Anorganické názvosloví

Názvosloví chemických prvků.

Každému prvku přísluší určitý mezinárodní symbol který tvoří velké začáteční písmeno mezinárodního názvu prvku a většinou se připojuje z tohoto názvu ještě jedno malé písmeno.

N – Nitrogenium, Na – Natrium, Ne – Neon

Názvy prvků:

–     mají české názvy odlišné od názvů mezinárodních kyslík – O – Oxigenium, železo – Fe – Ferrum

• mají počeštěné názvy z názvů mezinárodních chlor – Cl – Chlorum, zinek – Zn – Zincum
• český název je shodný s mezinárodním He – Helium, Li – LithiumH, He, Li, B, C, N, O, F, Ne, Na, Mg, Al, Si, P, S, Cl, K, Ca, Ti, V, Cr, Mn, Fe, Co, Ni, Cu, Zn, As, Br, Ag, Cd, Sn, Sb, I, W, Pt, Au, Hg, Pb, Bi,Názvosloví chemických sloučenin a chemické vzorce.Kromě toho názvosloví se v chemické praxi běžně a správně používají ještě názvy triviální jako acetylen, glycerin, toluen, chloroform. Názvosloví anorganických sloučenin je založeno na tak zvaném oxidačním čísle. Nejprve si k tomu definujeme atomovou elektronegativitu.Oxidační číslo atomu prvku je pak rovno elektrickému náboji, který by na něm byl přítomen, kdyby vazebný elektronový pár převzal atom elektronegativnějšího prvku.H–Cl                              H–O–H                                   O=C=O                                     Na–S–NaH^+I   Cl^-I                        2 H^+I   O^-II                                   C^+IV 2O^-II                               2 Na^+I S^-IIOxidační číslo       Přípona názvu                             Přípona názvu                         Přípona názvu                                                     hydroxidu a                                 anionu+ I                             -ný                                           -ná, – nanový                         -nan+ III                          -itý                                           -itá, -itanový                           -itan+ V                           -ičný                                         -ičná, -ičnanový                     -ičnan+ VI                           -ový                                         -ová, -anový                           -an+VIII                         -ičelý                                       -ičelá, -ičelanový                   -ičelanProtože by při praktické tvorbě názvů a vzorců bylo obtížné posuzovat vzájemnou elektronegativitu atomů různých prvků, zvláště pak ve složitější skupině různých atomů, kde dochází k jejich vzájemnému ovlivňování, je stanovena řada pravidel podle kterých se při stanovení oxidačního čísla řídíme.Základní pravidla.
• + VII                          -istý                                        -istá, -istanový                       -istan
•                                   -ečný                                       -ečný, -ečnanový                   -ečnan
• + IV                          -ičitý                                       -ičitá, -ičitanový                     -ičitan
• + II                           -natý                                         -natá, -natanový                     -natan
•                                kationu soli
•                                binární sloučeniny,                     kyseliny a jejího                     soli
• Pro označení oxidačního čísla používáme římské číslice, které zapisujeme nad symbolem prvku vpravo nahoře. Oxidační číslo může mít hodnoty kladné +I až + VIII a záporné – I až – IV a také 0 (nula). Hodnota kladného oxidačního čísla je obsažena v příponě názvu sloučeniny.
• HèCl                             HèOçH                             OçCèO                                 NaèSçNa
• HCl                                 H₂O                                         CO₂                                         Na₂S
• Atomová elektronegativita je schopnost atomu přitahovat ve sloučenině vazebný elektronový pár. V periodické soustavě elektronegativita obecně stoupá zleva doprava a ve skupinách zdola nahoru, nejelektronegativnější prvek je fluor a nejméně elektronegatviní je draslík.
• Oxidační číslo.
• V technické praxi se používají ještě technické názvy jako pálené a hašené vápno, čpavek, líh, soda, modrá skalice. Tyto názvy nemají charakter chemických názvů a v chemii je toto označování nesprávné.
• Budeme používat chemické názvosloví, které se řídí přesnými pravidly a podle kterého jak název, tak odvozený vzorec popisují sloučeninu jednoznačně kvalitativně i kvantitativně.
