Moderní politické dějiny Evropy – Postmoderna
Moderní politické dějiny Evropy
10. Postmoderna
-Wegs, J. Robert; Ladrech, Robert (2002): Evropa po roce 1945. Praha:Vyšehrad, s. 220-229, 266-311
Průběh a politické konsekvence roku 1968 v Západní Evropě
-rok 1968 ovlivnit řadu událostí ve světě, dá se určit jako hraniční bod mezi industriální a
postindustriální společností
-přinesl negativní i pozitivní změny-růst terorismu a počet radikálních skupin, ale také demokratizace
jižní Evropy
-i v dnešní době se stále vracíme k událostem z toho roku, protože stále ovlivňují i aktuální dění ve
světě
-v západní Evropě vládly konzervativní strany, ve Skandinávii socialistické
-v 70. letech se zesílil levicový trend-už se nehlasovalo pro Moskvu, ale pro komunistického kandidáta
-snaha o pozvolné uvolňování napětí mezi V a Z –zahraniční politika détente-rostoucí kontakty a
porozumění mezi Z a komunistickým V, ale západní Evropa investovala do politiky détente víc než
USA-silný impuls k zavedení této politika byla Karibská krize v roce 1962, při které musel Chruščov
po vyhlášení americké blokády stáhnout sovětské rakety z Kuby, obě strany se ocitly na pokraji války
a od této doby docházelo k pozvolnému uvolňování napětí…
-dalšímu uvolnění napomohl Gorbačův nástup
-od konce 70. let začaky všechny komunistické strany ztrácet podporu-invaze do Afghánistánu,
události v Polsku
-podstatné bylo formování ES (EU) a vstup států, které byly dříve pod diktaturou-Portugalsko,
Španělsko, Řecko
Studentské hnutí roku 1968
-studenti v Evropě i v USA projevovali malý zájem o politické dění
– v roce 1968 šokovala Evropu řada studentských demonstrací-úplně nečekaně
-v Československu studenti a reformní komunisté svrhli zkostnatělé stranické vedení
-nespokojenost se zvětšovala především na univerzitách a to z těchto důvodů-odpor k byrokratickým
státům, nereagování na potřeby svých občanů, malý počet učitelů na univerzitách, zkostnatělé učební
osnovy a staré metody…
-sociologie se nemohla přednášet, pouze někde na fakultě architektury
-vzorem pro studenty byl Che Guevara, Fidel Castro, Mao Ce-tung…
-stáli proti komunistické byrokracii a sociálním nerovnostem, proti materialismu
-pocházeli ze střední třídy a zajímali se o propast mezi jejich třídou a tou nejnižší
-největší protesty probíhaly v Itálii, SRN, Francii
-němečtí studenti nedokázali ohrozit vládu, ale dosáhli změn na univerzitách-změna učebních metos a
příchod mladých vyučujících
-ve Francii se studentům podařilo na univerzitě v Nanterre okupovat její administrativní budovy a
vytvořili Hnutí 22.března -proti gaullismu, podmínkám na univerzitách a válce ve Vietnamu; proti
levicovým studentům se postavila pravicová frakce a tak Hnutí 22.března se přesunulo na Sorbonnu
-na Sorbonně probíhaly krvavé protesty, mnoho studentů bylo zatčeno a mnoho policistů zraněno-
veřejné mínění bylo na straně protestujících
-studenti během Noci barikád postavili kolem Sorbonny zátarasy-policie na to tvrdě reagovala-na
protest proti zacházení se studenty došlo ke generální stávce-podpora dělníků
-stávky se zúčastnili i producenti, redaktoři, lékaři, vysokoškolsky vzdělaní lidé,
-13.5.došlo v Paříži k 24hodinové stávce a od 15.5. začali dělníci obsazovat továrny a zřizovat
dělnická vedení závodů
-do 17.5. stávkovalo 10mil. pracujících-vláda reagoval zvýšením mezd, ale to odboráři neakceptovali
-de Gaulle vypsal na červen nové volby-komunismus X gaullismus –po jeho projevu začaly
demonstrace na jeho podporu a dělníci ukončili stávky a studenti opustili univerzity-gaullisté ve
