Bankovní produkty, klientské bankovní účty, platební systémy
Bankovní produkty, klientské bankovní účty, platební systémy
Charakteristika bankovních produktů
Společné rysy bankovních produktů:
• Služba nemateriální povahy – mají hodnotu, i když nejsou hmatatelné, nemateriální
charakter bankovních produktů má tyto tři základní znaky:
– Bankovní produkty nejsou skladovatelné (banka se nemůže předzásobit)
– Bankovní produkty jsou abstraktní (nejsou přímo viditelné)
– Bankovní produkty nejsou patentovatelné (stejnou službu může začít nabízet jiná banka)
• Dualismus – produkty jsou spojeny po hodnotové stránce (dána objemem, vyjádřena
v peněžních jednotkách) i po a věcné stránce (charakterizována jako výsledek
personálních, technických aj. faktorů, vyjadřuje se dle jednotlivých nabízených produktů –
např. kolik produktů dané banka nabízí, kolik provede bankovních převodů aj.)
• Vzájemná propojenost a podmíněnost
– Produkty nemohou fungovat jeden bez druhého
– Vědomé propojování některých produktů s cílem nabídnout klientovi lepší služby
– Nutno zohlednit strukturu nabízených produktů a výši ceny
Systematizace bankovních produktů
• Podle odrazu v bilanci – v současnosti je toto členění již zastaralé, odraz v bilanci banky
totiž není prvořadým kritériem pro klienta, ani pro banku, navíc existují určité obchody,
které se zobrazí jak v aktivech, tak v pasivech (např. deriváty) a je tak složité zařadit
– Aktivní obchody – banka vystupuje v pozici věřitele, vzniká jí pohledávka
– Pasivní obchody – banka získává cizí kapitál v podobě úvěru, je v pozici dlužníka
– Neutrální obchody – obchody, kdy banka nevystupuje ani jako věřitel, ani jako dlužník
(existují obchody, které se v bilanci neobjeví) – např. poradenské služby klientů,
směnárenské služby aj.
• Podle účelu užití
– Finančně úvěrové produkty – možnost získání finančních prostředků na úvěrovém
principu pro klienta
– Vkladové produkty – možnost uložit si volné finanční prostředky
– Platební produkty – banka poskytuje klientovi různé možnosti provádění plateb
– Investiční bankovnictví – možnost investovat volné finanční prostředky
– Pokladní a směnárenské – zajištění směny peněz, možnost výběrů a vkladů
• Podle klientského segmentu
– Retailové produkty – týkají se menších částek, ale velkého objemu transakcí
– Wholesalové produkty – obvykle jsou spojeny s většími částkami, mají však mnohem
individuálnější povahu
Cena bankovních produktů
• Úroky – cena za poskytnutí finančních prostředků (zejména jde o poskytnutí úvěru či
přijetí vkladu)
• Provize a prémie – cena za poskytnutí produktů, u kterých na sebe banka přebírá určité
riziko (např. prémie za prodej opce bankou, provize za poskytnutí bankovní záruky aj.)
• Přímé poplatky – cena za bankovní produkt, se kterým jsou spjaty určité náklady banky,
banka však na sebe poskytováním tohoto produktu nebere žádné riziko, výše poplatku je
přesně dána
• Nepřímé poplatky – nejsou vždy explicitně vyjádřeny – jsou skryty v jiné ceně, např. k
připsání peněz na účet dojde později, než banka peníze obdrží
Způsob stanovení ceny:
• Hodnotový objem – cena je dána jako cena za určitou hodnotovou jednotku (součin
jednotkové ceny a hodnotového objemu) – např. skutečný čerpaný objem peněz z úvěru,
například cena kontokorentu v případě, že ho klient nevyužívá
• Jednotlivý produkt – stanoven paušálně, např. poplatek za výběr z bankomatu
• Hodnotový výsledek – cena stanovena po dosažení výsledku sjednaného obchodu, často
se vyskytuje v případě prodeje cenných papírů, kdy je cena stanovena jako určité procento
ze zisku z prodeje cenných papírů
• Čas – cena stanovena jako cena za časovou jednotku (například za dobu užívání určitého
produktu), často se používá v kombinaci s hodnotovým objemem
Klientské bankovní účty
Účet pohledávek a závazků banky vyplývajících z jejích vztahů s klientem.
Druhy klientských účtů:
• Běžný účet – základní klientský účet (zvláštním typem studentské účty)
• Kontokorentní účet
• Úvěrový účet
• Vkladový termínovaný účet
• Vkladové úsporné účty
• Depotní účty
Základní druhy klientských bankovních účtů a účel jejich použití
Účty vedené v cizích měnách se pak nazývají devizové účty, cena za jejich zřízení a vedení je
vyšší než pro účty v domácí měně.
Běžný účet
• Klient má možnost disponovat se vkladem bez jakéhokoli omezení.
• Slouží klientům bank především k likvidnímu uložení dočasně volných finančních
prostředků a provádění bezhotovostního platebního styku.
