Hospodářská politika Evropské unie
Proměny cílů HP EU
Osnova:
Objektivita procesu otevírání národních ekonomik světu a jejich vtažení do soustavy mezinárodních ekonomických vztahů
Globalizace ekonomických procesů na prahu 21. století
Teoretické přístupy k integračním tendencím
Stupně ekonomické integrace
Výhody a nevýhody ekonomické integrace
Příklady integračních uskupení ve světě
Cíle byly rozdílné, je třeba si uvědomit historický kontext.
RVHP <Rada vzájemné hospodářské pomoci> – 1949 – 1992:
Dnešní vývoj se jeví v různorodých diskusích – integrační uskupení.
Princip – celý integrační proces EU je postaven na respektování základního principu – subsidiarity -> spočívá v přidělování kompetencí rozdělování na tu úroveň, která je pro výsledek nejefektivnější!
Musí se respektovat souběžně princip proporcionality -> „EU smí realizovat pouze takové aktivity, které jsou nad nadstátní úroveň svěřeny členskými státy, nesmí inicionalizovat nic co nemá oporu v evropských smlouvách!
- léta – Evropské společenství uhlí a oceli – snaha o kontrolu nad těmito dvěma odvětvími, bez regulace by bylo umožněno zbrojení Německa – konsensus, dohoda o postupném rozšiřování do dalších odvětví, ve kterých bude spojení výhodné.
Evropské politické spol., Evropské obranné spol. – neuspěly
Jako prospěšné se ukázal rozvoj v oblasti ekonomické – Římské smlouvy – Evropské společenství pro atomovou energii – > protiváha existující Radě hospodářské pomoci.
Evropské sdružení volného obchodu – odmítání integračního procesu na další stupně integrace. Do dnes zůstávají mimo integraci – Švýcarsko, Norsko, Island, Lichtenštejnsko (malé). Švýcarsko si zakládá na svébytnosti bankovního systému (zprůhlednění je žádáno EU). Nosko – ropa, rybolov – > nechce se podřizovat EU. Island taktéž rybolov. Lichtenštejnsko – celní unie se Švýcarskem – „praní peněz“.
Island z důvodu otřesů finanční krize (půjčky – 1. bylo Rusko, devalvace vlastní měny na cca 30% původní hodnoty) – přehodnotilo vstup do EU – žádost!!
Východní země si od vstupu do EU slibují přínos, povznesení ekonomické úrovně – participování! Změna právního systému – přízpůsobení právu EU. – základní přínos po transformaci. Tyto ekonomiky se dostaly do „klubu serioznich“ – platí právo, jeho vymahatelnost, nižší korupce.
<1999 – vstup do Severo-atlantické aliance>
Modifikace cílů EU:
V 50. letech – spolupráce ekonomická
- léta – vytvoření celní unie (z pásma volného obchodu) -> 1. viditelný ekonomický cíl
- léta – integrační proces procházel „kotrmelci“ – rok ve znamení potýkání se se silnou strukturální krizí + studená válka <doba ropných šoků, východní blok je neprožíval>. Ekonomika východních zemí nestrádala v takové míře, jako země západní, dolar procházel krizí, tržní ekonomika západních států „byla na křižovatce = jak dál?“.
Irsko bylo malou přítěží – špatná ekonomika, malá země – vstřebala seJ.
Ekonomika 6 států se začala orientovat na spolupráci v měnové oblasti – 1978 – vznik Evropského měnového systému – měna ECU, systém kursů, evropský úvěrový mechanismus.
- léta – integrační proces se začal prohlubovat na stupeň spolupráce vnitřního trhu (zpočátku společný, jednotný vnitřní trh…) završení 1992 – program 1992 -> cílový rok pro vytvoření jednotného vnitřního trhu. Je trh funkční, definitivně vytvořen? – NE! (nefunguje ve stále stejné podobě, modernizuje se)
Konflikt cílů: prohlubování směrem k vnitřnímu trhu X rozšíření jižním směrem k oblasti středomoří. PROČ k rozšíření došlo? Převládl politický vliv nad ekonomickým. Demokratický princip. Musejí se hledat nástroje k „ustání“ tohoto konfliktu – politika hospodářské a sociální koeze – politika soudržnosti! – 12 států – homogenizace, cílem snižování rozdílů mezi společenskými zeměmi.
Začalo se jevit jako nezbytné, aby země střední Evropy, též přistoupily – proces koeze pokračoval – celá střední a východní Evropy – usnadnění přechodu z centrálně řízené ekonomiky na ekonomiku tržní.
Vyčleněny prostředky k usnadnění tohoto procesu – opět zpomalení procesu prohlubování integrace na další stupeň (vybudování hospodářské a měnové unie – Maastrichtská smlouva).
Národní měny byly natolik nestabilní – bráno jako překážka nutná k odstranění!
Koordinovaná obrana jednotlivých měn tržních ekonomik.
- léta – 1999 – 11 členských států zavedlo společnou měnu EURO, významný prvek – poprvé ne všechny země postupovaly stejně rychle, 3 státy dobrovolně odmítly měnovou unii GB, Dánsko, Švédsko. Mezník, který utvrdil Amsterodamskou smlouvu, integrační proces, může uspět k cílům po určitých krocích = ne všechny země musí najednou postupovat stejně (proto 3 státy zůstaly mimo Eurozonu).
Eurozona – 16 států (11 mimo). Jediná GB a Dánsko mají výjimku (záleží na nich, kdy se jí vzdají). Ostatní mají zakotvenu povinnost časem Euro přijmout.
Smlouva o ústavě pro Evropu – nebyla ratifikována kvůli Francii a Nizozemsku. Vývoj předbíhal realitu. Ukázalo se, že „společná ústava“ není správně načasovaná. Lisabonská smlouva 1.12.2009 – složitý ratifikační proces – ustoupení od některých představ prohlubování v EU, ovšem povinnost hospodářské a měnové unie!
Budoucí vývoj v sobě opět ukrývá konflikty – rozšiřování směrem na Balkán či Turecko – komplikace evropského integračního procesu. Země s okolo 25% HDP oproti EU.
Pojmy: Ordoliberalismus, Ludwig Erhard, Walter Eucken – 50. let starý ekonomický směr, který značným způsobem ovlivnil integrační proces EU
Zásady hospodářského řádu – Eucken (bichle J )
16.2. – Institucionální předpoklady příští téma přednášky – ekonomická úroveň současné EU.