volbách zvítězili a dokonce posílili svoji pozici-za rok muse de Gaulle rezignovat, protože se proti
jeho autoritativnímu stylu vládnutí posatvila jeho vlastní strana
-výsledky protestů a stávek-zvýšení počtu VŠ, vyšší mzdy pro dělníky, nezávislé odbory
Karafiátová revoluce a nový režim v Portugalsku
-v roce 1974 byl neohrozitelný pravicový diktátor Marcelo Ceatano odstraněn při vojenském puči-
důstojníci museli sloužit v portugalských koloniích a dostávali málo peněz, měli nekvalitní zbraně,
proton se zformovalo Hnuti ozbrojených sil (MFA), které svrhlo Ceatanův režim
-mnoho studentů a partyzánů tíhlo ke komunismu a ten se šířil dál a zapůsobil i na vojenské velení,
které chtělo zlepšit postavení vojáku a to mohla přinést jenom změna vlády
-v dubnu 1974 proběhlo povstání pod názvem „karafiátová revoluce“ (symbol socialismu) a to vyneslo
k moci generála Antónia de Spínolu, který se stal prezidentem, ten hned v záři rezignoval, protože se
bál puče-komunistická strana posílila, protož podporovala ekonomický a sociální program MFA
Proměny stranického systému Portugalska
-pod tlakem Západu i MFA rezignoval levicový premiér Goncalves-komunistická strana se pokusila
o státní převrat, ale neúspěšně-komunisté po tomto incidentu začali ztrácet podporu veřejnosti
(znárodnili TV a rozhlas)
-ve volbách roku 1976 zvítězila Socialistiká stran-návrat k parlamentní demokracii, prezident byl A.
Eanes-po roce 1982 byla vláda odpovědná prezidentovi
-došlo k výraznému posunu doprava a revolucionáři přišli o moc i o iluze
-ve volbách roku 1987 získala absolutní většinu v parlamentu Sociálně demokratická strana
Portugalska v čele s A. Cavakem-komunisté v těchto volbách úplně propadli
-do roku 1995 Portugalsko charakterizovala politická stabilita a v tomto rove zvítězili ve volbách
socialisté (bez většího vlivu na politickou scénu)
Pád Francova režimu ve Španělsku
-generál Franco připustil, aby nevypukly nepokoje, získání 1/6 křesel pro opozici
-Franco zemřel v roce 1975, ale měl pečlivě vybraného nástupce a to Juana Carlose
-ekonomické potíže a problémy s baskicko separatistickým hnutím měli za následek růst kriminality,
který poskytl armádě záminku pro dva puče, které měly navrátit pořádek-ztroskotaly, protože se král
Juan Carlos postavil na stranu demokracie a tím si zvýšil popularitu
Stranický systém Španělska
-ekonomická stagnace měla za následek pád vládnoucích centristů, ve volbách zvítězili socialisté
v čele s Filipem Gonzálezem a měli za cíl modernizovat a demokratizovat Španělsko
-komunisté byli poraženi a armáda dala socialistům šanci vládnout, protože se ve vládě objevila i
pravicová Lidová aliance, která měla, podle armády, brzdit socialistické excesy
-socialisté se udrželi u vlády i v 90. letech, když jejich popularita stále klesala (v roce 1993 museli
utvořit koaliční vládu s malou nacionalistickou stranou) a vzestup zaznamenala Lidová aliance, která
téměř dostihla socialisty
-úspěšný ekonomický růst měl za následek velkou inflaci, která se sice podařila zastavit, ale zvýšil se
počet nezaměstaných
-vstup do ES v roce 1986 přinesl Španělsku ekonomický růst
Pád vojenského režimu a obnova demokracie v Řecku
-středopravá koalice Konstatina Karamanlise předala v roce 64 moc Papandreuovi a jeho straně Svaz
středu (EK), nechtěl koalici tak vypsal volby a jeho strana zvítězila, ale armáda v roce 67 provedla
vojenský převrat a v zemi nastolila vojenskou diktaturu, Papandreu a další levicoví politici museli
