Mezinárodní vztahy ve 30.létech
Mezinárodní vztahy ve 30.létech
Mezinárodní vztahy na počátku třicátých let byly hodně ovlivněny hospodářskou krizí (krach
na NY burze 24.10. 1929). – Demokratické státy začaly zavádět autoritativní prvky do
politických systémů a dochází k hospodářskému izolacionizmu. Všechny státy začaly zvedat
ochranná cla.
Tradičně demokratické státy omezovaly demokracii pouze v oblasti nutné pro zavádění
nepopulárních opatření k oživení hospodářství. Státy poražené hledaly hlubší příčiny
hospodářských obtíží v nepovedeném míru, v reparacích a v nerovnoprávnosti s vítězi. V
roce 1931 vystoupil v Neapoli Mussolini s programem evropského revizionizmu, který žádal
likvidaci reparací a válečných dluhů a vojenskou rovnoprávnost velmocí.
Plán německo-rakouské celní unie.
• důsledky krize ovlivnily i přesun německé zahraniční politiky. Namísto spolupráce se Západem se snažili
posilovat pozice ve střední a jihovýchodní Evropě. Měly plán ovládnutí Rakouska – vznikl tajný projekt
německo-rakouské celní unie. Československo v této unii vidělo první krok k anšlusu Rakouska. ČSR s Francií
začaly organizovat odpor proti plánu na základě porušování ženevského protokolu ( mezin. dohoda o poskytnutí
půjčky na ozdravení rakouských financí). Německo vše samozřejmě popíralo a tvrdilo, že chtělo Rakousku jen
pomoci. K Fr. A ČSR se poté připojila i Británie a Itálie.
1. fáze odzbrojovací konference v Ženevě
Konference zahájena 2. února 1932 ale brzy se dostlal do slepé uličky:různé postoje jednotlivých účastníků
(Francie – chtěli si nechat převahu v Evropě, ostře proti Německu), Anglie – rovnováha sil, zrušení všeobecné
branné povinnosti), SSSR – utopický návrh na úplné odzbrojení – spíše zkoumali terén pro další jednání,
Německo – chtěli rovnoprávnost (spíše ve zbrojení ne odzbrojení), Itálie – omezení bitevního loďstva.
2. fáze odzbrojovací konference července 1932 – březen 1933
Francie připravila Herriot-Boncourův plán – upouštěl od myšlenky univerzálního arbitrážního a bezpečnostního
paktu, zaváděl složitý systém garancí-nepodpořila Anglie.
Na konci roku 1932 se Francie ocitla na odzbrojovací konferenci ve zřetelné izolaci. Důkazem byla deklarace
pěti velmocí (Anglie, Itálie, Německa, Francie a USA) – Německu poskytnout rovnoprávnost. 14. října 1933
Německo odchází z odzbrojovací konference a ze Společnosti národů.
Německo dlouhodobě usilovalo o zrušení reparací. V létě 1931 dosáhlo pomocí USA Hooverovo moratorium
(1931) – odklad pro německé reparační platby a jiné dluhy.
Na konferenci v Lausanne (červen, červenec 1932) bylo rozhodnuto, že Německo zaplatí pouze závěrečnou
splátku ve výši 3 miliard zlatých marek – Hitler odmítl ratifikovat a nezaplatil nic. Celkově Německo zaplatilo
23 mld.
Mandžuská krize.
Slabosti Číny využilo Japonsko a připravila Čínu o územní zisky z války a donutila je opustit bývalá německá
území a Sibiř. Měly plán dobýt severovýchodní Čínu (Mandžusko), jako východisko k ovládnutí Asie a
Tichomoří – neschvalo okolní svět. Japonci zaútočili na Čínu a během 4 měsíců získali celé Mandžusko.
V této chvíli zakročily všechny evropské mocnosti a USA a zapojily do zprostředkování jednání mezi Čínou
a Japonskem. V prosinci 1931 došlo ke změně vlády v Tokiu – byla radikálnější a do Mandžuska poslal další
posily. V lednu 1932 Japonci bombardovali Šanghaj a v březnu 1932 vytvořili závislý stát Mandžukuo a
další „autonomní“ oblasti na území Číny. Ze Šanghaje se Japonci stáhli až v květnu 1932 a zároveň zde bylo pod
tlakem uzavřeno příměří.
Pakt čtyř
Itálie, Německo, Francie, Anglie
4. března 1933 vypracoval Mussolini pakt o dohodě a spolupráci mezi čtyřmi evropskými mocnostmi – chtěl
vytvořit velmocenské direktorium nad Evropou mimo rámec Společnosti národů, prosadit revizi mírových smluv
a realizovat rovnoprávnost ve zbrojení. Cílem paktu bylo také izolovat SSSR.
Nikdy nebyl ratifikován.
Po nezdaru v paktu čtyř se Mussolini soustředil na zlepšení vztahů s Francií a na pokračující sbližování
s Británií. Upevňoval své pozice ve střední a východní Evropě podepsáním tzv.římských protokolů
s Rakouskem a Maďarskem r. 1934. Mussolini se dále snažil držet německou expanzi v mezích a to se projevilo
podpisem smlouvy o neútočení se SSSR 2.9. 1933 v Římě. Hitler zuřil a označil smlouvu za „zradu“ duceho.
