Přehled regionálních dějin doby renesanční

Přehled regionálních dějin doby renesanční

• doba boje měst a šlechty o moc (do r. 1547)

• v městském svazu královských měst stále velmi aktivní Kouřim;

• v protihabsburkém povstání 1547 hrála prim královská města; po panovníkově

vítězství následovaly represe (konfiskování majetku, odnětí privilegií a pokuty, dosazení

rychtáře) » města (i Kouřim, Český Brod a Kolín /v držení rodu Žerotínů v letech 1555 – 1591/) ztratila

postavení;

• doba boje panovníka a šlechty o moc (do r. 1618)

i když panovník privilegia i některý majetek vracel, města byla až do třicetileté války většinou

zadlužena (přikupování statků, úvěry na turecké války, tažení vojsk i jeho pobyty);

• panství Kostelec

Kostelec povýšen r. 1489 na městečko;

v držení významných šlechticů: Slavatů (1492 – 1547), pak Smiřických (1558 – 1620) – hrnčířství!;

• kolínská židovská obec

po Praze největší; obživa: obchod, lichva;

• měšťanská kultura: centry humanistického vzdělání a tvorby (hl. naučná literatura) městské

partikulární školy a literátská bratrstva latinská i česká;

pořizovaly zpěvníky: antifonáře, graduály a kancionály (českobrodský graduál);

• renesanční památky

města po renovaci opevnění a kostelů poničených za husitských válek stavěla nové budovy;

• Český Brod – opevnění zesíleno půlválcovými baštami, renovace sv. Gotharda, kostel

Nejsvětější Trojice s renesanční kazatelnou, zvonice;

• Kolín – po usazení Žerotínů přestavba hradu v renesanční zámek;

• Kostelec nad Černými lesy – zámek;

Eliška Kateřina Smiřická ze Smiřic (1590 – 1. února 1620)

– patřila k jednomu z nejbohatších rodů v Čechách. Vyrůstala v

rodovém zámku v Kostelci nad Černými lesy. Byla údajně ošklivá a

dychtila po mužích, žádný šlechtic ji nechtěl. V roce 1607 se

sedmnáctiletá Eliška zakoukala do kováře, kterého s pomocí své

služebné přiměla k milostným hrátkám. Za nějaký čas se na to

přišlo a kovář Jiří vše pod nátlakem dosvědčil u soudu. On a

služebná byli zavřeni a Eliška uvězněna na 12 let nejříve ve

sklepení na Hrubé Skále a pak na hradě Kumburk. Roku 1619 se

objevil rytíř Ota Jindřich z Vartemberka, jenž ji ze žaláře

vysvobodil a oženil se s ní. Eliška Kateřina se usídlila na zámku v

Jičíně, třebaže zámek měl připadnout její sestře Markétě

Salomeně jako dědictví po bratrovi. Ta se dědictví nechtěla vzdát.

V roce 1620 do Jičína dorazili královští komisaři, kteří měli majetek

Smiřických ve jménu krále Elišce zabavit a vrátit její sestře. Eliška

nechtěla ustoupit, s pomocí najatých žoldáků chtěla zámek ubránit, vojáci však utekli.

Nakonec měla s ohněm sestoupit do zámeckého sklepa, kde byl uskladněn střelný prach.

Eliška zemřela při výbuchu jičínského zámku.

Českobrodské pivovarnictví

třicetiletou válkou patřil mezi významná česká města – a to nejen jako ekonomické centrum,

ale i svou velikostí. Roku 1604 měl 139 domů jak ve městě, tak na předměstích. Český Brod

těžil především ze své příhodné polohy na původní Trstenické stezce, vedoucí z Prahy do

východních Čech a dále na Moravu a do Uher. Zajišťování materiálních potřeb cestujících na

této trase pozitivně ovlivnilo prosperitu města i jeho živností. V předbělohorském období

zde fungovalo neuvěřitelných 58 řemesel a obchodních živností, sdružených do 14 cechů,

včetně takových cechů, jakými byli zámečníci a mečíři. Hlavním a nejdůležitějším výrobním

odvětvím ve městě však bylo pivovarnictví, které podněcovalo i rozvoj několika dalších

výrobních odvětví (např. překupnictví dřeva či obilí). V Českém Brodě existovalo celkem 83

právovárečných domů. O široké účasti měšťanů ve vlastním městě i na předměstích, svědčí

i vysoký počet zdejších sladoven – celkem 51 ještě v roce 1628 (pro srovnání – větší město

Kolín mělo v roce 1686 pouhých šest sladoven). Zdejší měšťané ovšem vařili pivo především

pro export, jen z malé části pro místní spotřebu. Konkrétně českobrodští vyváželi své pivo

především do Kaňku a Kutné Hory, která měla tehdy cca 18 000 – 20 000 obyvatel a kde

výroba vlastního piva rozhodně nemohla uspokojit tamní poptávku.