uprchnout, i sesazený král Konstantin II se pokusil svrhnout jutu, ale neúspěšně
-v období diktatury se vojenská juta pokusila ovládnout Kypr, nepřivedla Řecko na pokraj války s
Tureckem
-juta musela znovu povolat Karamalise zpět a ten v roce 74 sestavil centristický kabinet a obnovil
ústavu z roku 52 a ve volbách 75 dosáhl znovu vítězství
-v roce 74 se konal plebiscit a byla zrušena monarchie
Řecký stranický systém
-v roce 81zvítězilo ve volbách Panhelénské socialistické hutí (PASOK) Andrease Papandrea-odmítavý
postoj k NATO a ES
-obrovské hospodářské problémy zpomalily tempo socialistických reforem
-v roce 85 znovu zvítězilo PASOK, ale Papandrea musel závést úsporná opatření a zmírnit
protiamerické a protiintegrační postoje-snížení popularity
-Papandreova vláda padla v roce 89 a byly vypsány předčasné volby a zvítězila pravicová Nová
demokracie společně s Koalice levice-znovu byly vypsány předčasné volby a Pasok si polepšil
(i přesto, že měl finanční a korupční skandály) společně s Novou demokracii, ale Koalice levice
ztratila-tyto volby prohloubily politickou krizi- ale strany se domluvily na utvoření ekumenistického
kabinetu a nové volny se konaly v roce 1990 ve kterých Nová demokracie zvítězila a mohla utvořit
jednobarevný kabinet
-jenže masové stávky v letech 92-93 způsobily pád vlády a v nových volbách roku 93 se na scénu
vrátil PASOK v čele s Papandreaem
-Řecko v roce 81 vstoupilo do ES
Ropné šoky jejich dopad na evropskou ekonomiku
-v roce 1973 začala hospodářská recese, která byla problém pro Evropu-keynesiánská opatření už
nefungovala
-hlavní příčiny krize byly-vysoké cen energii-čtyřnásobné zdražení ropy v letech 73 a75
-v prvních roky krize dokázala ekonomika SRN překlenout díky agresivnímu exportu do zemí OPEC
-významnějším faktorem bylo snížení produktivity ztráta technické převahy Evropy oproti
industrializovaným zemím –obrovský růst deficitu ES
-vlády se snažily s krizí vyrovnat pomocí rozpočtových deficitů a tím roztočily inflaci-snažily se
zvyšovat mzdy a sociální dávky
-evropská ekonomika ztratila převahu nad Japonskem, Brazílií, Jižní Koreou
-od konce 70. let začaly evropské vlády zavádět úsporná opatření-snižování inflace a začátek
privatizace
Brandtova éra v Německu
-sociální demokraté (SPD) poprvé zasedly ve vládě v roce 66 v koalici s CDU kancléře Kurta Georga
Kiesingera
– v zahraniční politice se Německo za Kiesingerovy vlády snažilo vymanit ze silného vlivu Spojených
států
-Will Brandt jako ministrem zahraničí podnikl první kroky k normalizaci diplomatických vztahů s
Východem
– Brandt se stal spolkovým kancléřem v koaliční vládě s FDP, začalo Německo realizovat
svou „východní politiku“, Ostpolitik.- znamenala i uznání NDR
-Brandt zůstal kancléřem do roku 1974 a dostal Nobelovu cenu míru
Nástup a vláda Helmuta Kohla
-Brandtovi se do čela SPD dostal Helmut Schmidt
-krize ovlivnila výsledky voleb v roce 1976 a voliči se vrátili ke koalici CDU-CSU
-SPD byla v koalici s FDP
-v SPD došlo k hlubokému rozkolu a Schmidt musel uvolnit místo znovu Brandtovi- SPD přicházela
o voliče, vzájemné rozpory se prohlubovaly a FDP v 82 z vládní koalice vystoupila-příčinou rozpadu
byl nesouhlas SPD s požadavkem FDP na snížení sociálních výdajů
-FDP se připojila k opozici CDU-CDU a vytvořila většinu
-FDP pochopila, že německá spol. směřuje doprava a uzavření koalice s CDU bude nejlepší
-SPD těžila z toho CDU-CSU nebyla jednotná-šéf CDU Helmut Kohl i CSU Strauss postrádali
popularitu
-ztráty ve volbách naznačily, že spol. odmítá Strausse a po jeho odchodu se CDU-CSU v čele s H.