• Budeme požadovat, aby jste znali pro tvorbu názvů a vzorců symboly těchto prvků:

1. Volné atomy a atomy v molekulách prvků (O₂ ) mají oxidační číslo 0.
2. Oxidační číslo vodíku je téměř vždy +I, výjimkou jsou sloučeniny vodíku s kovy – hydridy, kde má vodík oxidační číslo -I.
3. V chemické praxi je známý např. LiH – hydrid lithný (zapisuje se i ve tvaru HLi), ve vaší praxi se můžete setkat se složitými hydridy typu TiFeH_1,95 a MgNiH_4,2 což jsou perspektivní sloučeniny ke skladování vodíku pro palivové články.
4. Oxidační číslo kyslíku je téměř vždy -II. Výjimkou jsou peroxidy, kde má kyslík oxidační číslo -I. Peroxidů je mnoho, ale pro vaši praxi zůstaneme u často používaného peroxidu vodíku H₂O₂.
5. Součet oxidačních čísel všech atomů v molekule musí být 0.      Binární sloučeniny jsou sloučeniny dvou prvků, ve kterých se záporná oxidační čísla elektronegativního prvků pohybují v rozmezí -I až -IV. První částí názvu je podstatné jméno, jehož přípona je – id.oxid, sulfid                                                              O^-II, S^-II karbid, silicid                                                         C^-IV, Si^-IV bromid draselný K^+IBr^-I, fluorid vápenatý Ca^+IIF₂^-I, chlorid hlinitý Al^+IIICl₃^-Ioxid uhelnatý C^+IIO^-II , oxid uličitý C^+IVO₂^-II , sulfid olovnatý Pb^+IIS^-IInitrid hořečnatý Mg₃^IIN₂^–IIIkarbid hlinitý Al₄^+IIIC₃^-IVPro napsání vzorce binární sloučeniny potřebujeme znát poměr počtu atomů obou prvků. Tento poměr určíme z hodnot oxidačních čísel a ze známého pravidla, že součet kladných a záporných oxidačních čísel v molekule musí být roven nule.                  Názvy binárních sloučenin halogenidů s vodíkem jsou jednoslovné. K názvu elektronegativní části sloučeniny se zakončením –o se připojí slovo vodík            HCl                 chlorovodíkVětšina vodných roztoků těchto binárních sloučenin reaguje kysele a tvoří tzv. bezkyslíkaté kyseliny. Jejich vzorce jsou totožné se vzorci původních sloučenin a jejich názvy také odvozujeme od názvu původní sloučeniny příponou –ová            HCN               kyselina kyanovodíková            H₂S                 sulfan (používá se i triviální název sirovodík)            SiH₄                silan Vzorce hydroxidů odvodíme tak, že k příslušnému atomu tvořícímu hydroxid připojíme hydroxidovou skupinu OH^–I v počtu odpovídajícímu jeho oxidačnímu číslu a je-li těchto skupin více, uvádějí se v závorce Název je dvouslovný. Podstatné jméno vyjadřuje danou sloučeninu (hydroxid), přídavné jméno je odvozeno názvu kationu s příponou vyjadřující jeho oxidační číslo.Amoniak NH₃ se snadno rozpouští ve vodě a slabě (0,4%)   zde disociuje, Takovéto roztoky neobsahují nedisociovaný NH₄OH – hydroxid amonný i když jej takto běžně zapisujeme. Skupina NH₄^+I pak vystupuje ve sloučeninách jako samostatná skupina s kladným nábojem (oxidačním číslem) +I. Názvosloví oxokyselin.            CO₂   +   H₂O   =   H₂CO₃            SO₃   +   H₂O   =   H₂SO₄            N₂O₅ +   H₂O   =   H₂N₂O₆ =   2 HNO₃           P₂O₅ +   H₂O   = 2 HPO₃             HPO₃ +   H₂O   =   H₃PO₄ Vzhledem k tomu, že součet kladných a záporných oxidačních čísel v molekule musí být roven nule, vypočítáme snadno počet atomů kyslíku            1.(I) + 1.(VII) + x.(–II) = 0               x = 4               vzorec HClO₄2.(I) + 1.(IV) + x.(–II) = 0                x = 3               vzorec H₂SiO₃Slouží nám k tomu číslovkové předpony1                     mono                                                  2                di5                     penta                                                   6               hexa9                     nona                                                  10               deka             H₃PO₄                         kyselina trihydrogenfosforečná nebo tetraoxofosforečná            H₃IO₅              kyselina trihydrogenjodistá nebo pentaoxojodistá           H₂SiO₃                   kyselina dihydrogenkřemičitá nebo trioxokřemičitá H₄^I Si^XO₄^–II    4.(I) + 1.(x) + 4.(–II) = 0       x = 4      koncovka: –ičitýPočet atomů centrálního kyselinotvorného prvku v molekule kyseliny může být větší než jeden a pak hovoříme polykyselinách resp. izopolykyselináchH₂^IS₂^XO₇^–II      2.(I) + 2.(x) + 7.