Ekonomika sociálního zabezpečení
Ekonomika sociálního zabezpečení
Podstata sociálního zabezpečení
sociální zabezpečení je jedním z nástrojů realizace sociální politiky,
hlavní funkcí je zabezpečení příznivých životních podmínek pro občany, jejichž potřeby nelze
z objektivních důvodů zabezpečovat rozdělováním podle pracovního výkonu (stáří, invalidita,
děti apod.),
sociální zabezpečení označuje všechny sociální instituce, které poskytují občanům radu
(poradenství), ochranu (prevenci), materiální a peněžní plnění, služby a azyl (ústavní péči) k
uspokojení jejich sociálních potřeb.
sociální zabezpečení představuje soubor povinných opatření v oblastech zabezpečení:
ve stáří, invaliditě a úmrtí,
v nemoci, v mateřství, i ve spojení s mateřskou péčí,
při pracovních úrazech,
v nezaměstnanosti,
životní úrovně rodin,
sociální péče.
Faktory ovlivňující sociální zabezpečení
vnitřní:
vnější:
ekonomické faktory,
společensko politické faktory
demografické faktory,
mezinárodní faktory.
Konstrukce dávek
podle míry a způsobu úhrady potřeb účastníků a jejich rodin lze rozlišit:
dávky zásluhové,
dávky univerzální,
dávky individualizované (adresné).
dávka může být vytvořena na základě jedné konstrukce, ale může sledovat i všechny tři typy,
rozdíly v konstrukci dávek ovlivňují rozdílné konstrukce a modely sociálního zabezpečení.
Modely sociálního zabezpečení
lze rozlišit tři základní metody sociálního zabezpečení:
vedle těchto metod lze ještě uvažovat o možnostech:
sociální pojištění,
stání zaopatření,
sociální pomoc.
spoření,
soukromé pojištění,
podnikové zaopatření,
pokud se některá z metod uplatňuje v dané zásadní části sociálního zabezpečení, lze hovořit o
systémech sociálního zabezpečení.
Historické modely sociálního zabezpečení
od konce 19. stol. do třicátých let 20. stol. se vytvořily dva základní (klasické) modely:
model sociálního pojištění,
model sociální pomoci.
model sociálního pojištění bývá označován také jako Bismarckův model; je spojen se
silnou rolí státu; metoda sociální pomoci je uplatnitelná pro osoby nezahrnuté do sociálního
pojištění,
model sociální pomoci se uplatnil zejména v zemích s liberální hospodářskou a sociální
politikou, plně využívá sociální pomoci; sociální zabezpečení je omezeno na nezbytné
minimum
Moderní modely sociálního zabezpečení
moderní model sociálního pojištění (moderní konzervativní model) – doplněn o systém
sociální pomoci,
moderní liberální model (anglosaský model):
založen na tzv. Beveridgeově modelu minimálních univerzálních dávek,
doplněn sociální pomocí,
skandinávský (sociálně demokratický model) – kombinace univerzálního systému s moderním
systémem sociálního pojištění.
Současná soustava sociálního zabezpečení
sociální pojištění,
státní sociální podpora,
sociální pomoc.
Sociální pojištění
řeší sociální situace, na které je možné se dopředu připravit odkladem části finančních
prostředků k řešení budoucí sociální situace,
důchodové pojištění,
nemocenské pojištění,
příspěvek na státní politiku zaměstnanosti
Důchodové zabezpečení
teoreticky lze rozlišit následující možnosti financování:
ze státního rozpočtu – zdrojem jsou daně z příjmů,
ze státního rozpočtu – zdrojem jsou příspěvky sociálního důchodového pojištění,
z fondu odděleného od státního rozpočtu, kde se nevytváří žádná kapitálová rezerva,
z fondu, ve kterém se při průběžném financování vytváří rezerva na úrovni
dlouhodobě investovatelného kapitálu,
financování na principu čistě fondovém.
Základní typy penzijních plánů
dávkově definovaný systém (DB – defined benefit):
příspěvkově definovaný systém (DC – defined contribution):
hypotetické příspěvkově definované systémy (NDC – notional defined contribution):
garantována určitá výše dávek,
účastníci platí stanovenou příspěvkovou sazbu, ale výše je budoucích penzí závisí také
na míře výnosu z investování těchto úspor,
vytváření hypotetických individuálních účtů,
zhodnocení závisí na hypotetické míře výnosnosti (obvykle definována jako míra
růstu základu, ze kterého jsou placeny příspěvky – tedy např. mzdy).
