(SE)

1        Pojem „světová ekonomika“. – 1 –

2        Vznik světového trhu. – 1 –

3        Základní vývojové tendence. – 2 –

4        Etapy vývoje SE.. – 4 –

5        Struktura SE v současné etapě. – 6 –

1         Pojem „světová ekonomika“

1.1       Dvě roviny:

1. Vědní disciplína – zkoumá vývoj a obecné tendence ve SE
2. Předmět zkoumání – reálná ekonomika

SE  = „živý organismus“, skládá se z národních ekonomik, ale důležité jsou vzájemné vazby mezi jednotlivými ekonomikami

= souhrn subjektů a vazeb, které vznikají mezi subjekty (národními ekonomikami)

2         Vznik světového trhu

Světový trh = důsledek vývoje lidské společnosti od pradávna, kdy se začalo vyrábět a uspokojovali se potřeby, stadium, které se objevuje v nedávné době (od poslední třetiny 19. století)

2.1       Předpoklady vzniku světového trhu

2.1.1     Konstituování států moderního typu a jejich národních trhů

Vznikají národní státy, které mají ekonomiky smíšeného typu, s rozhodujícím podílem tržní ekonomiky, předtím rozhodující vliv plánované ekonomiky (feudální uspořádání)

2.1.2     Fungování mezinárodní dělby práce

Vzájemné vztahy a vazby vytvářejí vzájemnou závislost mezi jednotlivými ekonomikami.

2.1.2.1     Mezinárodní dělba práce (MDP)

specializuje se celá národní ekonomika, vyvrcholení procesu dělby práce (přirozená dělba práce → společenská dělba práce → dělba práce na pracovní operace → MDP), počátek v průmyslové revoluci – vyrábí se větší množství (úspory z rozsahu)

2.1.2.2     Předpoklady mezinárodní dělby práce

nárůst nároků na přepravní kapacitu (tvorba železnic, nárůst dopravy námořní), nárůst přenosu informací (telegraf…)

2.1.3     Proces diferenciace

= prohlubování rozdílů v ekonomické úrovni zemí (rozevírání ekonomických nůžek), důsledek působení tržního mechanismu ve SE, příčina vývoje SE a změn její struktury

3         Základní vývojové tendence

3.1       Internacionalizace

= proces odbourávání bariér a tvorby hlubší vztahů mezi jednotlivými národními ekonomikami (přeměna některých původně národních jevů na jevy mezinárodní)

Nejstarší historická tendence, projevuje se od doby, kdy se začaly tvořit určité státy, ale projevuje se do dnes, probíhá rozdílnými tempy v různých dobách. Projevuje se ve všech životních sférách.

3.2       Interdependence

= vzájemná závislost zemí, důsledek internacionalizace

Typy závislosti: obchodní, surovinová, potravinová, technologická, finanční

Ekonomická tendence, která se objevuje v druhé polovině 19. století, vzniká na základě mezinárodní dělby práce, je u všech států (mimo Severní Koreu).

3.3       Regionalizace

= proces, ve kterém se některé geografické části světové ekonomiky vzájemně sbližují a propojují rychleji než ostatní → vznik makroregionů, regionů a mikroregionů

Tendence, která se objevuje ve 20. Století, proces odbourávání bariér neprochází stejně rychle, někde je situace lepší (rychlejší). Dochází k propojování regionů nejen na území jednoho státu.

3.3.1     Stupně v regionalizace:

1. Mikroregiony – např.: euroregiony
2. Regiony – např.: Benelux, CEFTA
3. Makroregiony – územní celky nejvyššího stupně, vytváří se tři základní makroregiony (Evropa, Severoamerický region, Asijsko-pacifický region), vzniká čtvrtý makroregion (Čína)

3.4       Ekonomická integrace

= postupné vytváření větších mezinárodních celků na základě oslabování národních překážek a posilování ekonomických vazeb mezi národními (státními) celky, obvykle doprovázena institucionálním zastřešením (= orgány, které řídí integrační procesy)

Nová tendence, která vzniká ve 20. století, významnou roli má druhý ekonomický proud (Intervencionismus – Keynesiánství).

