Ekonomika a řízení podniku

OBSAH

PODNIK A PODNIKÁNÍ 3

ORGANIZAČNÍ VÝSTAVBA PODNIKU 6

MAJETKOVÁ STRUKTURA PODNIKU 10

KAPITÁLOVÁ STRUKTURA PODNIKU 14

VÝNOSY, NÁKLADY A HOSPODÁŘSKÝ VÝSLEDEK 17

CENOVÁ POLITIKA PODNIKU 23

FINANCOVÁNÍ PODNIKU 25

INVESTIČNÍ ČINNOST 30

NÁKUP A ZÁSOBOVÁNÍ 34

VÝROBA 38

DISTRIBUCE 41

SANACE, ÚPADEK, ZÁNIK PODNIKU… 42

Přednášky – prof. Žižka ; zimní semestr 2003

TECHNICKÁ UNIVERZITA V LIBERCI

PODNIK A PODNIKÁNÍ

EKONOMIE – se zabývá ekonomickými jevy ve společnosti, věda o bohatství,

EKONOMIKA – systém ve kterém se uskutečňuje hospodářský cyklus – výroba,

využívá poznatků různých vědních oborů / matem., statistika… /, snaží

se co nejlépe využívat zdroje – práce, půda, kapitál

rozhodování, směna – jako národní hospodářství, vědní disciplína která

zkoumá zvláštnosti hosp. činnosti v určitém úseku nebo odvětví nár.

hospodářství

MANAGEMENT – zdůrazňuje aktivitu iniciativu managerů při zabezpečování cílů

PODNIKOVÉ ŘÍZENÍ – schopnost úspěšně se vyrovnat s danou soustavou úkolů, jinak

podniku

podobně jako managament

PRÁVNÍ FORMY PODNIKÁNÍ

1, fyzická osoba : živnostník, samostatný Podnikatel, podnikatelské subjekty

2, obchodní společnosti : v.o.s., k.s., a.s., s.r.o., podnik. subjekty

3, družstvo : podnikatelské subjekty

4, státní podnik : státní organizace, např. česká pošta

5, organizace vzniklá dle zvláštního zákona : veřejnoprávní a pod, státní org.

6, rozpočtové organizace : VŠ, policie.., založené pouze státem – státní org.

7, příspěvkové organizace : ZOO, některá divadla…, schodek podle příspěvku z rozpočtu,-II–

8, nadace a nadační fondy : pouze spravují peníze – nepodnikají, nezisk org.

9, občanské sdružení : tělových. Jednoty, spolky zahrádkářů…, nezisk. organizace

10, obecně prospěšné společnosti : o.p.s., městská divadla, nezisk. o.

11, ostatní : politické strany a církve…, nezisk. o.

PODNIKY PODLE SEKTORŮ

1, primární sektor – podniky prvovýroby

2, sekundární sektor – podnik druhovýroby

3, terciární sektor – nevýrobní podniky

zemědělství, lesnictví, těžební průmysl

zpracovatelský průmysl, potravinářství

obchod, doprava, banka.. věda výzkum / 4 sektor /

PODNIKY PODLE VELIKOSTI

1, mikropodnik – počet zaměstnanců pod 10

aktivita pod 180 mil kč nebo čistý obrat pod 250 mil kč

je nezávislý – max 25% kapitálu vlastní velký podnik

96 %

Přednášky – prof. Žižka ; zimní semestr 2003

TECHNICKÁ UNIVERZITA V LIBERCI

2, malý podnik – počet zam. Pod 50

3, střední podnik – počet zam pod 250

4, velký podnik – počet zam nad 250

aktivita jako mikropodnik

3,1 %

aktivita pod 980 mil kč nebo obrat pod 1 450 mil kč

0,7 %

aktivita nad 980 mil kč nebo obrat nad 1450 mil kč

0,2 %

PODNIKY PODLE TYPU VÝROBY

1, kusová výroba – produkuje malé množství stejných výroků; např. výroba turbín

2, sériová výroba – výroba stejného druhu výrobku se opakuje v sériích;

podle velikosti sérií -malosériové

-středně

-velkosériové

3, hromadná výroba – produkuje velké množství malého počtu druhů výrobků

ŽIVNOSTI – PODMÍNKY PROVOZOVÁNÍ

Všeobecné – dosažení 18 let

– trestní bezúhonnost

– způsobilost k právním úkonům

– předložení dokladu, že fyzická osoba / f.o. / nemá daňové nedoplatky

Živnost nesmí být vydána – f.o. nebo p.o.jejíž majetek je v konkurzu a 3 roky po

– f.o. které byla soudem zakázána činnost souvysející

s živností

TYPY ŽIVNOSTÍ

Ohlašovací – řemeslné- nutná odborná způsobilost; např. barvení a chemická úprava

– vázané- odborná způsobilost je upravena zvláštními předpisy a je vedena pro

– volné – splnění všeobecných podmínek, celkem 144 živností, jsou uvedeny

textilií, čištění oděvů –

každou činnost zvlášť; provozování autoškoly, optika, průvodce, vedení

účetnictví

ŽZ; např. výroba textilních vláken a tkanin, výroba obuvi

Koncesované – oprávnění v podobě koncesní listiny; např. činnost směnáren ČNB, silniční

– obchodní

– výrobní

– poskytující služby

doprava, taxislužba..; odborná způsobilost, bezúhonnost, spolehlivost, pro

každé činnosti zvlášť

Přednášky – prof. Žižka ; zimní semestr 2003

TECHNICKÁ UNIVERZITA V LIBERCI

Provozované prům. způsobem – velké průmyslové podniky provozující několik různých

Prokazování odborné způsobilosti

činností; souhrnné oprávnění vztahující se na všechny činnosti související

s finální výrobou

1, výučním listem v oboru a dokladem o vykonání 3 let praxe v oboru

2, maturita a doklad o 2 letech praxe v oboru

3, V3 diplom a doklad o 1leté praxi v oboru

4, nekvalifikace a doklad o 4 leté praxi

5, doklad o 6 letech praxe – nemusí být doklad o vzdělání

ČINNOSTI KTERÉ NEJSOU ŽIVNOSTÍ

– lékaři, lékárníci, stomatologové

– znalci, tlumočníci

– auditoři

– banky, pojišťovny, zajišťovny

– dráha a drážní doprava

– veterinární lékaři

– hornická činnost

– letecká doprava

– advokáti, notáři

– burzovní dohadci, makléři

OBCHODNÍ SPOLEČNOST – TYPY

– osobní – v. o. s. : veřejná obchodní společnost

– smíšené – k. s. : komanditní společnost

– kapitálové – s. r. o. : společnost ručením omezená

alespoň dva zakladatelé, vznik na základě společenské smlouvy, všichni ručí

svým majetkem t.j. základní jmění nemusí být

komandisté a komplementáři, nemusí dát zákl. jmění, 1 a více zakladatelů,

vklad nemusí být finanční, ručí za závazky

1 – 50 zakladatelů, ručí za závazky celým svým majetkem do výše

nesplaceného vkladu zapsaného do OZ, neosobní účast na podnikání

– a.s. : akciová společnost

akcionáři neručí svým majetkem, neosob. Účast na podnikání

POSTUP PŘI ZALOŽENÍ OBCHODNÍ SPOLEČNOSTI

1, sepsání společenské smlouvy a její podpis všemi společníky – notářsky ověřené

2, složení základního kapitálu na účet banky, nepeněžité vklady je třeba ocenit u znalce

3, podání žádosti na místně příslušném úřadě

4, registrace do obchodního zákoníku u obchodního soudu – vznik společnosti

Přednášky – prof. Žižka ; zimní semestr 2003

TECHNICKÁ UNIVERZITA V LIBERCI

ORGANIZAČNÍ VÝSTAVBA PODNIKU

– posláním organizování je vymezit a hospodárně zajistit plánované i jiné nezbytné

činnosti lidí při plnění cílů a dalších potřeb firmy nebo jejích částí

– forma sdružování činností i lidí pro zabezpečení úkolů organizace jsou organizační

struktury

ÚKOLY ORGANIZOVÁNÍ

O – objectives – cíle; stanovit cíle jednotlivce, kolektivu, částí nebo celku

S – specialization – specializace; využití výhod dělby práce

C – coordination – koordinace; sladit činnosti lidí i zdrojů nezbytných k jejich zajištění

A – authority – pravomoc; vymezuje řád, disciplínu a způsob provádění dílčích prací

R – responsibility – zodpovědnost; zodpovědnosti vyplívající z pravomocí

TYPY STRUKTUR

Formální struktury – jsou vymezeny pomocí organizačních řádů a názorně zobrazeny

– útvarová organizace – definuje způsob strukturalizace firmy

– procesní organizace – charakterizuje uspořádání pracovních procesů

Neformální struktury – vznikají spontánně na základě sdílených zájmů skupin lidí, osobních

PROCES TVORBY ÚTVAROVÉ ORGANIZACE

1, analýza úkolů zahrnuje vymezení :

– činnosti nutné k provedení úkolu

– místo vzniku činnosti a úkolů

– věcné prostředky nutné k jejich provedení

– věcné příslušnosti – plánování, realizace, kontrola

2, syntéza úkolů zahrnuje :

– tvorbu pracovních míst / shrnutí úloh na jednoho pracovníka /

– vymezení pravomoci a odpovědnosti

– tvorba řídících míst a oddělení, delegací úkolů

– stanovení stupně centralizace X decentralizace

KLASIFIKACE ORGANIZAČNÍCH SRUKTUR

1) podle sdružování činností

a) funkcionální / funkční / struktury

b) výrobkové struktury

c) ostatní účelové struktury

2) podle rozhodovací pravomoci a zodpovědnosti

a) liniové struktury

b) štábní struktury

c) liniově – štábní struktury

pomocí organizačních schémat

přátelství, sympatie či antipatie

Přednášky – prof. Žižka ; zimní semestr 2003

TECHNICKÁ UNIVERZITA V LIBERCI

d) cílově – programové struktury

3) podle míry delegace pravomocí a zodpovědnosti

4) podle členitostí

a) centralizované struktury

b) decentralizované struktury

5) podle časového trvání

a) dočasné

b) trvalé

Funkcionální struktury

– jsou založeny na funkční specializaci dílčích struktur. jednotek / útvarů / – do jednoho

útvaru se kumulují stejné funkční činnosti, vzniká tak například útvar specializovaný na řízení

výzkumu a vývoje, výroby nebo financí

– výhody – efektivnost založená na společné práci / specializace /

– nevýhody – kompetenční problémy mezi nadřízenými útvary / nejasné hranice /

– krátké komunikační cesty

– flexibilita při řešení problémů

– nebezpečí rozporuplných příkazů

– problémy při přiřazení odpovědnosti

Výrobkové struktury

– jsou založeny na výrobkové specializaci; do jednotlivých strukturních jednotek se kumulují

stejné či podobné výrobky, služby či technické činnosti. Strukturní jednotky mají často

podobu divizí – divizionální struktura

– výhody – ucelené řízení / koordinace /

– nevýhody – nebezpečí nekoordinovaného soutěžení divizí o zdroje a trhy

– rozvoj vnitřní podnikatelské činnosti

– schopnost rychlejší reakce na změny tržních podmínek

– přehlednější vnitřní hospodaření

– tendence k odklonům od celkové podnikatelské strategie firmy

– náročné vrcholové liniové řízení

– potíže při integraci informačních a řídících systémů

Ostatní účelové struktury

– sdružování podle – zákazníků

– teritoriálního umístění dílčích organizačních jednotek

– technologické uzavřenosti obslužných procesů a zařízení

Liniové struktury

– organizační jednotky s přímou rozhodovací pravomocí, zabezpečují příkazové řízení

ve vertikální dimenzi, svojí činností jsou přímo zodpovědné za plnění předem vymezené

soustavy úkolů a cílů, a to včetně jimi řízených strukturních jednotek

– výhody – jasně vymezené vztahy nadřízenosti a podřízenosti

– průhlednost celého systému

– snížení kompetenčních problémů

– lepší možnost kontroly nadřízeným pracovníkem

– nevýhody – nebezpečí přetížení vyšších úrovní řízení

Přednášky – prof. Žižka ; zimní semestr 2003

TECHNICKÁ UNIVERZITA V LIBERCI

– dlouhé cesty mezi řídícími místy

– zhoršení komunikace v důsledku řídících mezičlánků

– těžkopádnost- pomalá reakce na změny okolí

Štábní struktury

– plní především poradní funkce k zabezpečení kvalifikovaného rozhodnutí strukturních

jednotek s liniovou pravomocí; pracují zde odborníci specializovaní na určitou oblast činností

/ např. právní poradci /. Za výsledky práce liniových jednotek, které jejich znalosti využívají,

zodpovědnost nenesou. Hrozí zde nebezpečí, že pod pláštíkem odbornosti vzniknou rozsáhlé

byrokratické útvary podvazující prosperitu firmy. Nemůžou existovat samostatně, ale pouze

v kombinaci s jinou strukturou

Liniově štábní struktury

– u nás nejrozšířenější, ale nepružné struktury; liniová jednotka deleguje část svých

rozhodovacích pravomocí na štábní útvary, ty pak uplatňují svou liniovou pravomoc a

zodpovědnost vůči jiným útvarům, a to v jednoznačné, vymezené funkční oblasti .

