Román v proměnách staletí

  

Román:

• epický literární žánr, typická je pro něj forma prozaická
• podává výpověď o hlavním hrdinovi, který je zobrazen ve svých vztazích ke                             společnosti a ve svém vývoji
• vylíčení osudů není samoúčelné, hrdinovy příběhy jsou prostředkem k tomu, aby autor mohl zobrazit společnost v celé její šířce a složitosti
• je to nejproduktivnější literární žánr, nejvíce čtený

 

Formální vymezení: hranice mezi románem a novelou je dána rozsahem 50 000 slov                                        ( 160 stránek )

 

Kompozice románu ( uspořádání jednotlivých složek ):

a.) Tektonický – romány 19. století

– pevné, uspořádané podle daného vnitřního řádu a logiky

– základem je příběh, děj

b.) Atektonický – romány 20. století

– roztříštěné, chaotické, bez pevných vazeb

– základem je lidská psychika, lidské vztahy

 

Vlastní kompozice –   na začátku – téma ( část skutečnosti, o které chce autor psát )

• fabulace ( vyprávění ) – vypravujeme na základě výběru tématu, nosným prvkem celého románu je příběh
• syžet ( námět – osnova díla ( jak začne, jak se bude vyvíjet, jak skončí; někdy se však příběh vyvíjí sám – záleží na metodě autorova psaní )                                Ich – forma – autor je sám jednou z postav, nebo je sám vypravěčem Název román pochází ze středověku, kdy se v románských zemích začalo termínem conte roman označovat lit. díla psaná národním jazykem ( dosud psaná jen latinou )
• Klasifikace románů dle různých hledisek:
• Autorský postoj: er – forma – vystupuje jako vševědoucí nad dějem

• Časové hledisko – historický, současný, utopický, sci-fi

• Zobrazované prostředí – vesnický, městský

• Tématická oblast – společenský, detektivní, psychologický

• Funkční zaměření – výchovný, didaktický, satirický

• Hledisko formy – román v dopisech, román-fejetonVývoj:

 

2.  

1. Zárodky románu najdeme ve starořecké a římské literatuře, a to v dílech, kde se kolem hrdiny soustředila řada příběhů

 

Homér

 

eposy: Ilias – Trója = Ilion – vylíčil posledních 51 dnů konce Trójské války ( Paris, trójský

princ, kterému se líbila Helena, už vdaná, on ji chtěl unést )

– líčil zde i osudy Achilla – vojenský bojovník Trójské války

Odysea – Odyseus, ithacký král, účasten Trojské války – obraz jeho

desetiletého bloudění po moři, vrací se ke své věrné ženě Penelopé

Petronius

 

Satirokon

 

1. Ve středověku romány rytířské, pastýřské – pro ně je typická milostná, dobrodružná a

fantastická tématika

 

• Slovo o pluku Igorově – epos z 12. století ( u nás přeložil Josef Jungmann )
• Alexandreis – historický epos z13. a 14. století námět není český – zpracovává     (podobnost s Václavem II.). Inspirací byla latinská předloha, zobrazen ideál                           – autor neznámý ( asi příslušník vyšší vrstvy ).
•    – staročeská veršovaná skladba (z 8000 veršů se dochovaly pouze 2/5)
•      středověkého rytíře.
•      výchovu, vládnutí Alexandra Makedonského, končí jeho smrtí otrávením

Giovanni Boccaccio

 

Dekameron – povídky kladeny do románu ( základ románu je položen v tzv. románové

povídce = cyklus novel )

– úvod: ve Florencii vypukne mor, uprchne odtud 10 mladých lidí, po deset

dnů si vyprávějí 10 příběhů ( 100 )

– příběhy vtipné, lechtivé, hříšné, eroticky zabarvené

 

 

III. Období renesance – složitější děj, více postav, hrdinové se vyvíjejí

 

