Vytváření centralizovaných monarchií v západní Evropě

Vytváření centralizovaných monarchií v západní Evropě

– Anglie (A) a Francie (F) se od 11. stol. stávají evropskými velmocemi, A představuje vzor hospodářského

rozvoje, F kolébku životního stylu

– projevují se zde snahy vytvářet jednotné právní normy a orgány regulující moc panovníka (vznik angl.

parlamentu a fr. generálních stavů ovlivněn působením církve)

– některé prvky těchto států se později staly základem pro vznik absolutistických monarchií 17. a 18. stol.

(např.: vytvoření profesionálního úřednictva)

Vytváření centralizované monarchie v Anglii a zárodky parlamentu

– určitý typ centralizovaného státu existoval už v 9. a 10. stol. za vlády Alfréda Velikého, po příchodu Normanů

zde byly autonomní či zcela nezávislé církevní kruhy

– r. 911 podstoupeno fr. králem vůdci Normanů Pollonovi území Normandie, to bylo dále rozšiřováno (Anjou,

Guyenne, Gaskoňsko) => angl. král leníkem krále fr.

– od r. 1066 vládne z Normandie Vilém Dobyvatel (1066 – 1087) – zmocnil se veškeré půdy, její část rozdělil

vlastním baronům a rytířům za služby a daně, soupis majetku lidí a příjmů z panství (Domesday Book),

jednotná státní správa

– za vlády Jindřicha II. Plantageneta (1154 – 1189) vytvořena pozemská armáda nezávislá na zemské

hotovosti a vydržovaná z daní, vzniká také jakési právo podřízené panovníkovi

– Jan Bezzemek (1199-1216) – spory s církví a papežem Inocencem III. – canterburští arcibiskupové původně

dosazováni králem, ale kvůli Janovým sporům s mnichy se papež rozhodl dosadit arcibiskupa sám (Stephen

Langton) – král mu zabral veškerý majetek v A => Inocenc vyhlásil nad A klatbu, dokud mu Jan majetek

nevrátí – Jan mu jej musel vrátit

– Jan Bezzemek také ve sporu s fr. králem Filipem II. Augustem (1180 – 1223) => 1204 poražen u Bouvines

(malá armáda, odpor domácí šlechty) => 1214 nucen přepustit část anjouovského panství fr. králi (Jan uznává

svoji slabost a lordům, kteří mu odmítli pomoct, se nemstí), A zůstalo ve F Poitou, Guyenne, Gaskoňsko

– vytvořena Velká rada (přední šlechticové a duchovní představitelé, v čele arcibiskup Langton) – neměla

zákonodárnou moc

– 1213 se Velká rada rozhodla přinutit krále, aby přijal dokument uzákoňující jisté právo a omezení jeho moci

– 1215 Jan tento dokument odpřísáhl – Magna charta libertatum (nejde o ústavní dokument, pouze snaha

zajistit zvyky, práva a obyčeje nejvýše postavených) => • zvyšování daní pouze na základě rozhodnutí pánů

• člověk má být souzen pouze sobě rovnými (svobodný svobodným, baron baronem atp.) možné králi odporovat

– Jan dále omezen vytvořením Výboru 25 pro prošetřování stížností proti královské koruně (duchovní a

šlechtici + starosta Londýna; podle Jana Skupina 25 nadkrálů)

– 1216 Jan Bezzemek umírá, Filip II. August chce na angl. trůn dosadit svého syna, ten však zemřel a nebezpečí

útoku zažehnáno

– na trůn nastupuje devítiletý Jindřich III. (1216 – 1272) – do předních stát. funkcí dosazoval Francouze, příliš

podléhal vlivu papeže a jeho stupňujícím se požadavkům na církevní dávky => problémy s angl. šlechtou,

Jindřichův švagr Simon de Monfort (vlastník Leicesterského panství, Francouz) se postavil do čela rytířů

(omezovaných ve své činnosti minimálně) a 1254 prosadil jejich přizvání na zasedání Velké královské rady

– zde vytvořen výbor pro reformu, který prohlásil, že král porušil Magnu chartu, a proto je nutno kontrolovat

zvyšování daní – Jindřich musel souhlasit

– 1264 se schází poprvé parlament jako orgán, tedy reprezentativní shromáždění s úkolem schvalovat zákony

