Demokracie 4 fáze formování státu (Stein Rokkan)
Moderní politické dějiny Evropy –
1. formování státu
• trvala několik století
• na západo-evropském kontinentě před vypuknutím VFR
• politická elita stabilizovala určité hranice státu
• politické, ekonomické a kulturní elity – jádro/centrum formování státu
2. tvorba národa
• 18.st. v západní Evropě, završena v období VFR
• vznikla vertikální vazba mezi elitou a širšími masami populace → poté tato fáze
završena
3. rozvoj masové politiky
• masy usilovaly o větší míru politické participace
• moderní, demokratická, soutěživá, masová politika (přístup otevřen pro široké vrstvy
dospělého obyvatelstva)
• masová politika → politické strany, zájmové skupiny …
4. vznik welfare state
• „stát blahobytu“
• rozšíření intervence státu do ekonomiky politické situace … stabilizace demokracie
→ VFR byla velkým mezníkem státotvorných a národotvorných procesů
JEDINEČNOST ZÁPADNÍ EVROPSKÉ DEMOKRATIZACE
Srovnání se střední, jižní a východní Evropou
• Rokkan se zabýval pouze západní Evropou, ale určité skutečnosti jsou společné i střední
a východní Evropě
• střední a východní Evropa na tom nebyla tak dobře, různé komplikované politické
procesy (na západě dřív, takže v 19.st. měli civilizačně i kulturně náskok)
Srovnání s Latinskou Amerikou, Afrikou a Asií
• vývoj se ubíral jinými cestami
• nebyli demokratičtí tak jako Evropa
• v Africe a Asii ještě horší
Čas na pozvolnou a postupnou demokratizaci
1
Moderní politické dějiny Evropy – 5.přednáška
• např. Francie si prošla spoustou revolucí, postupně se stávala demokratičtější
INSTITUCIONÁLNÍ PRAHY DEMOKRATIZACE (stále Rokkan)
• Rokkan uznává 4 prvky/překážky, které je třeba pro demokracii překonat:
1. práh legitimizace – oprávnění
• překročeno v momentu, kdy stát povolí právo vyjádření názorů
• národní stát uzná právo občana sepisovat petice, kritizovat panující režim a
demonstrovat proti němu
• odstranění cenzury, právo legitimně vyjadřovat politické názory
• zakotví a chrání další základní občanská práva
• země se silným absolutistickým dědictvím (Habsburská monarchie, Španělsko,
Rakousko, Prusko) měly tento práh značně vysoký, naproti tomu VB a Francie tento práh
překročila mnohem jednodušeji
2. práh inkorporace – zahrnutí
• do té doby neplnoprávní obyvatelé mají možnost podílet se na vládě
• potenciálním přívržencům opozičních hnutí (neprivilegovaným sociálním skupinám)
přiznáno volební právo
• 2 odlišné tendence: 1. Anglie – postupné rozšiřování; od r.1832 o tom přemýšleli;
všeobecné, rovné, tajné a přímé hlasování 1948 (dříve rovné nebylo, např. VŠ vzdělaní
měli více hlasů); 2. Francie – skokové rozšiřování s mnoha zvraty (několikrát zrušeno,
poprvé už u VFR, poté opět omezeno, jakoby sinusoida)
→ tyto dva prahy otevřely cestu k soutěživé masové politiky → počátek masových politických
stran a organizací.. další dvě pravidla utvářely pravidla hry
3. práh reprezentace – zastoupení
• hrálo se o podobu volebního systému
• absolutní většinový volební systém preferován
• byl tlak na změnu volebního systému z většinového na poměrný (např. sociální
demokraté bojovali za změnu)
• faktory ovlivňující překonávání prahu reprezentace – 1. Tlak vyvolaný rozšiřováním
volebního práva; 2. Proces urbanizace a industrializace produkující nové početné
sociální skupiny (dělnictvo)
• sociální demokraté se umírňovali, přistupovali na pravidla moderní demokracie, stejně
tak se umírňovaly náboženské strany
4. práh výkonné moci
• tento práh překonán, když je vláda skutečně odpovědná parlamentu
• britský model – překonali v podstatě v roce 1688
2
Moderní politické dějiny Evropy – 5.přednáška
• německý model – kroky šly po sobě v logice 1,2,3,4 , až Výmarská republika překročila
dva prahy zaráz
RAKOUSKO-UHERSKO
• relativně dlouhé období návratu k absolutistické vládě
• absolutismus skončil proto, že se říši nedařilo udržet si hranice – neúspěšné války s Itálii
