Daňová harmonizace v EU v oblasti daně z přidané hodnoty
Nutnost harmonizace daně z přidané hodnoty v EU. Legislativní zakotvení harmonizace daně z přidané hodnoty. Základní směrnice k dani z přidané hodnoty. Informační povinnosti v oblasti daně z přidané hodnoty. Současný stav harmonizace DPH v EU. Implementace nejdůležitějších směrnic v oblasti nepřímého zdanění do právního systému ČR.
Harmonizace DPH je předmětem intenzivních jednání (na rozdíl od přímých daní, kde stagnuje) po celou dobu integrace. Je na mnohem vyšší úrovni než u přímých daní a jedná se už pouze o harmonizaci (koordinace je na ten současný stav slabé slovo). Harmonizace nepřímých daní je nezbytná pro zajištění fungování jednotného trhu! Fungování jednotného trhu je hlavním cílem harmonizace nepřímých daní. Obratové daně patří mezi daně ze spotřeby.
Základní klasifikace nepřímých daní:
1) všeobecné nepřímé daně,
2) selektivní nepřímé daně (akcízy).
Liší se velikostí okruhu zdaňovaných výrobků a také tím, že všeobecné bývají stanoveny jako procento z ceny a akcízy většinou formou jednotkové daně.
Všeobecné daně mohou být jednorázové (daň z maloobchodního nebo velkoobchodního obratu) nebo vícerázové (daň duplicitní nebo neduplicitní).
Při propojení ekonomik začíná být velmi důležité, jaký typ daně země zvolí. Největším problémem daně z obratu je její duplicitnost! Harmonizace je nutná, protože jinak by státy EU musely aplikovat velmi složitý evropský systém vzájemných refundací.
SD EU charakterizuje DPH jako obecnou daň ze spotřeby aplikovanou na zboží a služby postupně až do fáze prodeje včetně.
V současnosti se jedná především o přijetí jednotného systému stanovení daně a to principu země původu. Princip země původu znamená, že DPH se vybere v zemi, ze které se dodává či poskytuje zdaňovaná komodita. Při použití principu země původu se uplatní sazby platné pro zemi původu. Princip země spotřeby (více využívaný) znamená, že se daň vybere až v členském státě, ve kterém se nachází příjemce zdanitelného plnění.
Význam DPH trvale roste (fiskální důvody, „skryté“ daňové břemeno, snadný výběr a kontrola) a v r. 2011 činilo cca 7,7% podíl na HDP. Význam vzrostl taky potom, co se výnos z DPH stal jedním z příjmů rozpočtu EU!!
Použití principu země původu a země spotřeby
Základní legislativa v oblasti daně z přidané hodnoty
Směrnice 67/227/EHS o harmonizaci právních předpisů členských států týkajících se daní z obratu – r. 1967 – definovala DPH jako obratovou všeobecnou daň ze spotřeby stanovenou procentem z prodejní ceny. Stanovila i nereálný cíl zavést DPH ve všech čl. zemích k 1.1.1970. SD z ní vyvodil i zákaz zavádění jakékoliv nové nepřímé daně konkurující DPH. Později se její obsah přesunul do směrnice 2006/112/EHS.
Směrnice 67/228/EHS – definovala předmět DPH a vymezila základní pojmy: místo zdanitelného plnění, území státu, dodání zboží, poskytnutí služby a osobu podléhající dani. V r. 1977 byla nahrazena přelomovou šestou směrnicí 77/388/EHS, jejímž cílem bylo další prohloubení harmonizace národních úprav DPH, zrušení zdaňování dovozů a realizace financování ES z vlastních zdrojů včetně odvodu národních výnosů z DPH. Měla 32 novelizací a byla zrušena k 31.12.2006 a její obsah byl začleněn do směrnice 2006/112/ES. Další důležitou směrnicí byla 8. směrnice 79/1072/EHS, resp. 13. směrnice 86/560/EHS, které se zabývají vrácením DPH osobám povinným k dani neusazeným v EU. 10. směrnice 84/386/EHS ošetřuje místo zdanitelného plnění u pronájmu movitých věcí. Významnými dokumenty byly směrnice 91/680/EHS, která zrušila daňové hranice uvnitř ES a směrnice 92/77/EHS, která stanovila minimální sazby DPH. Po složitých diskuzích je za základní model považován model se dvěma druhy daňových sazeb: základní a sníženou. Od 1.1.1993 zavedla tato směrnice minimální hranice daňových pásem – 15% pro základní a 5% pro jednu až dvě snížené sazby.
Materiál COM(2010)695 ze dne 1.12.2010 považován za „Zelenou knihu“ o budoucnosti DPH! Harmonizace má sloužit pro jednodušší, stabilnější a účinnější systém DPH. V r.2008 dosahoval příjmy z DPH 21,4% vnitrostátních příjmů čl. států EU.