– výhody – odlehčení linie

– nevýhody – kompetenční konflikty mezi linií a štábem

– zlepšení kvality rozhodování

– široká využitelnost

– štábní funkce představují dobrou přípravu pro výkon liniové fce

– nebezpečí izolace štábních míst

– nebezpečí nekontrolovaného růstu počtu štábních útvarů

Maticové struktury

-kombinují organizační vztahy vyplívající z příslušnosti k určitému útvaru a zároveň z účasti

na nějaké, obvykle krátkodobé, akci;dochází k tvorbě různých týmů, často i s proměnou účastí

lidí a volným vedením. Ideální k řešení tvůrčích úkolů

– výhody – zvýšená inovační schopnost

– nevýhody – nebezpečí ztrát / nedostatek komunikace mezi funkčními útvary a týmy

– pružná organizace

– možnost řešení problémů ve stejných místech

– skupinová problematika a nižší rizika chyb

– zvýšení pracovní zatíženosti

– porušení vztahů nadřazenosti a podřazenosti

– složitost struktury

Centralizované struktury

– vůči podřízenému útvaru převažuje striktní a podobné uplatňování rozhodovacích

pravomocí a následně zodpovědnosti za uplatnění

Decentralizované struktury

– na podřízený útvar je delegována větší míra rozhodovací pravomoci a zodpovědnosti; dne

s se používají více než centralizované

Ploché struktury

– struktura s širokým rozpětím; podnik má méně organizačních úrovní a větším počtem

podřízených útvarů; spíše decentralizovaná struktura s vyšším nárokem na samostatnost a

kvalitu práce lidí, dnes převládá nad špičatou

Přednášky – prof. Žižka ; zimní semestr 2003

TECHNICKÁ UNIVERZITA V LIBERCI

Špičaté struktury

– struktura s úzkým rozpětím; větší počet organizačních úrovní s menším počtem podřízených

útvarů; zpravidla převládá centrální řízení

SOUČASNÉ TENDENCE ORGANIZAČNÍCH STRUKTUR

1, duté struktury

2, síťové – hvězdicové struktury

3,virtuální

4, vnitropodnikatelství

Duté struktury

– podnik se zbaví všeho, co lze koupit od externích dodavatelů – OUT SOURCING; nechá si

pouze činnosti s vysokým DPH – vývoj, výzkum; smyslem je zjednodušení struktury

– výhodné pokud : – cena je nižší než náklady

– nevýhodné pokud : – není možné skladovat,přepravovat produkci

– dodavatel je schopen zajistit vyšší jakost

– pokud je zcela využita výrobní kapacita – nemůže se rozšířit

– pokud nemá dost zkušeností s podobnou výrobou

– výroba je spjata s mnoha riziky / ekologie, bezpečnost… /

– speciální know – how

– vlastní patenty

– máme vyšší jakost než externí dodavatelé

– máma velký kapitál a kapacity

– …. / opak vhodných /

Virtuální podnik

– pružná varianta síťového podniku; nestačí na zakázku – spojí se s ostatními podniky, po

splnění úloh se zase rozpadne; volná organizace podniků, sdružení, dohromady tvoří jakýsi

fiktivní virtuální podnik. Dodávají i když samostatně reálně podnik neexistuje

Vnitropodnikatelství

– snaha vytvořit v podniku trh; člení se na podnikatelské jednotky, čímž vzniká „podnik

v podniku“. Jedním ze zakladatelů byl Baťa. Podnikové jednotky se používají jako

samostatné suverénní podniky – mají přesně definované zákazníky, konkurenty, poslání, cíle,

plány a samostatné řízení zdrojů. Odpovídají za dosažený zisk, ale podléhají vedení a sdílejí

jeho strategie.

Procesní organizace

– definuje tok informací uvnitř firmy;

Proces – systémové propojení činností / např. objednání matriálu /

Činnost – systémové propojení jednotlivých aktivit / příjem materiálu do skladu /

Aktivita – elementární prvek podnikat. Procesu, jež lze vymezit z hlediska nákladů, které je

třeba k její realizaci vynaložit / složení materiálu vysokozdvižným vozíkem /

Přednášky – prof. Žižka ; zimní semestr 2003

TECHNICKÁ UNIVERZITA V LIBERCI

MAJETKOVÁ STRUKTURA PODNIKU

Každé podnikání vyžaduje hmotné i jiné hospodářské prostředky – budovy, stroje,

zařízení, materiál, dopravní prostředky… které souhrnně označujeme majetek a jednotlivé

položky jako aktiva.

K získání potřebných aktiv musí mít podnik firemní zdroje – kapitál / vlastní nebo

cizí /. Jednotlivé kapitálové zdroje označujeme jako pasiva.

Jedním z cílů hospodářské činnosti podniku je udržení majetkově-finanční stability,

kterou rozumíme schopnost podniku vytvářet a trvale udržovat správný vztah majetkem a

používaným kapitálem.

Obchodní majetek – věci, pohledávky a jiná práva a penězi ocenitelné hodnoty,

Čistý obchodní majetek – obchodní majetek po odečtení závazků, vzniklých při

které patří podnikateli a slouží k jeho podnikání

podnikání. Měl by být kladný, ale může se stát že bude záporný

– důvod pro vyhlášení konkurzu na podnik

ZÁKLADNÍ OTÁZKY

1, pomět mezi dlouhodobým a oběžným majetkem / mezi jednotlivými složkami majetku –

majetková struktura /

2, poměr mezi jednotlivými kapitálovými zdroji / mezi vlastním a cizím kapitálem –

kapitálová – finanční struktura /

3, vztah mezi oběma strukturami / tj. jednotlivými složkami majetku a jednotlivými druhy

používaného majetku /

ROZVAHA

Aktiva Pasiva

Stálý majetek Vlastní kapitál

– dlouhodobý nehmotný majetek – základní kapitál

– dlouhodobý hmotný majetek – kapitálové fondy

– finanční investice – fondy ze zisku

Oběžná aktiva – hosp. výsledek souč. účetního období

– zásoby

– dlouhodobé pohledávky Cizí zdroje

– krátkodobé pohledávky – rezervy

– finanční majetek – dlouhodobé a krátkodobé Závazky

Ostatní majetek

∑ A ∑ P

– hospodářský výsledek z min. let

– bankovní úvěry

Ostatní pasiva

Přednášky – prof. Žižka ; zimní semestr 2003

TECHNICKÁ UNIVERZITA V LIBERCI

DLOUHODOBÝ MAJETEK

– majetek sloužící v podniku déle než 1 rok – investiční majetek, v rozvaze je označen

jako stálá aktiva, slouží podniku delší dobu a postupně ztrácí hodnotu – odepisuje se

1, nehmotný – předměty správ průmyslového vlastnictví – tj. licence a patenty; programové

2, hmotný – nemovitosti – vše co je pevně spjato se zemí, umělecká díla a sbírky – vždy

3, finanční investice :

vybavení; znalosti – know – how; vstupní cena je vyšší než 60.000 a doba

používání delší než 1 rok, musí se odepisovat

bez ohledu na jejich původní cenu, movitosti – inventář, přístroje, PC ; vstupní

cena vyšší než 40,000 a doba odepisování víc než 1 rok

-nespotřebovává se najednou, ale opotřebovává se a znehodnocuje / kromě

pozemků a sbírek / se úměrně opotřebování , přináší svou hodnotu ve formě

odpisů do nákladů firmy

– finanční účasti a podíly podniku v jiných podnicích, které budou v tržení

podniku déle než 1 rok

– invest. Cenné papíry a vklady, např. nakoupené akcie, obligace a jiné

dluhopisy.. vkladové listy a termínovaná vklady se splatností delší než 1 rok

– poskytnuté půjčky s dobou splatnosti nad 1 rok

DM – OCEŇOVÁNÍ

Vstupní cenou se rozumí :

PC – cena pořízení a náklady související s pořízením

CVN – cena vlastních nákladů – DM pořízený ve vlast. Pod

CP – cena pořízení; cena za kterou byl majetek nakoupen; potřebný pro oceňování

RPC – reprodukční pořizovací cena; cena zjištěná podle zvláštního předpisu pro

DM – ODPISY

– peněžní vyjádření opotřebení dlouhodobého majetku za určité období

– opotřebení může být fyzické nebo morální

– amortizace – opotřebení

– postupný přenos cen majetku do nákladů podniku a tím vytvoření zdrojů pro obnovu

majetku po skončení jeho užitečnosti

– jsou součástí N tedy i ceny výrobku; pokud majetek podáme, vrátí se nám odpisy v podobě

tržeb

Účetní odpisy : stanovuje podnik sám s ohledem na opotřebení odpovídající běžným

podmínkám užívání majetku, např. z hlediska času nebo výkonu

Daňové odpisy : maximální částky odpisů, které připouští zákon o daních z příjmu. Zákon

umožňuje zvolit rovnoměrné nebo zrychlené odepisování. Majetek je nutné zařadit do

některých z 5 skupin

– rozdíl mezi účetními a daňovým odpisy ovlivňuje základ pro výpočet daně z příjmu / jestliže

je účetní odpis vyšší než daňový základ daně se zvýší a naopak /

finančních investic

ocenění darovaného nebo nově zjištěného majetku

Přednášky – prof. Žižka ; zimní semestr 2003

TECHNICKÁ UNIVERZITA V LIBERCI

Odpisové skupiny

1, 4 roky osobní automobily, autobusy, počítače, software

2, 6 let obráběcí stroje, strojní zařízení, nákladní auta, traktory, trolejbusy

3, 12 let parní kotle, výtahy, transformátory, tramvaje, lokomotivy

4, 20 let plynovod, vodovod,kanalizace, stavby ze dřeva

5, 30 let budovy, mosty, silnice, železnice, vodní díla

Lineární – rovnoměrné odepisování

Roční odpis = VC × odpisová sazba v % / 100

Roční odpis = zvýšená VC × odpisová sazba v % / 100

Technické zhodnocení

– výdaje na dokončení nástavby, přístavy a stavebních úprav, rekonstrukce a

modernizace majetku pokud převýší částku 40,000 za rok

– zvyšuje vstupní cenu rep. zůstatkovou cenu majetku a musí se odepisovat

Rekonstrukce

– mají za následek změnu účelu nebo technických parametrů

Modernizace

– rozšíření vybavenosti nebo použitelnosti majetku

Zrychlené odepisování

Roční odpis v 1. roce = VC / koeficient 1

Roční odpis dále = 2 × ZC / koeficient2 – ( N – 1 )

Roční odpis pro ZZC = 2 × ZC / koeficient3 – ( NZZK – 1 )

Další pravidla pro odepisování

– zaokrouhluje se na Kč a to směrem nahoru

– způsob odepisování nelze měnit po celou dobu odepisování majetku

– pokud dojde v průběhu roku k vyřazení majetku, tak si do nákladů můžeme dát 1⁄2

roční částky odpisu

– nezávisí na měsíci pořízení, počítá se k 31,12

-některý majetek se neodepisuje / hodnota v čase roste / majetek který podnik získal

zdarma nebo darem

OBĚŽNÝ MAJETEK

– obíhá v podniku = oběžná aktiva; majetek jehož jedna forma se rychle mění ve druhou; má

vyšší likviditu než dlouhodobý majetek

– peníze → materiál → nedokončená výroba → výrobky → pohledávky → peníze

A) Zásoby

1) Nakupované zásoby – skladovaný materiál

a) Suroviny, základní materiál – tvoří podstatu výrobku

b) Pomocné látky – vstupují do výrobku, ale netvoří jeho podstatu

Přednášky – prof. Žižka ; zimní semestr 2003

TECHNICKÁ UNIVERZITA V LIBERCI

c) Provozovací látky – důležité pro chod celého podniku

d) Náhradní díly

e) Obaly

f) Drobný hmotný majetek

2) Zásoby vlastní výroby

a) nedokončená výroba

b) polotovary vlastní výroby

c) hotové výrobky

d) zvířata

B) Pohledávka a poskytnuté zálohy

C) Peníze

D) Krátkodobý finanční majetek

/ CP různého druhu zboží po dobu kratší 1 rok za účelem obchodování nebo směny /

OCEŇOVÁNÍ OM

1, zásoby – nakoupené oceňujeme PC

2, peníze – oceňujeme nominální hodnotou – reálnou

3, pohledávky- nominální hodnotou, při nedobytných – oprávné položky

4, krátkodobý fin. Majetek – oceňujeme CP – akcie, obligace

Oceňování pohybu zásob na skladě

1, metoda FIFO

– materiál který přijde do skladu jako první, odchází jako první, oceněn nejstarší cenou

dodávky

2, metoda LIFO

– materiál který přijde jako poslední jde jako první ven, cena podle nejmladší dodávky

– v ČR není tato metoda dovolena

3, průměr PC

– cena zjištěná váženým aritmetickým průměrem z individuálních PC a množství zásob

na skladě, vážený arit průměr je potřeba počítat nejméně 1x měsíčně

FAKTORY OVLIVŇUJÍCÍ MAJETKOVOU STRUKTURU

– odvětví a typ podniku

– finanční politika majetku / podíl likvidního majetku /

Optimální výše podnikového majetku je taková, která zabezpečuje normální chod podniku

s co nejnižšími náklady.