Základní typy konstrukce důchodového systému
bismarckův pojistný systém:
beveridgeův systém:
dvousložková konstrukce:
pojistný systém se stanoveným minimem:
výše důchodu je přímo závislá na zaplaceném pojistném,
výše důchodu je určena jednotnou částkou, a to buď pro všechny trvale žijící osoby
určitého věku, nebo závislou na době pojištění,
kombinace předchozích,
modifikace bismarckova systému umožňující přiznat minimální důchod bez ohledu na
výši zaplaceného pojistného.
Valorizace v důchodovém zabezpečení
nezbytnost zavedení systému pravidelných úprav důchodového pojištění s ohledem na růst
hospodářských ukazatelů,
přizpůsobování obsahuje:
systém valorizace důchodů by měl vycházet z těchto cílů:
přizpůsobování v závislosti na růstu maloobchodních cen a životních nákladů,
přizpůsobování v závislosti na růstu mezd ekonomicky aktivních.
umožnit rozhodování o valorizaci až na základě statisticky zjištěných skutečností,
usnadnit provádění valorizace,
udržovat relaci důchodu ke mzdě přibližně na současné úrovni,
sladit valorizace důchodů se zvyšováním redukčních hranic.
Důchodové pojištění
poskytují se dávky:
starobní důchod,
invalidní důchod,
částečný invalidní důchod,
vdovský důchod,
vdovecký důchod,
sirotčí důchod.
Starobní důchod
určení důchodového věku,
výše důchodu je závislá na:
důchod se skládá z:
délce doby pojištění,
výši dosahovaných příjmů,
základní výměry (2 270 Kč pro rok 2012),
procentní výměry (1,5 % za každý rok pojištění do doby dosažení věkové hranice
nároku na důchod, minimálně 770 Kč).
Důchodová reforma v ČR
názory na provedení reformy jsou diametrálně odlišné, reforma může být provedena jako:
parametrická změna:
zavedení systému NDC:
provedení systémových změn:
pouhé nastavení parametrů na straně příjmů systému a výdajů systému,
zdokonalit systém osobních záznamů pojištěnců,
vztahuje se pouze na starobní důchody,
možnost plně nebo částečně (opt-out) se vyvázat z průběžného pilíře a vstup do nově
zřízeného pilíře kapitálového.
Penzijní připojištění
nadstavbou důchodového pojištění,
uplatnění zásad:
penzijní připojištění se skládá ze tří složek:
penzijní fond poskytuje několik druhů dávek podle výběru účastníka:
dobrovolnosti,
státní podpory,
daňové úlevy,
státní dozor (prostřednictvím depozitářů).
příspěvku účastníka,
státního příspěvku,
výnosů z hospodaření fondu.
jednorázové vyrovnání (místo penze),
odbytné (náleží účastníkům nebo pozůstalým za předpokladu splnění zákonných
podmínek, nevyplácí se státní příspěvek),
penze (pravidelná výplata peněžní částky po stanovenou dobu).
Nemocenské pojištění
sociální událostí jsou:
výše dávky závisí na:
dočasná pracovní neschopnost,
karanténa,
ošetřování nemocného člena rodiny,
těhotenství a mateřství,
rozhodném období,
vyměřovacím základu,
procentní sazbě (redukcích).
Politika zaměstnanosti
soubor opatření, kterými jsou spoluutvářeny podmínky pro dynamickou rovnováhu na trhu
práce a pro efektivní využití pracovních sil,
orientuje se na:
rozvoj infrastruktury na trhu práce (síť specializovaných institucí),
podporu vytváření nových pracovních míst a činností,
zvýšení adaptabilita pracovní síly,
zabezpečení životních podmínek těch, kteří se stali dočasně nezaměstnanými formou
dávek a podpor.
Životní minimum
společensky uznaná hranice příjmů občana, pod níž nastává stav jeho hmotné nouze,
výše je závislá na:
počtu společně posuzovaných osob,
(ne)zaopatřenosti osoby,
věku dítěte (studenta).
Státní sociální podpora
dávky testované:
netestované dávky:
přídavek na dítě,
sociální příplatek,
příspěvek na bydlení,
rodičovský příspěvek,
dávky pěstounské péče,
porodné,
pohřebné.
Sociální péče
ústavní sociální péče,
pečovatelská služba
Sociální pomoc
cílem je zabezpečení základních životních potřeb občanů, kteří se nacházejí v obtížné sociální
situaci a z objektivních nebo subjektivních důvodů si nejsou schopni vlastním přičiněním ani
za pomoci rodiny tyto potřeby zabezpečit,
dvě obtížné sociální situace:
občan v hmotné nouzi,
občan v sociální nouzi (nemoc, dysfunkce rodiny, apod.)
sociálně-právní ochrana,
finanční výpomoc,
příspěvek na živobytí,
půjčka na živobytí,
sociální služby.