(–II) = 0       x = 6    koncovka: –ovýa opačně vzorec kyseliny tetrahydrogendifosforečné Předponou peroxo–, připojenou k názvu kyseliny, vyjadřujeme záměnu dvojvazného atomu kyslíku –O– za skupinu –O–O– (podobně jako v peroxidu vodíku). Vycházíme z názvu a vzorce základní kyselinykyselina sírová            kyselina peroxosírová                 kyselina disírová         kyslina peroxodisírováNázvosloví solí            AlCl₃               chlorid hlinitý             (sůl kyseliny chlorovodíkové HCl)            KCN               kyanid draselný          (sůl kyseliny kyanovodíkové HCN) Od jednosytných kyselin (obsahují ve své molekule pouze jeden atom vodíku) můžeme odvodit pouze jeden druh soli. U vícesytných kyselin je možností více, protože ne všechny „kyselé vodíky“ musí být nahrazeny jiným kationem.            Pro ilustraci je uvedeno několik příkladů.HNO₃                         KNO₃                         dusičnan draselnýH₂CO₃                        NaHCO₃                     hydrogenuhličitan sodný                                   Ca(HCO₃)₂                 hydrogenuhličitan vápenatýH₂S                             KHS                           hydrogensulfid draselný Násobné číslovkové předponyčtyřikrát          tetrakis                                               pětkrát            pentakis atd.H₃PO₄                                    NH₄H₂PO₄                   dihydrogenfosforečnan amonnýK₃PO₄                        forečnan tridraselný                                   CaHPO₄                     hydrogenfosforečnan vápenatý                                   Al(H₂PO₄)₃                 tris(dihydrogenfosforečnan) hlinitýAlPO₄                          fosforečnan hlinitý Názvosloví ionůNázev ionu tvoříme u jednoatomových kationů tak, že u podstatného jména kation je přídavné jméno které je odvozeno od názvu prvku a má koncovku vyjadřující příslušné oxidační číslo            Ca²⁺                 kation vápenatýU vícejaderných kationů má přídavné jméno zakončení –oniový (s výjimkou NH₄⁺)ale NH₄⁺         kation amonný            H^–        anion hydridový                     OH^–     anion hydroxidový            S^2–       anion sulfidový                      HS^–     anion hydrogensulfidovýSO₄^2–      anion síranový                HSO₄^–       anion hydrogensíranový                     ClO^–       anion chlornanový          ClO₄^–          anion chloristanovýSO₅^2–       anion peroxosíranový     S₂O₈^2–       anion peroxodisíranovýHydráty solí,   soli podvojné a smíšené.Na₂CO₃.10 H₂O         uhličitan sodný – voda (1:10)   nebo   dekahydrát uhličitanu sodnéhoCaCO₃.1/2 H₂O          uhličitan vápenatý – voda (1:1/2) nebo   hemihydrát uhličitanu vápenatého– ve vzorcích se kationty (vyjma vodíku, ten zůstane u kyseliny) píší v pořadí podle rostoucího oxidačního čísla– názvy kationtů oddělujeme pomlčkou.CaMg(CO₃)₂               uhličitan vápenato–hořečnatýKAl(SO₄)₂.12 H₂O     dodekahydrát síranu draselno–hlinitéhoNázvosloví koordinačních sloučenin.K₄[Fe^II(CN)₆]              hexakyanoželeznatan(4–) tetradraselný nebo                                   hexakyanoželeznatan tetradraselný neboJe i několik takových komplexních sloučenin, ve kterých jak centrální atom, tak připojené skupiny mají oxidační číslo 0. [Ni⁰(CO)₄] tetrakarbonyl niklu    skupina CO se nazývá – karbonylTetrakarbonyl niklu se využívá pří rafinaci niklu (teplota varu 42,2 ⁰C). Kovový nikl s příměsemi různých nečistot se CO převede na kapalinu a oddestiluje se. Další destilací se přečistí a pak se opět rozloží na čistý Ni a CO. Tetrakarbonyl niklu je mimořádně toxický a karcinogenní. Vzorové příklady názvosloví:Napište názvy                                             Napište vzorce následujících sloučenin sloučeninHg(ClO₃)₂                                                   bis-chlorečnan rtuťnatýKNO₂                                                          dusitan draselnýFe(HSO₄)₃                                                    tris -hydrogensíran železitýNaH₂PO₂                                                     dihydrogenfosfornan sodnýK₃[Fe(CN)₆]                                                 hexakyanoželezitan draselnýNH₃                                                                                             amoniakBa(OH)₂                                                                                 hydroxid barnatýNapište