– skladované zboží

vlastní výroby oceňujeme CVV

Přednášky – prof. Žižka ; zimní semestr 2003

TECHNICKÁ UNIVERZITA V LIBERCI

KAPITÁLOVÁ STRUKTURA PODNIKU

Struktura zdrojů z nichž majetek podniku vznikl. Podle původu zdroje se rozlišuje

vlastní a cizí kapitál. Celková velikost podnikového kapitálu závisí na :

– velikosti podniku

– stupni mechanizace, robotizace, automatizace…

– rychlosti obratu kapitálu

– organizace odbytu

Podnik by měl mít tolik kapitálu, kolik potřebuje. Jestliže má příliš kapitálu je

překapitalizován / nemá dostatečnou míru výnosů /, naopak má li ho méně než potřebuje je

podkapitalizován / nastávají problémy s chodem podniku – neplacení dodávek, penále .. /

VLASTNÍ KAPITÁL

Vlastní kapitál patří majitelům podniku, jeho podíl na celkovém kapitálu je

ukazatelem finanční jistoty / nezávislosti / podniku. Skládá se z několika položek :

1, Základní kapitál – povinně ho vytváří s. r. o. a a. s.

2, Kapitálové fondy – představují externí kapitál / dary /, který nemá charakter cizího

3, Fondy ze zisku – jsou vytvářeny buď ze zákona /zákonný rezervní fond, nedělitelný

4, Hospodářský výsledek – pokud je záporný musí společnost vyhlásit konkurz

s.r.o. : je tvořen peněžitými i nepeněžitými vklady společníků; před zápisem

do OZ musí být splaceno min 30 % každého peněžního vkladu,

minimálně však 100 000; pokud společnost zakládá 1 člověk tak 100%;

zbytek nejpozději do 5 let

a.s. : souhrn nominálních hodnot emitovaných akcií; při upisování 10%

jmenovité hodnoty akcií / plus emisní ážio / ; 30% jmenovité hodnoty

do datumu ustanovující valné hromady; zbytek nejpozději do 1roku od

vzniku společnosti; do doby splacení celkové emisní hodnoty akcií

vydává společnost akcionáři tzv. zatimní list, který nahrazuje upsané,

ale nesplacené akcie

kapitálu; nejvýznamnější položkou je emisní ážio – kladný rozdíl mezi

emisním kurzem a jmenovitou hodnotou akcií

fond / nebo na základě vlastního rozhodnutí podniku / sociální fond,

fond odměn .. /

– rezervní fond : povinně pro s.r.o. a a.s.; tvoří se ze zisku po zdanění a

lze ho použít pouze k úhradě ztráty společnosti; upravuje ho obchodní

zákoník

– nedělitelný fond : u družstva, podobně jako rezervní

A: hosp výsledek běžného účetního období – zisk nebo ztráta

B: nerozdělený zisk z minulých let – část zisku která nebyla rozdělena

do fondů či vyplacena v podobě dividend a převádí se do dalšího

období

C: neuhrazená ztráta minulých let – ztráta, která nebyla pokryta

z rezervního fondu

Přednášky – prof. Žižka ; zimní semestr 2003

TECHNICKÁ UNIVERZITA V LIBERCI

CIZÍ ZDROJE

Představují dluhy, které musí podnik v určité době splatit.Podle doby splatnosti se dělí

na- krátkodobé / do 1 roku / a dlouhodobé / na 1 rok /. Skládají se z :

1, Rezervy – vytvářejí se na vrub nákladů podniku a slouží ke krytí možných rizik /

2, Dlouhodobé závazky – jsou určené k financování aktiv s dlouhodobou životností; patří sem

3, Krátkodobé závazky – jsou splatné do 1 roku; určené k financování běžného chodu

např. kurzovní ztráty / a budoucích výdajů / např. oprava HMI /

zejména emitované podnikové obligace, směnky a dlouhodobé přijaté

závazky

podniku; patří sem závazky z obchodního styku, zálohy od odběratelů,

závazky vůči zaměstnancům, institucím, státu…; lze je označit jako stálá

pasiva

provozní úvěry do 1 roku /

4, Bankovní úvěry – dělí se na dlouhodobé / investiční, nad 1 rok / a krátkodobé / běžné

DŮVODY PRO A PROTI POUŽITÍ CIZÍHO KAPITÁLU

+ při nedostatku VK, při založení, rozšiřování nebo investování do podniku

+ přechodný nedostatek potřebného kapitálu / na nákup materiálu /

+ nedochází k „rozředění“ VK a rozhodovacích pravomocí stávajících majitelů podniku

+ pokud je cizí kapitál levnější než vlastní – zvyšuje se rentabilita podniku / ne pořád /

– zvyšuje zadluženost podniku a tím snižuje jeho finanční stabilitu

– každý další dluh je dražší a obtížněji získatelný

– vysoký podíl CK omezuje jednání managamentu – přizpůsobení se věřitelům

CENA KAPITÁLU

Náklad na používání cizího majetku je úrok a ostatní výdaje spojené s jeho získáním /

bankovní poplatky, provize .. /. Náklad za používání vlastního majetku je zisk připadající na

akcii / dividendu / nebo na jednoho společníka.

Platí, že: – cizí kapitál je většinou levnější než vlastní

– Krátkodobý kapitál je levnější než dlouhodobý

– Cizí kapitál zvyšuje výnosnost VK = finanční páka

OPTIMÁLNÍ KAPITÁLOVÁ STRUKTURA PODNIKU

Hledání optimální míry zadluženosti vychází z následujících předpokladů :

– CK je levnější než VK

– S růstem zadluženosti roste úroková míra, požadavky

– Substituce VK dluhem přináší zlevnění nákladů na celkový

akcionářů na vyšší míru dividend

kapitál, až do určité míry, pak náklady rostou

Optimální kapitálová struktura podniku se stanovuje na základě hledání minima

průměrných nákladů na podnikový kapitál / WACC- weighted avarage costs of capital /

WACC = ki

× ( 1 – t ) × B/V + ke

× S/V

Přednášky – prof. Žižka ; zimní semestr 2003

TECHNICKÁ UNIVERZITA V LIBERCI

= náklady na CK před zdaněním v %

Ki

T = míra zdanění zisku v desetinném čísle

= náklady na VK po zdanění zisku v %

Ke

B = tržní hodnota CK v Kč

S = tržní hodnota VK v Kč

V = B + S = celkový kapitál firmy v Kč

N na kap v %

N na VC

WACC

N na CK

CKCKCK

zadluženost

OPTIMUM

Přednášky – prof. Žižka ; zimní semestr 2003

TECHNICKÁ UNIVERZITA V LIBERCI

VÝNOSY, NÁKLADY A HOSPODÁŘSKÝ VÝSLEDEK

NÁKLADY

N = spotřeba výrobních faktorů vyjádřená v penězích

Explicitní N = náklady které musí firma reálně vynaložit v peněžní podobě; účetní náklady

Implicitní N = náklady z hlediska obecného ekonomického pojetí; v penězích vyjádřené oběti

x výdaje = jakékoliv úbytky peněžních fondů / peněz v hotovosti i na BÚ /; materiál se

x výnosy = peněžní částky podniku, získané z veškerých svých činností za určité období

x příjmy = jakékoliv přírůstky peněžních fondů / hotovosti BÚ /

platí : HV = V – N pokud N > N pak je zisk pokud N > V pak je ztráta

KLASIFIKACE NÁKLADŮ

1, druhové členění nákladů

– soustřeďování nákladů do stejnorodých skupin spojených s činností jednotlivých

výrobních faktorů; jedná se o náklady externí, prvotní a jednoduché / nelze je jež dále

členit /; používá se ve finančním účtu, v účtové osnově a výkazů zisku a ztrát

– použití při – plánování nákladů

– náklady se člení do 3 skupin podle podnikových činností – provozní

Obchodní marže – rozdíl mezi tržbami za zboží a náklady na zboží; rozdíl mezi prodejní a

nákupní cenou

Přidaná hodnota = výkony / tržby za prodané výrobky a služby / – výkonová spotřeba /

spotřeba všech vnějších vstupů / + obchodní marže

Provozní výsledek hospodaření : provozní V – provozní N

Finanční výsledek hospodaření : finanční V – Finanční N

Mimořádný hospodářský výsledek : VH za účetní období – DPH; tj. HV po zdanění

Fixní náklady : stálé, nezávislé na množství výroby, odpisy, nájemné, leasingy, úroky

z úvěrů, mzdy technickohospodářských pracovníků; mění se při změně výrobního

programu nebo výr. kapacity; s rostoucím množstvím výroby se výše nákladů na 1

produkt snižuje

Variabilní náklady : proměnné, spotřeba materiálu, mzdy výrobních dělníků… , mění se

v závislosti na množství výroby

ve statcích a výkonech, učiněné pod zorným úhlem většího užitku, tj. včetně

oportunitních nákladů; ušlý příjem z výrobních faktorů ve vlastnictví majitele

firmy; ušlé úroky, ušlá mzda, ušlá renta z pronájmu – náklad ztracené

příležitosti

stane náklady až v okamžiku spotřeby

bez ohledu na to, zda v tomto období došlo k inkasu; peněžní ekvivalent

prodaných výkonů podniku

– podnikových rozborech

– finanční

– mimořádné

Přednášky – prof. Žižka ; zimní semestr 2003

TECHNICKÁ UNIVERZITA V LIBERCI

2, náklady podle závislosti na změnách množství výroby

Analýza bodu zvratu – popisuje vztah mezi ziskem, náklady, Q výroby, cenou produkce,

výnosy; za předpokladu produkce výrobků stejného druhu zboží

TR = P × G

TC = FC + AVC × G

Bod zvratu – kritický bod nestability – množství výroby při které se celkové tržby rovnají

celkovým nákladům – TC – TR

GBZ = FC/(P – AVC) P – AVC = příspěvek na úhradu FC a zisku

3, náklady podle původu spotřebovaných vstupů

a, prvotní = externí, vznikají spotřebou vstupů a okolí podniku / spotřeba materiálu /

b, druhotné = interní, vznikají spotřebou vnitropodnikových výkonů / pára

z podnikového kotle/ mají komplexní charakter, lze je rozložit na jednotlivé nákladové

druhy / spotřeba paliva, mzdy topičů.. /

4, náklady podle podnikových funkcí

– na pořízení materiálu

– na skladování / manipulace, opravy, údržba… /

– na výrobu / spotřebovaný materiál, kontrola jakosti… /

– na správu / mzdoví a administrativní pracovníci… /

– na odbyt / expedice, obal, reklama, manipulace… /

5, účelové členění nákladů podle útvarů

Třídění nákladů podle místa vzniku a odpovědnosti – podle útvarů / středisek /

Středisko = místně vymezená část podniku na které se sledují

Výkony mezi středisky se oceňují vnitropodnikovými cenami, stanovenými zpravidla na

úrovni vlastních nákladů

EKONOMICKÁ EFEKTIVNOST

Podnik se chová efektivně, pokud produkuje výrobky, uspokojující potřeby trhu

s maximálním využitím všech výrobních faktorů, přičemž výrobní faktory jsou v optimálním

množství a optimální kombinaci / proporci /.

