Ekonomika kultury

Pojem kultura

• v nejširším slova smyslu se jedná o proces kulturní emancipace jedince a lidské

společnosti

• tedy – kultura je vše, co činí z lidí bytosti specificky lidské, myslící, kritické a eticky

angažované, kultura je systém, který by měl vytvářet určité hodnoty

• vliv kultury na jedince a společnost podle toho přístupu je realizováno čtyřmi základními

cestami:

– socializací – člověk si uvědomí, že žije v nějaké společnosti a bude se snažit se

přizpůsobit

– prostřednictvím tvorby hodnot

– prostřednictvím vzorů činností a jednání

– prostřednictvím modelů

• užší pojetí ji chápe jaké zvláštní sféru společenského života a odvětví veřejného sektoru,

ve kterém probíhají určité procesy a činnosti, vznikají specifické produkty

• odvětví se vztahuje zejména na oblasti umění, ochrany kulturních hodnot atd.

• kultura potom plní funkce

– kultivační – kultura má vliv na naše vnímání, umožňuje nám vnímat etickou funkci

– komunikační – kultura umožňuje nám vyjádřit své myšlenky a pocity

– vzdělávací – kultura provází člověka po jeho výchovné stránce a navíc jsou obory,

kde se kulturou přímo zabýváme

– reprezentační – je mnoho sálů

• hlavním posláním však je realizace tvorby, produkce, zprostředkování a ochrany

kulturních statků uspokojujících specifické kulturní potřeby

Prvky ekonomického systému kultury

K základním prvkům ekonomického systému kultury patří:

1. Kulturní procesy

– je to činnost, prostřednictvím níž vytváříme kulturní produkt

– jsou podmíněny vstupy (práce, kapitál, hmotné vstupy)

– zvláštní práce spočívá ve vysoce specializované odborné činnosti, často unikátního

tvůrčího charakteru

– oproti jiným procesům je zde zastoupena:

Fáze tvorby – dána přítomností prvků autorství, kreativity a imaginace

Fáze ochrany kulturních statků – dána nadčasovým významem určitých

kulturních statků, tato část je důležitá pro legislativní část

– probíhají buď v odvětví kultury (institucializovaná kultura) nebo spontánní formou

2. Kulturní instituce

– prostřednictvím kulturních institucí se produkují a realizují kulturní statky

a služby (instituce musí vždy vzniknout na základě prvního předpisu, jsou někým

spravovány a řízeny)

– vlastnictví těchto institucí ovlivňuje organizační strukturu odvětví

– tvoří tzv. kulturní infrastrukturu, které slouží ke zprostředkování zpřístupnění

poskytovaných kulturních statků a služeb

3. Kulturní činnosti

– podle charakteru vlastnictví a způsobu rozhodování lze rozlišit:

– Veřejný (municipální) sektor

– Soukromý ziskový sektor

– Soukromý neziskový sektor

– podle charakteru statku:

– Soukromé statky

– Čisté veřejné statky financují veřejné fondy

– Smíšené statky

– specifickým druhem statků jsou tzv. poručnické statky (např. programové kvóty 10%

podílu evropských filmů ve veřejnoprávních televizích členských států EU.)

Oblasti oboru kultury

Oblasti kultury Obory kultury

Umění

Ochrana kulturních hodnot muzejnictví

Kulturně výchovná činnost

Odborný management odvětví

Neměli bychom zapomenout na církve a masmedia – procházejí napříč všemi obory a mají

svou kulturní výchovnou činnost, kdy se snaží o vzdělávání a výchovu jedince.

