Historický vývoj emisních modelů
Historický vývoj emisních modelů
1. Neúvěrový model
– mincovní (metalický) model (mince z drahých kovů)
• monometalický model (jen zlaté nebo jen stříbrné mince)
• bimetalický model (INDIE = pevné fixování poměrů mezi
zlatými a stříbrnými mincemi změny v cenách drahých kovů
zapříčinili spekulace = roztavování mincí)
– tyto modely nepotřebují bankovní systém ani mincovní banky,
stačí ložiska a ražební stroje mincovny
– vznikali u nás v Kutné Hoře, Českých Budějovicích, Praze,
Jáchymově
-emise mincí prostřednictvím královských, vrchnostních
mincoven
– VÝHODOU byla přímá souvislost s nominální hodnotou a
hodnotou kovu mince
– NEVÝHODOU byli naopak pokusy o vylehčování mincí a odklony
od státních mincí použitím zahraničních měn
– 1300 Pražský groš byl uznáván pro svou kvalitu i v zahraničí
– směnárníci určovali na základě kvality hodnotu mincí
inflační období 16. stol.
– klesala kupní síla drahých kovů
– nízké fyzické možnosti objemu drahého kovu
2. Úvěrový model
a) bankově úvěrový model
• klasický (bankovka)
– bankovka byla tzv. dluhopisem banky, která se zaručovala na
požádání vydat plnohodnotné peníze
– existovala tedy směnitelnost bankovek za plnohodnotné peníze
– reeskont směnek: obchodní směnkou se odběratel zavazuje,
že zaplatí za zboží v budoucnu směnka může mít mezitím
než dojde k jejímu proplacení vlastní oběh eskont vzniká
předáním bance, která provede diskont (odúročení podle
lhůty) banka ji pak může reeskontovat centrální, emisní
bance (používá eskontní sazbu)
– zbožové i směnečné krytí peněz
– směnka deklaruje, že bylo vydáno do oběhu zboží na úvěr
klasický model byl takto značně omezen
– od 2. pol. 17. stol postupně nebylo třeba, aby byly bankovky
kryty zlatem
– fiduciární emise = nekrytá emise
– standard zlatého slitku, zlata, zlatých deviz (za jinou
měnu)
– 1668 Švédsko: 1. centrální banka Riksbank
– 1694 Bank of England
– systém změněn až za 1. sv. (přebytek peněz bez hodnoty)
– směnitelnost tak garantovala už pouze USA a VB
– naše měna byla silná (RAŠÍN posílit, ENGLIŠ stabilní kurz)
2. sv. válka znamenala posílení USA, které měli jako jediní
zlatý standard, ale pouze vůči centrální bance
– do USA se totiž dostal židovské majetek, a navíc dostali
zaplaceno od spojenců
od r. 1958 obnova volné směnitelnosti v Evropě
– postupný odliv zlata z USA (Vietnam)
– rozdíl na trzích zlata znamenal 1971 konec směnitelnosti za
zlato, navíc devalvace
– r. 1976 MMF demonetizace zlata (zlato se již přestalo
považovat za náhražek zlatých kovů a bylo striktně odděleno
od peněz)
-zrušení zlaté parity (měny se přestaly vyvažovat,
přepočítávat ve zlatě)
• současný (bezhotovostní peníze = 90 %)
– v dobách klidu má zlato nízkou hodnotu
– strach před emisí peněz (inflace) při rozpadu zlatého
standardu
vzrůstá význam centrálních bank, které regulují počet peněz
v oběhu a mohou pouze brzdit (nejsou motorem) ekonomiku
b) státně (rozpočtově) úvěrový model
– vznikal paralelně s ostatními modely
– vizuálně shodné jako bankovky, rozdíl je pouze v principu
dostávání se do oběhu
– stát (majestát) mocenskou silou nařizuje, že vydává peníze
(státovky) a všichni je musí přijmout
– stát se stává emitentem (málo peněz v oběhu) a silově
přidělává peníze nemusí ani těžit zlato
vznikne nová poptávka, která stimuluje ekonomický vývoj
jenže zde chybí záklapka v podobě omezených zdrojů zlata
jako u předchozího modelu, a tak vždy končí krachem (1811)
– existovaly současně dva typy peněz; státovky a bankovky;
bankovky měli stále směnitelnost za zlato, a i když oboje
peníze vypadali stejně, státovky ztráceli hodnotu a měli
jiný kurz ( krach)
– současný model také nemá záklopky, protože se banky snaží
co nejvíce úvěrovat, proto musí vstupovat do oběhu CENTRÁLNÍ
BANKA, která kontroluje peněžní oběh
– nedostatkem státovek je neomezenost emisí, tento systém vede
ke krachu pokud je nosným systémem
– u nás jsme po vzniku státu přijali Rakousko-Uherské
koruny, které jsme zrušili a 1919 emitovali papírové peníze
(bankovní úřad mincovních financí), 1919-1926 charakter
státovek (malíř MUCHA)
padělání
– 1926 první česká ČNB, teprve tehdy 1. čs. bankovky
– 1953 finanční reforma: rozlišení bankovek na státovky
(1,3,5) a bankovky (ostatní hodnoty)
– stát prodával tyto státovky centrální bance za nominální
hodnotu (okamžitý příjem státnímu rozpočtu)
– mincovní regál = výrobu si vyhrazuje stát, prodává je
centrální bance
– do r. 1989, EU?
c) obchodně úvěrový model
– výsledkem je obchodní směnka (napodobuje pohyb peněz)
– princip smluvní dobrovolnosti (všeobecný princip neexistuje)