Kmen: Členovci (Arthropoda)

Kmen: Členovci (Arthropoda)

– nejpočetnější živočišný kmen, velký hosp. význam

– dosáhli nejvyššího stupně dokonalosti ve větvi prvoústých

– nejstejnocenné (heteronomní ) článkování těla a končetin

– tělo rozlišeno na hlavu (cephalon), hruď (thorax) a zadeček (abdomen)

– každý tělní článek nesl původně 1 pár končetin, vývojově odvozených od parapodií mnohoštětinatců,

během fylogeneze se počet končetin zmenšil

– pohyb zajišťují převážně končetiny v hrudní části těla, ostatní buď zanikly nebo se přeměnily (např.

v tykadla, čelisti, makadla)

– vytvořen pevný tělní pokryv, plnící současně funkci vnější kostry – tvořen chitinovou kutikulou

– jednotlivé tělní články i články končetin jsou spojeny tenkou blankou (pevný krunýř by znemožňoval

pohyb)

– protože krunýř brání v růstu je během života několikrát svlékán a nahrazován (mladí jedinci se

svlékají častěji)

– v době svlékání členovec intenzivně roste a vytváří si krunýř větší

– kutikula je nepropustná pro vzduch → různě upravené dýchací orgány v závislosti na prostředí –

žábry, plicní vaky, vzdušnice

– mimořádný rozvoj nervové soustavy umožňuje vynikající pohybové schopnosti i adaptaci k životu ve

všech biotopech ve značném počtu druhů i jedinců

– jedním ze znaků systematického třídění členovců je utváření jejich předních končetin, rozlišujeme

4 podkmeny:

Trojlaločnatci – první pár končetin přeměněn v tykadla

Klepítkatci – první pár končetin přeměně v klepítka

Žabernatí – první 2 páry končetin přeměněny v tykadla, dýchají žábrami

Vzdušnicovci – první pár končetin přeměněn v tykadla, dýchají vzdušnicemi

1. podkmen : Trojlaločnatci (Trilobitomorpha)

vymřelí vodní, rozšířeni v prvohorních mořích (silur)

–

– dnes je můžeme studovat na zkamenělinách

– největší světové naleziště zkamenělin trilobitů se nachází jižně od Prahy – Barrandien

s výjimkou prvního páru měly všechny končetiny stejné, první pár se přeměnil na tykadla

–

– nikdy nevytvořili specializované ústní ústrojí

řadíme je do jediné třídy – trilobiti

–

– dosahovali velikosti od 5 mm do 70 cm (nejčastěji velikost 3 – 12 cm)

– převážně plovoucí druhy, ale i hrabavé žijící u dna; rozlišujeme hlavu, hruď a zadeček

– hřbetní strana je rozdělena na 3 podélné laloky (střední a 2 postranní), tělní články všechny

stejné – každý z nich nesl dvouvětevné končetiny – silnější větev měla pohybovou funkci,

slabší větev měla funkci dýchací (nesla žaberní lupínky)

– byli výchozím evolučním typem zejména se vztahem ke klepítkatcům

-1-

2. podkmen: Klepítkatci (Chelicerata)

– první pár končetin přeměněn v klepítka (chelicery) – specializace pro příjem potravy

– druhý pár je u většiny druhů přeměněn v makadla (pedipalpy) s hmatovou funkcí

– hlava zpravidla srůstá s hrudí – hlavohruď (cephalothorax), nese 4 páry kráčivých končetin

– zadeček nečlánkovaný bez končetin

– primitivní formy klepítkatců žijí v moři (př. hrotnatci), formy evolučně pokročilejší (pavoukovci)

jsou převážně suchozemské

– je známo asi 36 000 druhů klepítkatců, dělíme je na třídy hrotnatci, pavoukovci a nohatky

Hrotnatci (Merostomata)

– patří sem asi 200 vyhynulých druhů kyjonožců (Gigantostraca) a 5 žijících druhů ostrorepů

(Xiphosura), které se dochovaly jako zbytky zivočichů, žijících v prvohorních mořích

– bývají zahrabáni do dna, kde loví měkkýše a larvy mořských bezobratlých, mladší jedinci

mohou plavat i naznak

– tělo ostrorepů je shora zploštělé a je kryto plochým krunýřem

– ostrorepi (zejména larvy) připomínají svým vzhledem trilobity, tělo je zakončeno nápadným

dlouhým hrotem

Ostrorep americký dosahuje velikosti 60 cm, žije v mělčinách při pobřeží Mexického zálivu a

New Founlandu

– v devonských mořích žili příbuzní kyjonožci, kteří dosahovali velikosti až 200 cm (vůbec dosud

největší známí členovci)

Pavoukovci (Arachnida)

– patří mezi nejstarší známé suchozemské živočichy

– dýchají vzdušný kyslík, zadeček vždy bez končetin

– tělesná stavba (křižák obecný – Araneus diadematus):

• tělo kryto kutikulou, rozlišeno na hlavohruď a zadeček (přirostený stopkou)

