Buňka a rozmnožování buněk
Buňka a rozmnožování buněk
POROVNÁNÍ PROKARYOTICKÉ A EUKARYOTICKÉ
BUŇKY
Prokaryotická buňka
• Z řeckého pro (před) a karyon (jádro)
• Jedny z nejstarších buněk na světě
• Přítomné látky
o Bílkoviny, nukleové kyseliny, polysacharidy, lipidy, C, O, N, H, P, S
tvoří cca 97= sušiny
• Haploidní
• Vlákno DNA není membránou odděleno od cytoplazmy
• Může obsahovat plazmidy
• Vnitřní systém membrán členící buňku (s výjimkou jednoduchých váčků)
• Prokaryotický typ ribozomů
• Má – li organismus bičík – je prokaryotického typu (bakteriálního)
• Buněčná stěna – peptidoglykan
• Nevytváří mnohobuněčné organismy (nanejvýš kolonie)
• Malá velikost 1-10 μm – aby fungovala difůze při transportu látek
• Pouze cytoplazmatická membrána – rychlejší metabolismus
• Množí se rychleji než eukaryotní
• Fotosynetizující – přítomny tylakoidy
• Pigmenty
o Sinice – chlorofyl, fykocyanin, fykoerytin
o Bakterie – bakteriochlorofyl
• Nemají mitotický aparát
• PROTOPLAST
• CYTOPLAZMA
• JADERNÁ HMOTA – NUKLEOID
o Živý obsah buňky
o Viskózní
o Koncentrovaný roztok – malé i velké molekuly
o Zcela vyplňuje prostor buňky
o Volně uložená v cytoplazmě
o Bez jaderné membrány
o Stočená do dvoušroubovice DNA – uložená na bílkovinném nosiči
o Jediný chromozom
o Asi 20% buňky
o Další molekulu DNA – PLAZMIDY
Malé kruhové DNA
Dobře pronikají membránou
Nosiče nového genu do buňky
1
Genové inženýrství
• RIBOSOMY
o Stovky až 30 000
o Translace genetického kódu – tvorba bílkovin
• CYTOPLAZMATICKÁ MEMBRÁNA
o Izolace vnitřního prostředí od vnějšího
o Hladká ale tvoří výběžky = invaginace membrány
o Semipermeabilní
• BUNĚČNÁ STĚNA
o Tuhá
o Až na výjimky ji mají všechny bakterie
o Uděluje tvar, ochranná funkce
o Peptidoglyken
Řetězec cukrů spojený s řetězcem peptidů
Dělení na:
• Grampozitivní (G+) – silná vrstva peptidoglykenů
• Gramnegativní (G−) – slabá vrstva peptidoglykenů – spojeny
s druhou cytoplazmatickou membránou (odlišně se barví)
o Přes buněčnou stěnu je pouzdro – zlepšuje odolnost (virulentní bakterie –
• GLYKOKALYX
o Polysacharidová vlákna
o Různě větvená a uspořádaná
o Slouží k navázání na cizí buňku (ve vodním prostředí)
• FIMBRIE
o Jemná krátká vlákna – navázání
• BIČÍK
o Dutý, uspořádaný do závitů
o Bílkovina flagelin – bičík neustále dorůstá
o Ukotvený v cytoplazmatické membráně a buněčné stěně – umožnění
o Energie je H+ (ne ATP)
• VÝŽIVA
o Potřeba minerálních látek, uhlíku, dusíku, energie
o AUTOTROFNÍ
velmi životaschopné)
otáčivého pohybu bičíku
Zdrojem uhlíku je CO2
Zdrojem N jsou anorganické látky (amonné soli, dusičnany, dusitany)
Zdroj energie – chemické reakce nebo sluneční záření
Fotoautotrofní
Chemoautotrofní
• Energie ze slunce
• Energie z chemických reakcí
o HETEROTROFNÍ
Jen bakterie (ne sinice)
Zdrojem C – organické látky
Zdrojem N – většinou anorganické látky
2
Fotoheterotrofní
• Schopnost fotosyntézy
Chemoheterotrofní
• Zdroj C – organické látky
• Zdroj energie – chemické reakce (oxidativní fosforylace,
fermentace)
Eukaryotická buňka
• Složitější než eukaryotická – prvoci, houby, rostliny, živočichové
• Jádro
o Vždy přítomné
o Ohraničené – dvojitá membrána
• větší než prokaryotická
• obsahuje všechny organely
• rostlinná a živočišná
Srovnání prokaryoty a eukaryoty
Prokaryotické
buňky
Eukaryotické
buňky