vzorce                                             Napište názvy následujících sloučenin sloučeninchlorid titaničitý                                                     TiCl₄křemičitan dihořečnatý                                           Mg₂SiO₄                                                                                   bromid amonný                                                       NH₄Brhexakyanoželeznatan tetradraselný                       K₄[Fe(CN)₆]                                              hydrogenuhličitan sodný                                       NaHCO₃                                    hydroxid amonný                                                   NH₄OHmanganistan draselný                                             KMnO₄
6.  
7. kyselina sírová                                                       H₂SO₄
8. dihydrogenfosforečnan draselný                           KH₂PO₄    
9. dihydrogenfosforitan draselný                               KH₂PO₃
10. sulfid měďný                                                           Cu₂S                                                                                   dusičnan nikelnatý                                                  Ni(NO₃)₂                                                                                                                                                                                                                      chroman olovnatý                                                  PbCrO₄
11. oktaktahydrát bis-fosforečnanu triželeznatého       Fe₃(PO₄)₂.8H₂O
12. pentahydrát síranu měďnatého                              CuSO₄.5H₂O
14. H₂S                                                               sulfan
15. CaCO₃                                                                                      uhličitan vápenaý
16. Na₂B₄O₇                                                        tetraboritan disodný
17. K₂SO₅                                                            peroxosíran draselný
18. H₂O₂                                                            peroxid vodíku
19. KHSO₄                                                        hydrogensíran draselný                                                                                                                      H₃PO₄                                                           kyselina trihydrogenfosforečná
20. ZnSO₄.7H₂O                                              heptahydrát síranu zinečnatého
21.  
23.                                    [Fe⁰(CO)₅]     pentakarbonyl železa
24.                                   hexakyanoželeznatan draselný
25.                                   hexakyanoželeznatan(4–) draselný nebo
26. Koordinační sloučeninu tvoří molekula , v níž jsou k centrálnímu atomu vázány další atomy nebo skupiny atomů, jejichž celkový náboj počet převyšuje hodnotu náboje (oxidačního čísla) centrálního atomu. Ve vzorci komplexu píšeme nejdříve symbol (značku) centrálního atomu a pak symboly připojených atomů nebo skupin atomů. Tento komplex uzavíráme do hranaté závorky. Pak připíšeme kation v takovém počtu, aby vyrovnal náboj skupiny v hranaté závorce. V názvu komplexu uvádíme napřed počet a název připojených částí k centrálnímu atomu, pak název centrálního atomu vyjadřující jeho oxidační číslo. Nad hranatou závorkou je možno uvést celkový náboj skupiny v této závorce. Zakončení názvu komplexu vyjadřuje příslušný kation a jeho oxidační číslo:
27.  
28. NH₄MgPO₄.6 H₂O     hexahydrát fosforečnanu amonno–hořečnatého
29. KNaCO₃                     uhličitan draselno–sodný
30. – při stejném oxidačním čísle se kationty zapisují v abecedním pořadí podle chemické značky prvku, víceatomové kationty (např. NH₄⁺) píšeme jako poslední ve skupině kationtů stejného oxidačního čísla
31. A také se setkáme se solemi které obsahují více kationtů, tzv. „kyselé vodíky“ kyseliny mohou být nahrazeny různými kationy. Vznikají podvojné, potrojné, nebo také celkově nazývané smíšené soli. Vzorce a názvy těchto solí tvoříme podle určitých pravidel:
32. ZnSO₄.7 H₂O             síran zinečnatý – voda (1:7)     nebo   heptahydrát síranu zinečnatého
33. V praxi se často setkáme se solemi, které krystalizují s molekulami vody. Vzorce a názvy těchto solí tvoříme podle příkladů. (Tečku ve vzorcích čteme „plus“):
34.  