EE = hodnota výstupu / výnosy / >1 ukazatel haléřové nákladovosti = náklady

Hodnota vstupu / náklady / výnosy

CÍLE PODNIKU

1, maximalizace zisku

– maximalizace : celkového zisku, některého ukazatele rentability / ROI, ROE, ROA /

nebo zisku na akcii / EPS / – počet emitovaných akcií

ROI = rentabilita investovaného kapitálu

ROE = rentabilita vlastního kapitálu

– náklady = nákladové středisko

– N, V, HV = hospodářské středisko

Přednášky – prof. Žižka ; zimní semestr 2003

TECHNICKÁ UNIVERZITA V LIBERCI

ROA = rentabilita aktiv podniku

2, maximalizace tržní ceny akcií

3, maximalizace hodnoty podniku

– hodnota podniku – účetní : zjistíme ji z rozvahy

tržní : položky oceníme současnou cenou a odečteme dluhy

substanční : kolik by stálo zřízení podniku stejné tech výkonnost

– současná hodnota očekávaných budoucích čistých peněžních toků /

zisků / diskontovaných k současnosti, pomocí vhodná diskontní míry

– MVA nebo EVA

MVA = tržní přidaná hodnota

– rozdíl mezi tím co akcionáři vložili do firmy a tím, co by získali prodejem svých

akcií na burze; může být kladná i záporná, cílem je co největší +, lze ji však spočítat

pouze pro podnik s veřejně obchodovatelnými akciemi

EVA = ekonomická přidaná hodnota

– rozdíl mezi čistým ziskem podniku a jeho kapitálovými náklady, provozní zisk

po zdanění by měl být alespoň tak veliký jako náklady na kapitál; pro všechny

podniky; může být kladná i záporná, cílem je co největší + pak hodnota podniku roste;

zdůrazňuje, že i VK stojí firmu náklady a není zadarmo, musí přinášet dostatečnou

míru výnosu; podnik by se měl zbavit všech aktivit a činností jejichž ziskovost je nižší

než WACC

EVA = EBIT × ( 1 – T ) – C × WACC T – sazba daně ze zisku

EVA = NOPAD – C × WACC C – dlouhodobý Investovaný majetek

EBIT – provozní zisk před zdan a úroky

WACC – náklady na kapitál

NOPAT – čistý provoz zisk po zdanění

VÝZNAM KALKULACE NÁKLADŮ

– stanovení vnitropodnikových cen výrobků / výkonů /

– sestavování rozpočtů

– kontrola a rozbor hospodárnosti výroby a rentability výkonů

– limitování nákladů

NÁKLADY

Přímé : jednicové

– je možné je zjistit nebo stanovit na kalkulační jednici přesně na základě technicko

hospodářských norem

– přímý materiál – tvoří podstatu výroby

– přímé mzdy – mzdy výrobních dělníků

– ostatní přímé náklady – spotřeba technologické energie a paliv, sociální a zdravotní

pojištění k přímým mzdám…

Nepřímé : režijní

výrobků nebo zajištění chodu celého podniku, které není možno stanovit na kalkulační

jednici přímo, noboť jejich přímé určování by bylo nehospodárné, tyto náklady je

– společně vynakládané na celé kalkulované množství výrobků, více druhů

Přednášky – prof. Žižka ; zimní semestr 2003

TECHNICKÁ UNIVERZITA V LIBERCI

třeba na kal. Jednici rozvrhnou nepřímo podle určitých klíčů

-výrobní / provozní / režie – režijní mzdy, odpisy, strojní zařízení, náklady na údržbu a

opravu, spotřeba energie

-správní režie – odpisy správních budov, telefonní a poštovní poplatky

– zásobovací režie – náklady na skladování materiálu, odpisy skladových zařízení,

platy skladových pracovníků

– odbytová režie – náklady na prodej, expedici hotových výrobků, reklama …

TYPOVÝ KALKULAČNÍ VZOREC

1, přímý – jednicový materiál

2, přímé – jednicové mzdy

3, ostatní přímé náklady

4, výrobní – provozní režie

→ vlastní náklady výroby

5, správní režie

6, zásobovací režie

→ vlastní náklady výkonu

7, odbytové náklady a režie

→ úplné vlastní náklady výkonu

8, zisk

→ cena výkonu

DRUHY KALKULACÍ

A) z hlediska doby sestavování

1,kalkulace předběžná

– sestavují se před provedením výkonu, slouží k plánování nákladů, pro budoucí provádění

výkonů, dělí se na : operativní – slouží pro běžné řízení výroby, sestavují se k začátku obdo

2, kalkulace výsledná

– sestavuje se po provedení výkonu, slouží k následné kontrole hospodárnosti výroby;

výsledná se porovná s předběžnou a získají se vzniklé odchylky

B) z hlediska struktury

Mají význam ve stupňovité výrobě, ve které se polotovary vlastní výroby

předcházejících stupňů spotřebovávají ve výrobě následujících stupňů

1, kalkulace postupná

– obsahuje položku polotovaru vlastní výroby, ve které se uvádějí vlastní náklady na výrobu

polotovarů předcházejících stupňů

2, kalkulace průběžná

– neobsahuje polotovary vlastní výroby a vlastní náklady na tyto polotovary se uvádějí

v členění podle položek typového kalkulačního vzorce

C) kalkulace z hlediska úplnosti nákladů

1, kalkulace úplných nákladů

– kalkulují se veškeré náklad, nazývají se také jako absorpční kalkulace, patří sem tradiční

přirážková metoda kalkulace

2, kalkulace neúplných nákladů

plánovaná – zohledňují změnu technicko hospodářských norem

propočtové – pro nové výroby, v případě že ještě nejsou k disp normy

Přednášky – prof. Žižka ; zimní semestr 2003

TECHNICKÁ UNIVERZITA V LIBERCI

– na výrobek se zjišťují pouze přímé / variabilní / náklady a jejich odečtením od ceny se zjistí

příspěvek na úhradu fixních nákladů a zisku / hrubé rozpětí /

3, procesní kalkulace

– snaží se lépe rozpočítat režijní náklady na výrobek než kalkulace úplných nákladů; režijní

náklady jsou rozvrhovány podle skutečné příčinnosti jejich vzniku; zjišťují se na dílčí činnosti

a aktivity – Activity Based Costing a dále se ?? na jednotlivé výrobky jako jednotkové

náklady

METODY KALKULACE

Určuje se podle způsobu stanovení jednotlivých složek nákladů; na kalkulační jednici

se rozlišují na kalkulace dělením / 1,2 / a kalkulace přirážkové / 3,4 /

1, prostá kalkulace dělením

– nejjednodušší, pro podniky pouze s jedním výrobkem; náklady na kalkulační jednici nk se

zjišťují podle položek kalkul vzorce a to dělením celkových nákladů TC za období

počtem vyrobených kalkulačních jednic Q

nk = TC/Q

2, kalkulace dělením s poměrnými čísly

– používá se při výrobě produktů, které se nějak liší / velikost, pracnost.. /; tam kde se vyrábí

více typů téhož výrobku; z daných výrobků se zvolí představitel, pomocí kterého se vyjádří

všechny ostatní výrobky; vztah mezi představitelem a ostatními výrobky se stanoví pomocí

poměrových čísel / ekvivalenčních /, objem výroby se přepočte na počet jednic představitele

a celkové náklady se vydělí přepočteným množstvím výroby, čímž dostaneme náklady na 1

jednici představitel; náklady ostatních výrobků se zjistí zpětným vynásobením představitele

poměrovými čísly.

3, kalkulace s peněžní rozvrhovou základnou

– používá se pro kalkulování režijních nákladů při výrobě různorodých výrobků; přímé

náklady se spočítají na kalkulační jednici přímo podle 5 ti norem, režijní náklady se

rozvrhnou pomocí zvolené základny jako přirážka k přímým nákladům

– přímé mzdy, přímý materiál, přímé náklady – režijní přirážka %

4, kalkulace s naturální rozvrhovou základnou

– normohodiny, strojové hodiny, km, litry … – režijní sazba / např. Kč/hod /

Režijní přirážka = rozpočet režie v Kč × 100 = %

Režijní sazba = rozpočet režie v Kč = Kč/hod

Zásady pro volbu rozvrhové základny

– položka režijní náklady a rozvrhová základna musí být v příčinné závislosti

z hlediska jejich celkových změn

– rozvrhová základna by měla tvořit podstatný podíl ve struktuře nákladů

– rozvrhová základna musí být dostatečně velká, stabilní a snadno zjistitelná

Procesní kalkulace

– postup pro procesní kalkulaci

1, analýza činností a procesů ve firmě

Rozvrhová základna v Kč

Rozvrhová základna v bodech

Přednášky – prof. Žižka ; zimní semestr 2003

TECHNICKÁ UNIVERZITA V LIBERCI

2, zjištění nákladů na činnosti a procesy

3, stanovení rozvrhových základen / cost driven / pro rozpočítání režijních N na proces

4, výpočet nákladů sazeb procesů

5, alokace nákladů na proces, na výrobky nebo služby

– cost driver = rozvrhová základna pro rozpočítání režijních nákladů na proces; tyto náklady

se dále alokují na výkony / výrobky, služby / jako jednotkové náklady

např.: počet objednávek

počet dodavatelů

počet zákazníků

…..

– příklad :

A) 1 hodina práce; poptávka 200 Ks/ měsíc Položka A B

B) 2 hodiny práce; poptávka 800 Ks/ měsíc Přímé mzdy 100 200

Mzdový tarif 100 Kč/hod Režie 200 400

Režijní náklady ( Kč/měsíc ) Vlastní náklady 300 600

Seřízení strojů : 150 000

Manipulace s mat.:110 000 režijní přirážka = 360 000 . 100 = 200%

Expedice, balení: 100 000 20 000+160 000

Režie celkem : 360 000

Výsledek : tradiční procesní

Položka A B Seřízení s. 1 : 2 6 : 1

Přímé mzdy 100 200 Manipulace 1 : 2 1,33 : 1

Režie 687,50 287,125 Expedice, b. 1 : 2 1 : 1

Vlastní náklady 787,50 487,125

Kalkulace úplných nákladů

-nedostatky kalkulace úplných nákladů

– rozvrhové základny často nepostihují souvislost mezi výrobními činiteli a náklady,

které jsou jimi vyvolány

– část režijních nákladů je spojena s činností podniku jako celku a nesouvisí

bezprostředně s jednotlivými druhy výrobků

– kalkulace úplných nákladů předpokládá znalost vyráběného množství jednotlivých

druhů výrobků

– kalkulace úplných nákladů považuje za minimální hranici ceny výrobku jeho úplné

vlastní náklady

Kalkulace neúplných nákladů

– na výrobky se zjišťují pouze variabilní náklady, tj. jednicové náklady a variabilní tj.

jednicové náklady; zbývající fixní náklady – režijní považujeme za náklady, které je

nutné vynaložit pro zajištění chodu podniku v určitém období – do nákladů na výrobky je

nepromítá, ale zahrnuje je až do celkového hospodářského výsledku období

-u jednotlivých výrobků se nezjišťuje zisk – zisk je výsledkem činnosti podniku jako celku,

ale zjišťuje se: hrubé rozpětí = cena – přímé náklady

Poměr režijních nákladů v :

Proces kalkulace kalkulace

příspěvek na úhradu Fa a zisku = cena – přímé náklady – variabilní režie

– tyto veličiny se nemění se změnami vyráběného množství výrobků /

CENOVÁ POLITIKA PODNIKU

Přednášky – prof. Žižka ; zimní semestr 2003

TECHNICKÁ UNIVERZITA V LIBERCI

CENA

– Cena je vyjádřením množství jednotlivých zdrojů bohatství spotřebovaných při vytváření

produktu / klasická ekonomie /

– cena odráží míru užitečnosti produktu, tedy schopnosti uspokojit naše potřeby / subjektivní

ekonomická škola /

– cena je peněžní částka sjednaná při nákupu a prodeji zboží; tvoří se formou poptávky a

nabídky / zákon o cenách /

FAKTORY OVLIVŃUJÍCÍ STANOVENÍ CENY

A) náklady na výrobu a distribuci výrobků

– závisí na množství výroby a různorodosti produkce; zdvojnásobení množství výrob

znamená pokles jednotkových nákladů o 15 až 25 %; zdvojnásobení rozmanitosti výroby

znamená růst jednotkových nákladů o 20 – 25 %

B) hodnota výrobku vnímaná zákazníkem

– závisí na technických parametrech, prestiži, pověsti výrobku, úrovni poprodejních

služeb a servisu – komerční kvalita výrobku

C) cílový trh

– celkový trh lze rozdělit na menší segmenty – prostor pro diferenciaci výrobku a cen

D) reakce konkurence na změnu cen

– záleží na typu tržní struktury, ve které se firma pohybuje / DK, monopol, oligopol,

monopolní konkurence /

E) zvolená cenová strategie

– závisí na stanovených cenových cílech, které jsou odvozeny od celkových

podnikových cílů

1, strategie sbírání smetany – vyšší cena v krátkém časovém období, použití u nových

značkových a módních výrobků a nichž má firma předstih před konkurenci, postupně se cena

snižuje a uspokojují se další skupiny zákazníků

2, prestižní cena – vyšší cena stanovená s úmyslem jejího zachování po celý životní

cyklus, použití u luxusního zboží

3, cenová penetrace – nižší cena zaměřená na dosažení velkého tržního podílu firmy,

použití u výrobku s vysokou cenovou elasticitou

METODY STANOVENÍ CENY

1, nákladově orientovaná tvorba ceny

– nejjednodušší metoda; obvykle vychází z kalkulace ÚVN, k nimž se připočte

žádoucí zisková přirážka podle rozhodnutí vedení firmy

– výhody : jednoduchost

– nevýhody : ignoruje tržní prostředí / užitek, který produkt zákazníkovi přináší /

poskytuje nákladově zdůvodnitelnou obranu proti nařčení z dumpingu?