• vpředu na hlavohrudi je 8 jednoduchých oček (zorná pole na sebe navazují), vnímá zrakové

podněty v širokém zorném úhlu

• na spodní straně hlavohrudi jsou 4 páry kráčivých noh a 2 páry končetin přeměněných

v ústní ústrojí : 1. pár tvoří dvoučlánkovaná klepítka (chelicery) – v jejich zákl. článku je

jedová žláza, vyúsťující na hrotu druhého článku, další pár tvoří tvoří makadla (pedipalpy) –

slouží k hmatu a u samečků k přenášení spermatoforů do pohl. otvoru samičky

• 4 páry kráčivých noh slouží ke snování pavučin, přidržování samiček při páření, plavání,

skákání a k rychlému běhu

• nohy tvořeny 8 články, na chodidle jsou opatřeny snovacími háčky

– loví živou kořist (hmyz) do svislých pavučin stavěných dospělými jedinci

– tvar pavučin i postup jejího vytváření je dán instinktivně a je druhově typický

– ústní otvor je velmi úzký , nemohou pohlcovat sousta

-2-

– chycenou kořist zapřádají do pavučiny a vstřikují do ní trávicí fermenty svých slinných žláz,

(potrava je několik hodin štěpena mimo tělo), natrávený tekutý obsah kořisti je pak vysáván

sacími svaly jícnu

– střední část střeva je rovná a má výběžky – potrava v nich může být stravována postupně

– v zadečku má trávicí trubice tvar nahoru prohnutého oblouku – v tomto úseku do ní ústí

jaterní žlázy, před řitním otvorem (vyúsťujícím na konci těla) je rozšířena v kloaku, do níž ústí

Malpighiovy trubice – vylučovací ústrojí

– přeměnou 10. a 11. zadečkového článku vznikly snovací bradavky – vyúsťují těsně před řitním

otvorem

o vlákno vzniká ze sekretu vytlačovaného ze snovací bradavky, které při styku se

– na dolním okraji zadečku je pár dýchacích průduchů (stigmata), ústící do párových plicních

vaků (evolučně vznikly vnořením nožek se žaberními lupínky pod povrch těla)

– uvnitř dutinky plicního vaku jsou hojně prokrvené dýchací lišty

– za stigmaty na břišní straně zadečku vyúsťují pohl. ústroje, pavouci jsou gonochoristé se

zřetelným pohl. dimorfismem (samička jsou větší)

– spermie ve spermatoforech přenáší sameček pedipalpami do semenného váčku samice,

samičky zapřádají nakladená oplozená vajíčka do zvláštního zámotku – kokon

– běžný je manželský kanibalismus – samička po pohl. aktu samečka sežere

– o potomstvo většina druhů starostlivě pečuje (samičky některých druhů nosí mláďata určitou

dobu na vlastním těle)

– cévní soustava je otevřená, trubicovité srdce má několik párů nasávacích otvůrků (ostií),

nachází se ve hřbetní části zadečku, hemolymfa obsahuje hemocyanin a velké množství

krvinek

– nervovou soustavu tvoří mohutná podhltanová zauzlina, vzniklá splynutím několika ganglií,

vybíhají z ní nervová vlákna do končetin i jednotlivých tělních orgánů

vzduchem tuhne

-3-

– po celém těle jsou mechanoreceptorové brvy a zvláštní orgány, vnímající otřesy a pohyby noh

– do řádu pavouků (Araneida) patří asi 20 000 druhů dravých živočichů, z nichž většina lapá

kořist do sítě, jiné druhy ji přepadají v běhu či skokem, u

nás žije asi 1000 druhů – jsou mimořádně užiteční

řád : Pavouci (Araneida)

– patří sem pokoutník domácí, sklípkan huňatý,

snovačka jedovatá – „černá vdova“,

– u nás: skákavka pruhovaná, vodouch stříbřitý – ve

stojatých vodách tůní

– v Evropě: slíďák tatrský – až 5 cm, běžník květomilný –

dospívající jedinci vypouštějí koncem léta unášivá

vlákna (tzv. babí léto)

řád: Štíři (Scorpionida)

– vzhledově připomínají raky

– jejich zadeček má část širší (preabdomen) a část užší

(postabdomen), kterou při pohybu zvedá nad tělo

– v koncovém článku je hrot s jedovou žlázou

– jsou soumrační a draví

– štír středomořský – největší evropský druh (7 cm),

veleštír obrovský – černý, v topické západní Africe

řád: Štírci (Pseudoscorpionida)

– drobní, žijí v rostlinném troudu pod kůrou odumřelých stromů, v ptačích

hnízdech, v domácnostech a v úlech včely medonosné

– živí se dravě roztoči a drobným hmyzem

– dospělci se přichycují na chlupy pohyblivého hmyzu (foresie) , např. štírek

obecný, štírek knihový

řád: Solifugy (Solifugae)

– nápadné ochlupení, nezvykle členěná hlavohruď (hlava je spojena

s předními hrudními články a 2 hrudní články jsou volné)

– obývají suché a teplé stepní biotopy, noční dravci

– v J Evropě – solifuga egejská

řád: Sekáči (Opilionida)

