Globalizace světové ekonomiky a proces integrace
Diktatury – více než 45 let ve Španělsku (generál Franco)
- – Portugalsko (Antonio Salazar)
- – Německo
Teprve po skončení 2. sv. války prostor pro rozvinutí integračního procesu.
Po r. 1945 vycházely snahy o integraci ze 2 motivů:
- zachovat mírový vývoj a
- možnost obnovy ekonomiky evropského kontinentu.
Vznik celní unie mezi Belgií, Lucemburskem a Nizozemím, postupně se přidaly další státy.
TEORETICKÉ PŘÍSTUPY K INTEGRACI
1) Federalistické
Altiero Spinelli (1907-1986) – byl jedním z otců Evropské unie. Stál za úplným
návrhem smlouvy o vytvoření federální Evropské unie, předloženým Evropským parlamentem (tzv. Spinelliho plán). Tento návrh byl v roce 1984 v parlamentu schválen
drtivou většinou a byl významným zdrojem inspirace pro posilování Smluv v 80. a 90. letech a prohloubení integračního procesu.
2) Funkcionalistické
David Mitrany (1888 – 1975) – byl britský politolog a historik narozený v Rumunsku,
teoretik mezinárodních vztahů a hlavní představitel funkcionalismu. Vycházel z argumentu liberálních institucionalistů, že stát nadále nemůže využívat a přerozdělovat výdobytky blahobytu, protože se jeho integrální součástí staly mezinárodní organizace. Řídil se heslem „Forma má odpovídat funkci.“ Protože státy v tomto selhávají, nacházejí funkcionalisté řešení v nadnárodních institucích.
Názory federalistické převařují po celou dobu evropské integrace. Vycházejí z předpokladu, že je potřeba některé věci realizovat společně, a rozhodli se je realizovat pouze tam, kde jsou k tomu vhodné podmínky (tam kde bude integrační politika fungovat), ale nikoli tam, kde by to nepřinášelo tížený efekt. Získali převahu už na začátku 50 let.
První společenství – Společenství uhlí a oceli – aby se německo nedostalo do stejné pozice jako bylo po První světové válce.
Pozn.: Také Lisabonská smlouva respektuje funkcionalistické názory integračních procesů.
Dva principy, které zaručují to, že integrační proces nepřistoupí do oblasti, která země znerovnoprávňuje či nějak omezuje. Nadstátnost sice existuje, ale jen částečně.
Naopak většinou se jedná o mezivládní spolupráci – nadstátní vyžaduje konsensus všech zúčastněných – týká se však většinou neekonomické oblasti .
1) Princip subsidiality (ve fungování ve fungování integračních procesů) – Rozhodovací pravomoci jsou na té úrovni, z které je lze realizovat nejefektivněji. Rozhoduje se vždy z té úrovně, kde rozhodnutí je efektivně vykonavatelé. (možno říct – Jsou to rozhodnutí, které se dělají co nejblíže občanovi – většinou: vláda, parlament)
2) Princip proporcionality – ÉU si nemůže přivlastňovat žádné aktivity, které nenacházejí podporu v příslušných smlouvách (zákonu).
Otcové evropské myšlenky
Sir Winston CHURCHILL – britský premiér
Robert SCHUMAN – francouzský ministr zahraničí
Jean MONNET – Francouz
Konrad ADENAUER – německý kancléř, za jeho éry vysoký ek. rozvoj
Alcido de GASPERI – Ital
Paul Henri SPAAK – Belgičan
Walter HALLSTEIN – Němec
Altiero SPINELLI – Ital
Stupně ekonomické integrace
- Pásmo volného obchodu
- Celní unie
- Společný trh
- Hospodářská (měnová) unie
- Úplná hospodářská a politická unie
2) 1968 – Celní unie – zahraniční obchod vůči třetím zejím se sjednotil – jednotný celní sazebník. (6 zemí se posunulo na další integrační stupeň – předcházelo však 10 let budování volného obchodu)
3) V 80-tých letech – další stupeň integrace, pozměnění cílů HP – vytvoření společného trhu.