Francois Rabelais

Gargantua a Pantagruel – satirický román

– dobrodružství o výchově a vzdělání, které prožívá rodina

obrů otec Gargantua a syn Pantagruel

– autor kritizuje společnost, srší zde vtipem

– pohled intelektuála na společnost, která ho obklopuje

– renesanční optimismus – úsměvná charakteristika, radost

ze života, líčí bohaté hostiny obrů, po kterých jim je zle

Španělský pikareskní román:

 

Miquel de Cervantes y Saavedra

 

Důmyslný rytíř don Quiot de la Mancha – hlavní postavou je důmyslný rytíř

– smutné povahy, vydá se na cestu, aby obnovil

slávu středověkých rytířů. Na herce Rozinantě a

se sluhou Sancho Panzem, který ho doprovází.

Žene se za svou láskou Dulcineou z Tobóry,

kterou nikdy neviděl. Musí bojovat s mlýny, se

skopci. Neuspěl, vrátil se domů po výprascích.

– je to náznak dobrodružného románu

Rytíř smutné postavy – neuspěje, nezíská lásku své milované, nemá štěstí v milost. vztazích

 

1. Baroko – obliba v alegorii

 

J. A. Komenský

 

Labyrint světa a ráj srdce – alegorická skladba psaná česky

– inspirace Dantovou Božskou komedií

– hl. postavou je poutník procházející městem, které

představuje svět. On se neorientuje, ale nabídnou se mu dva

poutníci Všudybyl a Mámení. Provází ho městem, nasadí mu uzdu a brýle mámení. Poutník si brýle posune a vidí nepravosti jednotlivých stavů, je nespokojen, neví jak reagovat, ukrývá se do svého nitra, kam mu cestu ukazuje Kristus.

 

1. Klasicismus – klade důraz na rozum, krásu vidí v pravdě, ideál viděn v antice, snaha

zobrazování dle přírody, stanovena přísná pravidla pro literaturu = román nižší žánr

 

8. Osvícenství – proti absolutistickému systému 18. století, důvěra v pravdu poznanou

rozumem nebo zkušenostmi

Voltaire

 

Candide ( optimismus ) – kritika optimismu 18. století, filosofický román snažící se o

reformu absolutismu, nedospěl k revoluci

 

J. W. Goethe

 

Utrpení mladého Verthera – první román psaný v dopisech

– mladý chlapec se zamiluje do ženy svého přítele, láska

nemůže být naplněna, a tak spáchá sebevraždu.

– popisem této postavy dal vzor mladé generaci

 

VII. Preromantismus – do literatury proniká citlivost, ideálem je návrat k přírodě, obdiv

v lidové dovednosti

 

J. J. Rouseau

 

Emil čili O výchově – výchovný román – vše by mělo být zaměřeno na přirozenost

člověka, nevzdělávat ho násilně

Julie neboli Nová Heloisa – filosofie návratu k přírodě

– Julie šlechtična vychovávaná ve Švýcarsku domácím

učitelem se zamiluje, ale nesmí se spolu vzít, vezme si

šlechtice. Učitel odchází, ale vrací se na pozvání manžela

Julie a vychovává jejich děti. Julie umírá a dál spolu

zůstávají její manžel, děti a učitel.

 

VIII. Romantismus – román se stává žánrem umělecky náročné literatury, děj je spletitý,

dobrodružný, vyjímeční hrdinové, popis přírody

Význam nabývá román historický – zakladatel:

 

Walter Scott

 

Ivanhoe – příběh z 12. století ze středověké Anglie vlády Richarda Lví srdce

 

Viktor Hugo

 

Bídníci – spása ponížených (melodrama)

– románový kolos je sociální obžalobou, realistickým líčením dobových mravů

– splňuje základní požadavky romantiků – vyjímečná postava za vyjím. okolností

 

Stendhal

 

Červený a černý – analýza pokrytectví

– hlavní postava je mladý muž, který chce za každou cenu udělat

kariéru prostřednictvím žen

– jednotlivé příběhy líčí pomocí vnitřních monologů

 

V 19. století dochází k tématickému třídění románů

1. Realismus

 

1.Historický román:

 

Gustav Flaubert

 

Salambo – původní pracovní název Kartágo, autor přibližuje období r. 241 př. n .l.