Vznik Streské fronty (duben 1935) reagoval na zavedení všeobecné branné povinnosti v Německu (březen
1935)a oznámení existence versaillskou smlouvou zakázané luftwaffe v březnu stejného roku.
Zároveň byla dohodnuta i vojenská spolupráce mezi Francií a Itálií, která ale byla více než sporná. Vzhledem
k vojenské slabosti a známé nespolehlivosti Mussoliniho, který měl vždy tendenci přidat se k vítězům. Z toho
důvodu streskou frontu ještě dříve než ji mohl zrušit Mussolini, tak ji rozbili Britové. A to překvapivě tím, když
nový britský ministr zahraničí Samuel Hoare podepsal s Hitlerovým zmocněncem Joachimem Ribbentropem
18.6.1935 námořní dohodu. Ta povolovalo vybudovat Německu loďstvo.
Pokus o posílení bezpečnosti. Východní Locarno.
Mezi léty 1933-35 Francie nepochybovala o tom, že by stále byla schopna obsadit Německo bez větších
problémů, čehož se Hitler obával. Francie stále pozvolna zbrojila, aby se Hitler neodvážil své expanzivní plány
uskutečnit. Tento směr ve Francii podporoval od roku 1934 Louis Barthou (nový min. zahraničí). Barthoův
plán bylo tzv. východní Locarno, to směřovalo k obklopení Německa obranným prstencem navzájem smluvně
spojených států, jejichž svazky by garantovaly neporušitelnost i východních hranic Německa. Němci měli být
k paktu přizváni také. Systém předpokládal i účast SSSR, jehož vstup do Společnosti národů měl vytvořit i vazbu
na původní Locarno. Plán se neuskutečnil díky různým zájmům účastníků a zavraždění Barthoua.
Habešská krize
Italská agrese na africkém kontinentě. Nasazeni moderní techniky (i jedovatých plynů) proti domorodcům.
Přesto se válka protáhla. Společnost národů proti Itálii vyhlásila několika embarg – ta nebyla účinná. (proti Itálie
hodně útočil i E. Beneš). Nakonec Itálie Habeš obsadila – dosadila loutkovou vládu pod vedením Grazianiho.
Francie a Británie nakonec uznala obsazení Habeše Itálii v roce 1938.
Připojení Sárska k Německu
Obyvatelé se měli rozhodnout, zda se chtějí připojit k Německu či k Francii nebo zůstat pod patronací
Společnosti národů. Napjatá atmosféra, nacistická propaganda.13. ledna 1935 na základě plebiscitu bylo
připojeno Sársko k Německu.447 tisíc hlasů nacisté, 48 tisíc jiné varianty
Likvidace demilitarizované zóny v Porýní – 7. března 1936
– další porušení versailleské smlouvy, roztržení locarnského garančního paktu
Obsazením Porýní Hitler porušil smlouvu z Locarna, v níž ministr zahraničí Gustav Stresemann výslovně uznal
demilitarizaci Porýní. Hitler postup zdůvodnil smlouvou o vzájemné pomoci uzavřenou mezi Francií a SSSR,
kterou byla poprvé porušena locarnská smlouva. V projevu před říšským sněmem 7. března Hitler zdůraznil svou
ochotu k míru a oznámil návrat Německa do SN.
Obsazení Porýní byl riskantní krok, pokud by Francie i Belgie odpověděly vojenskou protiakcí, muselo by
nepřipravené Německo stáhnout své oddíly zpět. Francie nezasáhla, neboť Velká Británie nebyla připravena
podpořit její vojenskou akci. Zůstalo tedy u slabé protestní nóty velmocí a odsouzení Německa před Radou SN
pro porušení smlouvy, kterou Hitler ignoroval.
Poprvé se nová německá armáda uplatnila na Pyrenejském poloostrově – intervenční pomocí španělským
fašistickým pučistům. Vojenský zásah do španělské občanské války měl za následek také těsnější sblížení
s Mussoliniho Itálií.
Vznik fašistické osy Berlín – Řím (říjen 1936)
25. listopadu 1936 uzavřelo Německo fašistický Pakt proti Kominterně s Japonskem – namířen především
proti SSSR. Sblížení Německa a Japonska.
Válka ve Španělsku (1936-9) – fašisté (pomoc Itálie (vojsko, ponorky) a Německa (letecká legie Kondor) x
republikáni (velká pomoc dobrovolníků z celého světa ČSR, SSSR (dostaly za to zaplaceno). Dobrovolníkem i
E. Hemingway. Těžké a krvavé boje – nakonec dobyt Madrid fašisty – diktatura generála Franca.
Německé Drang nach Osten – tlak na východ:
12.3.1938 obsazeno bez boje Rakousko (anšlus)
další směr Československo – září 1938 –schůzka v Mnichově (Anglie, Francie, Itálie, Německo) – odtržení část
Československa. V březnu 1939 – obsazení zbytku a vyhlášení Protektorátu.
Další na řadě Polsko.. podepsán sovětsko-německý pakt o neútočení (dodatek o dělení Polska)
23.8. 1939
1. 9. 1939 – útok na Polsko. Začátek druhé světové války.
Literatura:
Kvaček – Nad Evropou zataženo
Brad – Pakty Stalina s Hitlerem
Moravcová, Bělina, Pečenka – Kapitoly z dějin mezinárodních vztahů
Suvorov – Všechno bylo jinak
Nálevka, V – Světová politika ve 20. století
Johnson, P.- Dějiny 20. století