– malé tělo, dlouhé kráčivé nohy, velmi pohybliví

– autotomie = schopnost odvrhnout končetinu, která ma schopnost se

pohybovat trhavými pohyby a poutat tak pozornost útočníka

– patří sem: sekáč domácí, sekáč rohatý – rohovitý výběžek na chelicerách

řád : Roztoči (Acarina)

– drobní, hlavohruď srůstá se zadečkem, kousavé nebo bodavě savé ústrojí, 4 páry noh (larvy

– 3 páry)

– někteří působí škody na zásobách potravin, na kulturních rostlinách, někteří jsou obávaní

cizopasníci (prašivina, svrab), přenašeči původců chorob (např. encefalitidy)

-4-

• klíště obecné – v listnatých lesích, samička klade oplozená vajíčka, z nichž se vyvíjejí

larvy, které sají krev na drobných savcích, ptácích atd., po nasátí krve se změní

v nymfy a v dospělé klíště, které je mimořádně odolné proti strádání hladem; tělo

samičky je kryto kožovitou kutikulou – umožňuje značně zvětšit objem při nasátí,

krev sají bodavě sacím ústrojím, jehož součástí je chobotek (hypostom) se zpětnými

háčky, současně vypouštějí enzym ixodin, bránící srážení krve; přenos klíšťové

encefalitidy, klíštěcí borreliózy, příp. tularémie

• čmelík kuří – ektoparazit slepic, saje krev

• zákožka svrabová – u osob se špatnými hygienickými podmínkami – kožní

onemocnění svrab – samičky si vyvrtávají v pokožce chodbičky, kde kladou vajíčka

• vlnovník révový – chorobné plstnatění vinné révy

• trudník tukový – žije v kožních mazových žlázách v obličeji, způsobuje trudovinu

• roztočík včelí- cizopasí v hrudních vzdušnicích včel, kde saje hemolymfu, včely

ztrácejí schopnost koordinace letového svalstva, nemohou létat, hynou

• Varroa jacobsoni (včelí) – vývojový cyklus má totožný s ontogenezí včely

medonosné, saje hemolymfu larvám včel, ty se líhnou oslabené, deformované a mají

kratší život

3. podkmen: Žabernatí (Branchiata)

všechny druhy řadíme do jediné třídy – korýši

–

Korýši (Crustacea)

– dýchání žábrami (buchanky – celým povrchem těla)

– rozeklané končetiny – na srostlé hlavohrudi i na zadečku

– tělo kryto krunýřem – je prostoupen vápenatými solemi

– první 2 páry hlavových končetin jsou přeměněny

v tykadla, další 3 páry v kousací ústroje – jeden pár

kusadel – mandibuly, 2 páry čelistí – maxily

– mají nepřímý vývoj přes larvu nauplius (krab – larva zoëa),

pouze raci mají vývoj přímý

– významná složka vodní biomasy

–

Nižší korýši: žábronožky, listonožky, škeblovky, lasturnatky,

perloočky, buchanky, kapřivci, svijonožci

o Perloočka hrotnatka obecná (Daphnia pulex)

– ze stran zploštělé tělo, přilbovitá hlava – vybíhá na břišní

straně v hrotitý výběžek

– hruď s končetinami je ukryta v dvouchlopňové schránce

– první pár tykadel – antenuly – je malý a zkarnělý, funkce

chemoreceptoru, druhý pár tvoří mohutná rozvětvená

tykadla – antény – opatřené veslovacími brvami a svalovinou

-5-

– na hlavě je černě pigmentované oko , po stranách hlavy je ještě malá pigmentovaná skvrnka,

která je zbytkem tzv. naupliového oka larvy

– hruď – 5 párů lupenitých rozeklaných nožek s žaberními přívěsky → pohyb nožek →přísun

potravy a kyslíku

– zadeček – 2 viditelné drápky a 2 podélné řady trnů – mezi nimi vyúsťuje řitní otvor

– hřbetní část zadečku má výrůstky uzavírající plodovou komůrku

– trávicí trubice – zelenohnědá pod mikroskopem, začína ústním otvorem se žvýkacím ústrojím,

do trubice ústí hepatopankreas v hlavové části, střevo prochází tělem přímo

– rozmnožování – partenogeneticky (rozmn. samiček bez účasti samečků) – z vajíček (2n)

vznikají jen samičky, koncem léta (při poklesu teploty) dochází k tvorbě haploidních vajíček,

ze kterých vznikají drobné samičky a samečkové, oplozená trvalá vajíčka jsou v obalech

(efipia), které je chrání před suchem a chladem, efipia lnou k peří vodních ptáků

hrotnatka obecná – sladké vody

o Žábronožky

– ze stran zploštělí, do 30 mm

– obývají periodické tůně, mají nesmírně odolná a životaschopná

vajíčka

žábronožka sněžní

o Listonožky

– krycí plochý hřbetní štít, dravci (živí se vodními bezobratlími), vajíčka

snášejí vyschnutí i vymrznutí

o Buchanky

– zpravidla mořští, ale i u nás

– vejčitá hlavohruď, úzký článkovaný zadeček bez končetin

– dýchají celým povrchem těla (nemají žábry ani srdce), tělesná

tekutina poháněna stahy střeva

– mohutně vyvinuté antenuly se smysl. brvami

buchanka obecná (Cyclops strenuus) – u nás, samičky nesou

po stranách 2 hroznovité váčky s vajíčky

vznášivka obecná – do stran rozprostřené antenuly

chlopek obecný – parazit, oplozené samičky sají krev na

žábrách ryb

o Kapřivci

– ektoparaziti ryb, pulců

– lupínkovitě zloštělé tělo, shora kryté hřbetním oválným štítkem

– dýchání celým povrchem těla

kapřivec plochý

o Svijonožci

– přisedlí mořští

vilejš stvolnatý – uzavírá vápencovitými destičkami vnitřní prostor své plášťové dutiny