V polovině 80-tých let. – vznik Bílé knihy. Jednotný evropský akt(1987)
4) 1970 – Binderova zpráva – myšlenka vytvoření Měnové unie
1978 – vznikl Evropský měnový systém. Vznikla bezhotovostní společná měna. Vznikl úvěrový mechanismus, který umožňoval poskytovat různé rezervy pro překlenutí tohoto období. Bylo třeba zakotvit měnovou spolupráci nově do Evropské legislativy. Cíle hospodářské politiky se tedy zvětšily.
5) Politika Soudržnosti – Politika hospodářské a sociální koheze – potikitka která má sbližovat ekonomickou vyspělost sdružených států. (Vstupem Řecka v roce 1981 a dalšími méně vyspělými zeměmi)
Mastritská smlouva v roce 1993 – prohloubení integrace
Od roku 1993 do roku 2002 – podařilo se měnovou integraci v určitých státech realizovat.
V 90-tých letech se rozhodla EU neuzavírat se ostatním zemím. Posílila se myšlenka soudržnosti a EU se rozhodla dovolit vstup ostatním zemím.
Rok 2000 – vyhlášení Lisabónské strategie – cílem bylo snažit se zrychlit ekonomický vývoj v EU, tak aby se z EU stal rovnocenný partner vyspělým ekonomikám Americké a Japonské. Musela Lisabonská strategie projít revizí, jelikož se tento cíl nedal realizovat díky strategii soudržnosti – tato strategie totiž znamenala zpomalení vývoje ekonomiky. Vznik Revidované Lisabonské strategie.
Současnost (rok 2009) – Světová ekonomika díky globálním projevům se dostává do určitých problémů.
Plán obnovy evropské ekonomiky v současné době:
- – záměry zpřísnit regulaci finančního a bankovního sektoru (aby nemohlo dojít k přenosu problémů jako byly v loňské době v Americe)
- – kroky finančních injekcí veřejných prostředků do jednotlivých ekonomik (pozn.: hlavní motto českého předsednictví – Evropa bez bariér tzn. bez bariér ve všech směrech, nevytvářet komplikované mechanismy, které budou svazovat členské smlouvy – podpořme liberální ekonomické prostředí, kde bude konkurenceschopnost zajišťovat efektivní fungování)
Doporučení: Podívat se do plánu Barozy, ohledně finančních injekcí.
Zajímavá čísla týkající se zejména růstu HDP a nezaměstnanosti:
Předpoklad pro rok 2009 z hlediska HDP:
- – průměrný propad ekonomiky v EU bude na úrovni mínus 4% (ve srovnání s rokem 2008)
- – ne všechny země jsou na tom stejně. Mezi nejproblémovější země jsou na tom hůře – např. pobaltské země (Litva, Lotyšsko), dále Maďarská ekonomika – 10-15% poklesu ekonomik v meziročním srovnání
- – Británie, Itálie – okolo mínus 6%
- – Francie – mínus 2%
- – ČR – mínus 4%
- – Polsko – plus 1%
Předpoklad pro rok 2009 z hlediska nezaměstnanosti: (ISS – prezentace – EU…-2009)
- – ČR nezaměstnanost 8,5%
Příklady integračních uskupení v Evropě
Evropská společenství (od 1951 Evrop.sdružení uhlí a oceli, od 1958 Euratom, EHS )
Evropské sdružení volného obchodu ( od 1959 )
Rada vzájemné hospodářské pomoci ( 1949-1992)
Středoevropská dohoda o volném obchodu ( od 1992)
Společenství nezávislých států ( od 1991 )
Příklady integračních uskupení v Americe
NAFTA – The North American Free Trade Agreement (od 1994) Severoamerická dohoda o volném obchodu
KOLUMBIE,MEXIKO,VENEZUELA – snaha vytvořit společný trh v období 1995 – 2005