Kohlem zaznamenala růst mandátů
– v roce 87 CDU-CSU znovu vyhrála volby
-Německý politik, křesťanský demokrat, nejdéle sloužící spolkový kancléř v Německu – celkem 16 let
(1982-1998).
Vedle K. Adenauera patří Kohl k nejvýraznějším poválečným německým politikům, kteří se výraznou
měrou podepsali na současné podobě Evropy. Kohl byl vychováván v katolickém prostředí a od
malička tíhnul ke křesťanské demokracii. V roce 1976 převzal předsednictví své strany, Křesťansko-
demokratické unie (CDU) a vedl ji v opozici v Bundestagu do roku 1982, kdy ve funkci německého
kancléře vystřídal sociálního demokrata Schmidta.
Kohlovy zásluhy jsou nejvíce patrné v jeho evropské politice. Kohl byl celým srdcem oddán myšlence
evropské integrace a chtěl, stejně jako Adenauer, aby se Německo natrvalo zakotvilo v evropských
strukturách a nikdy nevyvolalo nový válečný konflikt. Kohl věřil, že tyto cíle bude možné dosáhnout
hlavně díky německo-francouzské spolupráci v Evropě. Rovněž se domníval, že možné německé snahy
o dominaci v Evropě se podaří omezit vytvořením evropské politické unie. Proto neúnavně a vytrvale
podporoval zavedení jednotné evropské měny, v čemž viděl právě prvopočátek budoucí politické unie.
S ohledem na domácí veřejné mínění však zároveň nemohl dopustit , aby nová valuta byla slabší než
německá marka. Proto byla na nátlak Německa, státu s nejsilnější evropskou ekonomikou, zavedena
konvergenční kritéria a byl schválen Pakt stability.
Kohlova úloha při znovusjednocení Německa také nemá obdoby. Sám Kohl nevěřil, že k němu dojde
ještě za jeho vlády- v textu o Kohlovi skoro nic nebylo, na 3 A4 zde bylo popisováno střídání
politických stran, proto jsem o něm našla něco na netu
Sjednocení Německa
-po velkých protestech proti režimu koncem roku 1989 (známé jsou zejména demonstrace v Lipsku)
a po pádu berlínské zdi 9. listopadu 1989 nastala situace, se kterou nepočítala ani západoněmecká
vláda, i když sjednocení obou německých států stálo jako cíl v ústavě SRN. Náhlý pád NDR přivodil i
zvláštní dynamiku následujícího vývoje, který se v mnoha směrech vyznačoval jistou živelností
-na pozadí změn v celém východním bloku, hlavně pak změn v SSSR samotném, kde již delší dobu
probíhala liberálnější éra Michaila Gorbačova, zesilovala vláda kancléře Helmuta Kohla v druhé
polovině osmdesátých let smluvní styky s NDR (viz i poskytování kreditů, Honeckerova návštěva v
SRN), ke konfliktním situací došlo až v létě a na podzim, kdy dochází k útěkům občasnů NDR přes
velvyslanectví SRN v Praze, Polsku a Maďarsku a k faktickému otevření hranic mezi Maďarskem a
Rakouskem
-dne 7. října 1989 slaví NDR čtyřicetileté výročí založení, protesty se vyhrocují, a 18. října 1989
abdikuje Erich Honecker ze svých funkcí (ze zdravotních důvodů, jak uvádí komuniké), jeho
následníkem se stává Egon Krenz, ale již 7. listopadu rezignuje jak vláda NDR tak i vedení SED ze
svých funckí. 9. listopadu pak dochází k historickému vystoupení člena politbyra Schabowského,
který zřejmě v následku neinformovanosti v přímém televizním projevu prohlašuje, že hranice jsou
otevřené
-13. listopadu je zvolen Hans Modrow novým ministerským předsedou, krátce na to prohlašuje Michal
Gorbačov, že sjednocení Německa je vnitřní záletostí obou německých států.
-18. března 1990 je po volbách zvolen Lothar de Maizière jako nový ministerský předseda.