35. CO₃^2–    anion uhličitanový          HCO₃^–       anion hydrogenuhličitanový
36. H₂PO₄^–            anion dihydrogenfosforečnanový
37. Názvy vícejaderných aniontů odvozených od oxokyselin tvoříme přídavným jménem odvozeným z názvu příslušné kyseliny se zakončení –anový. Obsahuje–li anion vodíkové atomy (aniony odvozené od vícesytných kyselin), vyjadřujeme jejich přítomnost opět předponou hydrogen–, které předřadíme dle potřeby zase číslovkovou předponu
38.            Cl^–       anion chloridový                    CN^–     anion kyanidový
39. Obdobným způsobem tvoříme názvy anionů. U jednoatomových a některých víceatomových anionů k podstatnému jménu anion přidáme přídavné jméno které je odvozeno od názvu příslušné soli a má zakončení –idový
40.            H₃O⁺               kation oxoniový
41.            Al³⁺                 kation hlinitý
42.             Na⁺                 kation sodný
43. Iony jsou částice, které mají elektrický náboj. Rozlišujeme je podle polarity náboje na kationy (+) a aniony (–) a jednak podle počtu atomů (jednoatomové, víceatomové).
45.                                   Al₂(HPO₄)₃                 tris(hydrogenfosforečnan) dihlinitý
46.                                   Ca₃(PO₄)₂                    bis(fosforečnan) trivápenatý
47. Ca(H₂PO₄)₂                 bis(dihydrogenfosforečnan) vápenatý
48.                                    (NH₄)₂HPO₄                hydrogenfosforečnan diamonný
50. dvakrát           bis                                           třikrát              tris
51. U složitějších názvů a nebo tam, kde by název soli jednoznačně nevystihoval vzorec, upřesňujeme počet kyselinových zbytků (anionů) násobnou číslovkovou předponou (bis, tris atd.)
52.                                   Na₂S                           sulfid sodný
53.                                   CaCO₃                        uhličitan vápenatý
54.                                   Na₂CO₃                      uhličitan sodný
55.                                   Cu(NO₃)₂                    dusičnan měďnatý
56. Vzorec kyseliny:         Vzorec soli:                Název soli:
57. Pokud zůstává v molekule soli nenahrazený atom vodíku, vyjadřujeme jeho přítomnost předponou –hydrogen–, které ještě podle potřeby předřazujeme číslovkovou předponu, je-li vodíků více
58. Vzorce solí kyslíkatých kyselin odvozujeme tak, že jeden nebo více atomů „kyselého vodíku“ nahradíme jiným kationem. Názvy jsou dvouslovné, podstatné jméno je odvozeno od příslušné kyseliny zakončením –an. a přídavné jméno je odvozeno od názvu a oxidačního čísla kationu tvořícího s kyselinovým zbytkem sůl. Gramatickou výjimkou jsou soli kyselin, kde centrální atom má oxidační číslo +VI (např. síran ne sírovan a podobně chroman, dvojchroman atd.).
59.            NH₄Cl             chlorid amonný         (sůl kyseliny chlorovodíkové HCl)
60.            PbS                 sulfid olovnatý           (sůl kyseliny sirovodíkové H₂S)
61. Názvosloví solí bezkyslíkatých kyselin se řídí pravidly platnými pro názvosloví binárních sloučenin. K názvu prvku nebo skupiny se záporným oxidačním číslem se připojí koncovka –id, např.
