Moderní politické dějiny evropy – Nacionalismus

Národ = Ernest Renan – 90.léta 19.století – každodenní plebiscit – (můžeme si vybírat svoji národní

příslušnost) – potřeba stále obnovovat každodenním jednáním – patriotismus, vlastenectví ->šovinismus,

extrémní nacionalismus

 

• Natio – lat., už v době římské říše, teritoriální jednotka – středověk, skupina občanů nějakého státu –

politický termín (západní, anglosaský), nation – něm., politická entita, Volk – něm., etnicita, společná

minulost, národní mytologie – střední a JV Evropa, Johann Gottfried Herder – sdílená etnicita, sdílený

jazyk, minulost, mytologie – liberální názor (není zastáncem etnického čištění), primorialisté (?) – národ je

odnepaměti a nemůžeme zpochybnit , Ernest Gellner – výraz politické ideologie, politický projekt , národy

= ideologické konstrukce, účelové mýty, pojetí je jednostranné a neodpovídá utváření; nacionalismus není

přirozeně daný, ale historicky se vyvíjel, národy jsou historické fenomény; Nation, state

• 1.etapa – proces tvorby státních institucí, novověk

• 2.etapa – 19.,20.století – intenzivní způsob tvorby národů

• Zformované národy na prahu 19.století – Fr, Šp – ne všichni obyvatelé se za Španěle považovali, Holand,

Port – kombinace státní nezávislosti a zformovaného unifikovaného jazyka, Angl, Dán, Švé (Norové boj o

norštinu) – spíše evropské periferie, až na Francouze; silná státní identita s identitou národní

• Nevládnoucí etnické skupiny se státní minulostí – dokážou dotáhnout národotvorný proces do konce,

délka a síla historické pozice, historie královna společenských a humanitních věd, zásadní pro politiku,

výhodu mají státy s bohatou zásadní nedávnou historií

• Novověká tradice – Češi, Maďaři, Poláci, Irové, Katalánci, Chorvaté, Norové

• Středověká tradice – Srbové, Řekové, Litevci, Walesané, Islanďané

• Nevládnoucí etnické skupiny bez tradice státnosti – Lotyši, Estonci, Finové, Bretonci, Slováci, Slovinci,

Makedonci, Bělorusové, Frísové, Galicijci, snaha o národní emancipaci

• Cíle národních hnutí : 1.překonání kulturní a jazykové inferiority,

2.překonání politické nesvéprávnosti,

3.odstranění podřízeného sociálního postavení

• Boj se sociálním postavením – pobaltské státy

• Konceptuální mapa Evropy („tabulka“) – snaží se zachytit vývoj e.států v průběhu 17. a 18. Století – Rokkan,

silný tlak na vytvoření státnosti, pro vznik států je úspěšné, když se nacházejí v geopolitických centrech,

nejkomplikovanější vývoj je v jádru Evropy, např.nábožensky smíšené země

• Fáze národních hnutí (podle Hrocha) – příklad na Česku

• 1. Učeneckého zájmu (A) – akademický zájem na historii, zkoumali jazyk, lidovou slovesnost, Jungmann

pozvedl kulturu ->

2. Národní agitace (B) – 20.,30.léta 19.století – politické debaty, skupiny vlastenců, kteří agitovali, začali cítit

svou identitu ->

3. Existence masového národního hnutí (C) – 1848, politická autonomie, moderní český národ uvnitř

habsburské monarchie, 1918 – konec

• Jakub II. Stuart (Irsko, Skotsko nevládnoucí skupiny), Walesané nevybojovali fázi A

• Francie – Bretaň – enkláva, vzdorovala unifikaci, zachovali si jazyk, folklor, Korsika, Italové – Nice, Vlámové –

sever, Alsasko – regionalistické než nacionalistické

• Belgie – Vlámové x Valonové, do konce 19.století dominoval frankofonní živel, spor kulminuje ve 20.století,

hlavně během 2.SV, 60. – 90.léta, 1993 nová ústava – federace

• Rakousko – Uhersko

• Chorvatsko – Dalmácie – 1848/1849 – mezi fází A/B, zájmy chorvatské aristokracie x chorvatské rolnictvo,

1868 – kompromis s uherskou vládní elitou

• Slovinsko – pozadu, masová fáze 60.léta 19.století

• Jugoslávie – vyhovět síle národních hnutí všech 3 národů (Chorvaté, Slovinci, Srbové) – 1945 – nová šance –

překrytí národních rozporů, ale ne vyřešení, završení fáze C 80.,90.léta (?)

• Slovenský nacionalismus 20.let

• Maďarské národní hnutí – pozdní charakter, vyvíjelo se prudce – fáze A, 48/49 razantní akcelerace, přeskočili

fázi B ->fáze C, 1867 dualizace monarchie – Rakousko – Uhersko, stát nesplňoval jejich požadavky a tužby –

jednota mezi státem a národem (otázka)

1

• 1848/1849 – risorgimento (=národní obrození) nacionalismus – proud politiky v 1. 1⁄2 19.století, kulminovala

48/49, symbióza liberalismu a nacionalismu

• Integrální nacionalismus – Eric Hobsbawm – odvrátil se od liberalismu, inspiroval se radikálnějším

uvažováním, mobilizace mas, fáze C,

• Konzervativní pořádek (Metternichův systém) x liberalismus, nacionalismus (boje od roku 1815)

• Nárust industrializace – lidé nesouhlasili s konzervativní politikou, neúroda brambor ->revoluce

• Předskokani revoluce – Sonderbund a občanská válka ve Švýcarsku 1847 – Š.diferenciované, konzervativní

kantony x liberální, pokrokové ->liberalizace

• 1848 vypuknutí revoluce v Miláně, revolucionáři sjednocení Itálie, liberalizace politického systému

• Únor 1848 – Francie – Charles Louis Naopelon Bonaparte – Napoleon III.

• Březen 48 – habsburská monarchie, většina zemí německé oblasti

• Květen 48 – všeněmecký sněm – nová ústava – Frankfurt, Palacký – německy hovořící liberál

• Revoluce nebyla úspěšná, zasáhla skoro všechny evropské země, až na Rusko a VB, nástup nových ústav,

zrušení cenzury, liberalizace politického života

• Podzim 1848 – vlna reakce – revoluční výdobytky osekány, omezeny

• Zima 48 – 2.fáze – radikálnější pokus

• Jaro 49 – revoluce definitivně poražena ve většině zemí

• 48,50,51 – reetablován konzervativní režim

• Revoluce úspěšná v prosazování idejí, nejvýznamnější ideologie – ?, obrátila směr evropské politiky k

liberalizaci

• Bachův absolutismus – ministr vnitra (Felix kníže Schwarzenberg) – liberálně orientovaný poslanec, pousilse

část obsahu zachránit a převést do nových podmínek,