→může přežívat určitou dobu i mimo vodu

-6-

Vyšší korýši: systematicky patří do třídy rakovci – tělo kryto krunýřem, 21 článků

Rak říční (Astacus astacus)

– do 20 cm, tělo olivově zelené, kryto kutikulárním krunýřem –

hlavohruď a zadeček

– krunýř (karapax) na průřezu oválný, zpevněn vápenatými solemi,

vpředu vybíhá ve špičatý výběžek, omezuje v růstu – mnohokrát

svlékán – při svlékání raci nepřijímají potravu a bývají skryti

v úkrytu do doby, než krunýř ztvrdne, svlékání řízeno

hormonálně – ekdyson

– rakůvky = čočkovitá vápencovitá tělíska ve výběžcich žaludku,

v nich uloženy soli pro inkrustaci krunýře

– stopkovité oči (nepohyblivá hlava,srostlá s hrudí)

– zadeček – 7 článků (poslední článek – vějířovitý telson), nasedají

na sebe taškovitě – v případě nebezpečí umožňují rychlé

podsunutí zadečku pod tělo a únik do bezpečí zpětným pohybem

– každý tělní článek nese pár končetin (19 párů celkem) –

dvouvětvé

– stěna žaludku silně chitizovaná – umožňuje další rozmělnění

potravy, do zadní části žaludku ústí hepatopankreas

– dýchá žábrami – umístěny po stranách těla v žaberní dutině pod

krunýřem, neustále omývány proudem okysličené vody, který je

vytvářen vířením čelistních nožek

– otevřená cévní s. – vakovité srdce, hemolymfa bezbarvá (obsahuje Cu)

– nervová s. gangliová, žebříčkovitý typ

– gonochoristé, přímý vývoj, samička klade okolo 200 vajíček, které si přilepuje k zadečkovým

nožkám, kde se vyvíjejí, raci mají značně vyvinutou regenerační schopnost

– žijí v čistých prokysličených tekoucích vodách, živí se rostlinami, vodním hmyzem,

obojživelníky a potěrem, chránění zákonem

rak kamenáč – horské potoky

rak bahenní

humr evropský – Středozemí, evropské pobřeží Atlantiku, silná klepeta,

noční živ., mohutný krunýř

krab obecný – hlavohruď se širokým a krátkým štítem, krátký zadeček ohnutý pod

hlavohruď

beruška vodní – dno stojatých vod

stínka obecná – suchozemský, ve sklepích, tlejícím listí, pod kůrou

svinka obecná – suchozemský, obývá sušší místa, silně vyklenuté tělo – umožňuje svinutí do

kuličky

krevety a garnáti – tělo bez inkrustace, mořští

langusty – nevyvinutá klepeta, silně inkrustovaný krunýř, velmi chutné maso

blešivec obecný – potrava pstruhů, bioindikátor kvality vody, plave bokem, krmivo pro

akvarijní ryby

-7-

4. podkmen: Vzdušnicovci (Tracheata)

– dýchají rozvětvenou soustavou vzdušnic (trachejí), prostupuje celým tělem, kyslík předáván

přímo tkáním (bez prostřednictví hemolymfy)

– stěna vzdušnic tvořena tenkou biomembránou – snadná výměna plynů

– na hlavě mají 1 pár tykadel a nohy vždy nerozvětvené

– většinou suchozemské druhy

– třídy: drobnušky, stonoženky, hmyzenky, vidličnatky, stonožky, mnohonožky, chvostoskoci, hmyz

Mnohonožky (Diplopoda)

– protáhlé, válcovité tělo, na průřezu kruhovité

– velký počet článků – vznik srůstem 2 článků původních →2 páry drobných noh a 2 páry

stigmat na každém článku

– nohy vkloubeny vespod těla

– na hlavě slabá krátká tykadla a pár jednoduchých oček

mnohonožka slepá – pod kůrou, kameny , v tlejícím listí

Stonožky (Chilopoda)

– protáhlé, shora zploštělé tělo, 1 pár tykadel

každý článek nese 1 pár noh

–

– první pár je přeměněn v kusadlové nožky s jedovou žlázou – omračuje kořist

velikosti max. 6 cm (u nás)

–

stonožka škvorová – pod kůrou, kameny, spadené listí

Chvostoskoci (Collembola)

– půdní, velikost několik mm

– 8 jednoduchých oček, kousací ústní ústrojí, často pestře zbarveni, významní humusový činitelé

– většina má vytvořen skákací aparát na zadečku

poskok škodlivý – sklepy, pařeniště

mákovka vodní – hladiny stojatých vod, modravě černá

Hmyz (Insecta)

– hospodářský i zdravotnický význam – opylování, potraviny

(med), suroviny (vosk, hedvábí) atd.