Organizmy bakterie, archaea prvoci, houby, rostliny,
Obvyklá velikost ~ 1-10 μm ~ 10-100 μm (spermatické buňky,
Typ jádra nukleární region; bez
DNA obvykle cirkulární dlouhé lineární molekuly složené
pravého jádra
živočichové
(nepřihlížejíc k
případnému bičíku) jsou menší)
jádro obklopené dvojitou
membránou
s histony v
chromozomech
syntéza RNA v cytoplazmě Syntéza RNA probíhá uvnitř jádra
Ribosomy 50S+30S 60S+40S
Organely a
membránové
struktury
Chemotaxe bičík z flagelinu bičík a cilie z tubulinu (jsou-li)
Chloroplasty žádné u řas a rostlin
Organizace obvykle samostatné
velmi málo vnitřních
struktur
strukturizovány a silně
organizovány vnitřními
membránami a cytoskeletem
buňky
jednobuněčné, kolonie, ale také
vyspělé mnohobuněčné
organizmy se specializovanými
buňkami
3
Mitochondrie Na jednu buňku vždy
jedna
Obvykle mnoho (některé buňky
mohou mít po jedné nebo
jim i mitochyndrie chybí)
POROVNÁNÍ BUŇEK ROSTLIN, ŽIVOČICHŮ A HUB
Rostliny
•
Houby
• Podobné rostlinné buňce
• Bez chloroplastů a chromoplastů
• Buněčná stěna není z celulóza ale z chitinu (sacharid)
Živočichové
• Podobná stavba jako eukaryotická buňka
• Bez buněčné stěny
• Bez plastidů a vakuol
BIOMEMBRÁNY – BUNĚČNÉ POVRCHY
• membránová struktura
• součást živých systémů
• tenká – odděluje dvě struktury a prostředí
• buněčné, anatomické
• BUNĚČNÁ
o Cytoplazmatická membrána
Lipidová dvojvrstva fosfolipidů a proteiny
• Tvořeno zbytkem kyseliny fosforečné a lipidovými ocásky
• Amfipatický charakter – hydrofobní (nepolární) a hydrofilní
(polární) vrstva
• Hydrofobní – dovnitř, lipidové ocásky
• Hydrofilní – ven, fosfáty
Semipermeabilita – nepropustí polární a nabité částice,
kromě vody, proteiny mají transportní funkci – dostávají
látky dovnitř buňky (ty, které nepropustí amfipatický
charakter)
o Membrány organel (endomembránový systém)
Vakuoly – tonoplast – stejná stavba jako cytoplazmatická membrána
Buněčné jádro – dvojitá vrstva fosfolipidů, póry – procházejí potřebné
látky
Chloroplasty – dvojitá vrstva fosfolipidů, obě vrstvy jsou hladké
Mitochondrie – dvojitá vrstva fosfolipidů, vnitřní membrána tvoří
kristy
4
Lysozomy
Golgiho aparát
Endoplazmatické retikulum
• ANATOMICKÉ
o U mnohobuněčných organismů
o Mezibuněčná hmota a vazivo
o Bazální membrána – vrstva mezibuněčné hmoty – nasedají buňku epitelové
tkáně nebo endotelu
o Bowmanova membrána – jedna z vrstev rohovky oka
o Descemetova membrána – jedna z vrstev rohovky oka
o Bruchova membrána – jedna z vrstev cévnatky oka
o Meissnerova membrána – součást blanitého hlemýždě vnitřního ucha
CYTOSKELET A JEHO VÝZNAM
• Dynamický systém proteinových vláken a tubulů
• Funkce
• Stavba
o Mechanická – určuje tvar
o Podpůrná – rozložení organel v buňce
o Transportační – transport látek v buňce
o Účastní se dělení buňky
o Mikrotubuly, mikrofilamenty, střední filamenty
o Všechny proteiny
• MIKROTOBULY – transport látek po buňce, regulace tvaru, složení z tubulinu
• MIKROFILAMENTY – nejtenčí, samostatně nebo ve svazcích, tvoří sítě a pletiva
z aktinu a myozinu, ve svalech, pohyb organel
• STŘEDNÍ FILAMENT – nejsilnější, zpevňují buňku, odolné vůči tlaku a tahu
•
BUNĚČNÉ ORGANELY
JÁDRO (NUKLEUS)
• Jen u eukaryotické buňky
• Funkce
o řídí a kontroluje pochodu v buňce
o obsahuje a chrání většinu DNA
o syntéza RNA
o výroba enzymů