• 1860-1865 – období experimentu – nová ústava – parlamentární, konstituční vládnutí
• 1866 – válka s Pruskem
• 1867 – dvě nerovnoměrné poloviny – Předlitavsko, Zalitavsko; dualistická monarchie
spojena pouze hlavou panovníka, armádou, bankami, měnou
• vytvořen specifický volební systém – omezené volební právo (Předlitavsko)
• na venkově – volí se nepřímo a netajně, pouze tak 5-7% má právo volit → od začátku tlak
na změnu volebního práva
• abstinenční politika – ne všichni chodili na sněm → od roku 1873 i venkované přímé
volební právo (aby nebylo tolik té abstinenční politiky
Eduard hrabě Taaffe
• nejdéle sloužící předlitavská ministerský předseda
• na konci jeho vlády se zvyšoval tlak na všeobecné volební právo (např. od sociálních
demokratů, Národní stran, národnostních menšin a hlavně dělníků)
Kazimierz Felix hrabě Badeni
• 1896 – zavedl 5. všeobecnou kurii (dosavadní čtyři – velkostatkáři, města, obchodní a
živnostenské komory, obce)
• později snaha o úplné zrušení kurií
Max Wladimir von Beck
• 1905 všeobecné, rovné, přímé volební právo (od 24 let)
• 1907 – poprvé volby do PS Říšské rady, překreslily politickou mapu – sociální demokraté
nejsilnější (asi 1/3)
Táborová struktura stranického systému
• tábor (německy lager)
• celý život je prožitý v určitém „spolku“, společenské sféře, souvisí s politickou stranou
3
Moderní politické dějiny Evropy – 5.přednáška
• sociálně demokratický tábor, katolický tábor, agrární tábor – tyto 3 jsou nejsilnější
v českých podmínkách
• národně liberální tábor (staročeši, mladočeši)
• národně socialistický tábor
• 1870/1 – Prusko-francouzská válka – Otto von Bismarck
• ve Versailles vznik Německého císařství
• 1871 – přijata ústava až do roku 1918, politická moc v rukou císaře a jeho politické elity
• vláda Bismarcka nebyla lehkou etapou
• kulturní boj – celé století všude boj mezi státem a církví, co se vzdělání, škol, rodiny týče
• Zentrum Partei – respektovalo stranu německých katolíků, 2.nejsilnější (1. Ta
podporovaná Bismarckem)
• Bismarck a katolíci se nesnášeli
• až do začátku 20.st. se Zentrum podílí na vládě
• 1878 – papež Lev XIII. – ukončil kulturní boj, zákon proti socialistům
• Bismarck – podpora dělnictva v 80.letech
• 1888 – zemřel 1. císař Wilhelm I.
• poté Wilhelm II. – zbavil se Bismarcka a nastavil nový kurz – změny vnitřní a zejména
zahraniční politiky – nebyl proti sociálním demokratům; pokusil se zavést expanzivní kurz
koloniální politiky X kolonie obsazeny, tak přebíral kolonie jiným
Výpisky z textu
– nejpokročilejší v demokratizaci, stabilní systém
– 1901 umírá královna Viktorie, nastupuje Eduard VII, požitkář, užívá života
– Stále největší kapitálový trh světa, v průmyslové produkci ale začíná
pokulhávat za Něm a USA
– Kvůli liberalizaci obchodu nemohlo zemědělství konkurovat
– V politice liberálové a konzervativci, většina elit ze šlechtických rodů nebo
synové bohatých průmyslníků – nejzajímavější Artur Balfour
– Obě dvě strany v té době tíhly k imperialismu
4
Moderní politické dějiny Evropy – 5.přednáška
– Ambice v Africe, boje s Francouzy o severní část Střední Afriky = pobouřená
veřejnost nedovolovala vládě UK ustoupit, musela to tedy udělat francouzská
vláda = silný rys imperialismu
– Výbor pro zastoupení dělnictva (později labouristická strana) = vznikla
z popudu stále špatné situace dělníků v roce 1900
– Fabiáni = střední třída která nebyla z přesvědčení s poměry spokojena =
Shaw, manželé Webbovi = založili VŠE v Londýně = byli to socialisti
– Konzervativci a liberálové se báli konkurence, začali být proreformní,
liberálové prosazovali i samosprávu Irsku
– Joseph Chamberlain ministr kolonii v Salisburyho vládě = snaha o ovládnutí
búrských republik v jižní Africe
– Búrská válka, roku 1902 přičleněni do Impéria
– Velká nevole ze strany evropských států = změna zahr. politiky Británie =