– nestejnocenné členění těla – 20 článků (21 v embryonálním

stadiu), hlava, hruď, zadeček

– hlava (caput) – vznikla srůstem 6 článků, 1. nese jeden pár

složených očí, 2. nese jednovětevná tykadla, 3. hlavový článek

je bez přívěsků, 4. nese pár jednočlenných kusadel, 5. nese

párové čelisti a poslední nese spodní pysk s makadly = ústrojí

kousavé (základní typ)

– v závislosti na způsobu potravy existují ústrojí : savé (motýli),

lízavé (včely), bodavě savé (komáři, mšice)

-8-

– hlava je vždy zřetelně oddělena od hrudi – nasedá na ni zúženou krční částí (colum)

– hruď (thorax) je tvořena 3 články: předohrudí, středohrudí, zadohrudí – u dospělců nese každý

z těchto článků pár článkovaných noh

– zákl. typ – končetina kráčivá se skládá z : kyčle (coxa), příkyčlí (trochanter), stehna (femur),

holeně (tibia), chodidla (tarsus) – pětičlenné

– nohy přizpůsobeny k různým úkonům – skákání (blechy), hrabání (krtonožka), plování

(vodomil), rychlý běh (střevlík), přichycování na srst živočichů (veš)

– na středhrudi a zadohrudi bývá po páru křídel (vychlípeniny pokožky s žilkami – zpevňovací

fce) – zasahují do nich tracheje, cévy a nerv. vlákna

– křídla zpravidla stejné a blanité, ale existují :

• krytky – 1. pár tužší, kožovitý se zachovalou žilnatinou, (kobylky)

• polokrovky – 1. pár křidel tuhý (ploštice)

• krovky – 1. pár zchitizovaný (ochrana 2. blanitého páru a zadečku)

– některé řády druhotně ztratily křídla – paraziti (blechy, vši), někteří nemají křídla vyvinuta

(rybenka)

– zadeček (abdomen) mívá 6 – 11 článků, někteří mají na zadečku zbytky končetin – kladélko

(kobylky), žahadlo s jedovou žlázou (vosy), přívěsné štěty (škvoři)

– jednovrstevná pokožka (hypodermis) vylučuje na povrch chitinovou kutikulu s fcí ochrannou a

opornou (vnější kostra)

– barva těla je dána obsaženými pigmenty

– příjem potravy ústním ústrojím, kusadla – hrubé drcení, čelisti – jemnější

zpracování,posunování potravy dále do ústní dutiny (výústění slinných žláz)→svalnatý

hltan→trubicovitý jícen rozšiřující se ve vole→žvýkací žaludek (proventrikulus) s kutikulárními

výrůstky (dokončení rozmělnění potravy)→žláznatý žaludek se slepými výběžky (vlastní

trávení)→střevo, rozšířené v konečník→řitní otvor

– vylučování – Malpighiovy trubice – ústí do konečníku

– dýchání – vzdušnicemi, prostupují k jednotlivým tkáním (zasahují i do žilnatiny křídel), párové

průduchy (stigmata), kterými přichází vzduch do vzdušnice, jsou uzavíratelné a opatřeny

chloupky (brání vnikání nečistot)

– cévní s. – otevřená, hřbetní céva (uložená v zadečku) čerpá hemolymfu (rozvádí živiny,

hormony, zplodiny metabolismu)

– nerv. s. – gangliová, žebříčkovitý typ

– vyvinuta instinktivní činnost, hmat. ústojí reaguje na proudění vzduchu, čich soustředěn na

tykadlech

– po stranách hlavy párové složené oči – tvořeny velkým počtem oček (omatidií), každé očko

snímá část obrazu, spojením nerv. vláken ze všech oček do jednoho zrak. nervu vytváří tzv.

mozaikový obraz

– některé druhy mají i oči jednoduché – vnímají intenzitu světla, některé druhy mají vyvinuté

orgány sluchové (kobylky v holeni předních noh)

– hymz se dorozumívá chemicky (feromony)

– jsou odděleného pohlaví, rozmnožování pohlavní (vnitřní oplození – páření), některé druhy

mají schopnost partenogeneze (pakobylky), některé střídají generace partenogenetické

s generacemi pohlavními (mšice), některé schopnost rozmnožování v larválním stadiu =

-9-

pedogeneze (larvy bejlomorek)

– samičky kladou vajíčka (oviparie), výjimečně se líhnou larvy v těle samičky, zpravidla současně

při kladení vajíček (ovoviviparie)

– vývoj je nepřímý a děje se proměnou, lary se svlékají, vývojové stupně (instary) jsou od sebe

odděleny svlékáním (ekdyze), celý proces je řízen hormonálně

o proměna nedokonalá (hemimetabolie): vajíčko – nymfa – dospělec

nymfy postupně dorůstají a s každým svlékáním jsou podobnější dospělci, při

posledním svlékání se vyvíjejí pohl. orgány a křídla

o proměna dokonalá (holometabolie): vajíčko – larva – kukla – dospělec

z vajíček se líhne dospělci nepodobná larva (bez křídel, očí, odlišný typ ústního

