Cíle centrální banky
Cíle centrální banky
• emisní funkce
– dnes je tato část v útlumu, protože na určité úrovni byla
zrušena výměna za zlato (1971) a do popředí se dostala
měnová politika
– pouze v některých zemích odpovídá centrální banka za
hotovostní emisi
• banka bank
– poslední instance pro ostatní banky, regulátor bankovní
soustavy (licence), stabilita bankovního systému
– centrální banka má na starost hlavně likviditu (krátkodobé
trhy)
• banka státu
– správa státního rozpočtu, úvěrování státu je dnes prakticky
nemožné, protože centrální banky nesmí poskytovat úvěry
veřejnosti ani vládě
– některé služby ale ČNB provádí, ty však nesmějí být
poskytnuty přímo
-centrální banka zastupuje stát navenek (význam do
budoucnosti?)
prostřednictvím měnové politiky zajistit stabilitu měny
Měnová stabilita
• dříve duální pojem
a) stabilita vnitřní
– stabilita vnitřní cenové hladiny
– stabilita inflace a deflace na minimální úrovni
b) stabilita vnější
– stabilita devizového kurzu k cizím měnám
• dnes získává nový rozměr
c) z hlediska legislativy
– dle Evropské unie je nutnou usměrnit = měnovou politiku
a centrální banku
– hlavním cílem je cenová stabilita = nutno zmínit v ústavě
= zúžení hlavního cíle centrální banky
– tento cíl měl svůj vývoj v 90. letech
strategický cíl = měnová stabilita
zprostředkující cíl = peněžní zásoba, devizový kurz
operativní cíl = měnová báze (součet oběživa a volných
zdrojů v clearingu), úrokové míry
Koncepty měnové politiky
– cílování peněžní zásoby (M)
– cílování devizového (měnového) kurzu
– cílování inflace
– implicitní cílování
– kombinované cílování
1. Cílování peněžní zásoby
– v poválečném období oblíbená měnová politika, kterou
používala většina zemí (USA)
– hlavním reprezentantem je německá Bundesbank, která na tomto
modelu konzervativně lpěla
– bylo opřeno o kvantitativní rovnici směny, kdy pomocí
těsného přímého korelačního vztahu peněžní zásoby a inflace
bylo dosaženo stabilní měny
– postupem času však přibývaly peněžní deriváty a nové
finanční instrumenty, které způsobovaly nestabilitu, a tento
model se stal nevhodný
2. Cílování devizového kurzu
a) orientování na kurz země největšího ekonomického partnera
– Rakousko, Holandsko fixace na marku
– obě ekonomiky musí být vyspělé a provázané
b) země, které neměli komparativní podmínky
– rozvojové země, fixací udržují stabilitu a reformu
– byli snahy použít tento model v Mexiku, Argentině kurz
vyvažuje nepoměr nerovnoměrnosti vývoje ekonomiky, nejdou-li
tyto dvě ekonomiky do rovnováhy, tak se to dlouhodobě musí
někde projevit krach
– měnový výbor = Polsko, Bulharsko vytvořilo emisní systém
umožňující emisi centrální banky pouze pokud nakoupí cizí
měnu využitelnost je pouze na místní úzkém (domácím)
měnovém trhu
– tento model je krátkodobě stabilní, dlouhodobě nevýhodný
3. Cílování inflace
– Kanada, Austrálie, Švédsko, Nový Zéland
– nejmodernější, cílováním peněžní zásoby se dokázalo, že
korelace peněžní zásoby a inflace klesala, proto se muselo
použít nového modelu
centrální banky určují pásmo inflace, opouštějí –
zprostředkující mezicíle a okamžitě plní strategický cíl
– ceny jsou stabilní, je-li minimální inflace
– lze regulovat pouze nabídku, poptávku nepřímo
a) cílování čisté inflace
– u nás v letech 1998-2002 cílovalo se pouze k jednomu datu
– jedná se o dokonalou analýzu málo přehlednou pro veřejnost,
věřili jsme v prestiž, spolehlivost
– neměli jsme doregulované ceny + mimo nabídkové, poptávkové
faktory harmonizace nepřímých daní mimo měnovou politiku
– ostatní faktory (exogenní) např. ceny ropy
– cílování inflace je těmito faktory podmíněno (predikce)
– museli jsme očistit ukazatel inflace na čistou inflaci
odejmutím zboží a služeb, u kterých dochází ke změnám
nepřímých daní nepřehledné
b) cílování celkové inflace
– až roku 2002 cílování celkové inflace, strategie cenové
politiky do roku 2005
– dnes pásmo 3-5 %, v roce 2005 2-4 %, v EU 0-2 %
4. Implicitní cílování
– zde již nejde o explicitní (jednoznačné cílování), nejsou
definitivně stanovené cíle a centrální banka má větší
operativní prostor
– model USA s tradicí federálního rezervního systému (FED),
instituce
– i když není rozhodování podmíněno nějakými minimálními
a maximálními čísly, tak jsou zásahy daleko razantnější
a operativnější
5. Kombinované cílování
– dříve u nás, zároveň nyní Evropská centrální banka, která
řídí mnoho bank
– cílování inflace a peněžní zásoby je nejdůležitější
– otázka priority?, konzervativní přístup
Vývoj politiky ČNB v ČR
– zpočátku byla prioritou cenová stabilita, která však byla
neproveditelná
– důvody: existoval jiný daňový systém, zavádění DPH, jiná
cenová politika = podniky platí více než lidi, maloodběratel
má ceny nižší
– devizový kurz se proto stal v 90. letech „cenovou kotvou“,
ČNB uplatňovala MIX politiky devizového fixingu a peněžní
zásoba
– u nás měl devizový fixing v měnovém koši 5 měn, od r. 1993
dvě hlavní měny dolar a marka (65% marka, 35% dolar)
– každý den v 11:00 byl zjištěn kurz ve Frankfurtu, který
propočítal, a pak upravil tzv. „centrální paritou“, díky
které se ČNB mohla odlišovat ± 0,5 %, v roce 1996 ± 7,5 %
– říjen 1995 volná směnitelnost Kč, cenové deregulace a změny
-spekulanti ze zahraničí zaútočili na českou měnu
a nakupovali za naše koruny cizí měny, protože jsme měli
nižší inflaci a vyšší úrokové sazby než ve světě ČNB
reagovala intervencí na devizovém trhu, intervence byli
neúspěšné
– 26. květen 1997 ekonomické problémy model selhal
– 27. květen 1997 devizový floating, kurz se stává volnou
cenou, která je tvořena na trhu
– do roku 1997 jsme používali cílování peněžní zásoby,
až od roku 1998 cílování čisté inflace, které však bylo
nepřehledné
– od roku 2002 cílování celkové inflace, strategie až do
roku 2005
– vstupem do EU dojde ke skoku cen ??? – rozpory v názorech:
rozdíl cen u obchodovatelných a neobchodovatelných zboží
a služeb
– v obchodní sumě už teď je na úrovni EU, máme nižší úroveň
mezd než v EU => mzdový náklad je tedy nižší
– pokud porostou ceny pak stoupne i produktivita práce,
v jednotkových cenách by to nemělo mít dopad,
v neobchodovatelných cenách existují rozdíly mezi ČR a EU už
dlouho dobu
– očekává se že neobchodovatelné ceny zůstanou na nižší úrovni
i po vstupu do EU, neznámá též je úroveň cen za potraviny =
vše se bude odvíjet od zemědělských dotací v EU