Během jeho vlády vchází k 1. červenci 1990 v platnost tzv. Měnová, hospodářská a sociální unie a
západoněmecká marka se stává úředním platidlem na území NDR. Koncem srpna 1990 se parlamenty
a vlády obou států shodují na Smlouvě o sjednocení, v nadcházejícíh jednáních čtyř velmocí se tyto v
tak zvaných rozhovorech dva plus čtyři vyslovují také pro sjednocení. K tomu dochází úředně 3. října
1990.
-sjednocení přineslo mnoho problémů-sebevědomá východoněmecká ekonomika byla v úpadku-
naděje východních Němců, že budou žít na stejné úrovni jako západní slábla-na východě rostla
nezaměstnanost –do července 1991 zde bylo 3,5 mil. nezaměstnaných na 8,5 práceschopných
-šířil se názor, že hospodářská nerovnost staví mezi lidi novou zeď-nadšení ze sjednocení opadlo
-u mnoha západních němců sílil pocit, že jsou oběťmi sjednocení
PDS
-strana demokratického socialismu (PDS)-bývalá komunistická strana-zaznamenala mírný vzestup
preferencí
-v říjnu 1994 proběhly v Německu volby v nichž opět zvítězil kancléř Kohl, ale PDS se také
probojovala do Bundestagu
Giscardova éra
-ve Francii po ukončení vlády de Gaulla nastoupil na jeho místo Georges Pompidou po jeho smrti
v roce 74 se zdálo možné vitězdtví levice, ale zvítězil pravicový kandidát Giscard d ́Estaign (porazil
socialistického kandidáta Mitterranda)
-prosadil mnoho liberálních reforem-snížil volební věk na 18, omezil kontrolu medii, pokračoval
v nezávislé zahraniční politice
-přesto levice stále rostla popularita a v před večer voleb roku 78 bylo skoro jisté, že zvítězí, ale
levicová koalice se nepohodla a Giscard d ́Estaign znovu zvítězil, ale od té doby mu popularita stále
jen klesala
Mitterrandova éra
-Mitterrandovi socialisté se v roce 71 vzdali svého názvu a v roce 78 se stali dominantní levicovou
stranou a v roce 81 dokonce nejsilnější v Národním shromáždění
-prezidentské volby z roku 81 vynesly Mitterranda na post prezidenta
-své první volební období zahájil v socialistickém duchu-zvýšil minimální mzdu, zvýšil sociální
přídavky, znárodnil největší banky, přidal týden placené dovolené, -tyto kiroky měly na ekonomiku
nepříznivý vliv
– v roce 82 už musel začít s úsporným programem a redukoval hrozivý deficit-snažil se sppíše o
modernizaci než o socializaci
-v roce 86 utrpěli socialisté ve volbách těžké ztráty, protože hospodářská situace byla mizerná
-poprvé v páté republice měla Francie prezidenta, který nebyl reprezentant Národního shromáždění-do
konce funkčního období mu chyběly dva roky a rezignaci odmítl
-předsedou vlády se stal neogaullista J. Chirac
-v roce 88 Chirac volvy prohrál a zlepšilo se postavení socialistů, ale už v roce 93 byla na samém dně
-Mitterrand se postavil proti sovětské politice v Afghánistánu a v Polsku
-pod jeho vedením se Francie zavávala k pomoci zemím třetího světa
Pokles podpory PCD v Itálii
-v sylabu je uvedeno PCD, ale tato strana existovala jen ve 20. -30. letech a to ještě pod jinou
zkratkou PC ́dI, takže se bude nejspíš jednat o PCI, která v 70. letech ztratila podporu…pokud to bude
jinak tak se omlouvám, ale snažila jsem se to hledat všude a kamarád z politologie i italská kamarádka
mi řekli, že to by to mělo být PCI
-nevím, co chtěl mít u PCI a co u proměny levice, tak si to nějak propojte
-PCI byla italská komunistická strana, která vznikla roku 1921 odtržením od Italské socialistické
strany
-původní oddanost leninismu, postupem času k eurokomunismu