63.      H₂SO₄                               H₂SO₅                                     H₂S₂O₇                        H₂S₂O₈
64. Peroxokyseliny
65.            H₄^IP₂^VO_X^–II      4.(I) + 2.(V) + x.(–II) = 0      x = 7    vzorec: H₄P₂O₇
66. název:     kyselina dihydrogendisírová
67. Pro názvosloví polykyselin platí stejna pravidla jako pro názvosloví monokyselin. Jen zde navíc číslovkovou předponou vyjádříme počet centrálních atomů kyselinotvorného prvku
68. název:                 kyselina tetrahydrogenkřemičitá
69. Při odvození názvu oxokyseliny ze vzorce je nutné obdobným způsobem určit oxidační číslo kyselinotvorného prvku a vyjádřit je příslušným zakončením
70.            H₅IO₆              kyselina pentahydrogenjodistá nebo hexaoxojodistá
71.            HIO₄               kyselina hydrogenjodistá nebo tetraoxojodistá
72.            HPO₃              kyselina hydrogenfosforečná nebo trioxofosforečná
73. 7                     hepta                                                   8               okta
74. 3                     tri                                                        4               tetra
75. Číslovka:       Název:
76. V některých případech tvoří prvek ve stejném oxidačním čísle dvě či více jednoduchých oxokyselin (jiný poměr molekul oxidu a vody). V těchto případech je nutné upřesnit pomocí číslovkových předpon počet atomů vodíku resp. kyslíku v molekule, aby název sloučeniny byl zcela jednoznačný.
77. kyselina křemičitá                              H₂^ISi^IVO_x^–II
78.            kyselina chloristá                               H^ICl^VIIO_x^–II
79. Při odvozování vzorců z názvů kyselin třeba obecně určit počet vodíkových H^+I a kyslíkových O^–II atomů. Počet atomů kyslíku závisí na oxidačním čísle centrálního atomu.
80.            oxid fosforečný       kyselina fosforečná                   kyselina trihydrogenfosforečná
81.            oxid dusičný        kyselina dusičná
82.            oxid sírový           kyselina sírová
83.            oxid uhličitý        kyselina uhličitá
84. Oxokyseliny jsou tříprvkové sloučeniny obecného vzorce H_mX_xO_n. Vzorce oxokyselin lze odvodit sloučením jedné nebo více molekul oxidu s jednou nebo více molekulami vody.
86. NH₃ +   H₂O   —>   NH₄⁺ +   OH^–               roztoky reagují zásaditě.
87. hydroxid sodný         hydroxid vápenatý     hydrixid hlinitý
88. Na^IOH^–I          Ca^II(OH)₂^–I                 Al^III(OH)₃^–I
89. Názvosloví hydroxidů.
90. Odpovídající sloučenina vodíku s kyslíkem je H₂O voda, s dusíkem NH₃ amoniak. Odpovídající sloučenina vodíku s uhlíkem CH₄ methan, je základní sloučenina organické chemie. Tyto způsoby zápisu vzorce amoniaku a methanu se používají již dlouho a jsou takto zavedené, jinak by formálně měl být vodík na prvním místě. Vodný roztok amoniaku tvoří hydroxid amonný který reaguje zásaditě jak bude uvedeno dále.
91.            PH₃                 fosfan
92. Názvy binárních sloučenin s vodíkem odvozené od prvků s oxidačním číslem -II , -III a -VI (s výjimkou kyslíku, dusíku a uhlíku) se tvoří připojením koncovky –an k příslušnému mezinárodnímu názvu prvku
93.            HCl                 kyselina chlorovodíková
94. Jednoslovné jsou názvy i některých. víceprvkových sloučenin s vodíkem. Jako příklad uvádím kyanovodík HCN, proto, že z něj odvozené kyanidy jsou technicky významné.
95. HF                  fluorovodík
96. Binární sloučeniny s vodíkem.
97.                      CaCl₂                           C₂O₄ : 2     =   CO₂
98.            Ca^+II                     Cl^–I                  C^+IV                      O^–II
99. Karbid vápenatý Ca^+IIC₂^-IV je známé karbidové vápno sloužící k přípravě acetylenu. Jak je zde patrno oxidační čísla a poměr atomů zde nesouhlasí. Tyto karbidy totiž obsahují jednotku C₂ jako jsou to správně acetylidy (ethinidy) alkalických kovů.
100. -IV
101. -III
102. -II
103. -I
104. Název doplňuje přídavné jméno, které je odvozeno z názvu druhého prvku a má příponu odpovídající jeho kladnému oxidačnímu číslu.
105. borid, nitrid, fosfid                                                 B^-III, N^-III, P^-III
106. halogenid (fluorid, chlorid, bromid, jodid)           F^-I, Cl^-I, Br^-I, I^-I
107. Názvosloví binárních sloučenin.
108.