Kořen

Kořen

Těla cévnatých rostlin se nazývají „Kormus“. Jsou tvořena orgány a dělí se na vegetativní (tvoří ji

kořen, stonek, list) a generativní (tvoří ji květ, semeno a plod). Věda zabývající se orgány se nazývá

organologie. Kořen je zpravidla podzemní. Nemá listy ani pupeny. Jeho funkce jsou následující:

nasávací, vodivá, mechanická, zásobní a syntetická. Kořeny jsou heterotrofní (bez chlorofylu). Je

založen již v zárodku semene. Při klíčení nejprve klíčí kořínek (radikála). Proniká do půdy a mění s v

hlavní kořen – z něj se později vytvoří postranní kořeny. Soubor všech kořenů se nazývá „kořenový

systém“. U dvouděložných rostlin je hlavní kořen + postranní kořeny, druhotně tloustnou. U

jednoděložných rostlin hlavní kořen brzy zaniká a tvoří se náhradní adventivní kořeny, druhotně

netloustnou. Možný vznik adventivních kořenu je na listech, či stoncích.

Stavba kořene dle podélného řezu: Rozlišujeme primární a sekundární stavbu. Primární

stavba: dělivá (dělení buněk), prodlužovací (intenzivní růst), absorpční (příjem roztoků kořenovým

vlášením)

Stavba kořene dle příčného řezu: Kořenová pokožka se nazývá RHIZODERMIS, která v

absorpční zóně vytváří kořenové vlásky. Tyto vlásky nejsou u vodních rostlin. Méně u mykorhitických.

Modifikace kořenů: Kořenové hlízy (zásobní funkce), kořenové bulvy (na stavbě se podílí

kořen i stonek), vzdušné kořeny (příjem vzdušné vlhkosti), příčepivé (přichycovací funkce).

Stonek

Stonek nese pupeny

= základy budoucích rostlinných orgánů (stonků, listů, květů)

• Zákonité uspořádání

• Vrcholový pupen – na vrcholu stonku

• Úžlabní pupeny – v úžlabí listů

• Pupeny dřevin většinou kryty šupinami, výjimečně nahé (krušina olšová)

• Pupeny bylin – nahé

Větvení stonku

• Vidličnaté

• Postranní

o Vývojově nejstarší

o Vzrostný vrchol se rozdělí na 2

o U vyšších rostlin zřídka

o U vyšších rostlin časté

o Postranní větve vznikají z úžlabních pupenů

o Makroblast = dlouhá postranní větev dřevin

o Brachyblast = trvale zkrácená větévka – nese list nebo květ (modřín, jinan)

• Vrcholičnaté

o Postranní větve převažují nad hlavním stonkem, který ukončí růst nebo je zatlačen do

postranního postavení

o Vinná réva, jabloň

Modifikace stonku:

• Oddenky (sasanka, kosatec, často zásobní funkce)

• Oddenkové hlízy (brambor, zásobní látky, rozmnožování)

• Stonkové hlízy (kedluben)

• Výběžky = šlahouny (jahodník, vegetativní rozmnožování)

• Stonkové úponky (vinná réva)

• Stonkové trny = kolce (trnka, hloh, ochranná funkce)

Hospodářský význam stonků: stavební průmysl, krmivo, dřevní hmota, farmaceutický průmysl,

potravinářský průmysl

List

• Postranní, obvykle zelený orgán

• Omezený růst (kořen, stonek mají neomezený)

• Fotosyntéza

• Transpirace

• Výměna plynů

• Tenký, plochý

• Reaguje na změny prostředí -> tvarově proměnlivý, přizpůsobena vnitřní stavba

Během vývoje rostliny – 3 hlavní typy listů

• Dělohy, asimilační, listeny

Dělohy = zárodečné listy, již v embryu

• Obsahují zásobní látky

• Jednoduchá stavba

• většinou záhy opadají nebo zasychají

• počet: u jednoděložných – 1, u dvouděložných 2, u nahosemenných – 2 – 18, ojediněle 0

(některé parazitické rostliny)

Asimilační listy

• řapík + čepel

• někde řapík chybí = přisedlé listy (jednoděložné)

• řapík velmi dlouhý (leknín)