• Stavba: jaderná membrána, chromatin, jadérko, ribozomy, karyoplazma
• Jaderná membrána
o Dvojitá
o Tvoří póry – tvořené bílkovinami, 3 – 4 tisíce, třetina povrchu, osmihraný tvar
o Ohraničuje jádro
5
• Chromatin
• Jadérko
• Karyoplazma
• Počet jader v buňce
o Někdy souvisí s granulárním endoplazmatickým retikulem
o Uložená DNA pomocí bílkoviny – zmenšuje objem DNA, aby se tam vešla
o Tvoří bílkoviny
o Kondenzovaný X rozptýlený
o Viditelné pouze v době, kdy se buňka nedělí – dynamický tvar (před dělením
zaniká)
o Vytváří rRNA, ribosomy
o 1 – 2 jadérka
o Vyplňuje většinu jádra – obsahuje chromozomy a jadérka
o Viskózní
o Většinou jedno
o Mnohojaderné útvary
o 2 jádra
o Nádorové buňky – mohou mít více
o Bezjaderné – červené krvinky
EDNOPLAZMATICKÉ RETIKILUM
• Soustava kanálků, cisteren a trubiček
• Napojeno na Golgiho aparát, jádro, cytoplazmatickou membránu
• Funkce
• Stavba
• Typy ER
o Transport
o Komunikace
o Zvětšuje vnitřní povrch buňky – důležité pro metabolické procesy
o Proměnlivé uspořádání – podle funkce buňky
o Stěny – tvořené membránou (může obsahovat ribozomy – hrubé ER)
o Obsahují enzymy – katalyzují chemické reakce
o HLADKÉ – agranulární
o DRSNÉ – granulární
Cisterny – tubulární charakter
Bez ribozomů
Propojuje granulární ER a Golgiho aparát
Ochranná funkce – exogenní a endogenní látky (léky a alkohol)
Průběh svalové kontrakce, pohyb iontů vápníku
Tvorba cukrů a tuků
Cisterny – ploché a protáhlé
Na povrchu jsou ribozomy
Syntetizuje bílkoviny, proenzymy, lysozomy
Propojení s Golgiho aparátem (upravuje syntézu bílkovin)
6
GOLGIHO APARÁT
• Souvisí s ER – to vyrábí bílkovinu a GA ho upravuje
• Velká pravidelná organela
• Stavba
• Typy GA
o Soubor zploštělých cisteren
o Spojené mikrotubuly (závisí na nich umístění GA v buňce)
o DISPERZNÍ
o JEDEN KOMLEX
Hlavně v rostlinných buňkách
Nejsou mikrotubuly
Jsou roztroušené u výstupů z ER
Blízko jádra
Spojeny mikrotubuly
Dvě části – cis (vstup), trans (výstup)
• Funkce
o Transport a přechovávání látek
o Postsyntetická úprava proteinů (upraví vazby v molekulách a pošle je tam,
kam je třeba)
o Syntéza polysacharidů
o Syntéza imunoglobulinů – bílkovina, chrání tělo před infekcemi
o Tvorba váčků využívaných při exocytóze (při transportu z buňky ven)
o Tvorba materiálu pro tvorbu buněčné stěny
RIBOSOMY
• Prokaryotická (menší) i eukaryotická (větší) organela
• Podílí se na syntéze bílkovin
• Nejmenší organela v buňce
• Zrnkovitý tvar
• Stavba
o Bílkovina + rRNA
o 2 podjednotky
Větší – kulovitý tvar, 3 mol. rRNA, 49 proteinů
Menší – tvar disku, 1 molekula rRNA, 33 proteinů
• Výskyt
o V cytoplazmě
Osamoceně
V nakupeninách = polyribozomy
• Funkce
• Translace
o Na povrchu granulárního ER
o Rozpoznávají startovací sekvenci mRNA
o Pomáhá zabezpečit přenos interpretace genetického kódu
o Probíhá v nich translace
o Samotný proces tvorby bílkovin
7
o Před translací – obě podjednotky jsou oddělené v cytoplazmě
o Po zahájení – spojí se ribozomy, vznik peptidového místa P a aminoacylového
místa A
o Funkce podjednotek během translace
o Fáze translace
Větší – vznik peptidových vazeb mezi jednotlivými aminokyselami
Menší – navázání mRNA
Na ribozom se napojí mRNA
INICIACE – na malou podjednotku napojí mol. tRNA s aminokyselinou
v místě P vazba na malou podjednotku v místě A
ELOGACE – syntéza peptidových vazeb mezi tRNA v místě A a P