Náklady představují limitní hranici, pod kterou firma nemůže

dlouhodobě jít

ignoruje existenci substitutů, sezónnost prodeje, životní cyklus výrobku

přehlíží konkurenci

podporuje „ začarovaný „ kruh

2, poptávkově orientovaná tvorba ceny

Přednášky – prof. Žižka ; zimní semestr 2003

TECHNICKÁ UNIVERZITA V LIBERCI

– za základ ceny sebere zákazníkem vnímaná hodnota výrobku; základem použití této

metody je přesné zjištění názoru kupujícího na hodnotu nabízeného výrobku; názor lze zjistit

přímým dotazováním na přiměřenost ceny, nebo prostřednictvím bodového ohodnocení

různých nabízených výrobků

– cena odpovídající vnímané hodnotě

P = prům. tržní cena × vnímaná hodnota výrobku

průměrná vnímaná hodnota

3, konkurenčně orientovaná tvorba ceny

– cena se odvozuje od úrovně cen účtovaných konkurencí; firma zjistí průměrné

konkurenční ceny, vyhodnotí přednosti a slabiny vlastního výrobku a cenu stanoví nad nebo

pod konkurenčním průměrem; tato metoda je častá v prostředí oligopolu

– výhody: jednoduchost

– nevýhody : takto určená cena nemusí pokrývat náklady firmy nebo ziskové cíle

respektuje hodnotu vnímanou zákazníkem / zák. porovnává nabídky /

nevyvolává odpor distributorů – cena se příliš neliší od konkurence

Přednášky – prof. Žižka ; zimní semestr 2003

TECHNICKÁ UNIVERZITA V LIBERCI

FINANCOVÁNÍ PODNIKU

Financování podniku = obstarávání finančních zdrojů / kapitálu / a to ve všech jeho formách a

jejich použití k získání potřebných statků a na úhradu výdajů na činnost podniku

PODSTATA FINANCOVÁNÍ

– každá činnost v podniku má dvě stránky

1, věcnou / hmotnou, majetkovou /

– tok strojů, surovin, materiálu,hotových výrobků, které lze rozdělit na aktivity

zásobování, výroby a prodeje

2, peněžní / finanční /

– tok příjmů a výdajů, každá aktivita musí být započtena

ÚKOLY FINANČNÍHO MANAGAMENTU

1, získávat kapitál pro běžné i mimořádné potřeby podniku a rozhodovat o jeho struktuře a

změnách struktury / získání úvěru, emise akcií nebo dluhopisů / – týká se pasiv v rozvaze

2, rozhodovat o alokaci kapitálu – zda financovat běžnou činnost podniku, vývoj nových

výrobků, nebo investovat do pozemků, budov, strojů a jiných cenných papírů – týká se aktiv

3, rozhodovat o rozdělení zisku / reinvestice, dividendy /

4, prognózovat, plánovat, zaznamenávat, analyzovat, kontrolovat a řídit hospodářskou činnost

podniku s cílem zajistit jeho finanční stabilitu

FAKTORY OVLIVŃUJÍCÍ FINANCOVÁNÍ PODNIKU

1, faktor času

– peněžní jednotka vyplacená v různých časových okamžicích má rozdílnou hodnotu

2, faktor rizika

– finanční manager vybírá pouze jednu z různých variant, nemůže si být jistý výsledky

této varianty, neboť zpravidla varianta s větším rizikem přináší i větší zisk a naopak

VŠEOBECNÁ PRAVIDLA PŘI FINANČNÍM ROZHODOVÁNÍ

– při stejném riziku se vždy preferuje větší výnos před menším

– při stejném výnosu se preferuje vždy menší riziko před větším

– za větší riziko se požaduje větší výnos

– preferují se peníze obdrženou dříve před stejnou částkou obdrženou později

– motivací investování do určité akce je očekávání většího výnosu, než by přineslo

investování do jiné akce, ovšem s přihlédnutím k míře rizika

– motivací veškerého investování je zvětšení majetku resp. zisku a cash-flow

TYPY FINANČNÍCH ROZHODNUTÍ

1, taktická- operativní rozhodnutí

– vyžadují malé peněžní částky a jinak nemění dosavadní činnost podniku / např.

nákup materiálu, běžného strojního materiálu ú

2, strategické rozhodnutí

– vyžadují velké částky peněz a přináší velké změny v činnosti podniku

Přednášky – prof. Žižka ; zimní semestr 2003

TECHNICKÁ UNIVERZITA V LIBERCI

– strategická dlouhodobá – investiční rozhodnutí

DRUHY FINANCOVÁNÍ PODNIKU

1, podle původu kapitálu

a, vnitřní – interní financování – hlavním zdrojem kapitálu je podniková hospodářská

– ze zisku / samofinancování /

– z dlouhodobých rezerv

– z prostředků uvolněných zrychleným obratem kapitálu

b, vnější – externí financování – kapitál přicházející z vnějšího podniku, buď od

– z vlastních zdrojů – akcie

– z cizích zdrojů – úvěry / bankovní, dodavatelský, odběratelský, od zaměstnanců/

– finanční rozhodnutí

činnost, jejímž výsledkem je zisk, odpisy popř. další zdroje uvolněné

rychlejším obratem kapitálu

majitelů podniku = financování z vlastních zdrojů / vlastním kapitálem /

nebo od věřitelů = financování z cizích zdrojů / cizím kapitálem /

– podíly

– dluhopisy

– leasing

– faktoring / odkup pohledávek specializovanou firmou /

– inovované finanční nástroje / swaps, opce, futures /

2, podle doby, kdy je kapitál podniku k dispozici

a, dlouhodobé financování – prostřednictvím vlastního kapitálu a dlouhodobého cizího

b, krátkodobé financování – zdrojem jsou krátkodobé b. úvěry, dodavatelské úvěry,

3, podle pravidelnosti financování

a, běžné financování – zajišťování a vynakládání peněz na běžný provoz podniku, tj.

nákup materiálu, paliva, energie, výplaty mezd, platba nájemného, přepravného, daní a

ostatních krátkodobých závazků; týká se především oběžných aktiv, jejichž souhrn je nazýván

jako hrubý pracovní kapitál

b, mimořádné financování

kapitálu, např. dlouhodobé b. úvěry

závazky vůči zaměstnancům, státu, finanč, úřadu…

– při založení podniku – nákup pozemků, budov, počátečního materiálu..

– při rozšiřování podniku a jeho aktivit – nákup dalších výrobních zařízení,

akcií jiného podniku ..

– při spojování nebo sanaci / ozdravení / podniku – zdroje pro záchranu

– při likvidaci podniku – vyrovnání dluhů

FINANCOVÁNÍ OBĚŽNÉHO MAJETKU – ZÁSADY

Hlavním úkolem je určit potřebnou / optimální / výši každé položky běžných aktiv a jejich

celkové sumy; určit jakým způsobem oběžný majetek financovat.

Hrubý pracovní kapitál = hodnota všech oběžných aktiv podniku

Čistý pracovní kapitál = krátkodobý ?? cizí kapitál

Zásady- stálá aktiva = financování dlouhodobým kapitálem

– oběžná aktiva = cizí kapitál dlouhodobý i krátkodobý

Přednášky – prof. Žižka ; zimní semestr 2003

TECHNICKÁ UNIVERZITA V LIBERCI

– Čistý pracovní kapitál = přebytek oběžných aktiv nad krátkodobými dluhy, část

oběžných aktiv která je financována dlouhodobými finančními zdroji; je k dispozici

vedení podniku pro jeho podnikové aktivity, je však třeba, aby byl v likvidní formě

Optimální výše oběžného majetku -se nerovná minimální výši oběžného majetku

– je taková, která zabezpečuje normální chod podniku

s co nejnižšími celkovými náklady

FINANCOVÁNÍ OBĚŽNÉHO MAJETKU – ZPŮSOBY

1, analytický způsob : stanovuje optimální výši každé položky oběžného majetku zvlášť

2, globální systém : pomocí obratového cyklu peněz –OCP – se zjišťuje doba mezi platbou

za nakoupený materiál a příjmem z prodaných peněz; doba, po kterou jsou fondy podniku

vázány v oběžném majetku

Doba obratu zásob = průměrná doba od nákupu DOZ = průměrná zásoba

materiálu do prodeje hotových výrobků tržby/360

/ dodávkový a výrobní cyklus /

Doba inkasa pohledávek = průměrná doba, DIP = pohledávky

která uplyne od fakturace výrobku do tržby/360

dne inkasa peněz

Doba odkladu plateb = průměrná doba mezi DOP = závazky vůči dodavatelům

nákupem materiálu a platbou z něho nákupy materiálu/360

OBRATOVÝ CYKLUS PENĚZ

Kapitálová potřeba na oběžný majetek = obratový cyklus peněz × jednodenní náklady

Jednodenní náklady = náklady celkem / 360

Čím je obratový cyklus peněz kratší tím je potřeba na provozní kapitál podniku nižší

Nástroje zkrácení

1, zkrácení doby obratu zásob / odstranění rozpracované výroby /

2, zkrácení doby inkasa / sleva na dřívější platbu /

3, prodloužení doby odkladu plateb / firma s dominantním postavením na trhu /

FINANCOVÁNÍ PROVOZNÍHO KAPITÁLU

Část oběžného majetku je v podniku vázaná na dlouhou dobu – trvale vázaný oběžný majetek;

zatímco druhá část je vázaná na kratší dobu – tj. kolísající oběžný majetek; mezi managery

existují 3 přístupy k jejich financování :

1, umírněný přístup

– slaďuje životnost aktiv s životností pasiv

– trvalá aktiva /stálá aktiva + trvale vázaná oběžná aktiva/ jsou financována

dlouhodobým kapitálem /vlastní kapitál + dlouhodobý cizí kapitál/

– kolísající oběžná aktiva jsou financována ???

2, agresivní přístup

Přednášky – prof. Žižka ; zimní semestr 2003

TECHNICKÁ UNIVERZITA V LIBERCI

– části trvale vázaných oběžných aktiv, k financování využívá krátkodobého kapitálu /

např. krátkodobé úvěry / – krátkodobý kapitál je levnější než dlouhodobý – zvyšuje rentabilitu

podnikání i riziko finančních potíží podniku, zvláště při poklesu zisku podniku

– výhody krátkodobého dluhu :je levnější, lze jej snadněji a rychleji získat

3, konzervativní přístup

– využívá dlouhodobého kapitálu nejen k financování trvalých aktiv, ale i

k financování kolísajících oběžných aktiv

– krátkodobý kapitál je používán pouze pro financování špičkových, nárazových

kolísajících oběžných aktiv

– je to nejméně rizikový přístup, ale také drahý

CASH – FLOW

Sledovat finanční tok je důležité protože :

– zisk je pouze účetní veličinou, nereprezentuje skutečné peníze

– náklady se nerovnají peněžním výdajům a výdaje peněžním příjmům

– podnik musí mít dostatek peněžních prostředků k tomu, aby mohl v potřebnou dobu

zaplatit materiál, energii, vyplatit mzdy, splatit úvěry, přepravné, … – peněžní výdaje

– hlavní zdroje peněžních příjmů – tržby v prodeji za hotové, inkaso pohledávek,

příjem úvěru od banky

– Podnik může mít vysoké tržby ale přitom může být v platební neschopnosti / např.

nemocnice mají výnosy, ale ne reálné peněžní prostředky.

– finanční manager by měl udržovat optimální výši peněžních prostředků; hlavními zdroji jsou

úvěry a vklad společníků, výdaji jsou úhrady faktur, mzdy, nákupy strojů, výplaty dividend

CASH -FLOW = pohyb / změna stavu / peněžních prostředků / jejich přírůstky a úbytky /

podniku za určité období v souvislosti s jeho ekonomickou činností; existují 2 metody pro

výpočet – přímá metoda – pomocí sledování příjmů a výdajů podniku za dané období

CASH – FLOW z : provozní činnosti = soustřeďuje výsledky z hlavní činnosti podniku /

– nepřímá metoda – vychází z hospodářského výsledku za dané období, který

se upravuje o náklady a výdaje které nejsou peněžními výdaji a příjmy

→ čistý zisk + náklady neznamenající peněžní výdaje – výdaje neznamenající

peněžní příjmy = CASH – FLOW

HV z běžné činnosti /, změny stavu pohledávek, závazků z provozní

činnosti, zásob…

Investiční činnosti = soustřeďují se výdaje a příjmy spojené s nabytím a

prodejem stálých aktiv

Finanční činnosti = soustřeďují se fondy plynoucí z použití úvěrů,

vklad společníků a akcionářů, placení podílů na zisku a dividend

Použití- při hodnocení finanční stability podniku ve finanční analýze příčin změn stavu

– při krátkodobém plánování peněžních příjmů a výdajů

– při středně a dlouhodobém sestavování finančních výhledů podniku

– při hodnocení finanční efektivnosti investičních variant

– jako jedna z forem stanovení základní tržní ceny podniku – diskontovaný C. F.