Palisty

x

• U báze listů, volné někdy přirostlé k řapíku

• Jen u některých druhů rostlin (violka, hrách)

• Někdy opadavé (jabloň)

• Někde přeměněné v trny (trnovník akát)

Listeny – redukované listové útvary, z jejichž úžlabí vyrůstá list nebo květ

Opad listů:

• Na konci vegetačního období u opadavých (ochrana před nadměrným odparem vody)

• U stálezelených – list trvá 2 – 10 let

• Tropické rostliny opadávají průběžně

• V řapíku se vytvoří odlučovací vrstva – v ní jsou pektiny enzymaticky rozkládány -> usnadňuje

oddělení listu

Hospodářský význam listů:

• Zelenina

• Léčivky

• Koření

• Pochutina

• Krmivo hospodářských zvířat

Do protokolu:

Listy jehličnanů: šupinovité nebo jehlicovité

• Funkce: ochrana před ztrátami vody

• Tvar listů

• Průduchy zanořené pod úrovní ostatních pletiv

• Stavba jehlice:

o

Pryskyřičné kanálky obsahují pryskyřici. Při zacelení rány má antibakteriální vlastnosti. Jantar je

zkamenělá pryskyřice. Kanadský balzám je uzavírací prostředí pro trvalé preparáty.

Ne do protokolu:

Květ krytosemenných (květ je generativní orgán, který má za úkol produkci semen; je velmi

proměnlivý (tvar, velikost, barva))

•

1. Květní stopka (připojení květu ke stonku)

2. Květní lůžko (místo, které nese všechny části květu)

3. Květní obaly (nebo okvětí -> když jsou spojené)

a. Kalich (vnější a zelený)

b. Koruna (vnitřní a obvykle výrazně barevná)

4. Tyčinka

5. Pestík

U jednoděložných máme okvětí. U dvouděložných jsou květní obaly. -> mohou být volné nebo

srostlé.

List má svrchní a spodní stranu rozdílnou = dvoulící (=bifaciální) – většina rostlin

U některých – jednolící (monofaciální) – kosatec (vznik srůstem okrajů původně dvoulícího listu),

sítina (válcovitý list)

Čepel většinou souměrná (nesouměrnost zřídka – begonie, jilm)

Různolistost = heterofylie – na téže rostlině 2 typy listů (břečťan, topol bílý)

Sezónní různolistost – jiné listy na jaře a v létě (mochna sedmilistá, mucholapka podivná)

Žilnatina = uspořádání Cs v listové čepeli

• Vodivá funkce

• Zpevňuje

• Nápadný taxonomický znak

• Navazuje na CS ve stonku -> vstup do řapíku -> čepele zde větvení, zjednodušení – v pletivech

listu pouze cévice

• Kolem CS je parenchymatická n. sklerenchymatická pochva

Žilnatina

• Vidličnatá – vývojově nejstarší (jinan)

• Rovnoběžná (lipnice)

• Souběžná (lilie)

Zpeřená (dvouděložná – buk – hlavní žilka, žilky 1., 2. řádu)

•

• Dlanitá (javor)

Podle utváření listové čepele:

• JEDNODUCHÉ LISTY

• SLOŽENÉ LISTY – čepel rozdělená na samostatné lístky

o Celistvé = nečleněná čepel

o Dělené = čepel členěná různě hlubokými zářezy

o Dlanitě složené (jírovec)

o Zpeřené – lichozpeřené (akát, vřeteno zakončeno 1 lístkem) x sudozpeřené (hrách,

bez koncového lístku)

PODLE POSTAVENÍ LISTŮ NA STONKU

• Střídavé – z každé uzliny 1

• Vstřícné – v každé uzlině 2 listy proti sobě (hluchavka)

• Přeslenité – v každé uzlině nejméně 3 listy (vraní oko čtyřlisté)

VNITŘNÍ ANATOMIE LISTU

• Jednovrstevná pokožka na obou stranách listu

• Mezi nimi mezofyl

• Rozlišen na:

o Palisádový parenchym – pod svrchní pokožkou (protáhlé buňky)

o Houbový parenchym (b. nepravidelného tvaru, větší interceluláry)