– Kartágo si najalo žoldnéře, kterým nezaplatilo, vypuklo povstání, a bylo krvavě

potlačeno

– prolínají se zde historické události s milostným příběhem

 

H. Sienkiewitcz

 

Quo Vadis – historie Říma

Křižáci – křižácké výpravy

 

L. N. Tolstoj

 

Vojna a mír – syntetický román prostoru a času

– velmi rozsáhlý, 250 postav a jejich příběhy

– pozadím jsou napoleonské války 1805 – 1820 a mistrně zobrazeny bitvy u

Sokolova a Borodina. Kromě šlechticů a historických osobností zdůrazňuje

Tolstoj, že tvůrcem historie je prostý lid.

 

Alois Jirásek

 

doba husitská:

Mezi proudy – počátek, příprava husit. revoluč. hnutí, nacházíme se mezi proudy

náboženskými, stavovskými, politickými za vlády Václava IV.

Proti všem – vrchol husitského hnutí, hl. postava Žižka, vylíčeno tažení Táboritů proti

křiž. výpravě Zikmunda, kritika sektářství.

Bratrstvo – doznívání doby husitské

Husitský král – vydán po smrti z jeho poznámek, zobrazení doby vlády J. z Poděbrad

V cizích službách – spanilé jízdy husitů

 

doba pobelohorská:

Skály – selská vzpoura na Čáslavsku

Skaláci – vzpoura na Náchodsku

Temno – období rekatolizace, Antonín Koniáš

– vypráví o osudech vdovce, myslivce, který dvě děti tajně vychovává v duchu

českobratrském. Prchá do Německa, nestačí vzít děti s sebou. Syn se dostane k otci,

dcera je převychovávána v pražské rodině, kde se zamiluje do jejich syna. Otec se to

dozví a nakonec ji odvádí ze země.

 

doba národního obrození:

1. L. Věk – počátek národního obrození, hl. postava kupec F. Hek

– Jirásek chtěl zpracovat osudy obrozence na malém městě, dílo se rozrostlo v dílo

historické ( V. M. Kramerius, V. Thám, P. Šedivý )

Zikmund Winter

 

Mistr Kampanus – monografie ( skutečná osobnost – J. K. Vodňanský )

– rektor univerzity, účastní se historických událostí, ze strachu o

univerzitu přestoupí z evangelické na katolickou víru. Jezuité

univerzitu ovládnou a on se otráví

 

2. Kriticko-realistické romány

společenský román – zachycuje společenské dění na vztazích hrdiny a společnosti, tradici

založily románové prvky franc. realismu a naturalismu

 

Honoré de Balzac

 

Lidská komedie – zaměřil se ne na jednoho hrdinu, ale na všechny vrstvy společnosti.

podal ucelený obraz fr. společnosti 1. poloviny 19. století a rozdělil ji

na scény:

 

Ze soukromého života:

Otec Goriot – vzestup a pokles francouzské společnosti

– dvě epické linie: příběh otce Goriota a příběh práv. studenta Rastignacka,

který přichází z venkova, chce se vzdělat a začlenit do společnosti.

K postupu využívá milostných vztahů. Autor ukazuje mravní zkázu

mladého člověka. Balzac je vynikající stylista, mistr povahokresby,

rozsáhle popisuje prostředí.

 

Ze života provinilého:

Evženie Grandetová – román oslavuje ženu, která chce žít plným životem i na

provinčním městě. V popředí se objevuje postava otce

Grandeta, který sobeckým způsobem řídí život celé rodiny.