začala zhoršovat a výrazně začal klesat počet uvařených sudů v Českém Brodě. Na poklesu

exportu českobrodského piva působila jednak stagnace kutnohorského hornictví, ale

především důsledné prosazení pivovarů sousedních šlechtických vrchností (Škvorec, Přerov

nad Labem, Kostelec nad Černými lesy), jejichž poddaní museli kupovat pivo pouze své

vrchnosti. A tak zatímco kolem roku 1561 uvařili českobrodští 17.400 sudů piva ročně, roku

1589 to bylo už jen 12.487, do roku 1615 počet sudů poklesl na 7.548 a tento počet i nadále

klesal. Do tohoto stavu zasáhla fatálně a zcela zničující silou třicetiletá válka.

natolik, že roku 1621 musela městská rada přikročit k podstatnému omezení počtu várek ve

městě, a tak každý várečný měšťan v 17. století mohl vařit pivo 1 – 2x do roka, později i

jednou za dva roky. Osudovou ránu ovšem městu zasadila konfiskace veškerého městského

pozemkového majetku 7. ledna 1623 (roku 1615 vlastnilo město celkem 64 poddanských

rodin v osmi vesnicích), včetně tří mlýnů, čtyř poplužních dvorů, tří ovčínů a 24 (!) rybníků,

které se ještě téhož roku staly součástí sousedního Černokosteleckého panství knížat

z Lichtenštejna. Ze strachu před drancujícími vojsky a z náboženských důvodů se do roku

1626 vystěhovalo z města 85 ze 160 usedlých měšťanů. Velmi zničující byl také velký požár

Český Brod byl jedním ze tří královských měst na území Kouřimského kraje. Před

Od 80. let 16. století se situace českobrodských právovárečných měšťanů postupně

Nejprve se výrazně zhoršila situace kolem odbytu brodského piva, a to

města 29. dubna 1628 a rok 1639, kdy k městu přitáhlo vojsko švédského generála J. Banéra,

které je vydrancovalo a opět vypálilo. Poslední ránu ekonomice městského společenství

zasadily narůstající dluhy – už z předbělohorského období mělo město dluh 57.114 kop grošů

míšeňských (pro představu – cena běžného městského domu nepřekročila částku 100 kop,

v menších městech ani 50 kop), který v průběhu války enormně rostl převážně na

nezaplacených kontribucích, takže roku 1639 překročilo neuvěřitelnou hranici 80 tisíc kop

míšeňských. Obraz města roku 1654 hovoří zcela jasně – v celém městě bylo jen 46 částečně

obydlených zpustošených domů (z původních 130). Na zkáze města se podepsaly ještě tři

velké pobělohorské požáry města, které přivedly vniveč pozvolnou obnovu města –

konkrétně roku 1690 a v listopadu a prosinci 1739.

Český Brod pomalu vzpamatoval až ve druhé polovině 19. století po stavbě železnice (1845),

která láká do města investory nových průmyslových podniků.

• doba třicetileté války (1618 – 1648)

stavovské povstání: na evangelický sjezd 21. května 1618 se kolínští (většina obyvatel byla

evangelická) ze strachu nedostavili; pak se však k povstání přiklonili a následně trpěli pobyty

různých stavovských vojsk;

následky pobělohorské bitvy:

• vojenská okupace všech měst (Kolín a Kostelec patřící odbojnému šlechtici Janu Josefu Smiřickému

byly vypleněny); vojáci vyžadovali jídlo, pití, nocleh, píci pro koně; násilnosti; zadlužování;

• zabavení pozemkového majetku, dvorů, lesů, mlýnů i vesnic; vše skoupil včetně

černokosteleckého panství místodržící Karel z Lichtenštejna;

• odnímání privilegií;

• násilná katolická reformace (Karel z Lichtenštejna jmenoval gubernátorem nad Kutnou Horou, Kolínem,

Kouřimí a Českým Brodem katolíka Viléma z Vřesovic): příchod katolických duchovních, ve vzpurných

městech ubytováni vojáci; emigrace a následný úpadek partikulárních škol;

léta války:

•

• průchody a krátkodobá ubytování žoldnéřských vojsk (císařských, švédských);

• loupežné tlupy;

následky války: kouřimský kraj spáleništěm (mnohé vesnice ani nebyly obnoveny);

•

•

Z těchto ran a především zničení hlavního pilíře městské ekonomiky – vývozu piva – se

povstání poddaných r. 1627 v kouřimském a čáslavském kraji;

Český Brod: r. 1654 bylo obydleno 46 domů, 84 domů bylo pustých;

Kolín: z 3000 obyvatel před válkou klesl jejich počet na 1300;