-PCI patřila mezi nejsilnější komunistické strany v tzv. západním bloku
Proměny italské levice 60.-80. let
-v 60. a 70. letech rostl vliv socialistické levice
-italská socialistická strana (PSI) a italská komunistická strana (PCI) spolu odmítaly vládnout na
celostátní úrovni-nekomunistická levice nikdy neměla dost sil, aby mohla změnit politiku vládnoucí
křesťanskodemokratické strany
-Koalice levého středu nedokázala splnit očekávání svých voličů- nepodařilo se zmodernizovat
školství, zdravotnictví, ani soudnictví; nižší sociální vrstvy měly nejnižší mzdy v celé Evropě-z práce
koalice profitoval jen Křesťanskodemokratická strana
-ve volbách v roce 1968 ztratila Sjednocená socialistická strana (PSU), vytvořená roku 66 spojením
socialistické a sociálnědemokratické strany, ale v roce 69 se opět rozdělila na původní subjekty;
posílila Socialistická strana proletářské jednoty (PSIUP), která vznikla, když se od socialistické strany
oddělilo levé křídlo; volební zisky zaznamenala i komunistická strana-posun doleva v Itálii stále
probíhala
-v roce 1970 zvítězili komunisté v komunálních volbách, ale znovu posílili svoji pozici
-v 60. a 70. letech zdůrazňovali předsedové PCI eurokomunismus-pokojná cesta socialismem, chtěli se
distancovat od Moskvy a od událostí Pražského jara 68
– v 70. letech se PCI snažili spolupracovat s jinými levicovými stranami a upustili od svých protestů
proti NATO a katolické církvi
po roce 79 se komunistům přestalo dařit-ztráta voličů, protože se posunula moc do středu, a také
růstem socialistů a radikálů
-komunistický koncept ,,levicové alternativy“ –vlády komunistů a socialistů narazila na odpor
socialistů
-nejpozoruhodnější událostí 70. a 80. let byl obrovský vzestup socialistů, po krachu aliance s Italskou
sociálnědemokratickou stranou (PSDI) zůstali v pozadí
-po roce 79 se socialisté stali hlavním koaličním partnerem křesťanských demokratů a největším
rivalem PCI
-vládnoucí Křesťanskodemokratická strana začal ztrácet na oblibě-špatná hospodářská
situace-Italií otřásaly stávky a demonstrace a násilné akce levicových i pravicových skupin –
křesťanskodemokratická strana měla hluboce zakořeněný ,,monopol“ na vládnutí, ale potýkala se
s dysfunkčností a zkorumpovaností, odpor vyvrcholil generální stávkou
-problémem Křesťanskodemokratické strany bylo utvoření vlády bez podpory komunistů
-v 80. letech znovu neklid a nepokoje a PCI ztrácela svoji pozici
-po roce 79 se PSI rozhodla podílet na vládě bez PCI, vládly koalice křesťanských demokratů,
socialistů, sociálních demokratů, liberálů a republikánů-tyto strany se v polovině 80. let spojily, aby
vliv PCI na regionální úrovni omezily
-italská veřejnost se přes všechny potíže semkla a podpořila svoji vládu, což znovu oslabilo levici
-během několika bouřlivých let padla křesťanskodemokratická strana, která vládla 45 let
Teroristické skupiny
-v této době nepokojů se vynořily extrémistické skupiny-pravicově neofašistické (Černý řád, Třetí
pozice..) a nebo levicové (Rudé brigády, Frontová linie)-pořádali různé útoky a akce
-nejskandálnějším útokem byl únos a poprava bývalého premiéra Alda Mora v roce 78, ke které se
přihlásily Rudé brigády
Partitocrazia
-v roce 91 navrhl křesťanský demokrat Mario Segni vypsat referendum o reformě italského volebního
systému-stávající měl podíl na nefunkčnosti koaličních vlád a byl neprůhledný a nedal se objektivně
kontroovat hospodářko-politický systém, čemuž Italové říkali partitocrazia, v červnu 91 podpořilo
