Celková charakteristika začátku 20. let 20. století

Celková charakteristika začátku 20. let 20. století

To, co bylo dohodnuto ve Versailles, se ukázalo jako rozporuplné a pochybné

Příčiny:

Projevuje se všeobecná nespokojenost různě zainteresovaných zemí (potrestané státy, Fr. –

stoupenec tvrdšího postupu, VB, USA – ti byly nespokojeni)

Nedaří se řešit nejaktuálnější otázky = > otázky pevného stanovení německých reparací a jejich

splácení

vývoj v Rusku demokratičtějším směrem

Začátkem 20. let spojeno s hospodářskou krizí z nadvýroby 1921-23

Malá dohoda

Byl to pakt mezi Československem, Jugoslávií a Rumunskem – vzájemné smlouvy byly podepsány

v srpnu 1920. Hlavním účel byl strach z navracení Habsburků na maďarský trůn, revoluční vlny

v Evropě.

Spory o některá hraniční území

Polsko – německé hranice, Slezsko – polsko – litevské (Vilno) hranice, spor ČSR s Polskem o

Těšínsko + problémy dané oslabením Maďarska

5. – 16. 7. 1920 – konference ve Spa. Německo zde uznalo reparace (269 miliard), ale neplatilo je.

Až po 2. ultimátu je 11. 5. 1921 přijali.

Němci se snažili o snížení reparací => Janovská konference (10. 4. – 19. 5. 1922). Konference se

účastnilo 22 států. Německo zde bylo poprvé jako plnoprávný partner.

Účastníci: Wirth, Rathenau, Barthan (Fr.), Loyd George (VB), Curzon; Čičerin, Litvinov (SSSR),

Beneš (ČSR); USA zde bylo pouze pozorovatelem a Turecko se neúčastnilo.

Během Janovské konference proběhlo také jednání mezi Německem a SSSR (Rathenau a Čičerin)

=> 16. 4. 1922 Rapalská smlouva (proti ní se zvedl odpor Dohody)

Jak SSSR, tak i Německo se potřebovaly dostat z izolace. Německo proto uznalo SSSR + byly mezi

nimi zrušeny všechny reparace a územní nároky

byla dohodnuty další konference v Haagu – 15. 6. – 20. 7. 1922

11. 1. 1923 Francouzi a Belgičané okupují Porúří, jelikož Němci neplatí reparace (na popud

Poincarého + souhlas Vatikánu). Proti tomuto kroku se postavila VB.

V Německu vypukl chaos a prohloubila se hospodářská krize (1923 se Hitler pokusil o puč – >

NSDAP).

VB a USA se shodly na nutnosti podpořit Německo, a tak se sešly v komisi, jejímž výsledkem

byl Dawesův plán (ten vstoupil v platnost 1. 9. 1924). Německo mělo dostat úvěr 800 milionů

zlatých marek. Německo přijalo plán 1. 4. 1924. Francie musela do 1 roku odejít z Porúří + omezení

reparací.

– 2. 10. 1924 byl schválen Ženevský protokol, ten ale nevzešel v platnost. Mělo se jednat

o garanční pak, který by doplňoval SN (1. pokus o vytvoření systému kolektivní bezpečnosti). Toto

VB odmítla, neboť se obávala, že by mohla být posílena Francie. Tímto krokem dala VB podnět

kancléři Stressemanovi (únor 1925), aby Německo předložilo plán garancí => Rýnský garanční

pakt (garance Z hranic). Po jeho uzavření bylo Německo přijato do SN (Fr., Polsko, ČSR měly

k paktu výhrady)

Byly uzavřeny arbitrážní smlouvy mezi Německem a ČSR, Německem a Polskem. Nebyly jim ale

poskytnuty zahraniční garance, garance byla ochotna poskytnout pouze Francie = > 5. – 16. 10.

1925 se konala mezinárodní konference v Locarnu.