TERMIZACE – nastává při dosažení „stop“ kodónu dochází
k rozpadu peptidového řetězce a translačního komlexu
(kodón – triplet, tří za sebou jdoucí báze mRNA, určuje druh
aminokyseliny, každý má kompletární antikodon – tři za sebou jdoucí
báze tRNA
„stop“ kodón – konec translace, VAA, VAG, AGA)
MITOCHONDRIE
• Symbiotický původ – vlastní cyklická DNA
• Stavba
o Vnější membrána
o Vnitřní membrána – vybíhá v kristy
o Matrix
o ATP – adenozintrifosfát, buněčný „akumulátor“, vznik v mitochondriích díky
buněčnému dýchání, forma uskladnění energie
6 CO2 + 12 H2O → C6H12O6 + 6 O2 + 6 H2O
VAKUOLA
• Prostor v buňkách
• Ohraničená tonoplastem
• Rostlinné buňky
o U nezralých a buňkách dělivých pletiv je větší
o Množství menších vakuol – srůstají v jednu (až 90% objemu)
• Vodný obsah – buněčná šťáva
• Sklad odpadních látek (vykrystalizují)
• Odbourávají proteiny
• Buněčná šťáva
o Vodný roztok
o Org. + anorg. Látky – cukry, tuky, bílkoviny, aminokyseliny, barviva
o Obsah – hydrochromy – barviva rozpustná ve vodě, antokyany – zbarvení
květů a plodů, mění barvu se změnou pH buň. Šťávy
o Turgor – vnitrobuněčný tlak závisí na množství vody (vadnutí a napřímení
rostliny)
CYTOPLAZMATICKÁ MEMBRÁNA (plazmela)
8
• Tvořená lipidovou dvouvrstvou – ukotvené bílkoviny
• Tenký semipermeabilní obal (polopropustná)
• Izoluje buňku
• Buňky bez buněčné stěny – na povrchu mají glykokalyx (vrstva glykoproteinů)
• Fosfolipid – každá vrstva je držena ocáskem
• Propojena hustou sítí cytoskeletu
• Membránový přenašeč
o Ukotvení
o Transportní síť – membránové váčky – fúzí se buňka rozroste
o Bílkovina ukotvená v plazmatické membráně
o Prochází skrz dvě lipidové vrstvy
CYTOPLAZMA (buněčná plazma, cytosol)
• Tekuté prostředí buňky (75% vody – dobrá vodivost)
• Složení: 60% vody, 4,3% minerálních látek, 17,8% proteinů, 6,2% sacharidů, 11,7%
lipidů
• Enzymy – urychlí buněčné procesy
• Soli, kovy, nekovy, bílkoviny, cukry
• Vhodné prostředí pro organely, chemické reakce – syntéza bílkovin, izomerace,
přeměna cukrů, hoření
• V různých místech různá hustota a viskozita
• Buňka může vyvolat proudění cytoplazmy – urychlí transport látek
• 2 skupenství – gel a sol
• EKTOPLAZMA – vnější, tvoří lem, řidší, tvar buňky, skupenství gel
• ENDOPLAZMA – vnitřní, hustčí, viskóznější, skupenství sol
CYTOSKELET
• Funkce
• Stavba
o Mechanická – určuje tvar
o Podpůrná – rozložení organel v buňce
o Transportační – transport látek v buňce
o Mikrotubuly, mikrofilamenty, střední filamenty
o Všechny proteiny
• MIKROTOBULY – transport látek po buňce, regulace tvaru, složení z tubulinu
• MIKROFILAMENTY – nejtenčí, samostatně nebo ve svazcích, tvoří sítě a pletiva
z aktinu a myozinu, ve svalech, pohyb organel
• STŘEDNÍ FILAMENT – nejsilnější, zpevňují buňku, odolné vůči tlaku a tahu
BUNĚČNÁ STĚNA
• Je neživá
• Funkce
o Chrání živý obsah buňky (protoplast)
o Ohraničuje, udává tvar
o Pevnost, plasticita, elasticita
o Sklad makromolekulárních látek
9
• Stavba
o Propustná – permeabilní
o 4 skupiny polymerů
o Do vrstev ukládá
o Rostlinná buňka – 3 vrstvy
Celulóza – u rostlin
Pektin, hemicelulóza, protein
Minerální látky – inkustace – Ca, Si odolnost, tvrdost
Organické látky – impregnace – hemicelulóza, tukové látky, kutin
(zábrana ztrátě vody)
Ve stěně – ztenčeniny – cytoplazmatické praménky, plazmodermy –