ústrojí), je velmi žravá, několikrát se svléká, rychle roste a nakonec se mění

v nepohyblivou kuklu, kde dokončuje svůj vývoj

– třída hmyz je systematicky členěna na 2 podtřídy: bezkřídlé (Apterygota) – hmyzenky,

vidličnatky a šupinušky a křídlaté (Pterygota)

Bezkřídlí (Apterygota)

– primárně bezkřídlí

Šupinušky – vřetenovité tělo, kryté šupinkami, kousavé ú. ú.

rybenka domácí – v domácnostech

Křídlatí (Pterygota)

– 2 páry křídel

Křídlatí s proměnou nedokonalou

Jepice – křehký hmyz, okolí vod, žijí pouze 48 hodin, larvy – vodní, bioindikátoři kvality vody,

významná složka potravy ryb

jepice obecná

Vážky – statný hmyz se štíhlým zadečkem, pestře zbarveny, krátká tykadla, kousavé ú. ú.,

blanitá křídla, v předních zevních rozích křídel mají tmavě pigmentovanou plamku, nohy

směřují dopředu (lapání kořisti za letu – lapací koš), kopulují za letu, samičky kladou vajíčka pod

vpdu do pletiv vodních rostlin – dravé larvy (mohutné kousací ústrojí – vymrštitelný dolní pysk

= tzv. maska), larvy dýchají střevem – vypuzuje vodu, což jim umožňuje i rychlý pohyb

o motýlice – oba páry křídel stejně velké, v klidu skládají křídla nad tělem

o šídla – robustnější, v klidu skládají křídla vodorovně

vážka ploská, šídlo modré

Pošvatky – vývoj vázán na vodu, larvy – biondikátoři kvality vody, potrava ryb

pošvatka rybářice

Švábi – samičky kladou vajíčka ve společných chitinových pouzdrech (ootheky), silné trnité

nohy, většina žije v tropech, noční, všežraví, v domácnostech, skladech, mlýnech, pekárnách,

znečišťují potraviny

šváb obecný, rus domácí

-10-

Škvoři – protažené, silně zchitinizované tělo, nitkovitá tykadla, kousavé ú. ú., zadeček zakončen

klíšťovitými štěty

škvor obecný

Kudlanky – draví, teplobytní, žijí jednotlivě, silně protažená

předohruď nese zavěrákovité nohy, manželský kanibalismus

kudlanka nábožná

Všekazi (termiti) – společenský hmyz (miliony jedinců) –

tropy, subtropy,vytvářejí pohlavní a nepohlavní kasty

(matky,samečkové, dělníci, nymfy, vojáci) – řízeno feromony,

samičkám po oplození opadávají křídla a zadeček se

mnohonásobně zvětší, všechny druhy jsou stínobytbé

(fotofóbní), nepigmentované a slepé, uzavřené stavby

(termitiště) – udržují konstantní teplotu a vlhkost, stavební

materiál lepí vlastními slinami, které tuhnou v pevnou hmotu, mají mohutné kousací ú.ú. –

rozežírají vše, kromě železa a kamene, v jejich trávicí soustavě žijí smybiotičtí prvoci – pomáhají

trávit celulózu, jsou obávaní tropičtí škůdci

všekaz jihoevropský

Strašilky – tropy,subtropy, býložravý hmyz, vypadají jako větvičky nebo listy

pakobylka indická – partenogeneze

Rovnokřídlí – přední křídla přeměněna v krytky, druhý pár je blanitý a řasnatě složený,

kousavé ú.ú. a skákavé nohy

kobylky – dlouhé nitkovité tykadla, zvukotvorné (stridulační) ústrojí samečků je na přední části

krytek (zvuk vydávají třením krytek o sebe), samičky mají šavlovité kladélko, v holeni prvního

páru noh je sluchové ústrojí – masožravé – např. kobylka zelená

cvrčci – blízcí příbuzní kobylek, obývají díry, u nás hojně rozšířen cvrček polní, v izolaci

teplovodů – cvrček domácí, v kořenovém systému – krtonožka obecná

sarančata – krátká tykadla, sluch. ústrojí umístěné v prvním zadečkovém článku, cvrčivé zvuky

vyluzují třením holení třetího páru noh a okrajové žilky krytek, jsou býložravá, např – saranče

vrzavé, saranče stěhovavé – původem z Afriky a Asie (přemnožení)

Všenky – bezkřídlí, ektoparaziti savců a ptáků, živí se peřím, srstí a částmi pokožky

luptouš slepičí

Vši – ploché, bezkřídlé, zredukovné nebo chybějící oči, ektoparaziti savců – sají krev, na nohou

mají přidržovací drápky, samička přilepuje vajíčka (hnidy) na srst, jsou to přenašeči nebezpečné

nákazy člověka – skvrnitého tyfu

veš dětská – ve vlasech

veš šatní – v záhybech šatstva a prádla

Třásnokřídlí – 1 – 3 mm dlouhý hmyz, třásnaté křídla, bodavě sací ú., způsobují neplodnost

květů

třásněnka modřínová

Stejnokřídlí – křídla skládají střechovitě nad zadečkem, bodavě savé ú., živí se sáním šťáv

z rostl. pletiv, často jsou bezkřídlí, patří sem:

-11-

mšice – voskové žlázy na zadečku, žijí hromadně na rostlinách – vysávají živné šťávy,

složitý vývoj – z oplozených vajíček se líhnou pouze samičky (zakladatelky), množící se

partenogeneticky, pak se líhnou generace okřídlené, které přelétají na nové rostliny (migrace),

nadále se množí partenogeneticky, koncem léta vznikají tzv. generace snubní (obě pohlaví),

jejichž samičky po oplození kladou vajíčka, mšice sají nadměrnémnožství sladkých šťáv, z nichž

většina nestrávena vychází z jejich těla jako sladina (medovice) – tu lízají mravenci a včely,

s nimiž žije mšice v určité symbióze, např. mšice maková, vlnatka krvavá – na jabloních,

mšice broskvoňová – na peckovinách → oslabují rostliny sáním šťáv, způsobují deformaci a

zakrňování jejich listů

červci – pohl. dvojtvárnost – samičky jsou bezkřídlé, nepohyblicé, přisáté na rostlinách, mají

klenuté ochranné štítky – přimykání ke kůře, po uhynutí samičky štítek chrání nakladená

vajíčka, samečkové jsou okřídlení, např. puklice švestková – ovocné stromy

Ploštice – ploché tělo s předohrudním štítem a předními

křídly, tvořícími polokrovky, suchozemské druhy

charakteristicky zapáchají, druhy dravé, býložravé, cizopasné,

vodní druhy jsou dravé s krátkými tykadly a nohami

upravenými k veslování, suchozemské druhy mají tykadla

dlouhá

splešťule blátivá, znakoplavka obecná, jehlanka válcovitá –

vodní

ruměnice pospolná, štěnice domácí (v domácnostech,špatné

hyg. podmínky), bruslařka obecná (na vodní hladině stojatých

vod), vodoměrka štíhlá (schopnost rychlého pohybu na

povrchové blance vodní hladiny, kde loví kořist)

Křídlatí s proměnou dokonalou

Síťokřídlí – dravé larvy i dospělci, kousací ú.ú., larvy s mohutnými kusadly vstřikují do těla

kořisti trávicí šťávy a pak ji vysávají (mimotělní trávení), protáhlé křehké tělo se 2 páry dlouhých

blanitých křídel (s hustou žilnatinou)

zlatoočka skvrnitá – živí se mšicemi

mravkolev běžný – největší ze síťokřídlých, žije v teplých oblastech, larvy si hloubí v písku

jamky, do kterých loví mravence

Blanokřídlí – 2 páry blanitých křídel, dokonale vyvinuté kousavé nebo lízavé ú.ú., mají pár

velkých očí a 3 jednoduchá očka, jejich larvy mají kromě noh i zadečkové panožky (housenice

pilatek), některé larvy jsou bez noh i bez panožek (lumci), patří sem druhy užitečné (opylovači,

ničitelé larev jiného hmyzu) i škodlivé (pilatky), některé druhy vytvářejí sociální společenstva

vyšších řádů (včelstva včely medonosné), patří sem:

o Širopasí – zadeček přisedá k hrudi těsně a široce – obě části jsou stejně široké, larvy

mají 3 páry hrudních noh a na zadečku panožky (býložravé)

př. pilatka švestková (škodí na peckovinách), ploskohřbetka smrková (způsobuje

holožíry smrků)

-12-

o Štíhlopasí – zadeček k hrudi připojen tenkou stopkou, samičky mívají zadeček ukončen

štíhlým kladélkem – Kladélkatí – žlabatky, lumci – nebo žihadlem – Žihadlovití – kutilky,

samotářské včely, mravenci, vosy,čmeláci, společenské včely

Žlabatky – býložravé, larvy žijí v rostl. pletivech, jejichž následným bujením vznikají novotvary

– hálky, dospělci – drobný hmyz, dlouhé tykadla, pravidelné střídání bezkřídlé generace

partenogenetické a okřídlené generace snubní

žlabatka duběnková – vytváří na listech dubu tzv. duběnky

žlabatka růžová – vytváří na šípcích červené hálkovité novotvary připomínající trsy mechu

Lumci a lumčíci – kladou vajíčka do larev a kukel jiného hmyzu – jsou parazitoidi (ne paraziti!),

svého hostitele nakonec zahubí

lumek velký – samičky mají až 5 cm dlouhé kladélko, kterým proniknou kmenem i lýkem

k larvě a nakladou do ní vajíčko (v tykadlech – vynikající čich na vyhledávání larev ve stromech)

Žihadlovité třídíme na druhy samotářské (kutilky a samotářské včely) a druhy společenské

(všežraví mravenci, dravé vosy a sršni, včely, čmeláci):