3.4.1     Stupně integrace:

• pásmo volného obchodu – odstranění cel a dovozních kvót na zboží, mají oddělenou celní politiku vůči nečlenským státům (1960 – ESVO)

• celní unie – navazuje na I., ale navíc mají společnou celní politiku – zahraničně obchodní politiku (1948-Benelux, 1993-ČR, SR-až do vstupu do EU)

• společný trh – náročné – relativní vysoký stupeň integrace. II, ale navíc je volný pohyb služeb, kapitálu (investic), pracovních sil (bez pracovního povolení) = realizace 4 svobod (zboží, služeb, kapitálu, pracovních sil)

• hospodářská a měnová unie – postupné realizování (nejprve měnová a pak hospodářská = dvě fáze)

 

1. měnová- III., ale navíc společná monetární politika = společná měna (EUR), společná monetární politika = CB (ECB)
2. hospodářská – státy by měli i společnou fiskální politiku (zatím nikde není)

• politická unie – úplná integrace, blíží se federaci

 

3.5       Globalizace

= kvalitativní změny ve světové ekonomice, umožněné pokrokem v oblasti informačních, komunikačních a počítačových technologií (spojeno se vznikem internetu), které znamenají, že svět je vnímán jako jeden vzájemně propojený celek

= úzká provázanost celé světové ekonomiky, v širším smyslu celé planety

3.5.1     Proces transnacionalizace

mezinárodní velké firmy se staly rozhodujícími subjekty ve světové ekonomice, zastínili roli státu. Problematický, protože se mění kritéria rozhodování – firmy maximalizují zisk, cíle nejsou (na rozdíl od státu) společenské

3.5.2     Oblasti globalizace

Finančních toků, informačních toků, obchodu se zbožím a službami, trhu práce → volný pohyb kapitálu, zboží, služeb, osob

1. Oficiální: volný pohyb kapitálu, volný přístup k trhům, legální přenos informací, masovou produkci, masou spotřebu, masovou kulturu
2. Negativní: podsvětí, mafie, terorismus, obchod se zbraněmi, ženami, praní špinavých peněz, daňové úniky, znehodnocení životního prostředí
3. Zahrnující nevládní organizace, hnutí a sekty: lidé hledají nové zdroje uspokojení potřeb, které jim společnost dostatečně neumožňuje

3.5.3     Důsledky globalizace

1. Vytvoření kosmopolitní kultury
2. Světový obchod roste rychleji než světová ekonomika (v důsledku liberalizace)
3. Z ekonomického hlediska úspěšný proces – spojení trhů celého světa – firmy vyrábí, kde je to nejlevnější, prodávají, kde mají největší odbyt…
4. „Bohatí bohatnou – chudí chudnou“ → nahrává ekonomicky silným (rozevírání nůžek)
5. Rychle se šířící ekonomické problémy

4         Etapy vývoje SE

Jednotlivé etapy je možno analyzovat z hlediska: struktury v dané etapě, vzájemných vztahů, základních změn vůči předcházející etapě jejich historického vývoje

4.1       Etapa formování SE (1850 – 1900)

Monolitická ekonomická struktura – všechny státy jsou smíšené ekonomiky s převahou tržní ekonomiky.

Existují dvě skupiny zemí – metropole a kolonie.

První etapa rozpadu kolonií (Latinská Amerika). Proces osvobozování na ekonomicky slabších zemích (Španělsko, Portugalsko).

Dochází k velkému ekonomického růstu – stimulován průmyslovou revolucí (klasická ekonomická struktura založená na těžkém průmyslu, převážně extensivní růst – zapojování další výrobních faktorů)

4.2       Etapa zostřování vztahů (1900-1918)

Struktura zemí zůstává stejná, ekonomický růst náročný na dodatečné zdroje – nedostatek surovinových zdrojů, které se získávají z kolonií → dochází ke střetu Trojdohody (GB, Francie, Rusko – mají kolonie) s Trojspolkem (R-U, Německo, Itálie – nemají kolonie) → 1. sv. válka

4.3       Etapa meziválečná a válečná (1918-1945)

Vzniká duální struktura – tržní principy x centrálně plánované ekonomiky (1917)

4.3.1     Kapitalistická soustava

1. léta – zlatá, jedno z nejúspěšnějších období, ekonomický růst (převážně extensivní faktory), u silných zemí se uplatňuje klasická ekonomická kultura (na prvním místě těžký průmysl – energeticky a surovinově náročná odvětví), slabší země (včetně ČSR – na prvním místě lehký průmysl)
2. léta – podzim 1929 – krach na NY burze, velké ekonomické problémy až do 2. sv. války

4.3.2     Centrálně plánované ekonomiky

SSSR, Mongolsko – odlišná situace (nebyly zasaženy Velkou depresí)

1. léta – problematická situace jako důsledek občanské války a reforem v ekonomice – od poloviny 20. let a ekonomický růst se nezastavil do 2. sv. války (založen na extensivních faktorech)