otevřená ke spolupráci
Triumf liberální strany
– 1905 rezignace Balfoura, vládu získávají liberálové, ve volbách 1906 však 29
křesel také pro labouristy
– Deset let vlády liberálů, dalekosáhle reformy, Lloyd George ministrem financí
= nejdůležitější osobnost
– Problémy s irskou samosprávou (odložena) a otázka volebního práva žen
Práva žen a irská otázka
– Radikalizace žen, tzv. sufražetky podnikaly demonstrace, rozbíjeli výlohy,
jedna se nechala zabít, když skočila pod koně. Akce docela kontraproduktivní,
pomohla válka, v roce 1918 právo ženy získaly
– V Irsku sílil radikalismus, na severu ale nejhlasitější protestanti v Ulsteru =
Ulsteřané, zbytek Irska katolický
– Konflikt doutnal, Velikonoční vzpoura1916
Slábnutí důvěry
– Nespokojenost dělníku, platy se nezvyšovaly, jako rostly ceny
– 1911 a 12 vlna násilných generálních stávek
– Neshody i ve vládě, vedli k rozpadu liberální strany po válce
Sociální základna francouzského parlamentarismu
5
Moderní politické dějiny Evropy – 5.přednáška
– Formálně demokratičtější než UK, spousta malých stran, 1890 – 1914 celkem
43 vlád, obyvatelstvo ale jinak homogenní, 50% v zemědělství a spíše malé
průmyslové podniky
– Zaostávání Francie za prům. velmocemi, to ale umocňovalo stabilitu vlády
(malá polarizace obyvatelstva)
Republikáni proti Monarchistům
– Rozdělení Francie v tomto ohledu už od Revoluce, zaostávání je prý
způsobeno přílišnou demokracií
– Dreyfusova aféra = republikán a důstojník, který byl obviněn z velezrady,
poslán do vyhnanství. Pak se ale objevovaly důkazy o jeho nevině, Emile Zola
ve svém J ́accuse (žaluji) obviňuje důstojníky, to vyvolalo zájem veřejnosti,
ukázalo se, že některé důkazy proti Dreyfusovy zfalšované. Dreyfus nakonec
omilostněn, republikánské principy zvítězili nad autoritářskými
Upevnění republiky
– Armáda předána civilnímu dohledu
– Oddělení státu a církve, vznik mnoha civilních škol, do konce WW1 přerušeny
vztahy s Vatikánem
– Zostření rozdílů mezi pravicí a levicí, generální stávky okolo 1910
– Snaha o zdanění bohatších vrstev neprošla, rostla politická nestabilita
Zahraniční politika
– Neovlivňována vnitřními konflikty, Francie ochranářskou zemí (ochrana
obchodu)
– Těsné obchodní vztahy s Ruskem, dohody s UK a Itálií dala Francii Maroko a
zvýšila její mez. váhu
– Silný protiněmecký postoj, od r. 1871 do WW1 žádné oficiální kontakty
Mocnosti středomoří
– Pseoudoparlamentní demokracie Itálie a Španělsko, značná moc panovníka
– Považovány za nestabilní země, většina lidí v zemědělství, spodní třída měla
těžké podmínky
6
Moderní politické dějiny Evropy – 5.přednáška
– Vláda malé skupiny, dohoda dvou stran, většina obyvatelstva bez moci cokoliv
– Po ztrátě Kuby a Filipín (USA) roste nespokojenost, volání nevyslyšeno
– Tragický týden v Barceloně (1909) = potlačeno povstání mas, díky
neoblíbenosti Katalánců se nerozšířilo, režim přežil
– Silný antiklerikalismus
– Nováček mezi imperiálními mocnostmi, ostré protiklady mezi průmyslovým
severem a zemědělským jihem
– Nárůst obyvatel = problém pro zemědělství = stávky zemědělců
– Snaha odvrátit pozornost na koloniální expanzi = střet s Etiopií = totální
porážka
– Neklidná léta, hrozba revoluce
– Po roce 1896 hospodářský rozmach, zmírnění napětí
– Premiér Giolitti = sociální reformy
– Ne vše šlo ale hladce, volby 1913 zesílily vliv radikální levice i pravice, na
začátku války liberální stát v krizi
Ústavní a společenská struktura
– Autoritářský stát, federace, hlavní moc Prusko
– Předseda Spolkové rady býval vždy i Pruský premiér = značná moc a možnost
manévrování
– Značný rozdíl mezi politickým systémem jednotlivých zemí federace
– 1890 odvolán Bismarck
– Průmyslová a exportní země
– Rychlá industrializace, vznik velkých podniků
– Růst bohatství skoro všech vrstev obyvatelstva, sociální napětí bylo, ale
v menší míře než jinde
Císařství za Viléma II.
