klášter v horách v Itálii, nikdo neví, kdo je vrah, je povolán mnich Vilém, který to má vyřešit, když se přijde na vraha – sám se zabije, aby nemusel pikat, vraždí prý kvůli tomu, že si lidé (ti zavraždění) přečetli knihu; kniha se zničí, Vilém odchází z kláštera; je to čtivé, odkazy na filosofii, pro běžného čtenáře je to detektivka
Vladimir Nobokov (*1903)
– Rus, v Rusku bolševická revoluce – velká říjnová (7.listopadu – podle starého kalendáře), odešel do Německa (do Berlína), psal rusky povídky, romány. Pak utekl do USA – tam učí na školách, v USA píše anglicky – nejslavnější díla. Zviditelnil se, zbohatl a odjel do Švýcarska, kde dožil.
– nejskandálnější a nejznámější dílo – „Lolita“ – šlo o pobuřování veřejnosti – chtěl se zviditelnit, fiktivní děj (že jde o fiktivní děj je napsáno až na konci), zfilmováno;
MAGICKÝ REALISMUS
Magický realismus – podstatou je, že se pracuje s opaky, prolínání světů tak, že máme problém poznat který je který. Vzniká v Jižní Americe – v Karibské oblasti (asi Střední Amerika) – různá náboženství.
Gabriel García Márquez
– z Kolumbie, psal španělsky
– „Sto roků samoty“ – běžný život lidí se prolíná s představami, pověstmi – až k mystice (tajemno, nadpřirozeno), shrnuje dějiny Kolumbie, líčení osudů země, román
– „Láska za časů cholery“ – zfilmováno, román o mezilidských vztazích, doba problematická (cholera)
OSUDY ČLOVĚKA V TOTALITNÍ SPOLEČNOSTI
Autoři psali o tomto tématu. Totalita – způsob vlády, vládne jedna strana, totální (úplná) moc. Téma se týkalo věcí, které skutečně byly (realita). Vládce Stalin (například).
Alexandr Solženicyn (1918 – ještě žije)
– Rus, vystudoval VŠ, pak šel do 2.světové války bojovat
– byl zatčen – na 8 let na Sibiř do GULAGu (nelíbila se mu vláda Stalina)
– žil v Kazachstánu, byl rehabilitován – berou ho zpět, prominutí trestu v roce 1957 (Stalin zemřel roku 1953), pracoval jako učitel
– samizdat – nelegální vydávání knih, sami autoři si je tiskli, dávali je blízkým (tím je šířili), takto vydávali knihy, které nemohly vyjít. Nelegálně vydaná kniha v Paříži – vyhoštění – po skončení sovětského svazu (1991) se vrátil do Ruska.
– za vlády Brežněva – už zase tento autor nemohl vydávat
– dostal Nobelovu cenu – nemohl si jí převzít (nepustili ho z Ruska)
– povídka „Jeden den Ivana Děnisoviče“ – 100 stran, za ní dostal Nobelovu cenu, zachycení jednoho dne v GULAGu (sovětský pracovní tábor na Sibiři – sloužil k nápravě), o jednom dni jednoho vězně, jak se tam žije, takový ‚návod‘ jak žit a přežít v tomto táboře, ve velké zimě,…
– „Souostroví GULAG“ – GULAG je zkratka (sovětská tajná policie) = Hlavní velitelství nápravných táborů; ty tábory měly lidi převychovat, popis fungování sítě těch táborů – proto souostroví, román s dokumentárním dílem – jasná zpráva o určitých faktech, přes 1000 stránek; líčí svůj příběh (jak byl zatčen, pak jak byl v táborech), a popis osudů všech lidí, které poznal; autobiografická a dokumentární stránka, snaží se k tomu přistupovat objektivně
George Orwell (1903 – 1950)
– Angličan, pseudonym – jeho jméno bylo Arthur Erik Blair
– narodil se v Indii (patřila VB), studoval v Anglii prestižní školu, nešel na VŠ
– začal se živit jako policista, pak i jako publicista (píše články pro noviny, redaktor pak řídí, jaký článek kde bude), a i jako učitel
– žil mezi bezdomovci v Londýně a Paříži – aby něco prožil, napsal pak o tom knihu
– 1936 – 1939 – Španělská občanská válka – zúčastnil se – pak se z něho stal antikomunista
– „Farma zvířat“ – vyšla v roce 1942, u nás až po roce 1989, trefuje se do sovětského zřízení, nechtěli mu to vydat, nakonec ale vydali, je to antiutopie (utopie – něco co neexistuje, vize společnosti v budoucnu). Jak se může žít, ne ideálně, popírání ideálního stavu; rozsáhlá povídka, 100 stránek, moderním způsobem přepracovaná bajka (zvířata mají lidské vlastnosti, cílem je poučit, konkrétní životní situace.
– „1984“ – román, obraz společnosti v budoucnosti pod vládou, která má veškerou moc, na území Anglie, ukazuje jak se společnost může proměnit, naráží se výrazně na Stalina; láska a manželství není dovoleno – nekontrolované chování; všichni jsou totálně pod kontrolou.
ABSURDNÍ DRAMA
Absurdita = nesmyslnost (absurdní=nesmyslné). Nesmyslné divadelní hry, nesmyslnost života člověka. Vznik v pol.20.stol., podobnost existencialismu. Komunikace (sdělování) mezi lidmi. Autoři v hrách zobrazují nesmyslnost života.
Eugene Ionesco (1912-1994)
Rumun, částečně Francouz
– „Plešatá zpěvačka“ – rozhovory mezi lidmi, vypráví si tak, že jeden druhému nerozumí, aby divák přemýšlel.
– „Židle“ – dědeček a babička žijí spolu, baví se s duchy svých blízkých – ty zobrazuje ta židle. Jsou osamělí.
Samuel Backett
Původem Ir, většinou žil ve Francii
– „Čekání na Godota“ – premiéra v r. 1953, průlomová záležitost, diváci šokováni. 2 dějství (části hry) – dva dny. Tuláci Vladimír a Estragon si spolu povídají (neustále), většinou blbosti. První den okolo nich projdou 3 lidé, na konci jim řeknou, že pan Godot dnes nepřijde. 2 den – nakonec jim zase řeknou, že pan Godot nepřijde. Hlavní téma – čekání – celý život na něco čekáme – čekáme na smrt.