Produkce kulturních statků

• převažujícím typem jsou smíšené statky lokálního významu, kultura většinou má lokální

působení

• základem ekonomické hodnoty kulturních statků a produktů je jejich vzácnost a užitná

hodnota, my nejsme schopni vnímat hodnotu a ocenit ji příslušnou cenou, mnoho statků

je finančně nákladných

• kulturní statky mají v očích veřejnosti často vysokou hodnotu, ale zároveň minimální cenu

• vnitřní potenciální kapitál lze obtížně zhodnotit

• kvalitní a umělecky náročná produkce může být velmi nákladná, což může způsobit

nedostupnost těchto statků

• tyto důvody vedou často k prolnutí tržního a veřejného způsobu zabezpečování kulturních

statků

Argumenty „pro“ veřejné zabezpečení

• trh degraduje kulturní hodnoty na pouhé prostředky k dosažení zisku, ziskový sektor nemá

zájem o vnitřní cenu, ale o to jaký to přinese zisk

• kulturní statky mají dvojí užitečnost – pro autora; pro spotřebitele – tuto užitečnost trh

nerespektuje.

• trh nedokáže zabezpečit neziskovou kulturní produkci v dostatečném objemu a struktuře

• kulturní statky přinášejí pozitivní externality

Argumenty „proti“ veřejnému zabezpečení

dramatické (divadlo, film, televize, rozhlas)

výtvarné

hudební

literární

památková péče

• veřejné zabezpečení snižuje možnost svobodné volby v produkci a spotřebě

• vzniká nebezpečí ztráty odpovědnosti za sebe sama (morální hazard)

• vzniká nebezpečí neefektivnosti z důvodu neoprávněného zařazení do veřejného sektoru,

z přítomnosti alokační či produkční neefektivnosti

• efekt „přetížení“

• vzniká nadspotřeba a z í vznikají ztráty (v důsledku absence „placení“ za spotřebu se

spotřebitel nemusí chovat racionálně)

• je nutné rozhodnout, v jakém poměru bude financovat veřejný sektor a soukromý sektor,

je nutné vytvořit určitý směr – a to kulturní politiku

Kulturní politika

• kulturní politikou se rozumí určitý záměr v oblasti kultury toho, jakou roli má plnit stát

v kultuře, jaké priority vymezuje v odvětví kultury, řeší se tu i kvalita a kvantita

• formulace kulturní politiky je ovlivněna faktory

– Vnitřními

– Vnějšími

Faktory Vztah tvůrců ke kultuře

Vnitřní faktory

Krátkodobé Politické klima

Dlouhodobé Kulturní úroveň obyvatelstva

Vnější faktory

Politický program a cíle vlády

Hospodářská situace země

Rozvinutost kulturních zájmů a potřeb

Síla kulturní tradice země

Model kulturní politiky státu

Globální politická situace

Příslušnost země do určitého kulturního regionu

Modely kulturní politiky

Stát Ulehčovatel

• Vlády sledují cíl podpory neziskových amatérských a profesionálních uměleckých

organizací, stát do kulturní politiky příliš nezasahuje, jde o to pomoci těm, kdo se budou

zabývat kulturní činností, budou to amatérské spolky neziskového charakteru

• stát má ulehčit činnost, a aby vymezil legislativní pravidla, ale to je vše, protože konkrétní

financování přenechává na soukromý sektor

• kultura je financována ze soukromého sektoru a dary, veřejný sektor má pozici, že

napomáhá podporovat financování

• Důraz je kladen na proces tvorby, než na podporu určitého vyhraněného stylu produkce

• Ekonomické postavení umělců není závislé jen na vlastních příjmech

• Významnou roli hrají dary od donátorů

• Rozhodujícími nástroji veřejné podpory jsou daňové úlevy pro donátory

• Přednostní je rozmanitost finančních zdrojů

• Slabinou, že o poskytnutí podpory rozhodují donátoři

Stát Patron

• Model realizován prostřednictvím na státu nezávislých uměleckých rad

• hlavním zdrojem podpory jsou zdroje veřejného charakteru, různé dotace, stát je subjekt,

který nám dá prostředky, ale už nerozhoduje o tom, kam ty finance půjdou, do jakých

oblastí, jak se rozdělí mezi umělce a instituce

• Cílem je podpořit uměleckou tvorbu a uměleckou kvalitu

• Slabinou je sklon k elitářství

Stát Architekt

• Podpora umění skrze instituce typu ministerstva kultury nebo odboru kultury, zde jde o

vytváření institucí na státní úrovni, které přímo financují dané oblasti

• přidělení veřejných prostředků rozhodují tyto instituce a jejich zaměstnanci

• Umělecké organizace jsou závislé na veřejné podpoře, než na příjmech z hlavní činnosti