• Ze zůstatku BÚ platí banka majiteli účtu úrok
• Smysl:
– Pro klienty: zajištění platebního styku
– Pro banky: jsou relativně nízké úrokové náklady, nízká úroková citlivost vkladů na
BÚ, vklady na BÚ zdražují povinné minimální rezervy, existence sedliny (vždy existují
určité peníze, se kterými klienti na účtech nehýbou – v každou dobu bude tedy mít banka
jistotu, že z běžných účtů bude mít určité finanční prostředky, které má k dispozici, čím je
banka větší, tím je větší výše sedliny, závisí také na struktuře klientů – pokud jsou klienti
různorodí, sedlina je vyšší a stabilnější)
Povinností banky při vedení BÚ je přijímat vklady, zajistit bezhotovostní platby, provádět
výplaty a platby z účtu a zasílat výpisy z účtu.
Bankovní tajemství
• Jistota klientů bank, že jejich údaje budou chráněny a nedostanou se třetím osobám.
• Povinnost banky zachovat mlčenlivost.
• Právo banky odmítnout podat jakoukoli informaci o klientovi a jeho obchodech s bankou.
• Existují výjimky stanovené zákonem a vyplývající z výslovného souhlasu klienta.
• Povinnost součinnosti (zdravotní pojišťovny, ministerstva aj.)
Bankovní informace
• Banky mohou poskytovat určité informace bez souhlasu klienta i z vlastní iniciativy,
– Varianty informací – bankovní informace, bankovní reference, kancelářské informace
– Úvěrový registr – ochrana bank před špatnými klienty
– Centrální registr úvěrů – provozuje ze zákona ČNB, předmětem jsou současné a
potenciální pohledávky bank za PO a FO.
– Bankovní registr klientských informací – pracuje na komerčním principu, obsahuje
pozitivní i negativní informace, provozovatelem největší banky v ČR (ČSOB, GE, KB,
ČS)
Platební systémy
Úprava platebních systémů
• Právní úprava zák. o bankách, § 20b,
• Základní principy:
– Princip zúčtování jednotlivých položek při současné kontrole jejich krytí.
– Účastníkem jsou jen osoby, které splňují podmínky stanovené zákonem o platebním
styku.
– Nelze platně odvolat příkaz přijatý systémem.
– K provozování pl. systému je zapotřebí licence od ČNB.
– Činnost podléhá dohledu ČNB.
Klasifikace platebních systémů
• Vnitrobankovní – plátce i příjemce platby jsou klienti jedné banky, platby probíhají
v rámci banky, takže platby banku neopouští
• Mezibankovní – plátce a příjemce jsou klienty jiných bank → musí existovat propojení
mezi bankami, aby mohlo dojít k vypořádání obchodů a transakcí.
Korespondentský platební systém
• Korespondentská banka – banka, která pro danou banku vede účet nebo naopak daná
banka má účet u této banky
• Využívá se pro zahraniční platební styk
• Platební cesta – nejkratší řetězec korespondentských bank k cílové bance
• Korespondentské účty – zajišťují platební styk mezi bankami
• Využívá se, protože není efektivní, aby každá banka měla účet u všech ostatních bank
Princip zúčtování prostřednictvím korespondentských bank
Clearingový platební systém
• Jednotlivé zúčastněné banky neprovádějí pl. styk přímo navzájem mezi sebou, ale
prostřednictvím zúčtovací banky.
• V ČR: CERTIS (Czech Express Real Time Interbank Gross Settlement Systém),
provozovatelem je ČNB.
• Zúčtovací centrum ČNB – každá banka má zřízen účet platebního styku.
Princip mezibankovního platebního systému se zúčtovací bankou
Zúčtovací bankou je obvykle Centrální banka: má neomezenou likviditu, nehrozí zneužití
informací, je likvidní, bezriziková a velmi bezpečná.
CERTIS – Systém mezibankovního platebního styku
• V roce 2009 zpracovalo zúčtovací centrum ČNB celkem 450,4 mil. položek v celkové
hodnotě 131 679 mld. Kč (5 049,8 mld. EUR).
• Průměr činil 1,79 mil. položek denně.
• průměrná denní hodnota položek činila 524,6 mld. Kč (20,1 mld. EUR).
• V ČR využívají všechny banky.
• Platební styk prováděn na základě příkazů k úhradě.
Platební systémy v Evropě
• TARGET – propojení jednotlivých národních platebních systémů v členských zemích
Evropského hospodářského prostoru (v eurech), uveden do provozu v roce 1999,
souvislost se zavedením eura a vznikem Evropské centrální banky, slouží zejména
pro zúčtování velkých částek (vysoká cena transakce), nepřetržitý provoz, funkce
clearingových systémů.
• TARGET 2 – výsledkem úprav TARGET v souvislosti s rozšířením EU, zaveden
v listopadu 2007, pro státy, které zavedly euro, nepřetržitý provoz, funkce clearingových
systémů.
• SWIFT – mezinárodní počítačová síť, která zajišťuje předávání příkazů a informací
napojeným bankám po celém světě, založen v roce 1973, banky se v rámci této sítě mohou
velice rychle a bezpečně informovat.