Dcera i žena se cítí nesvobodny. Grandet zabrání i milostnému

štěstí své dcery.

 

Ze života pařížského:

Bratranec Pons – pochází z bohaté rodiny, ale oblečením se jeví jako chudý.

Společnost ho za chudého považuje, a když zjistí, že majetek vložil do

galerie obrazů, je šokována.

Plukovník Chabert

Lesk a bída Kurtizán – vztah vyšší společnosti k podsvětí

Sestřenice Běta – román-fejeton – jsou zde řazeny jednotlivé příběhy s analýzou

charakteru jednotlivých postav

 

Ve většině Balzacových románů o všech morálních, mezilidských a společenských vztazích rozhodují peníze, majetek – ten zařezuje lidi do společnosti

 

Emile Zola

 

Zabiják – hl. postava pradlena, v jejímž životě vše ničí a zabíjí alkohol. Obraz úpadku a

zmaru životů, jehož původcem je prostředí bídy, alkoholu a duševní prázdnoty.

 

3. Psychologický román

 

Antoine Francois Prevost

 

Manon Lescaut – vypravování rytíře Desgrieu o jeho lásce k neurozené dívce Manon.

Rytíř se vzdává kariéry, cti, rodinných vztahů, od Manon získá jen

věrnost srdce.

Gustav Flaubert

 

Citová výchova – psychologicko-společenský román, nejpesimističtější román fr.

literatury. Hl. postava měšťák – kariérista k postupu ve společnosti

využívá žen

Paní Bovaryová – kontrast mezi představami hrdinky a skutečností, vysnila si svůj

milostný život a ničí ji jednotvárnost provinčního života. Užívá si

s milenci, zadluží se a situaci řeší sebevraždou.

 

F. M. Dostojevský

 

Chudí lidé – autor se dopracovává k názoru, že osud člověka je dotvářen prostředím a

okolnostmi

– román je psán formou dopisu

Uražení a ponížení – vykresluje vztah muže k první ženě, která si našla milence a opustila ho

Zločin a trest – děj je chudší příběh ustupuje do pozadí, využíváno vnitřního monologu,

dramatické napětí tkví v psychickém a mravním dramatu hl.

hrdiny( Dostojevský předběhl dobu ). Podle hl. hrdiny Rozkolníkova mají

silné individuality právo překročit hranici lid. norem ( necítí se vinen ).

Idiot – hl. postava Lev Miškin se vrací do Ruska ze sanatoria ve Švýcarsku. V Rusku

naváže milostný vztah, který zničí jeho žárlivost, a on se vrací zpět do ústavu pro

choromyslné. Je velký idealista, svými názory o dobrotě lidí se stává směšným.

Bratři Kamarazovi – rodinná sága s detektivní zápletkou

– tragické drama, kdy se každý z bratrů snaží přervat pouto zběsilé

nemorálnosti. Objevují se zde autorovy nábožensko- filosofické

úvahy.

 

Ve 20. století se pod vlivem psychoanalýzy soustřeďuje román na popis duševního hnutí v proudu vědomí – souvislý tok zážitků, vzpomínek, událostí.

 

James Joice

 

Odyseus – román jednoho dne, do kterého se promítne celý život hl. postavy Leopolda

Blooma, který celý život něco hledal a nakonec skončil u své ženy, pevného

bodu svého života rodinného štěstí. Dochází k tomu, že se události v životě

opakují, buď uděláme chybu, nebo úskalím šťastně proplujem.

 

Marcel Proust

 

Hledání ztraceného času – románový cyklus ze 7 dílů je moderní podobou

Balzacovy Božské komedie. Snažil se vylíčit osudy

nejbohatších Pařížanů od počátku 20. století do 1. svět.

války. Užívá vnitřní monolog, román je psán v ich-formě,

experimentuje s úvahou, jak jednotlivé okolnosti na hlavní

postavu působí .