– 1265 bitva u Lewes – Simon de Monfort poráží v čele rytířů Jindřichova vojska, ještě téhož roku se parlament

schází podruhé – zastoupena šlechta, duchovenstvo, rytíři a měšťané – z každého hrabství 2 (později horní sněmovna)

– 1266 de Monfort poražen královým synem Eduardem, zabit a zohaven

– Eduard I. však jako nový král (od r. 1272) navazuje na řadu de Monfortových snah

– koncem 13. stol. se parlament rozdělil na 2 komory

– Eduard I. získal opět vládu nad šlechtou a její pozornost obrátil na války proti Walesu, Skotsku a F

• pokud některá práva a zvyky panovník nerespektuje, je

Vytváření centralizované monarchie ve Francii

– původní panství královského rodu Kapetovců bylo v Il de France (úzké území kolem Paříže) – kdykoli

propadlo lenní právo některého z jejich vazalů Kapetovci léno neobnovili a připojili půdu ke svému rodovému panství

– Filip II. August (1180 – 1223) získal velkou část angl. území ve F a začal připojovat propadlá léna

– Ludvík VIII. (1223 – 1226) se zmocnil ve válkách proti sektářům albigenským části jižní Francie (velká část

hrabství Toulouse – Languedoc)

– Ludvík IX. (1226 – 1270) pokračoval v potírání hereze (pozval do F inkvizitory), vytvořil žoldnéřskou

armádu, zakázal rytířské turnaje a soukromé války, aby zamezil sporům; později zabavil zbraně venkovskému

lidu, aby zabránil ozbrojeným povstáním

– za jeho vlády dosazována do předních funkcí u dvora šlechta (dvorská šlechta), Ludvík vytváří Velkou

královskou radu, vzniká také královské soudnictví (soudy nazývány parlamenty)

– po něm krátce vládl Filip III.

– Filip IV. Sličný (1285 – 1314) – za jeho vlády rozvoj úřednictva – částečně už také tvořeno měšťanstvem a

učenými právníky (na králův požadavek obnoveno římské právo)

– Filip ochotný ke kompromisům (1305 ukončena válka s Anglií, která své území ještě rozšířila)

– usiluje o posílení vnitřní politické situace a vlastního dvora => zavedl kontrolu nad správními jednotkami (59

místních provincií), dosazoval správce kontrolující fungování zákonů

=> nutno získat nové finanční zdroje – provedl zdanění veškerých obchodních transakcí (i daň z příjmu),

pokusil se přisvojit si část církevních desátků (papež Bonifác VIII. (1294 – 1303) vydal bulu o tom, že kdo si

přisvojí sebemenší část desátků i ten, kdo mu je poskytne, půjdou do klatby – Filip zastavil export zlata do Říma

– papež couvl, vydal bulu o svém zbožštění a vyvolenosti, Filip naopak o svém posvětštění Bohem

– Filip papeže zajal, ihned byl ale propuštěn a zanedlouho umřel

– novým papežem se 1305 stal Francouz Bertrand de Got, který přesídlil do Avignonu = Kliment V. (1305 –

1314) – ten uznal nárok Filipa na část církevních desátků

– Filip obvinil templáře, že se po svém návratu z Palestiny obohacují a nežijí skromně (1315 řád templářů

zrušen, upálen velekněz Molaye)

– obvinil také bankéře z nezákonných machinací, vypověděl je ze země a zkonfiskoval jejich majetek; zmocnil

se také části majetku židovského

– svou sestru Markétu provdal za angl. krále Eduarda I. (1272 – 1307) a svou dceru Isabelu za Eduarda II. (1307

– 1327) (Isabela však zapletena do vraždy E. II. a podněcovala svého syna E. III., aby se zmocnil vlády ve F.)