Přednášky – prof. Žižka ; zimní semestr 2003

TECHNICKÁ UNIVERZITA V LIBERCI

PLATEBNÍ KALEDNDÁŘ

– jednoduchý nástroj operativního řízení CASH FLOW; je to přehled o očekávaných příjmech

a výdajích v krátkém období; zpravidla se sestavuje na týden, dekádu nebo měsíc dopředu;

princip sledování peněžních prostředků v platebním kalendáři vychází ze vztahu :

KSP = PSP + PPŘ – PV KSP – konečný stav peněžních prostředků

PSP – počáteční stav peněžních prostředků

PPŘ – peněžní příjmy

PV – peněžní výdaje

– Úkolem platebního kalendáře je předcházet platebním potížím podniku; předpovídat

nedostatek nebo přebytek peněžních prostředků / vyrovnávací položky / a udržovat výši

peněžních prostředků v určitých hranicích /vysoký stav peněz snižuje rentabilitu podnikání a

naopak příliš nízký stav ohrožuje likviditu podniku/. Faktorem vyrovnávajícím potřebu peněz

může být nákup a prodej cenných papírů.

Model – je funkční za předpokladu, že CP jsou lehce likvidní….

Přednášky – prof. Žižka ; zimní semestr 2003

TECHNICKÁ UNIVERZITA V LIBERCI

INVESTIČNÍ ČINNOST

POJETÍ INVESTIČNÍ ČINNOSTI

A, z pohledu ekonomické teorie

– kapitálové statky,které nejsou určeny pro bezprostřední spotřebu, ale pro užití ve

výrobě spotřebních nebo kapitálových statků; jedná se o odložení stávající spotřeby za účelem

získání vyšších budoucích výnosů

B, z pohledu podnikové ekonomiky

– jednorázově vynaložené zdroje,které budou přinášet peněžní příjmy během delšího

budoucího období / delší než 1 rok /

C, z hlediska účetnictví

– 1) hmotné investice ú věcné, fyzické, kapitálové / – vytvářejí výrobní kapacitu

podniku / výstavba budov,dopravních cest … pozemků, strojů… /

– 2) nehmotné investice / nemateriální / – nákup výrobně technických poznatků –

licenční software, autorských práv..

– 3) finanční investice – nákup dlouhodobých cenných papírů, půjčení peněz za

účelem získání úroků, dividend, zisku

D, z hlediska zaměnitelnosti

– 1) vzájemně zaměnitelné projekty : můžeme u nich vybrat pouze jeden / buď koupě

nového nebo rekonstrukce starého../

– 2) vzájemně nezaměnitelné projekty : lze je realizovat všechny, pokud má podnik

dostatek zdrojů, zpravidla je třeba sestavit jejich pořadí

DRUHY HMOTNÝCH INVESTIC

1, náhrada zařízení / obnovovací investice /

2, výměna zařízení za účelem snížení nákladů / zastaralé zařízení /

3, expanze dosavadní výroby a rozšíření trhu / rozšíření výrobních kapacit /

4, vývoj, výroba a prodej nového výrobku a expanze na nové trhy

5, investice vyplývající za zákona / bezpečnost práce, ekologie – stavby čistíren.. /

6, ostatní investiční projekty / parkoviště, závodní jídelna … bez návratnosti /

ZPŮSOBY POŘÍZENÍ INVESTIČNÍHO MAJETKU

– nákupem / pozemky, stroje, cenné papíry ? .. / převážně movitý majetek

– investiční výstavba – dodavatelským způsobem / výstavba výrobní haly /

– finanční leasing

– darování

ÚČASTNÍCI INVESTIČNÍ VÝSTAVBY

– investor : organizace, pro kterou se výstavba / investice/ realizuje a která ji financuje

– projektant : vypracovává projet včetně rozpočtu

– dodavatel : uskutečňuje výstavbu

– ve vlastní režii / menší stavební úpravy /

Přednášky – prof. Žižka ; zimní semestr 2003

TECHNICKÁ UNIVERZITA V LIBERCI

FÁZE INVESTIČNÍ VÝSTAVBY

– předinvestiční fáze : technický charakter projektu, navržení projektu ve více variantách,

zpracovaní tzv. „studie proveditelnosti „ – podrobné zdůvodnění

projektu, technický a organizační projekt a ekonomické vyhodnocení

projektu

budov a jejich kolaudace

– investiční fáze : vypracování projektové dokumentace, získání pozemků, výstavba

– provozní fáze : náběh výroby a vlastní výroba

ZDROJE FINANCOVÁNÍ INVESTIC

A) vlastní zdroje

– odpisy

– zisk

– výnosy z prodeje a likvidace starého hmotného majetku

– nově vydané akcie nebo vklady společníků

B) cizí zdroje

– investiční úvěr

– vydané dluhopisy / obligace ú

– leasing

– dotace ze státního nebo místního rozpočtu / veřejně prospěšné akce /

HODNOCENÍ EFEKTIVNOSTI INVESTIC

– spočívá v porovnání vynaloženého kapitálu / výdajů na investici / s výnosy / příjmy /, které

investice přinesly; ideální investice má vysokou výnosnost, je bez rizika a je vysoce likvidní

– rozhodující kritéria pro posuzování investic :

-1, výnosnost / rentabilita / – vztah mezi ziskem / cash-flow / a náklady, které její

pořízení a provoz stojí

– 2, rizikovost – stupeň nebezpečí, že nebude dosaženo očekávaných výnosů

– 3, doba splácení / likvidnost / – doba přeměny investice zpět do peněžní formy

POSTUP HODNOCENÍ INVESTIC

– stanovení kapitálových výdajů na investice

– odhadnutí budoucích čistých peněžních příjmů / cash-flow /, které investice přinese a rizika

se kterými jsou tyto příjmy spojeny

– výběr vhodného kritéria hodnocení efektivnosti investic

A) kapitálové výdaje na investice

– výdaje na pořízení pozemků, budov, strojů a zařízení

– výdaje spojené s prodejem a likvidací nahrazovaného investičního majetku

– výdaje na projektovou a přípravnou dokumentaci

– výdaje na vývoj a výzkum, který souvisí s investicí

– výdaje na přeškolení pracovníků

– výdaje na trvalé rozšíření OM / přírůstek čistého pracovního kapitálu /

Přednášky – prof. Žižka ; zimní semestr 2003

TECHNICKÁ UNIVERZITA V LIBERCI

B) budoucí peněžní příjmy

– odhad příjmů plynoucí z navrhované investice je obtížnější, než u kapitálových výdajů,

neboť působí řada faktorů / inflace, podmínky trhu.. / jejich vliv lze odhadnout jen velmi

obtížně; celkové peněžní příjmy z investic tvoří :

– čistý zisk

– odpis

– příjem z prodeje zařízení po skončení jeho činnosti

C) metody hodnocení investic

1, statické metody – nepřihlížejí k působení faktoru času

– doba úhrady/ návratnost, splácení../

– rentabilita / investice /

– účetní míra výnosnosti

2, dynamické metody – přihlížejí k času / 1 Kč dnes je více než 1 Kč v budoucnu /

– čistá součastná hodnota

– vnitřní výnosové procento

– diskontovaná doba úhrady

– index rentability

STATICKÉ METODY HODNOCENÍ INVESTIC

Doba úhrady : doba za kterou kumulované Tu = investiční náklady

příjmy uhradí celkové kapitálové výdaje na roční příjem / CF/

investici; jsou-li příjmy v každém roce životnosti

stejné pak platí :

– jsou-li příjmy v každém roce jiné, pak dobu úhrady zjistíme postupným načítáním ročních

příjmů až se kumulované částka bude rovnat investičním nákladům

– pravidlo investování – investice je výhodná pokud je doba úhrady kratší než je očekávaná

doba životnosti investic

Rentabilita investic : ROI = φ roční čistý zisk

– udává kolik haléřů zisku

přináší jedna investovaná koruna

– pravidlo investování – investice je výhodná, jestliže ROI je vyšší než investorem

požadovaná míra výnosnosti

Účetní míra výnosnosti : ARR = φ roční příjmy

– obdoby ROI, ale místo zisku počítá investiční náklady

s peněžitými příjmy / zisk + odpisy /

– pravidlo investování – investice je výhodná, jestliže ARR je vyšší než investorem

požadovaná míra výnosnosti

DYNAMICÉ METODY HODNOCENÍ INVESTIC

– vycházejí z toho, že hodnota peněz se v čase mění / soudobý kapitál 1 mil Kč bude mít za

rok při úrokové míře 10% hodnotu 1100 000 ale před rokem měl hodnotu 909 091 kč

– veškeré budoucí toky / kladné i záporné / se proto musí vztáhnout k vhodně zvolenému

počátku / referenčnímu datu, což je zpravidla přítomnost / a přepočítat / diskontovat / na

současnou hodnotu

× 100

investiční náklady

×100

Přednášky – prof. Žižka ; zimní semestr 2003

TECHNICKÁ UNIVERZITA V LIBERCI

∑ ⋅

n

t t

=

Ct

=

0

1

i

+

0

Čistá současná hodnota : součet diskontovaných ČSM = ( )

Peněžních toků, za celou dobu životnosti investice

Ct = peněžní tok realizovaný od referenčního data za t období

i = diskontní míra jako desetinné číslo / např. míro výnosnosti alternativní investice /

n = doba životnosti investice

pokud ČSM > 0 přijmout investice

ČSM = 0 bylo dosaženo požadované výnosnosti

ČSM < 0 odmítnout investici

Ct

∑ ⋅

n

t t

0

( )

=

1

i

+

Vnitřní výnosové procento :

– spočívá v nalezení diskontní míry, při které

se ČSM rovná nule, nebo-li při které se

současná hodnota očekávaných příjmů z investic rovná současné hodnotě výdajů za investici.

– je-li VVP > než diskontní míra / požadovaná míra výnosnosti zahrnující riziko / je investiční

projekt přes své riziko přijatelný; je-li investice financována úvěrem, měla by být VVP ↑ než

je úroková míra

Diskontovaná doba úhrady :

– doba, za kterou kumulované diskontované příjmy plynoucí z investice uhradí diskontované

kapitálové výdaje

– pravidlo investice : investice je výhodná, pokud je diskontovaná doba úhrady kratší než je

očekávaná doba životnosti investice

Index rentability :

– podíl diskontovaných čistých příjmů a IR = DČP

diskontovaných invest. nákladů projektu

– pravidlo investování : IR > 1 pak je výhodné

ČSM = 0 ↔ IR = 1

ČSM > 0 ↔ IR > 1

ČSM < 0 ↔ IR < 1

PORTFOLIO

– vynakládaní kapitálu je někdy riskantní, není žádoucí, aby podnik investoval všechny

své finanční prostředky do jediné akce; podnik by měl investovat do různých akcí / akcie,

obligace, nemovitosti .. /

– měl by vytvářet portfolio – kolekce tržních akcií a ostatních aktiv držených investorem;

cílem je co nejvyšší výnosnost a co nejnižší riziko

0

=

= VVP

*

i

= DIN + ČSM

DIN

DIN

Přednášky – prof. Žižka ; zimní semestr 2003

TECHNICKÁ UNIVERZITA V LIBERCI

NÁKUP A ZÁSOBOVÁNÍ

ZÁKLADNÍ FUNKCE

– zabezpečení základních, pomocných, obslužných, nevýrobních procesů surovinami,

základním a pomocným materiálem, nakupovanými výrobky, součástkami, nářadím,

přípravky …. a to ve správném množství, kvalitě, času a na správném místě

Funkce nákupu : měl by zajišťovat strategickou část opatřovacího procesu

– průzkum nákupního trhu

– vypracování dodavatelsko-odběratelské smlouvy

– prověřování a hodnocení dodavatelů

– cenové a hodnotové analýzy

– informování útvaru vývoje o novinkách na trhu

Funkce zásobování : má na starost operativní část opatřovacího procesu, měl by úzce

spolupracovat s útvarem nákupu

– provádí přejímku, vstupní kontroly, skladování

– vnitropodniková přeprava

– výdej materiálu a s tím spojené doklady

FUNKCE ZÁSOB V PODNIKU

A) geografická : zásoby umožňují tzv. místní odloučení výroby a spotřeby a optimální

lokalizaci výrobních kapacit z hlediska zdrojů surovin, energií a pracovníků.