• Umělci jsou zbaveni starosti o zajištění existence

• Slabinou je tendence ke stagnaci tvořivosti

Stát Konstruktér

• vlády vystupují jako vlastníci všech prostředků k umělecké produkci

• ekonomické postavení umělců je podmíněno členstvím v oficiálních a politicky loajálních

uměleckých svazech

Kulturní politika v ČR

Mezi hlavní cíle patří:

• garantovat ochranu tvorby umělců

• vytvářet podmínky pro realizaci kulturních aktivit občanů

• vytvářet podmínky pro decentralizaci rozhodování v celém kulturním systému

• garantovat rovnost přístupu občanů ke kulturnímu bohatství

• garantovat ochranu a péči o kulturní dědictví

• garantovat svobodný přístup občanů k informacím

• podporovat výchovu a osvětu v systému tvorby i užívání kulturních statků

• brzdit negativní vlivy komercionalizace kultury

Nástroje kulturní politiky

• Legislativní – zejména zákony o památkové péči, nástroje typu zákazy a příkazy

• Ekonomické

– Realizované nepřímo (daňové úlevy, podpora ekonomické soběstačnosti neziskových

subjektů)

– Realizovaná přímo (dotace)

• Institucionální – vytváření státních kulturních institucí zejména v oblasti přístupu

k informacím a v systému péče o kulturní dědictví

• Řídící – posilování konzistentního postoje orgánů státní správy v kultuře

• Metodické – metodické osvětové působení, snaha o motivaci ke kulturnímu chování, jak

má být kultura dávkována

Zdroje financování

1. Zdroje přímé veřejné podpory

• získání prostředků od ziskových subjektů a jejich přerozdělení

• získání prostředků ze zdrojů nezávislých na rozpočtovém procesu

2. Nezávislé zdroje přímé veřejné podpory

• daně a poplatky (koncesionářské poplatky)

• příjmy z vlastní činnosti

• nadace a nadační fondy

• ostatní fondy

• komunální obligace

• dary a sponzorství

• loterie a sázky

• veřejné sbírky

3. Zdroje nepřímé veřejné podpory

• sociální podpory poskytované umělcům

• daňové úlevy pro umělce a instituce

• daňové úlevy u charitativních dárců a příjemců darů

Centrální zdroje v ČR

• Ministerstvo kultury

• Státní fond kultury

Finančními zdroji jsou

– výnosy z majetkových účastí ČR na podnikání právnických osob v kultuře s výjimkou

filmového průmyslu

– výnosy z cenných papírů nabytých fondem

– splátky půjček a návratných finančních výpomocí poskytnutých fondem žadatelům

– úroky z prostředků fondu uložených v bance, úvěry od právnických osob, dary,

dědictví pro fond

– dotace ze SR a výnosy z veřejných sbírek a loterií organizovaných fondem

– 50% podílů z výnosu nájmů z předmětů kulturní hodnoty a kulturních památek, ke

kterým vykonává právo hospodaření fond

– výnosy s pohlednic, plakátů a dalších tisků vydávaných fondem

• Státní fond na podporu a rozvoj české kinematografie

Mezi finanční zdroje patří:

– příjmy za užití kinematografických děl

– příplatek v ceně vstupného ve výši jedné koruny ve vstupence na představení

kinematografického díla

– úroky z prostředků uložených v bance