– počátky zákonodárného procesu v rámci centralizovaného fr. státu – 1302 Filip svolává generální stavy

(opatření vůči bankéřům a templářům) – stavy za Filipa zasedaly výhradně odděleny (aby nedošlo k infiltraci

názorů), nevyjadřovaly se, nediskutovaly, pouze schvalovaly

– v politice Filipa IV. pokračovali jeho synové Ludvík IX., Filip V. a Karel IV., jímž r. 1328 Kapetovci vymřeli,

vlády se ujímá jejich pobočná větev zvaná z Valois, konkrétně Filip VI. (1328 – 1350) – v té době území F již

téměř sjednoceno (pouze Poitou a Gaskoňsko ještě v rukou angl. krále)

Vytváření centralizovaných monarchií v Portugalsku a Španělsku

– obě království vznikla a vytvářela centralizované monarchie v průběhu reconquisty

Vznik Portugalska – jádro vzniklo v hrabství Galicie, které se v pol. 11. stol. spojilo s územím kolem města

Portocale (odtud dnešní název státu); probíhal zde současně boj proti vladařům Kastilie (vých. hranice), a

Arabům (jih), kastilské království si sice udrželo Galicii, ale Portugalsko se od něho v pol. 12. stol. odtrhlo a

vyvíjelo se hospodářsky, politicky, jazykově a kulturně samostatně pod vládou prvního port. krále Alfonse I.

(1139 – 1185)

Vznik Španělska – během 12. stol. křižácké války (za podpory fr., něm. a flanderských křesťanských rytířů)

v jižní polovině poloostrova

– 1137 spojení Katalánie s Aragonskem (sňatek arag. královny Petronilly a barcelonského hraběte Raymonda

Berengara) => postupné utváření 2 jednotných křesťanských oblastí Kastilie a Aragonska

– po sjednocení vojenských sil rytířských řádů a křesťanské šlechty (šlechta se původně zabývala především

upevňováním a rozšiřováním vlastních držav) dochází ke společnému tažení proti Maurům – v bitvě u Las

Navas de Tolosa (1212) Maurové poraženi, zůstává jim pouze území Granady

– v souvislosti s reconquistou dochází k významným sociálním změnám – především v Kastilii, hrající při

vytlačování islámu hlavní roli, byla šlechta pod tlakem válečných ztrát nucena upustit od znevolňování rolníků,

vyzbrojit je a slíbit jim svobodný život na dobytém území (na konci 13. stol už kastilská šlechta nemohla

s rolníky a půdou obchodovat); zároveň také došlo k rozšíření řad nižší šlechty (armáda potřebovala jezdce, a

tak byl každý svobodný muž vlastnící aspoň 1 koně přijat do rytířského stavu)

– v Aragonii, zvláště v Katalánii, ale znamenala reconquista neúměrné zvýšení dávek – nevolníci se sice směli

vykupovat, ale na výkupné zpravidla neušetřili

– v původních arabských městech se vytvořily svobodné městské komuny nezávislé na vrchnosti (vznik

uskupení, tzv. hermenandes (ochrana nezávislosti měst), a shromáždění, tzv. cortés, v nichž byla zastoupena

šlechta, duchovenstvo i zástupci měst (pravděpodobně 1. stavovský parlament v Evropě, poprvé se sešly 1188

za vlády Alfonse IX. (1188 – 1230) v Léonu)

– na venkově zůstalo poměrně četné maurské obyvatelstvo – jeho práva i práva svobodných Maurů byla

respektována a obvykle také potvrzována listinami

-během 14. století panovníci Kastilie a Aragonska věnovali větší pozornost svým dynastickým zájmům než

reconquistě, během dynastických bojů tak vyšší šlechta trvale zvyšovala své nároky vůči rolníkům a usilovala

o zabírání jejich půdy => v průběhu 14. a 15. stol. řada selských povstání, dávky a nároky po dlouhých bojích

zrušeny, avšak za výkupné

– hrozba selských povstání vedla nakonec panovníky Kastilie a Aragonska ke spojení sil => 1479 dochází

sňatkem Ferdinanda Aragonského a Isabelly Kastilské ke sjednocení španělského království (centralizace

Španělska definitivně ukončena 1492 porážkou Granady a vypuzením Maurů z Pyrenejského pol. => konec reconquisty)

lit.: kol.: Dějiny středověku II. Praha 1968.

V., Picková, D.: Dějiny středověké Evropy. Praha 2004.