Kutilky (samotářské vosy) – vyhrabávají si v půdě chodbičky, do nichž nosí vlastním žihadlem

omráčené housenky, příp. dospělý hmyz – tzv. živná konzerva pro larvy

květolib včelí

Samotářské včely – živí se pylem a sladkými rostl. šťávami, žijí pouze v párech, tvořených

výhradně pohl. jedinci, o potomstvo se stará jen samička

čalounice mateřídoušková – významný opylovač

Mravenci – všežravý společenský hmyz, hnízda v půdě, dřevě, z jehličí, pohl. jedinci mají

po vylíhnutí 2 páry křídel, která jim po rojení upadnou nebo jim je dělnice uhryžou, veškeré

činnosti zastávají dělnice (samičky jejichž pohlavnost je potlačena feromonem matek), mají

vždy kousavé ú.ú.

mravenec lesní – významný pro rovnováhu lesních ekosystémů

Monomorium pharaonis – k nám zavlečení mravenci, obtěžující domácnosti

Vosy a sršně – živí se dravě, společenstvo vos zakládá mladá přezimující samička, vylíhlá a

oplozená již na podzim, zjara začna stavět své typické hnízdo z šedobílé papírové hmoty, které

je zavěšeno na stopce a směrem dolů široce otevřené, uvnitř je jedna vrstva šestibokých buněk

– vosy do nich snášejí ulovený hmyz a samička na něj klade vajíčka, společenstva jsou jednoletá

vosa útočná – koncem léta vykusuje sladké ovocné plody

sršni staví mohutná hnízda v dutých stromech nebo mezi trámy, hnízdo je dole uzavřené,

několikavrstevný hnědý obal, jednoletá společenstva, hnizdo je však používáno několik let

sršeň obecná – délka 4 cm, nápadně žlutohnědá pruhovaná

-13-

Čmeláci – opylovači trubkovitých květů jetelů, jednoletá společenstva – zakládána mladou

matkou, vylíhlou a oplozenou již v minulém roce, hnízdo zakládá obvykle mezi kameny nebo

v myší díře

Včela medonosná – mnohostranný užitek pro člověka (med, vosk, pyl, mateří kašička, včelí

jed, propolis), v přírodě vytváří trvalá společenstva v dutinách stromů, v nichž z vylučovaného

vosku taví plásty, v jejich buňkách ukládá pyl, med a vychovává své larvy, včelstva mají

několik desítek tisíc jedinců, jsou vždy tvořena jedinou matkou, několika tisíci dělnic, vajíčky a

plodem různého stáří (larvy a kukly) a ve vegetačním období i několika sty partenogeneticky

vznikajících trubců, činnost všech je řízena feromony (nadřazen všem je feromon matky),

chovatelská zařízení = úly

Brouci – 1. pár křídel přeměněn v chitinové krovky, pod nimi je složen pár blanitých křídel,

systematicky jsou tříděni na masožravé a všežravé

Masožraví – dravé larvy i dosělci, užiteční nepřátelé přemnožených škůdců roslin

• Svižníkovití – obývají suché prosluněné lokality, svižník polní – bíle tečkované krovky

• Střevlíkovití – velmi aktivní a pohybliví v noci, kdy loví jiný hmyz a slimáky, mají

silná kusadla, střevlík měděný, střevlík fialový – v lesích, krajník pižmový – zíví se

housenkami motýlů

• Potápníkovití – žijí ve vodě, poslední pár noh je veslovací, potápník vroubený

Všežraví – mají pohyblivé kyčle zadního páru noh

• Vodomilovití – živí se rostl. potravou, larvy jsou dravé, dospělci mají 2 páry plovacích

noh, vodomil černý

• Mrchožroutovití – živí se mršinami obratlovců, na něž kladou vajíčka, odumřelého

živočicha zahrabávají do země, hrobařík obecný

• Drabčíkovití – úzcí dlouzí brouci se zkrácenými krovkami, nekryjícími zadeček, jsou

draví, drabčík zdobený

• Světluškovití – nápadní světélkováním všech svých vývojových stádií i dospělců,

světluška menší

• Kovaříkovití – protáhlé úzké tělo, larvy jsou býložravé (drátovci)- škodí v zemědělství,

kovařík černoskvrnný

• Krascovití – ovální brouci, kovové zbarvení, krasec měďák

• Kožojedovití – živí se suchými živočišnými látkami (způsobují škody v textiliích a

výrobcích z kůže), kožojed obecný – černý

• Slunéčkovití – polokulovité tělo s hlavou zataženou do hrudního štítu, růžencovitá

tykadla, pestré zbarvení krovek, larvy i dospělci jsou užiteční požíráním mšic, slunéčko

sedmitečné

• Červotočovití – larvy se vyvíjejí v suchém dřevě (př. nábytku, trámech), červotoč

umrlčí, červotoč spižní – červenohnědý, škody ve skladech potravin – larva vrtá

v suchých potravinách

-14-

• Majkovití – měkké tělo i krovky, z kloubů svých končetin v obraně roní hnědou

tekutinu, obsahující jedovatou látku cantharidin, jejich larvy se na květech přichycují na

těla včel a živí se potravou včelích larev, majka obecná

• Potemníkovití – tmavé zbarvení, někteří jsou skladištními škůdci, potemník moučný

– larvy tzv. mouční červi – na chov, potrava v zajetí držených drobných obratlovců a

hmyzožravých ptáků

-15-