MERCOSUR – Mercado Común del Sur (od 1992 ) Jižní společný trh
CARICOM- Caribean Community Karibské hospodářské společenství ( od 1993 )
Integrace v Asii a Tichomoří
APEC – Asia Pacific Economic Cooperation Asijsko-tichomořská hosp.spolupráce
( od 1989 )
ASEAN – Association of South-East Asia Nations – Sdružení národů jihovýchodní Asie
ASEM – Asia-Europe Meeting Setkání Asie a Evropy ( od 1997 )
Integrační spolupráce v Africe a Středomoří
West African Economic And Monetary Union – Západoafrická hospodářská a měnová unie ( od 1994 )
MAGHREB – Maroko, Alžírsko, Tunisko a Libye se díky své poloze těší zvýšené pozornosti EU
MASHREK – arabské země Egypt, Jordánsko, Sýrie a Libanon jsou v podobné pozici jako
Maghreb
Turecko – usiluje o vstup do ES ( od 1964 )
EKONOMICKÁ SÍLA INTEGRAČNÍCH USKUPENÍ VE SVĚTĚ
Ekonomická síla integračních uskupení ve světě
| Seskupení | Populace v mil. | GNP v mld. USD |
| APEC | 2 150 | 12 300 |
| EHP | 457 | 8 500 |
| NAFTA | 380 | 7 000 |
| MERCOSUR | 210 | 790 |
| Mexiko, Kolumbie, Venezuela | 140 | 373 |
| CEFTA | 66 | 176 |
Cíle integračního procesu v ekonomické oblasti
- F „harmonický a vyvážený rozvoj ekonomických činností “
- F trvalý a neinflační hospodář. růst s ohledem na ochranu životního prostředí
- F vysoký stupeň konvergence ekonomické výkonnosti
- F vysoká úroveň zaměstnanosti a sociální ochrany, zvyšování životní úrovně
- F upevňování hospodářské a sociální soudržnosti členských států
5 etap poválečného integračního vývoje v Evropě:
- F1945 – 1951 etapa integračních východisek formovaných výsledky 2. světové války
- F1952 – 1973 etapa ekonomického a sociálního rozvoje a integrační dynamiky
- F1974 – 1985 etapa stagnace integračních procesů a strukturálních krizí
- F1986 – 1992 etapa oživení integrační dynamiky a rozšíření jejího teritoriálního rozměru
- Fod 1993 etapa formování Evropské hospodářské, měnové a politické unie
3 pilíře integrace podle Maastrichtské smlouvy
- Evropské společenství – Celní unie, vnitřní trh, společné politiky, hospodářská a měnová unie
- Společná zahraniční a bezpečnostní politika
- Spolupráce v oblasti vnitřních věcí a justice
3 pilíře podle amsterodamské smlouvy (1999)
- Evropské společenství – EURATOM, EAEC, Jednotný evropský akt + Hospodářská a měnová unie – další rozšiřování; soudržnost; institucionální adaptace
- Společná zahraniční a bezpečnostní politika – dobrovolná: vysoce podmíněné o společném akce; mezivládní
- Policejní a soudní spolupráce v kriminálních věcech – překonávání překážek vpohybu osob; řešeny na mezivládní úrovni
SOUČASNÝ VÝVOJ EVROPSKÉ UNIE MEZIVLÁDNÍ KONFERENCE TURÍN 3/1996 – 6/1997
Cíl:
revidovat Maastrichtskou smlouvu o EU s přihlédnutím ke zkušenostem z období po jejím podpisu
a řešit konflikt mezi procesem dalšího prohlubování a rozšiřování integrace
AMSTERDAMSKÁ SMLOUVA podepsána 2.10.1997
Amsterodamská smlouva – 1997 – 2000 – povolila postupovat v integračním procesu jednotlivým zemím v různých oblastech různou rychlostí
1994 – Norsko a Island mají možnost využít výhod které jim integrace přináší ,
Švýcarsko a Lichtenštejnsko – vstupují až v listopadu 2008
Lichtenštejnsko – „daňová oáza“ – je možné zde ukládat nezdaněné příjmy