 

Fanc Kafka

 

Proces

Zámek – téma bezvýchodnosti

Amerika ( Ztracený nezvěstný ) – hl. postavou je 16letý chlapec, kterého rodiče pošlou za

trest do Ameriky, kde se cítí ztracený, hledá své uplatněn

 

Biografický román – líčí životní osudy některé významné historické osobnosti na základě

faktů, ale uměleckými prostředky.

 

Lion Feuftwanger

 

Bláznova moudrost – zpracování posledních dnů fr. osvícence a pedagoga J. J.Rousseua

Goyoa – nese pouze biografické prvky, román ze španělského prostředí o významném malíři

a jeho milostném vztahu k vévodkyni z Alby (v době kdy už neslyšel)

 

Karel Schulz

 

Kámen a bolest – přiblížení života a díla renesančního sochaře a malíře Michelangela a

zaměřuje se na vztah s papežem

 

 

Moderní román – složitější děj, vnitřní monolog, prolínání časových rovin, současná tématika

 

1. Impresionismus – důraz na citlivost, lyrismus

 

Fráňa Šrámek

 

Stříbrný vítr – symbol naděje, zachycuje nálady, představy a okamžiky hl. hrdiny, které

ho v mládí inspirovaly, román má výrazné autobiografické prvky.

Šrámek není dekadentem, ale objevuje se generační rozpor starých a

mladých. Jan Radkyn (mladá generace) chce jít za svým snem, bolestně

prožívá své mládí. Rodiče (stará generace) jsou unaveni životem, nejsou

schopni naslouchat a porozumět mladým.

 

 

1. Expresionismus – prudký spád, zkratkovitost, mezní situace

 

Franc Kafka

 

XII. Experimentální romány

 

Marcel Proust

James Joice

  

XIII. Existencionalismus

Hledání smyslu lidské existence, hrdinové chtějí být milováni

 

Albert Camus

 

Cizinec – dvě části:děj a úvaha, psáno v ich-formě, hl. hrdina (vypravěč) úředník se účastní

pohřbu své matky, nic při něm necítí, je mu jedno, že zůstal sám. Chybí mu však

komunikace, naváže vztah s bývalou kolegyní. Po spáchání bezcitné vraždy se

dostává do vězení. V druhé části jsou úvahy vězně, který přemýšlí o své existenci.

Mor

Pád

 

Jean Paul Sartre

• na rozdíl od Camuse vidí více možností svobody, jednou z možností je čin, člověk se jím osvobodí, ale je za něj odpovědný

Nevolnost

 

XIV. Neorealismus

 

Alberto Morávia

Římanka

Horalka – příběh z 2. svět. války odehrávající se v Římě, příběh matky hokynářky, která

opouští válečný Řím, aby ochránila dceru.

– hl. myšlenka: válka ničí psychiku člověka

 

XV.Neoromán – (Anti-román, 50. léta Francie)

Mizí klasické postavy se svou charakteristikou, mizí detailní popis věcí a jevů, mizí postava vypravěče, blíže neurčené postavy, chybí log. souvislosti

 

Allein Robgrillet

 

Gumy– detektivní příběh, na profesora Duponta je spáchán neúspěšný atentát. Profesor se

prohlásí za mrtvého, mladý detektiv jde po stopách vraha, nezná přitom oběť,

nalezne profesora, v domnění, že je to vrah ho zastřelí. Autor chtěl zdůraznit, že je

svět k jedinci lhostejný

 

XVI. Postmodernismus

Odmítá avantgardní koncepci tzv. revoluci v umění, revoluci společenskou, návrat k románům, kde si každý přišel na své

 

Umberto Eco

Jméno růže – historický román, ve kterém se objevuje erotika, fil. úvahy, detektivní

zápletka, složitá symbolika

Milan Kundera

Nesmrtelnost

Nesnesitelná lehkost bytí