spojují živý obsah sousedních buněk
Střední lamela – spojuje stěny dvou sousedních buněk, pektinová
vlákna, přiléhá primární stěna
Primární stěna – pružná, celulóza, růst buněk (kořen, stonek, list)
Sekundární stěna – nemusí být, po ukončení růstu některé buňky tvoří
sekundární stěnu
PLASTIDY
• Zásobní funkce
• Určují zbarvení
• Někdy fotosyntetizují
• Pouze v rostlinných buńkách
• Vlastní DNA, ribozomy – semiautonomní
• 2 i 3 membrány, kulovitý či vejčitý tvar
• Plastóm – soubor plastidů v buňce
• Typy
o Leukoplasty – bezbarvé, zásobní funkce, škrob
o Chromoplasty – červený, žlutý, bývalý chloroplast
o Protoplastid – nezralý plastid v nových buňkách, dělí se, možná přeměna mezi
typy
CHLOROPLASTY
• Zelené fotosynteticky aktivní plastidy
• Čočkovitý tvar
• Stonky, listy
• V buňce – několik desítek
• Stavba
o Vlastní DNA
o Ribozomy
o ATP
o Stroma – prostor uvnitř, bílkovinná plazma
o 2 membrány – vnitřní část – tylakoidy tvoří grána – barviva chlorofyl a, b, c,
sluneční energie z chemických vazeb
• Při stárnutí se mění na chromoplasty
10
• Řasy – chromatofory
LYSOZOM
•
SEMIAUTONOMNÍ ORGANELY
• Organely s vlastní DNA prokaryontního typu (kruhové uspořádání v plazmidech)
• Vznik symbiózou dvou buněk
• Mitochondrie – buněčné dýchání
• Plastidy – fotosyntéza
• Organely neobsahují původní kompletní genetickou informaci
• Vysoká specializace organel – nemohou samostatně existovat
• Dochází k výměně genů mezi jádrem a semiaut. Organelami
• Dvojitá cytoplazmatická membrána tvořená lipidovou dvojvrstvou
• Schopnost proteosyntézy – ribozomy prokaryontního typu
•
JÁDRO A ZÁKLADY DĚDIČNOSTI
BUNĚČNÝ TRANSPORT
• Transport látek + osmotické děje souvisejí s procesy metabolismu
Membránový transport
• Transport látek na krátké vzdálenosti – buněčný transport
• Přenos látek z buňky do buňky a uvnitř buňky (např.: z cytosolu do mitochondrií)
• Překonání lipoproteinové membrány – semipermeabilní
• Aktivní a pasivní přenos
• PASIVNÍ
• AKTIVNÍ
• Do buňky se dostávají látky pomocí cytózy – cytotické váčky
o Dvojí typ – volná difúze, usnadněná difúze (látka je vázána do přenašeče a
přesunuta pomocí něj)
o Nedochází k spotřebě energie
o Pomocí přenašečů
o Spotřeba metabolicky získané energie
o Může probíhat i proti koncentračnímu spádu (látka může být přenesena
z místa s nižší koncentrací do místa s vyšší koncentrací)
o Fagocytóza, pinocytóza
cytóza tuhých částic
Polykání kapének tekutiny
o Proniknutí váčků z buňky – exocytóza
o Proniknutí váčků do buňky – endocytóza
11
Může splynou např. s lysozomem…
Osmotické děje
• Zvláštní případ buněčného transportu
• V buňce se projevuje jako plazmolýza
• Pronikání molekul vody membránou
• Dochází k osmóze – hypotonické (naředěnější) a hypertonické (koncentrovanější)
prostředí
Snaha o urovnání koncentrací – izotonické prostřední
• Hypotonické prostředí se stahuje (palzmorhíza)
• Hypertonické prostředí se nafukuje – může prasknout, ale
rostliny mají pružnou buněčnou stěnu – projevuje se jako
turgor
• U živočišných buněk probíhají děje podobně, ale nemají vakuolu
Buněčné pohyby
• Přemístění buňky jako celku
• Přemísťování uvnitř buňky
o Pomocí řasinek nebo bičíků
o Améboidní pohyb
o Brownův pohyb
o Skákavý pohyb
Způsobený nárazem molekul
Řídí se pouze fyzikálními zákony
Větší částice