referendu 95% obyvate
Změny v italské stranické soustavě počátku 90. let ( PSD, PPI, LN, AN, FI)
-v roce 92 se konaly volby, ale podle starého systému ve kterých tradiční strany propadly a v této době
také vypukla korupční aféra, ve které byly zapleteny i vládnoucí strany-premiérovo spojení s mafií-
vláda se snažila prosadit dekret, který by dekriminalizoval politické úplatky, pokud by byly vráceny,
ale to vyvolalo velké nepokoje a tak bylo vypsáno referendum o zavedení již schválené reformy
volebního systému a to podpořilo 82% voličů-volební systém byl nahrazen většinovým-britský
mkodel
-v roce 94 proběhly volby, podle nových pravidel a objevilo se v nich mnoho nových stran-Liga
severu (LN); Vzhůru Itálie (FI) se Silviem Berlusconim; neofašistická strana MSI se spojila s mnoha
malými seskupeními a přejmenovala se na Národní spojenectví (AN) v čele s vnučkou Mussoliniho
-krasťanští demokraté a socialisté se po korupčních skandálech rozdělili do tří skupin-Konzervativní
katolíci(kolem FI); Smlouva pro Itálii (PI); Italská lidová strana (PPI)
-výsledky voleb byly ohromující, 70% nových poslanců, ti se uskupili do 3 aliancí –levicová Pól
progresistů; Smlouva pro Itálii; Pól svobody
-příslučnmíci staré pol. elity buď nekandidovali, nebo u voleb propadli
-koalice Pól svobody v čele s Berlusconim získala většinu a B. se stal premiérem-politika volného
trhu, ale vláda již po 8 měsících padla, protože dal B. demisi-nedokázal řešit své obchodní aktivity bez
střetu zájmů (vlastnil 4 komerční televize)
Vláda Labour Party Harolda Wilsona
-v 60. letech došlo k posunu doleva
-v roce 64 byl premiérem zvolen Harold Wilson za Labouristickou stranu
-během úřadování se potýkal se složitou hospodářskou situací – vysokou inflací i nezaměstnaností a
rozpočtovými schodky, byl nucen přistoupit v roce 1967 k devalvaci měny, ale dokázal ji mediálně
prezentovat jako úspěch
-inflaci zamezoval prostřednictvím cenové kontroly
-založil několik institucí pro podporu hospodářství a ekonomického růstu, za jeho vlády proběhlo
mnoho stávek, jedna z nejvýznamnějších byla organizována dopravními odbory
-Labouristé se, po krátké vládě konzervativců, vrátili v roce 74, Wilson musel čelit požadavků levého
křídla vlastní strany na požadavky k dalšímu znárodnění
-v letech 74-79 se strana transformovala a levicové křidlo získalo popularitu, jeho lídr Tony Benn se
chystal na masivní znárodňování , levicové křídlo začalo prosazovat tzv. socialistickou transformaci-
znárodnění 200 britských společností, zrušení soukromých škol a vystoupení Británie z NATO a
ES-cela Labouristická strana se posunula tímto směrem a zbytek pravice se oddělil a utvořil stranu
sociálně demokratickou-Wilson nedokázal zabránit rozporům ve straně tak roku 75 rezignoval
-přes všechny stranické spory Británie odsouhlasila v roce 75 svůj vstup do ES
-stále trvající krize a propad libry způsobil, že si Británie musela vypůjčit od MMF
-v roce 79 se v referendu ve Skotsku a Walesu rozhodlo o setrvání ve svazku s Anglií
Éra Margaret Tchatcherové ̈
-ve volbách v roce 79 zvítězili konzervativci a premiérem se stala poprvé žena – Margaret
Tchatcherová-nazývána jako ,, Johanka arcikonzervatismu“ nebo také ,,železná lady“-nabízela právo a
pořádek, nižší daně, méně byrokracie, méně sociálních programů
-zásadní změna v orientaci Británie, dříve akceptovali sociální stát a veřejné vlastnictví po druhé svět.