B) vyrovnávací a technologická :

– zabezpečují plynulost výrobního procesu

– umožňují shromažďování výroby / výroba v ekonomicky optimálních dávkách /

– překlenují časové kolísání výroby a spotřeby / zemědělství /

– vznikají jako důsledek zvláštnosti přepravy od dodavatele k odběrateli

– eliminují nepředvídatelné výkyvy v poptávce nebo v dodávkách

C) spekulativní :

– vytváření rezerv ú předzásobení /

– dosažení mimořádného zisku vhodným nákupem za účelem výhodného budoucího

prodeje beze změny stavu

negativní vliv zásob:

– váží kapitál / snižují důvěryhodnost podniku /

– spotřebovávají další práci a prostředky / skladování, energie .. /

– nesou s sebou riziko znehodnocení nepoužitelnosti a neprodejnosti

ČLENĚNÍ ZÁSOB

– z funkčního hlediska :

1) obratová zásoba – ta část zásob, která kryje poptávku v období mezi dvěma dodávkami;

její stav v průběhu dodávkového cyklu kolísá – při výpočtu proto uvažujeme

průměrnou běžnou zásobu, která se rovná 1⁄2 velikosti dodávky

Přednášky – prof. Žižka ; zimní semestr 2003

TECHNICKÁ UNIVERZITA V LIBERCI

2) pojistná zásoba – ta část zásoby, která do jisté míry kryje odchylky od plánované

3) maximální zásoba -nejvyšší stav zásoby, kterého je dosaženo v okamžiku nové dodávky; je

4) minimální zásoba – stav zásoby v okamžiku před novou dodávkou; je dána součtem zásoby

5) technologická zásoba – vyskytuje se pouze u některých druhů materiálu, které před dalším

6) havarijní zásoba – vytváří se vždy v důležitých provozech; má zajistit co nejrychlejší

7) signální stav zásoby = bod objednávky – výše zásoby, při níž je nezbytné vystavit takovou

spotřeby, plánované dálky dodávkového cyklu a výše dodávky / na 90 –

95% /

dána součtem jednotných druhů zásob

pojistné, technologické a havarijní; v některých výrobních procesech

tedy může být totožná s pojistnou zásobou

zpracováním vyžadují jistou dobu skladování / vysychání dřeva, zrání

vína, piva, sýrů .. /

obnovu provozu zařízení / zásoba náhradních dílů/ nebo zabezpečit

přežití podniku při nepředvídatelných událostech / stávky, přírodní

kalamity .. /

objednávku / dodávku / tak, aby došla nejpozději v okamžiku, kdy

skutečná dosáhne minimální zásoby

Paretovo pravidlo : zhruba 80 % důsledků vyplývá přibližně z 20% počtu různých příčin

/ malá část počtu položek představuje většinu hodnoty spotřeby nebo prodeje /

DIFERENCOVANÉ ŘÍZENÍ ZÁSOB

– při řízení je potřeba soustředit pozornost na omezený počet nejdůležitějších objektů

/ skladových položek, dodavatelů .. /, které mají rozhodující vliv na celkový výsledek;

skladové položky je třeba rozdělit do několika skupin a ty řídit diferencovaným způsobem;

k vytypování nejdůležitějších položek se používá analýza ABC(D); k dispozici seznam všech

skladových položek, seřazený sestupně podle prodeje či spotřeby

kategorie A: velmi důležité položky představující 80% spotřeby; tyto položky se sledují

kategorie B: středně důležité položky, cca 15% spotřeby; sledují se jako A, ale méně často,

kategorie C: málo důležité položky, asi 5% spotřeby; jedná se o běžný spotřební materiál

takřka denně optimální objednací množství a pojistná zásoba se pro ně

stanovují individuálně, co nejpřesněji a poměrně často se aktualizují

méně intenzivně a pomocí jednodušších metod / např. objednávky v předem

stanovených intervalech, 1 za měsíc – periodicky../

nepatrné hodnoty; používá se hrubý odhad objednaného množství / podle

průměrné spotřeby předchozího období /, pojistná zásoba je jednorázově

stanovena spíše vyšší s cílem, aby tyto položky byly stále na skladě a

nemusely se objednávat příliš často

nebo odepsat

kategorie D: obsahuje „mrtvé“ položky zásob, které je potřeba prodat i za sníženou cenu,

EOQ – ECONOMIC ORDER QULITY

– vychází z tzv. bipolární nákladové struktury, kdy jedním pólem je skupina nákladů

rostoucích se zvětšující se velikostí udržovaných zásob / náklady na udržování a skladování

zásob ú a druhým pólem je skupina nákladů klesajících se zvětšující se velikostí udržovaných

zásob / náklady na pořízení zásob / ;

Přednášky – prof. Žižka ; zimní semestr 2003

TECHNICKÁ UNIVERZITA V LIBERCI

– vhodný model pro položky kategorie B

náklady na udržení a skladování zásob

– mzdové náklady skladníků

– náklady na údržbu skladových zařízení

– náklady na energii

– pojistné skladových položek

– účty z úvěrů na zásoby

– ztráty vázáním kapitálu v zásobách / oportunitní náklady – ztracená příležitost /

náklady na pořízení zásob / funkce počtu dodávek ve stanoveném období /

– náklady na dopravu

– náklady na přejímku materiálu

– náklady na nákupní proces a administrativu

– cena, pokud závisí na velikosti objednávky

– nevýhody modelu EOQ

– doplňování zásoby je nárazové v množství EOQ

– odběr zásob musí být zcela pravidelný

– náklady musí bít stabilizované

– EOQ se propočítává nezávisle na ostatních položkách

– nebere v úvahu využití ložné kapacity dopravních prostředků

– nebere v úvahu skladové kapacity

JIT – ZÁSOBOVÁNÍ SYNCHRONNÍ S VÝROBOU

– dodávají se malá množství, v co možná nejpozdějším termínu, dodávky jsou velmi časté,

třeba i několikrát v průběhu dne; díky tomu na sebe mohou články v logistickém řetězci /

např, dodavatelé, doprava, montáž.. / navazovat jen s minimální pojistnou zásobou; existují

dvě základní strategie; použití JIT hlavně v automobilovém průmyslu;

– vhodné pouze pro některé položky A

– vede k narůstání nákladů u dodavatele, čemuž se musí odběratel přizpůsobit

synchronizační strategie : dodavatel vyrábí, vzápětí odesílá požadované množství

emancipační strategie : dodavatel vyrábí několik dávek najednou, s nižšími výrobními

v dohodnuté frekvenci; výsledkem jsou nižší náklady na

skladování, ale vyšší náklady na výrobu menších dávek, vyšší

náklady na přepravu

náklady, vyrobené množství uskladní a zasílá ho odběrateli po

částech v dohodnutých velikostech a frekvenci dodávek;

výsledkem jsou vyšší náklady na skladování, nižší na výrobu,

pružnost dodavatele při výkyvech spotřeby u odběratele

– předpoklady použití modelu JIT

– dokonalá součinnost vnitropodnikových činností

– úzká kooperace s dodavateli

– krátká vzdálenost mezi dodavatelem a odběratelem

– vysoká kvalita výrobků / za kvalitu ručí dodavatel /

Přednášky – prof. Žižka ; zimní semestr 2003

TECHNICKÁ UNIVERZITA V LIBERCI

LOGISTIKA

Logistické řetězce : vedou od dodavatelů až ke konečným zákazníkům; procházejí fázemi

nákupu, zásobování, výroby, fyzické distribuce a prodeje, včetně poskytování služeb

a ústí do recyklace; uskutečňují se pomocí dopravy; mohou zahrnovat zásoby surovin,

materiálů, dílců, rozpracované výroby nebo hotových výrobků

Makrologistika : zabývá se soubory logistických řetězců spjatými s určitou ucelenou finální

produkcí, indikovanými velkou firmou a to v jejich maximálním možném rozsahu

Mikrologistika : zabývá se logistickými řetězci uvnitř průmyslového závodu nebo mezi

závody v rámci jednoho podniku

Logistický podnik : realizuje určitá část logistických řetězců vně organizace, tj. realizuje

propojení mezi dodavatelem a zákazníkem; nic nevyrábí, příklady činnosti .

– přeprava materiálu, surovin, polotovarů výrobků

– příjem, uskladnění a výdej dodávek

– výstupní kontrola

– balení a uskladnění hotových výrobků

– expedice a přeprava hotových výrobků

Přednášky – prof. Žižka ; zimní semestr 2003

TECHNICKÁ UNIVERZITA V LIBERCI

VÝROBA

– přeměna surovin a materiálu za pomocí strojů, zařízení nebo aparatur, s využitím pracovní

síly ve výrobek; vychází z požadavků odbytu

ETAPY VÝROBNÍHO PROCESU

1, předvýrobní etapa – vývoj, příprava výroby, zajištění materiálů a přípravků

2, výrobní etapa – přeměna materiálu ve výrobek za účasti člověka, strojů, zařízení..

3, odbytová etapa – výstup hotových výrobků k zákazníkům pomocí distrib. Článků

TYPY VÝROBY

A) výroba z hlediska přístupnosti k výrobnímu oboru

– Hlavní výroba- tvoří hlavní náplň výroby podniku / montáž finál výrobku/

– Vedlejší výroba- zabezpečuje výrobu součástí, prvku a polotovaru pro fin výrobek

– Doplňková výroba- využití a zpracování odpadů z hlavní a vedlejší výroby,

– Přidružená výroba- uskutečňuje se v podniku, ale nepatří do jeho výr. oboru

B) výroba z hlediska rozsahu sortimentu

– Kusová výroba – po málu kusech, speciální stroje, vysoká kvalifikace personálu

– sériová výroba – menší sortiment, větší množství výrobků od jednotlivých druhů,

Využití volné kapacity pro jinou výrobu

universální zařízení, nižší kvalifikace pracovníků

– malosériová výroba – univerzální stroje + speciální vybavení

– velkosériová výroba – jednoúčelové

zařízení jednoúčelové přizpůsobené pracovnímu procesu

– hromadná výroba – jeden druh výrobku, neomezené množství dané poptávkou,

C) výroba z hlediska vnitropodnikové logistiky

– zakázková výroba – každý z výrobků prochází výrobou po samostatné trase,

– linková výroba – každý výrobek prochází výrobou po víceméně stálé trase, přebírá

– kontinuální výroba – hmotná výroba několika málo výrobků příbuzného druhu,

technologicky uspořádaná pracoviště

individualizaci ze zakázkové výroby

plynulé přechody mezi technolog. Operacemi bez skladování, zařízení

plně podřízeno výrobě, plně automatizovaná výroba

USPOŘÁDÁNÍ PRACOVIŠŤ VE VÝROBĚ

A) technologické uspořádání pro kusovou a malosériovou výrobu

– jsou založeny pracoviště se stejným nebo blízkým technologickým charakterem

výhody : – pokud se změní výrobní program, změna se dotkne hlavně

mezioperační manipulace

– malá citlivost na poruchy strojů

– dobrá možnost využití volné kapacity pracovišť

– příznivé podmínky pro údržbu a opravy

Přednášky – prof. Žižka ; zimní semestr 2003

TECHNICKÁ UNIVERZITA V LIBERCI

nevýhody: – větší vzdálenost mezi pracovišti

– náročnější přeprava a řízení výroby

– značný objem rozpracované výroby

– dlouhá průběžná doba výroby

– velká náročnost na výrobní plochy a na kapacity meziskladů

B) předmětné uspořádání pro hromadnou a velkosériovou výrobu

– jsou založena pracoviště technologicky nutná, vznikají výrobní linky

výhody : – minimalizace a zjednodušení mezioperační manipulace

nevýhody : – při změně výrobního procesu je třeba změnit i uspořádání pracovišť

– zkrácení průběžné doby výroby

– menší objem rozpracované výroby

– menší nároky na výrobní plochu a kapacity meziskladu

– jednodušší příprava a řízení výroby

– obtížné využití volné výrobní kapacity

– náročná údržba a opravy strojů

C) kombinované uspořádání

– vychází z technologického uspořádání, vyskytuje se u podniků s kusovou výrobou,

kde máme výrobek který přesáhne objem kusové výroby, pak v rámci technologického

uspořádání stroje k výrobě sériového výrobku uspořádané sériově

ČLENĚNÍ PROCESŮ V PODNIKU

Hlavní výrobní proces – určuje charakter výrobního procesu, produkují finální výrobky

Vedlejší výrobní proces- zabezpečují výrobu součástek finálních výrobků

Pomocné procesy – zabezpečují fungování hlavních a vedlejších procesů, nebo vytvářejí

produkci která se v těchto procesech spotřebovává

Obslužné procesy – netechnologické procesy zabezpečující funkci hlavních a vedlejších

výrobních procesů / skladování, doprava.. /

PLÁNOVÁNÍ A ŘÍZENÍ VÝROBY

1, zpracování výrobního plánu na základě objednávek zákazníků nebo poptávky na trhu