Hlavní body a přínosy Amsterdamské smlouvy:
SVOBODA, BEZPEČNOST A SPOLUPRÁCE
– zóna svobody, bezpečnosti a spravedlnosti má být vytvořena do 5 let
( Dánsko má výjimku)
– svoboda pohybu osob v Unii podle již dříve přijaté Schengenské
dohody (Británie a Irsko si uchovají hraniční kontroly )
– spolupráce v oblasti imigrace, vízové politiky a harmonizace
příslušných zákonù
– operační role bude poskytnuta policejní agentuře Europol
UNIE A OBČAN
– kapitola o zaměstnanosti v omezené míře počítá se společnými projekty na podporu pracovních míst
– sociální kapitola předpokládá harmonizaci sociálních předpisů
EFEKTIVNÍ A KOHERENTNÍ VNĚJŠÍ POLITIKA
– ustavení nové instituce uvnitř generálního sekretariátu
Rady, zabývající se plánováním a včasným upozorňováním na různá bezpečnostní rizika
– posílení role generálního tajemníka Rady EU
– do acquis zařazeny tzv. petersberské úkoly ( humanitární a záchranné akce, bojové nasazení při řešení krizových situací, opatření k udržení míru), perspektiva začlenění ZEU do systému EU
– strategie musí být přijímána jednomyslně, při její realizaci je nutný souhlas většiny
INSTITUCE
– Komise EU by neměla mít více než 20 členů
– posílení role parlamentu EU v systému orgánů EU
– zjednodušil se mechanismus tzv. spolupráce mezi Radou EU a EP
OTÁZKA UŽŠÍ SPOLUPRÁCE – FLEXIBILITY
Maastricht umožnil členským zemím postupovat různou rychlostí k cíli – hospodářské a měnové unii. Do Amsterdamské smlouvy je začleněna tzv. zmocňovací klauzule umožňující „těsnější spolupráci“. Tím byl dán právní rámec pro diferencovanou integraci.
AGENDA 2000 – politická diagnóza současných problémů EU a náměty na politickou terapii.
Identifikovala potřebu reforem v oblastech:
1/ vnitřní politiky
2/ hospodářské a sociální soudržnosti
3/ společné zemědělské politiky
4/ postavení EU ve světě
5/ efektivnějšího fungování Komise EU
Obsahuje 10 analýz žadatelských států o členství v EU, včetně analýz dopadů rozšíření na politiky EU
Lisabonská strategie
byla přijata Evropskou radou v březnu 2000 v Lisabonu s cílem vytvořit z EU do roku 2010 „nejdynamičtější a nejkonkurenceschopnější ekonomiku světa založenou na znalostech, schopnou udržitelného hospodářského růstu, vytváření více kvalitních pracovních příležitostí a zachovávající sociální soudržnost“.
K dosažení tohoto cíle se Unie rozhodla zaměřit na tyto oblasti:
- Ekonomika a společnost založená na znalostech: opatření pro vytváření informační
společnosti, výzkum a technologický rozvoj, strukturální reformy pro zvýšení konkurenceschopnosti, inovace a dokončení vnitřního trhu.
- Modernizace evropského sociálního modelu: investice do lidí a omezení vylučování ze společnosti.
- Zdravá ekonomická perspektiva a příznivý růstový výhled ekonomiky:
makroekonomická opatření.
Bývalý nizozemský ministerský předseda Wim Kok vedl v roce 2004 tým, který zrevidoval Lisabonskou strategii a prezentoval zprávu udávající reformám nový impuls. Komise na základě této zprávy vyhlásila, že sociální aspekt a aspekt životního prostředí nebudou nadále prioritou s tím, že se těžiště Lisabonské strategie přesouvá do ekonomického rozvoje Evropské Unie.
