Faktoring
Faktoring
Jde o odkup (postoupení) krátkodobých pohledávek před lhůtou splatnosti (splatných
zpravidla do 90, max. do 180 dní) faktoringové společnosti (faktor).
Dodavatel dodá svůj produkt odběrateli a na základě toho mu pošle fakturu – daňový doklad.
Ten obsahuje informaci o postoupení pohledávky na faktoringovou společnost (cese: tichá
– odběratel není o cesi informován, veřejná – odběratel je informován). Faktoringová
společnost vyplatí dodavateli zálohu. Když uplyne doba splatnosti je odběratel povinen
fakturu zaplatit. Uhradí ji faktorovi a ten pošle dodavateli doplatek snížený o faktoringový
poplatek (pokrývá evidenci, vymáhání pohledávek a všechny další činnosti, které s tímto
souvisejí) a také o úrok za vyplacenou zálohu (ten se počítá za dny od poskytnutí zálohy do
okamžiku úhrady pohledávky odběratelem).
Dělení faktoringu:
1. Regresní – faktor při nezaplacení pohledávky odběratelem provádí upomínání
odběratele a další kroky vedoucí k uhrazení pohledávky. Nejsou-li kroky úspěšné,
obvykle po 90 dnech se pohledávka postoupí zpět dodavateli
2. Bezregresní – faktor nepostupuje pohledávku zpět dodavateli ani v případě, že
ji odběratel nezaplatí, toto riziko se však projevuje v ceně, kterou za tuto službu
dodavatel platí (riziko – pojištění)
3. domácí a vývozní – faktoringové operace se užívají v tuzemském i zahraničním
obchodě
Factoring může plnit následující funkce:
– garanční – faktor je povinen dodavateli proplatit pohledávku formou tzv. garanční
platby i v případě, že se mu ji nepodařilo vyinkasovat od odběratele. Garanční platba
se provádí v určité lhůtě po datu splatnosti pohledávky, nemusí být provedena pouze
v případě, že odběratel uplatňuje vůči dodavateli reklamaci dodávky.
– předfinancování – faktor proplácí sjednanou výši odkoupených pohledávek okamžitě
s cesí, nikoli až v době splatnosti pohledávky.
– správy pohledávek – faktor může na základě smlouvy poskytovat také různé další
služby související se správou pohledávek (zajišťování pojištění, projednávání celních
poplatků apod.)
Při konkrétní faktoringové operaci mohou být využity všechny tři funkce nebo jen některá
z nich.
Forfaiting
Je odkup středně a dlouhodobých pohledávek forfaitingovou společností (forfaiter).
Odkupované pohledávky musí splňovat několik požadavků. Jejich splatnost je zpravidla
delší než 90 dnů, ve většině případů jsou za zahraničním subjektem, jsou ve volně směnitelné
měně, jednotlivé transakce mají obvykle hodnotu vyšší než 50 000 USD a musí být zajištěné
(zpravidla směnkou nebo bankovní zárukou).
Forfaiter zpravidla uzavírá předem smlouvu s vývozcem, kde se stanoví podmínky budoucího
odkupu pohledávky. Po realizaci dodávky zboží do zahraničí vývozce odprodá pohledávku
forfaiterovi a získá okamžitou úhradu (sníženou o odměnu forfaiterovi).
Forfaitovanou pohledávku je možné odprodat před dobou její splatnosti na sekundárním
forfaitingovém trhu (nejvýznamnější evropský trh se nachází v Londýně).
Náklady na forfaiting se skládají z forfaitingového poplatku a diskontu. Forfaitingový
poplatek – náklady spojené s administrativním zpracováním forfaitingového obchodu
Diskont – diskontní míra je stanovena na bázi úrokové sazby LIBOR (ceny úvěrů na
londýnském mezibankovním trhu), tabulky forfaitingových sazeb jsou vydávány každý měsíc.
Druhy forfaitingu:
– vývozní forfaiting – spojený s financováním vývozce, nejrozšířenější
– dovozní forfaiting – spojený s financováním dovozce, může se vyskytovat ve dvou
variantách:
1. tuzemský dovozce dováží zboží na obchodní úvěr a forfaiter odkupuje vzniklou
pohledávku od zahraničního vývozce, vývozce tak vyváží proti hotovému placení a
dovozce získá zboží na úvěr
2. Forfaiter financuje přímo tuzemského dovozce, ten vystaví vlastní směnku s avalem
přijatelné domácí banky, forfaiter tuto směnku odkoupí a zaplatí zahraničnímu
dodavateli.