2, zpracování norem spotřeby materiálu

3, plánování spotřeby materiálu

4, kapacitní a termínové plánování

5, řízení vstupů výrobních úkolů do výroby

6, skladování v průběhu rozpracování výrobních úkolů

7, řízení výrobního procesu

8, sběr výrobních dat a monitorování průběhu výroby

9, korekce výrobního procesu

/ jsou podporovány softvérovými systémy plánování a řízení výroby/

VÝROBNÍ KAPACITY

– obecná charakteristika výroby podniku, za určitý úsek / 1 rok /; při využití výrobního

zařízení a výrobních ploch; při minimální dosažitelné pracnosti a při dodržování požadované

kvality výstupních prvků / výrobků, služeb/

Přednášky – prof. Žižka ; zimní semestr 2003

TECHNICKÁ UNIVERZITA V LIBERCI

– kapacita plánování

– kapacita skutečná

– kapacitní rozvaha = plánovaná – skutečná

Koeficient využití kapacity : KVK = kapacita skutečná / kapacita plánovaná <0;1>

Velikost kapacity záleží na – kapacitní normě

Kapacitní normy:

– průběžného času – doba po kterou je výrobek v pracovním procesu

– pracnosti – objem práce potřebný k výrobě určitého produktu

– výkonu – kolik jednotek výrobku nebo operací na výrobek má pracovník vykonat za

– výrobnosti – maximální množství výrobků, které může být na daném výrobním

– plochy – objem lochy potřebný k výrobě produktu v daném výr. procesu

– obsazení plochy – jak dlouho je plocha obsazena výrobou produktu

ČASOVÉ FONDY

– určují jaký pracovní čas má výrob. Jednotka k dispozici za rok u strojů a zařízení, nebo u

pracovníků

1, kalendářní časový fond – teoretický čas po který nám stroje a zařízení nebo pracovníci

– časovém fondu

jednotku času

zařízení zhotoveno za časovou jednotku

2, nominální časový fond – výpočtová základna pro využitelný časový fond

3, využitelný časový fond – lze s ním počítat při vytváření výroby

mohou v roce pracovat

– pro stroje : KFSAZ = počet kalendářních dní v roce x 24 / 8760 hod /

– pro pracovníky : KFP = počet kalendářních dní v roce x 8 / 2920 hod /

– pro stroje : NFSAZ = počet prac Dní roce / 250/ x 8 x koeficient směnnosti

– pro pracovníky : NFP = počet pr dní v roce / 250/ x počet hod v 1 směně / 7,5 8/

/ koef. Směnitelnosti = opracovaný čas celkem/čas odprac v nejsilnější směně

– pro stroje : VFSAZ = NFSAZ – plánované prostoje

plánované prostoje = čas potřebný pro péči o stroje a zařízení a čas na výrobu

technologicky nevyhnutelných zmetků

– pro pracovníky : VFP = NFP – plánovaná absence + plánovaný objem přesčasů

plánovaná absence = prům délka dovolené + nemocnost + ostatní zákonné volno

Přednášky – prof. Žižka ; zimní semestr 2003

TECHNICKÁ UNIVERZITA V LIBERCI

DISTRIBUCE

– vztahuje se k výstupu hotových výrobků do sfér spotřeby, obsahuje všechny velkoobchodní i

maloobchodní články logistického řetězce a končí až u konečného zákazníka – spotřebitele

STRUKTURY DISTRIBUČNÍCH ŘETĚZCŮ

1, velkoobchodní dodávky do prodejen maloobchodů / 80 – 97 %/

2, přímé dodávky z výroby do prodejen maloobchodu / 30 – 40% /

3, přímý prodej zákazníkům z velkoobchodních skladů typu Cash and Carry / 5% /

4, přímé dodávky zboží z výroby zákazníkům / 1% /

SKLAD

– distribuční sklad patří výrobci, jeho základní funkcí je rozdělovat a expedovat / ve větším

množství/ výrobcům jednotlivý sortiment podle objednávek odběratelů – regionálních neb

místních odběratelů

VELKOOBCHOD

1, samostatné podniky vybavené vlastními sklady, někdy též vlastními dopravními prostředky

2, podniky provádějící pouze obchodní operace a organizující dodávky

3, ústřední sklady filiálkových podniků a spotřebních družstev, které obsluhují jen vlastní

maloobchodní síť

funkce velkoobchodu

– sortimentní rozpor – maloobchod požaduje dodávky složitého obchod sortimentu,

zatímco výrobce dodává mnohem jednodušší sortiment

– množstevní a časový rozpor – maloobchod požaduje časné dodávky v malém

množství, dodavatelé chtějí dodávky větší v menších frekvencích

– prostorový rozpor – výrobní závody jsou umístěny do blízkosti zdrojů, teda do míst,

kde se nenabízejí těžiště spotřeby

PRODEJ

Prodej podle vzorků – maloobchodní prodejna plní funkci vzorkovny a zakoupené zboží je

zákazníkovi přepravováno do bytu ze skladu maloobchodu nebo ze skladů velkoobchodu,

výjimečně přímo ze skladu výrobce, popř. z výroby samotné

Prodej typu Cash and Carry – přímý prodej zákazníkům z velkoobchodních skladů; zákazníci

jsou především majitelé menších potravinových prodejen, restaurací…; zákazníci si zboží

vybírají samoobslužnou formou a sami si odvážejí ; sklady pracují s nižším náklady a

s výhodou okamžitých plateb zákazníků za odebrané zboží

Přednášky – prof. Žižka ; zimní semestr 2003

TECHNICKÁ UNIVERZITA V LIBERCI

SANACE,ÚPADEK, ZÁNIK PODNIKU

SANACE

– ozdravení – reaguje na krizi podniku a lze ji chápat jako soubor opatření přijímaných ze

strany vedení podniku, jejichž smyslem je zásadní ozdravení a obnova finanční výkonnosti a

prosperity firmy

sanační strategie

1, krátkodobý sanační program – úkolem je rychle obnovit stabilitu podniku období

několika týdnů, event. Měsíců

2, střednědobý program – zásadní restrukturalizace podniku zaměřena na předmět

podnikání, oblast financování…

3, dlouhodobý program – předcházet krizovým situacím pomocí vhodné strategie

druhy sanací

– autonomní sanace – realizovaná vlastními silami

– heterogenní sanace – realiz pomocí specializovaných firem

ozdravný plán – uvádí příklad sanačního opatření v oblastech :

– výroby – redukce výrobních kapacit, zvýšení technické úrovně a jakosti produkce,

– personální – přebudování řídících týmů, nové organizační uspořádání, budování

– obchodní – oživení týmu prodejců, přehodnocení cenové politiky

– finanční – zlepšení likvidity, zvýšení rentability, snížení nároků na pracovní kapitál

ÚPADEK

– příznaky

– podnik je dlouhodobě ztrátový

– podnik se potýká s následujícími závažnými problémy, které mohou vézt až k jeho

likvidaci – pokles objemu výkonů

– podnik se může jevit jako zdánlivě úspěšný, ale v důsledku extrémního růstu trvale

naráží na nedostatek kapitálu

– vnitřní příčiny krize – faktory které může podnik sám ovlivnit

– trvale klesající objem výkonů

– chyby v řízení podniku

– problémy s likviditou

– snižování ziskové marže a rentability podniku

– vnější příčiny krize– podnik nemůže sám ovlivnit, mají zásadní dopad na celk hosp situaci

– politické faktory

– ekonomické faktory

– finanční faktory / stav kapitál trhu .. /

– měnové faktory / výše úrokových sazeb, měnový kurz .. /

– právní a daňové faktory

zvyšování flexibility výroby ..

pozitivního sociálního klimatu

– vznik nepříznivého sociálního klimatu v podniku,

– trvalá platební neschopnost

Přednášky – prof. Žižka ; zimní semestr 2003

TECHNICKÁ UNIVERZITA V LIBERCI

– sociální faktory

KRIZE PODNIKU

– krize strategická : nesprávným sortimentem výroby, nadměrnými investičními kapacitami

– krize vyvolaná hospodářskými výsledky – v důsledku nízké konkurenceschopnosti výrobků,

vysokých cen výrobků, vysokých nákladů..

– krize likvidity – vyvolaná např. nedodržováním základních pravidel financování

vývojová stádia krize

– stádium ohrožení – momentální ztráta likvidity, přechodný pokles prodeje

– bezprostřední ohrožení existence podniku – hrozí zahájení konkurzního řízení nebo

likvidace podniku

ZRUŠENÍ A ZÁNIK

– zánik – ke dni výmazu z obchodního rejstříku

– zrušení – předchází zániku společnosti, rozlišuje se na zrušení s likvidací a bez

zrušení bez likvidace

– 1. fúzí – splynutím

– 2. převodem jmění na společníka

– 3. rozdělováním

– 4. změnu právní formy

splynutí

– při splynutí zanikají všechny společnosti; vzniká společnost nová, v podniku A a B

dochází před splynutím ke zrušení bez likvidace

– zanikající i právní nástupci musí mít stejnou právní formu / a.s. → a.s. ../

podnik A

/zanikající společnost/ → podnik C

podnik B

/zanikající společnost / →

– sloučením

/právní zástupce A i B/

sloučení

– společníci a akcionář se stávají členy nástupnické společnosti

podnik A

/zanikající společnost/ → podnik B

podnik B →

/ nástupnická společnost/

Přednášky – prof. Žižka ; zimní semestr 2003

TECHNICKÁ UNIVERZITA V LIBERCI

převod jmění na společníka

– na základě rozhodnutí společníků se ruší společnost bez likvidace a majetek i

závazky společnosti včetně pracovněprávních vztahů převezme jeden společník/

rozdělování

– stejné právní formy společností

podnik A podnik B

/ zanikající společnost / → / nástupnická společnost/

podnik C

/ nástupnická společnost/

změnou právní formy

– právní osoba nezaniká, ani nepřechází její majetek a závazky na právního nástupce,

pouze se mění její vnitřní právní poměry a postavení jejích společníků; společnost

může změnit právní formu, ke změně právní formy se vyžaduje dohoda společníků

nebo rozhodnutí příslušného orgánu /valná hromada /

LIKVIDACE

= proces, kdy společnost postupně přeměňuje majetek v likvidní prostředky k úhradě závazků

společnosti

– důvody : – uplynula lhůta, na kterou byla společnost zřízena

– rozhodnutí soudu

– preventivní likvidace

– následná likvidace / po skončení konkurzu byl ještě nějaký majetek /

postup při likvidaci

1. vstup společnosti do likvidace se zapisuje do obchodního rejstříku, po dobu

likvidace firma užívá název s dovětkem „ v likvidaci „

2. na likvidátora přechází působnost statutárního orgánu

3. likvidátora jmenuje statutární orgán společnosti nebo soud

4. likvidátor plní závazky společnosti a uplatňuje pohledávky

5. zjistí li likvidátor předlužení společnosti, podá návrh na vyhlášení konkurzu

6. likvidátor oznámí vstup společnosti do likvidace všem známým věřitelům a vyzve

je, přihlásili své pohledávky

7. likvidátor sestaví ke dni vstupu společnosti do likvidace účetní rozvahu

8. po provedení likvidace sestaví zprávu s návrhem na rozdělení likvidačního zůstatku

mezi společníky, předloží ji společníkům ke schválení a sestaví účetní závěr

9. likvidace končí rozdělením likvidačního zůstatku nebo uspokojením věřitelů

10. do 30 dnů po skončení likvidace podá likvidátor návrh na výmaz společnosti z OR

likvidace x konkurz

– při likvidaci jsou v plném rozsahu uhrazeny veškeré závazky společnosti a likvidační

zůstatek je rozdělen mezi společníky

– cílem konkurzního řízení je dosáhnout poměrného uspokojení věřitelů z majetku

dlužníka, neboť závazky společnosti jsou větší než její majetek

Přednášky – prof. Žižka ; zimní semestr 2003

TECHNICKÁ UNIVERZITA V LIBERCI

ÚPADEK

– dlužník je v úpadku jestliže : má více věřitelů kterým není schopen po delší dobu plnit své

splatné závazky, nebo je předlužen / splatné závazky jsou vyšší než jeho majetek /

KONKURZ

Návrh na prohlášení konkurzu – podává

-dlužník – musí doložit svůj úpadek / seznam majetku a závazků /

– kterýkoliv z věřitelů – musí doložit, že má splatnou pohledávku vůči dlužníkovi a

uvést okolnosti, že dlužník je v úpadku

– soud na návrh dlužníka může povolit ochranou lhůtu / 3 měsíce / jejímž cílem je

odvrácení úpadku

…… postup konkurzu a vyrovnání viz kopírované papíry

Přednášky – prof. Žižka ; zimní semestr 2003