Směrnice 2006/112/ES o společném systému daně z přidané hodnoty – zásadní dokument harmonizace DPH
– původně přelomová!! směrnice 77/388/EHS o dani z přidané hodnoty z r. 1977 (pak se její obsah přesunul do 2006/112/ES)
– v naprosté většině odstranila odlišná ustanovení národních legislativ, zavedla konkrétní jednotná pravidla DPH a dala čl. státům menší prostor pro vlastní odlišnou národní úpravu daně
– zároveň v této směrnici byl definován cíl zajištění financování Společenství tzv. třetím vlastním zdrojem vycházejícím z výnosů z DPH a sjednocovala výklad základních pojmů
– v r. 2006 vznik nové směrnice (15 hlav, 12 příloh), která vymezuje předmět daně, teritoriální působnost, osoby povinné k dani, zdanitelné transakce, místo plnění zd. transakcí atd.
– ustanovuje Výbor pro daň z přidané hodnoty
– u dodání zboží mezi státy EU jsou základní pravidla pro stanovení místa plnění tato: 1) místo, kde se zboží nachází v době dodání, 2) místo, kde začíná přeprava zboží, pokud je dodání zboží dle smlouvy spojeno s jeho přepravou
– toto základní pravidlo je změněno v případě zásilkového prodeje
– u služeb je to jinak – je-li příjemce služby osoba povinná k dani, jedná se o B2B transakci a místem plnění je sídlo ekonomické činnosti nebo provozovna příjemce. Je-li příjemce služby osoba nepovinná k dani, jedná se o B2C transakci a místem plnění je místo, kde má poskytovatel služby sídlo nebo provozovnu
Informační povinnost k DPH
Vzhledem ke vzájemnému obchodu a významem DPH pro financování EU je spolupráce v této oblasti a samotná výměna informací velmi důležitá! Směrnicí 79/1070/EHS byla rozšířena směrnice 77/799/EHS o vzájemné pomoci mezi příslušnými orgány členských států v oblasti přímých daní na oblast DPH. Členské státy ji musely implementovat do své legislativy (stejně jako ostatní směrnice)!
Důvody pro výměnu informací o DPH: daňové úniky a vyhýbání se daňovým povinnostem vedou k rozpočtovým ztrátám, správné vyměřování a výběr DPH, povaha DPH jako obecné daně ze spotřeby, úloha DPH v systému vlastních zdrojů Společenství.
Uvnitř EU probíhá intrakomunitární obchod („nejsou“ hranice a kontroly, jednotné daňové území) a tím je složitější kontrola a výběr daně. Od zavedení jednotného trhu (1993) vzniklo nařízení č.218/92 a pro usnadnění vzájemného obchodu a kontroly v EU byly povinně zavedeny: daňové identifikační číslo (DIČ), datový systém VIES, kontrolní statistický systém Intrastat. Kontrolu provádí mimo jiné Evropský úřad pro boj proti podvodům (OLAF). V r.2006 byl rozšířen Evropský zatýkací rozkaz i na daňové trestné činy.
Výměna informací může probíhat buď na základě žádosti dožadujícího orgánu, nebo bez předchozí žádosti, vždy co nejrychleji a nejpozději do 3 měsíců.
Kolotočové podvody = dodávky zboží, které následují řetězovitě za sebou, přičemž v jednom místě řetězce plátců daně není daň odvedena a příslušný ekonomický subjekt přestane existovat či tuto firmu nelze dopátrat. Kolotočový obchod musí probíhat min. ve 2 čl. státech EU.
|
|
|
|
|
Firma Beta je hlavním aktérem podvodu!
Implementace základních předpisů v ČR
ČR má základní sazbu 21% a sníženou 15%. Musí implementovat směrnice, jejichž pomocí probíhá harmonizace, stejně jako u ostatních daní. Směrnice 2006/112/ES umožňuje některé zvláštní odchylky a režimy. Nejvýznamnějším ustanovením je z hlediska počtu plátců DPH stanovení limitu obratu pro povinnou registraci plátce DPH. ČR může poskytnout osvobození od daně osobám povinným k dani, jejichž roční obrat je až 35 000 EUR (při kurzu k 1.5.2004)! Sníženou sazbu může ČR uplatňovat podle čl. 98 této směrnice nebo podle čl. 123, který je pouze pro ČR. Tzv. trvalá odchylka pro ČR (čl. 381) = za podmínek platných ke dni přistoupení do EU může ČR pokračovat v osvobození od daně u mezinárodní přepravy osob uvedené v části B, bodě 10, přílohy X směrnice, dokud stejné osvobození uplatňuje některý z čl. států, které byly členy k 30.4.2004.