Mechanismus není znám
o Pohyb vázaný na cytoskelet
o Svalový pohyb
Interakcí aktinových a myosinových vláken
MITÓZA, MEIÓZA, BUNĚČNÝ CYKLUS
MITÓZA
• Typ buněčného dělení
• Předání genetické informace dceřiným buňkám
• Zůstává zachován původní počet chromozómů
• Může sloužit k budování mnohobuněčných organismů
• Nepohlavní rozmnožování – vznik klonů
• PROFÁZE
o Zatočení DNA do spirály
o V závěru – rozpad jaderné membrány
o Rozptýlení chromozómů v cytoplazmě
o Zánik jadérek
o Centrozom – rozdělí se vytváří dělící vřeténko, není u vyšší rostlin
12
• METAFÁZE
• ANAFÁZE
• TELOFÁZE
o Seskupení chromozómů do roviny (ekvatoriální rovina) – metafázová destička
o Pokud je dělící vřeténko, je plně vyvinuta
o Chromozómy napojeny na dělící vřeténka rozpad centromer
přitahovány k opačným pólům vřeténka
o Chromozómy – despirilizace – jaderná membrána
o Žaškrcení buňky – vzik dceřiných buněk
Živočišná – dostředivé – každá má své jádro
Rostlinná – odstředivé – přehrazování buněčnou stěnou
• Karyokineze – dělení jádra
• Cytokineze – dělení zbytku buňky
• Obnovené jadérka
MEIÓZA
• Vznik 4 buněk – haploidní (poloviční počet chromozomů), pohlavní jen 23
chromozomů
• 1. Meitotické dělení – redukční – heterotypické – oddělení chromozomů
• 2. Meitotické dělení – oddělení chromatid
• Crossing over – výměna části chromatid
BUNĚČNÝ CYKLUS
• Prochází jím buňka během dělení
• Doba trvání = generační doba
• Fáze
• Regulace buněčného cyklu
• Fáze číslo 1 – INTERFÁZE
o Přípravní
o Vlastní buněčné dělení
o Enzymové a neenzymové povahy
o Cykliny – regulují dělení
o Bez regulace – nedostatek červených krvinek – chudokrevnost
o Přílišná regulace – nádor
o Buňka roste – replikace DNA, rozmnožuje struktury
o Podfáze
G1 fáze – třetina celkové doby, růst, tvorba bílkovin, kontrolní uzel –
buňka zastaví dělení a opraví chyby
G0 fáze – buňka se nedělí, nepř.: neuron
S fáze – syntetická fáze, třetina doby, replikace DNA
G0 fáze
G2 fáze – postsynetická fáze, čtvrtina cyklu, buňka roste, připravuje se
na dělení
• Fáze číslo 2 – M FÁZE
o Vlastní dělení buňky
o Mitóza – vznik 2 buněk
13
o Meióza – vznik 4 buněk
PLETIVA A TKÁNĚ, DIFERENCIACE BUNĚK
Diferenciace buněk
• Koncept vývojové biologie
• Titopotentní (všehoschopné) nespecializované buňky – vznik buněk strukturně i
funkčně specializovaných = diferenciované buňky
• V těle člověka je 200 různých typů buněk – vznikly dělením z jednoho oplodněného
vajíčka
• Všechny mají stejnou genetickou informaci
• K diferenciaci dochází důsledkem vzájemné koordinace – jaký gen kdy bude aktivován
o Může dojít k rozdělení buněk již na úrovni dělení – dceřiné buňky mají stejnou
genetickou informaci – různým způsobem si rozdělí mechanismy, které
regulují funkci genetické informace
o Druhý případ – diferenciace na základě vnějších vlivů, např.: hormony
= asymetrické dělení buněk
POJMY
• Biomemrána
• Cytoskelet
• Semiautonomní
• Centromera
• Chromatidy
• Karyotyp
• Mitotický aparát
• Cytóza
• Diferenciace
o
o
o Mitochondrie a plastidy
o Vznik splynutím dvou buněk
o Vlastní DNA
o Oblast uprostřed chromozomu, které se dotýkají obě chromatidy
o Význam při buněčném dělení
o Místo navázání dělícího vřeténka
o
o Z DNA a histonů
o Usnadňuje uspořádání genetické informace v dceřiných buňkách
o Soubor všech chromozomů v jádře
o
o
14
o
• Buněčný cyklus
o