válce, konsensu v otázce sociálního státu se začalo říkat butskellismus-cílem bylo redukovat rozdíly
v příjmech, v přístupu ke vdělání , v bydlení a zdravotní péči
-růst nezaměstnanosti a inflace připravil T. pokles popularity, ale za její reformy začaly fungovat a
inflace klesla
-ve studené válce trvala Thatcherová vždy na ostře protisovětském postoji
-klíčové bylo rozhodnutí dobýt zpět Falklandy, to vrátilo Britům hrdost a umožnilo konzervativcům
vyhrát další volby v roce 83
-T. omezila roli sociálního státu a překročila k privatizaci, prodala obecní domy, redukovala dotace-
inflace se rapidně snížila, ale za cenu růstu nezaměstnanosti
-v roce 87 se T. stala po třetí premiérkou, což se doposud nikomu nepodařilo-volby ukázaly propast
mezi chudým průmyslovým severem-labouristé a bohatým jihem-konzervativci
-T. omezila právo na stávku a autonomii univerzit-její popularita začala klesat v roce 90, kdy se
inflace dostala znovu na 10% a také její arogantní chování vůči spolupracovníkům-obliba vlády
prudce klesla a T. trvala na poll tax (daně z hlavy)-protest, na sjezdu na T. ostřezaútočili a na její místo
dosadili Johna Majora-nikdy nedokázal získat pevnou kontrolu nad stranou a svými kolegy
Růst podpory Labour Party v první polovině 90. let
-Tchatcherová měla velký vliv i na labouristy
-v roce 92 z jejich čela odstoupil Neil Kinnock a nastoupil John Smith-modernizace strany a nové
vztahy mezi stranou a odbory(zrušil právo odborů hlasovat na stranických kongresech), již v roce 94
zemřel a jeho nástupcem se stal Tony Blair-otevřenější rozchod s labouristickou minulostí.vliv T.
-Blair bojoval proti kriminalitě a propagoval tržní ekonomiku a nechal vypustit ze stranických stanov
článek o státní kontrole nad ekonomikou
-ve volbách v roce 97 zvítězili a v Británii vládnou do teď, předsedou Labour party je nyní Gordon
Brown
Politické a paramilitární skupiny v severoirském konfliktu
-násilí mezi katolíky a protestanty se stále stupňovalo a Britové mluvili o tzv. englanditě –specifické
britské problémy
-konflikty mají staletou historii mezi původními katolickými irskými obyvateli a protestantskými
anglickými a skotskými osadníky
-důvody jsou podle katolíků i Irské republikánské armády (IRA) a jejího politického křidla Sinn Fein
také sociálněekonomické, že jsou konflikty čistě náboženské tvrdí protestanti a polovojenské jednotky
-moderní fáze sporu začala v roce 1922 po rozdělení Irska na Irský svobodný stát (Irská republika)
a na Severní Irsko pod britskou samosprávou – katolická menšina protestovala proti své politické
a ekonomické diskriminaci – konflikt vyústil v násilné akce ( 1969), kdy se IRA denně střetávala
protestantskými polovojenskými jednotkami(Organizace na obranu Ulsteru – UDF)
-po zavedení přímé britské vlády (1972) IRA přenesla teror i do Londýna
-po volbách 1982 vypukla nová vlna násilností-katoličtí kandidáti se odmítli zúčastnit jednání
parlamentu, protože si mysleli, že protestantská většina všechny návrhy zablokuje
-v roce 85 dohoda s Irskem, která přiznávala Irské republice konzulátní roli v severoirských
záležitostech
-v roce 94 vyhlásila IRA příměří
Pokles vlivu sociálně demokratických stran ve Skandinávii v 80. letech
-moc netuším, co zde chtěl, o soc.dem bylo v textu minimum a o poklesu ještě míň, ale něco málo jsem
našla
-Dánsko-od 82-93 stál včele vlády P. Schluter z Konzervativní lidové strany a byl první
nesocialistický premiér od 2.svět. v., podpora strany klesala
-Švedsko-soc.dem ztratili v roce 76 premiérské křeslo, ale 82 se opět vrátili k moci, ale po změně
předsedu popularita klesla a strana si v roce 88 pohoršila
-v 90.letech museli čelit narůstajícím hospodářským problémům způsobených přebujelým soc.
systémem
-v roce 89. parlament snížil daně z příjmů na 50%, ale nepřímé daně vzrostly
-Norsko- Norská dělnická strana prohrála v roce 81 volby a vzdala se moc ve prospěch koalice
Konzervativní strany, Křesťanské lidové strany a Strany středu, v roce 86 už byla zse u moci NDS a
vládla až do 89