→ vznik extrémních názorů a radikalizace společnosti, vznik 2. sv. války

4.4       Etapa poválečná (1945-1990)

Mění se struktura – kapitalistická soustava, socialistická soustava, rozvojové země světa (důsledek rozpadu koloniálního systému)

4.4.1     Kapitalistická soustava

1. – 60. léta – období ekonomického růstu (tažen extensivními faktory), vědecko-technická revoluce, nemá ještě tak velký vliv – zůstává velký vliv těžkého průmyslu → tři ekonomická centra: USA, západní Evropa, Japonsko
2. léta – strukturální krize (ropná, surovinová, měnová, energetická a potravinová krize = Slumflace, Stagflace), recese z důvodů problémové struktury ekonomik → impulz pro restrukturalizaci

Slumflace – situace, kdy dochází k poklesu reálného produktu a k růstu cenové hladiny

Stagflace – situace, kdy dochází ke stagnaci reálného produktu a k růstu cenové hladiny

1. léta – nutnost restrukturalizace (elektronika, automobilový a chemický průmysl) → snížení energetické a surovinové náročnosti, přechod z extensivního na intensivní růst
2. – 60. léta – vyšší tempa růstu než v kapitalistické soustavě, vybudování socialistické industrializace (změna z agrárních ekonomik na průmyslové ekonomiky – hutní…), zapojování dodatečných zdrojů (extensivní růst), po vyčerpání zdrojů (na konci 60. let) snížení temp růstu
3. léta – „přiblížení“ ekonomické úrovni kapitalistické soustavě → „začátek konce“ (nemění se struktura ekonomik)
4. léta – potvrzení neschopnosti přechodu na intenzivní růst → rozpad CPE
5. léta – 1960 (rok Afriky) vznik, fungují tržní vztahy, radikalizace obyvatelstva (prvky socialistického systému)
6. – 80. léta: „soutěžení kapitalismu a socialismu“, aby se přiklonili na jejich stranu → demotivující prvky pro samostatné fungování (půjčování na spotřebu-projídání úvěrů, války), závislost na humanitární pomoci, strukturální krize

4.4.2     Socialistická soustava

4.4.3     Rozvojové země

4.5       Etapa současná (1990+)

4.5.1     Mění se struktura SE

Rozpadá se socialistická soustava, většina zemí má opět rozhodující úlohu v tržní ekonomice

4.5.2     Prosazuje se jako rozhodující tendence v SE globalizace

4.5.3     Prohlubují se mezery mezi vyspělými a rozvojovými státy

Diferenciační proces – rozevírání „ekonomických nůžek“

4.5.3.1     Faktory:

1. Vnitřní (v rozvojových zemích): politická nestabilita, neschopnost pracovat se zdroji
2. Vnější: problém ve světové ceně zboží (největší část ceny v technologiích), problém obrovského zadlužení rozvojových států (růst úrokových sazeb-neschopnost platit dluhy)

Dluhy, neschopnost splácet → zaostávání → radikalizace společnosti → terorismus

Dotace zemědělců ve vyspělých státech = menší konkurenceschopnost zemědělcům z rozvojových zemí

5         Struktura SE v současné etapě

V současnosti rozlišujeme 3 typy zemí

5.1       Rozvinuté tržní ekonomiky (RTE)

Tzv. skupina G7 (USA, Japonsko, Německo, Francie, Itálie, GB, Kanada), ostatní rozvinuté tržní ekonomiky (EU-27, Austrálie, Izrael, Kypr, Nový Zéland, JAR), asijské nově industrializované země první vlny (Jižní Korea, Sigapur, Tchaj-wan, Hongkog)

5.2       Transformující se ekonomiky (TE)

Bývalé CPE střední a východní Evropy (některé už patří do RTE), Rusko, bývalé země SSSR

5.3       Rozvojové ekonomiky (RE)

Nově industrializované ekonomiky druhé vlny (Thajsko, Indonésie, Malajsie, Filipíny, Brazílie, Argentina, Mexiko, Chile)-blíží se strukturou a úrovní HDP k RTE, nejméně rozvinuté ekonomiky (africké a asijské země, Haity), země „středu“ (africké země na pobřeží Středozemního moře, Peru, Kolumbie, středoamerické země-Nikaragua, Salvador), země ropné (SAE, Saudská Arábie, Venezuela, Nigérie) – HDP jeden z největších na světě, ekonomika monokulturního charakteru