– Prototyp válečníka, udržoval staré vojenské tradice
– Víra v technický pokrok = podpora průmyslníků a vynálezců
– Snadno ovlivnitelný, přesto si udržoval nejmocnější postavení
– Značná rozdílnost politických stran, těžko se hledala shoda
7
Moderní politické dějiny Evropy – 5.přednáška
– Hlavní hodnoty křesťanství a nacionalismus, snaha potlačit
sociálnědemokratická hnutí, vyšší funkci mohli získat jen ti „dobře smýšlející“
– Přesto vytvořen systém sociálního zabezpečení, ten měl zabránit konfrontaci a
narušení statusu quo
– Chránění práv, nezkorumpovatelnost, neexistence cenzury = právní stát
– Velmocenská politika, střety s ostatními státy o kolonie, velká ctižádost, tlak ze
všech stran
Habsburská monarchie
– Již před WW1 přežitek, jediná ze sedmi evropských mocností, která nepřežila
Vláda Franze Josefa
– Symbol monarchie, vládl 68 let!! (1848 – 1916)
– Důvod proč vydrželo tak dlouho = obava mocností, že by se slovanské národy
v Říši přiklonily k Rusku
– Převážně zemědělský stát, např. české země ale průmyslové
– Duální monarchie, společná jen zahr. politika, armáda, cla a panovník
– Silné nacionalistické tendence, přesto v říšském sněmu většinu Němci
– Badenyho jazyková reforma = důsledkem mělo být, že úředníci na smíšených
územích musí mluvit německy i česky = němci česky neuměli = protesty =
zlomilo mu to vaz
– Snaha o sociální reformy ještě posílila nacionalistické tendence (dostali širší
volební právo, měli větší hlas)
– V Uhrách pevná vláda Maďarů
– Snaha o výboje na Balkán, které měl zvýšit hrdost obyvatel monarchie =
napjaté vztahy s Ruskem
Rusko – samovláda v praxi
– Absolutní panovník, car Mikuláš II.
– Ovlivnitelný carevnou a mnichem Rasputinem = posilovali jeho absolutistické
myšlení = situace neudržitelná
Nástup industrializace
– Dostatek nerostných zdrojů, nedostatek kapitálu = přicházel ze zahraničí
– Absolutně špatné podmínky dělníků, špatný systém přechodu od zemědělců
na dělníky
8
Moderní politické dějiny Evropy – 5.přednáška
– Periferie, hlavně ty západní, obývané neruským obyvatelstvem a kulturně a
sociálně pokročilejší = zdroj napětí
– Cenzura, neexistence politických stran, opozice hlavně ve Švýcarsku a UK
(Lenin byl ve Šv. , jeho frakce socialistů = bolševici
– Opozice v Rusku v utajení = atentáty a podobná činnost = proti nim všemocná
– Bohatá ruská šlechta, hýřila a mrhala bohatstvím, na moci se skoro nepodílela
Rusko – Japonská válka
– Revoluční výbuch po porážce od Japonců 1904
– Japonci chtěli jednat, ale car byl zaslepen vidinou stát se námořním velmožem
Pacifiku
– Překvapení, nikdo nečekal porážku evropské mocnosti
– Mír zprostředkoval T.Roosvelt 1905 na půdě USA
Revoluce 1905
– Krvavá neděle = střílení do dělníků pochodujících k zimnímu paláci =
důvodem nedostatek potravin, jelikož zásobovací sít byla přetížena posíláním
materiálu k Pacifiku
– Protesty dělníků po celé zemi v několika vlnách, potlačeny až armádou, která
se vrátila z Japonské války ̈
– Car udělal ústupky, základ ústavního systému
– První socialistická revoluce v Rusku (předchozí byli buržoazní), ovzduší
strachu v Evropě před možným podobným scénářem