Smlouva z Nice (podepsána 2001, v platnosti od 2003)
– EU je lépe vybavena přijímat nové členy
Summit v Nice
- – 9. prosince 2000
- Institucionální změny Unie
- Politická priorita – rozšíření EU
- Charta základních práv
- Evropská sociální agenda
- Evropská agentura pro bezpečnost potravin
- Ostatní (klimatické změny, zahraniční otázky, rozvojová politika, obrana, lidská práva)
Nově přistoupivší země SVE 1.5.2004: Polsko Maďarsko, Slovinsko Česko Estonsko Slovensko Litva Lotyšsko
Nově přistoupivší země k 1.5.2004 z oblasti Středomoří: Malta, Kypr
Noví členové od 1.1.2007: Bulharsko, Rumunsko
PŘIDRUŽENÉ ZEMĚ: Turecko, Chorvatsko, Makedonie
Hlavní HP cíle EU
– Lisabonská strategie –vytyčila HP cíle EU na 2000 – 2010 – dohnat a předehnat USA – není příliš úspěšná – jestliže se EU rozhodla rozšířit na východ EU a dotovat různé infrastrukturní fondy, nemůže být tak ekonomicky úspěšná aby dohnala ekonomiku USA, navíc USA prošly určitým historickým vývojem, na rozdíl od EU, která je ještě „mladá“
– otázka hospodářské a sociální koheze (stmelování, sbližování) – od r. 1993 – měnová unie nemůže existovat v heterogenním prostoru
– integrační proces v rámci Evropy není zdaleka dokončen – mnoho zemí ještě chce přistoupit ( Makedonie, Albánie, Kosovo,…) – Rusko nemůže být členem, ale jde o výraznou spolupráci, Bělorusko nechce být členem EU – spíše integrace s Ruskem
– EU nemůže žádné evropské zemi zabránit stát se jejím členem, pokud splňuje daná kritéria
Ordoliberalismus – inspirace pro mnoho zemí, které přecházely od direktivně řízených ekonomik na ekonomiku fungující na základě tržních sil
Islandská parlamentní komise navrhuje soud pro strůjce krize
Reykjavík – Politici, kteří přivedli Island v roce 2008 na pokraj bankrotu, by se měli zpovídat před zvláštním tribunálem. 11. 9. 2010 se na tom shodla většina členů islandské
parlamentní komise. O obvinění musí rozhodnout parlament; pokud budou žaloby odsouhlaseny, zasedne tribunál určený k souzení vládních úředníků poprvé od
svého založení před více než 100 lety. Členství v EU je podle islandské vlády jedinou
možností, jak nyní stabilizovat ekonomiku země tvrdě postižené hospodářskou krizí. Přihláška byla podána 23. 7. 2009.
LISABONSKÁ SMLOUVA
podepsána 2007, platná od 1. 12. 2009
Po neúspěchu Smlouvy o Ústavě pro Evropu („Ústavy EU“), odmítnuté referendy v Nizozemsku a Francii v roce 2005, má Lisabonská smlouva zajistit do budoucna efektivní fungování Evropské unie. Smlouva byla ratifikována všemi členskými státy EU a nabyla platnost první den měsíce následujícího po tom, co Česko uložilo svou ratifikaci v Římě (13. 11. 2009). Na rozdíl od Smlouvy o Ústavě pro Evropu – která dosavadní smlouvy měla nahradit – má Lisabonská smlouva změnit stávající smlouvy, které v pozměněné podobě zůstávají dále v platnosti. Mnoho změn obsažených v neúspěšné Smlouvě o Ústavě pro Evropu však přejímá.
Vznik EU a jednotlivé vstupy členských států
- 23. červenec 1952 – založení – vstoupila v platnost Pařížská smlouva, zakládající Evropské společenství uhlí a oceli (ESUO), jehož zakládajících šest členů byly země Beneluxu – Belgie, Lucembursko a Nizozemsko – Francie, Itálie a Německo (tehdy západní Německo)
- 1958 – členové ESUO vytvářejí Evropské hospodářské společenství (EHS), z kterého později vzniká Evropské společenství (ES)
- 1. leden 1973 – první rozšíření – Dánsko, Irsko, a Spojené království přistupují k ES
- 1. leden 1981 – druhé rozšíření – Řecko přistupuje k ES
- 1985 – Grónsko, před šesti lety osamostatnělé, se v referendu rozhodlo opustit ES a Euratom
- 1. leden 1986 – třetí rozšíření – Portugalsko a Španělsko přistupují k ES
- 3. říjen 1990 – sjednocení východního a západního Německa znamená podstatné demografické a geografické rozšíření jednoho ze zakládajících členů
- 1. listopad 1993 – vstupuje v platnost Maastrichtská smlouva čímž je formálně založena Evropská unie
- 1. leden 1995 – čtvrté rozšíření – Rakousko a dvě severské země Finsko a Švédsko přistupují k EU
- 1. květen 2004 – páté rozšíření – zatím největší rozšíření, Česko, Estonsko, Kypr, Litva, Lotyšsko, Maďarsko, Malta, Polsko, Slovensko a Slovinsko přistupují k EU
- 1. leden 2007 – šesté rozšíření – Bulharsko a Rumunsko přistupují k EU