2. Konference v Locarnu

projednávání bezpečnosti a odzbrojení

začlenění sovětského Ruska ekonomického systému tehdejší doby – aby se tím ovlivnil

-účastnili se jí: A. Chamberlain (VB), A. Briand (Fr.), E. Vandervelde (Belgie), B. Mussolini

(It.) a G. Stresseman (Německo)

– později byli přizváni ještě E. Beneš ČSR) a A. Skrzynski (Polsko)

-hlavním výsledkem bylo uzavření Rýnského garančního paktu (16. 10. 1925), který dával záruky

na versailleské hranice Německa s Francií a Belgií. Východní hranice garantovány nebyly.

-V Locarnu byly také uzavřeny arbitrážní smlouvy mezi Německem a ČSR a mezi Polskem a

Německem. Smlouvy byly textově shodné s rozhodčími úmluvami Německa s Francií a Belgií, ale

jejich význam byl jiný. Smlouvy s ČSR a Polskem ale byly samostatným aktem a neopíraly se o

žádné záruky a nebyly mezinárodně garantovány. Jediná Francie byla ochotná poskytnout Polsku a

ČSR záruku. Locarnské dohody byly dokladem převahy vlivu VB v evropské politice, naproti tomu

francouzský spojenecký systém byl jimi oslaben (ohrožení pro ČSR a Polsko).

8. 9. 1926 – Německo přijato do Společnosti národů.

Růst mezinárodního postavení Německa po Locarnu a jeho volání po revizi mírových smluv

znepokojovalo Francii. Nejdříve se snažila o smíření s Německem, posléze ale opět propukly

rozpory. Francie hledala cesty k upevnění svého mezinárodního politického postavení. 20. 6.

1927 A. Briand zaslal státnímu tajemníkovi USA Franku B. Kellogovi návrh, aby Francie a USA

uzavřely “Pakt o věčném přátelství“. Šlo v podstatě o nový pokus uzavřít fr. – americkou garanční

smlouvu, o niž v roce 1919 usiloval Clemenceau. Z francouzsko-amerického jednání vzešel tzv.

Briand – Kellogův pakt, který byl podepsán 27. 8. 1928 v Paříži. Pakt vyzíval všechny státy, aby

se zřekly války a řešily všechny spory mírovou cestou. Pakt postupně podepsalo 57 států (mezi

nimi byly všechny státy, které podepsaly locarnské dohody). Tato úmluva však měla pouze malý

praktický význam, poněvadž pro případ jejího porušení nebyly stanoveny žádné sankce.

Od konce roku 1928 Německo bojovalo za revizi Dawesova plánu a za předčasné vyklizení celého

Porúří obsazeného spojeneckými vojsky. Stresseman argumentoval, že po Locarnu a Briand-
Kellogově paktu se okupace Porúří nedá ničím ospravedlnit. (od února do června 1929 probíhala za

předsednictví am. finančníka Owena Younga jednání (za účasti zástupců USA, VB, Fr., It., Belgie,

Japonsko a Německo) o konečné úpravě reparačních povinností Německa. Výsledkem jednání byl

tzv. Youngův plán, který určil výši německých reparací na 113, 9 miliard marek a snížil splátky

stanovené na období 37 let na 1 miliardu 988 mil. marek ročně. Reparační splátky byly dvojího

druhu:

Bezpodmínečné – jejich platební termín nesměl být prodloužen

Splátky, jež mohly být oddáleny vzhledem k případným hospodářským podmínkám Německa

(ne

O více než dva roky)

Reparační komise a kontrola německého hospodářství byly zrušeny. Německo samo mělo nést

zodpovědnost za splátky. Pro přijímání a rozdělování něm. reparací byla zřízena Banka pro

mezinárodní platby v Basileji.

Dalším mezinárodním politickým problémem byla mezinárodní izolace Ruska, která byla sice

prolomená navázáním diplomatických styků s VB v roce 1924 (podepsání pouze obchodní

smlouvy) a dalšími státy (It., Nor., Rakousko, Čína, Francie…), ale již v roce 1927 VB opět

diplomatické styky s SSSR ruší.

Literatura:

Kvaček – Nad Evropou zataženo

Brad – Pakty Stalina s Hitlerem

Moravcová, Bělina, Pečenka – Kapitoly z dějin mezinárodních vztahů

Suvorov – Všechno bylo jinak

Nálevka, V – Světová politika ve 20. století

Johnson, P.- Dějiny 20. století