– finanční forfaiting – jedná se vlastně o devizový směnečný úvěr, tuzemský zájemce
o tento úvěr vystaví vlastní směnku ve volně směnitelné měně s avalem banky ve
prospěch forfaitera, ten směnku okamžitě proplatí
Rozdíly mezi faktoringem a forfaitingem:
1. druh pohledávek
2. zajištění pohledávek
3. obchodování se zahraničím
4. tvorba cen
Bankovní záruka
Bankovní záruka je zvláštní forma ručení, při kterém je ručitelem banka.
Vzniká jednostranným písemným prohlášením banky v záruční listině, která zde prohlašuje,
že uspokojí věřitele (beneficienta) do určité peněžní částky podle obsahu záruční listiny,
jestliže dlužník nesplní svůj závazek, nebo budou-li splněny jiné podmínky stanovené
v záruční listině. Banka tak ručí za splnění zajištěného závazku do výše částky a za
podmínek stanovených v záruční listině.
Bankovní záruku může potvrdit i jiná banka než ta, jenž je uvedena v záruční listině. Jestliže
bankovní záruku potvrdí jiná banka, může věřitel uplatnit nároky z bankovní záruky vůči
kterékoliv z těchto bank. V takovém případě pak má banka, která potvrdila bankovní záruku,
a následně poskytla na jejím základě plnění, nárok na toto plnění vůči bance, která jí o
potvrzení bankovní záruky požádala.
Banka plní svůj závazek z bankovní záruky, jen když k tomu byla písemně vyzvána
věřitelem. Je-li plnění banky z bankovní záruky podmíněno v záruční listině předložením
určitých dokumentů, musí být tyto dokumenty předloženy při této výzvě nebo bez
zbytečného odkladu po ní. V případě, že na základě bankovní záruky plnila banka věřiteli za
dlužníka, je posléze dlužník povinen zaplatit bance to, co banka za něj plnila.
Druhy bankovních záruk
Podle svázanosti se zajišťovanou pohledávkou rozlišujeme:
– akcesorické b. z. – pokud to vyplývá z obsahu záruční listiny, může banka, která
záruku vystavila, uplatnit stejné námitky proti vyplacení záruky, které by uplatnil
z titulu kontraktu sám příkazce. Musí to být námitky kvalifikované, které obstojí
v případném soudním sporu.
– abstraktní b. z. – banka zde může stanovit formální podmínky pro výplatu ze záruky,
např. předložení určených dokumentů. Zvolené dokumenty mají zpravidla negativní
povahu, tzn. dokládají, že něco nebylo splněno.
Podle toho jaký druh závazku je bankovní zárukou zajišťován, rozlišujeme:
– platební záruky – zajišťují závazek k peněžitému plnění, např. závazek zaplatit
fakturu, splátku úvěru apod.
– neplatební záruky – zajišťují plnění jiných závazků, např:
Záruka celní – slouží jako jistota pro případ, že určitá věc nebude vyvezena ze země, aniž
byla proclena.
Záruka soudní – zde se banka zaručuje za zaplacení soudních výloh svého klienta
Zvláštními druhy bankovních záruk jsou dále:
− stand-by akreditiv – je to bankovní záruka ve formě dokumentárního akreditivu
− Indemnita (slib odškodnění) – slibem odškodnění se zavazuje slibující, že
− Nepřímé záruky – tento pojem označuje situace, kdy banka příkazce místo
(písemný závazek banky, vystavený na základě žádosti klienta zaplatit určenou
peněžní částku podle podmínek stanovených v akreditivu), může zajišťovat
platební i neplatební závazky
příjemci slibu nahradí škodu, jež mu vznikne z určitého jednání, o něž ho slibující
žádá a k němuž není příjemce slibu povinen
aby sama vystavila bankovní záruku ve prospěch beneficienta, vystaví záruku
ve prospěch jiné banky a současně jí přikáže, aby vystavila záruku ve prospěch
beneficienta. Jedná se vlastně o dvě na sobě nezávislé záruky.