Kalkulace nákladů – základní pojmy

kalkulace: jsou výpočetní postupy, kterými stanovíme náklady na kalkulační jednici

kalkulační jednice: určitý výkon vymezený měřící jednotku ( ks, kg, m,…)

úkol kalkulace: slouží ke sledování a řízení nákladů z hlediska věcného a k tvorbě ceny

Kalkulační dělení nákladů

přímé ( jednicové)

• přiřazují se přímo jednotlivým druhům výrobku
• přiřazují se na kalkulační jednici
• kalkulují se na základě technicko hospodářských norem
• náklady společně vynakládané na celé kalkulované množství výrobků, které není možné sestavit přímo na kalkulační jednici
• na jednotlivé výrobky se režijní náklady zúčtují nepřímo prostřednictvím přirážek podle určitých klíčů:

nepřímé ( režijní)

výrobní režie: společné režijní náklady, které vznikají ve výrobním

středisku

správní režie: společné režijní náklady, které vznikají ve správě podniku

zásobovací režie: společné režijní náklady spojené se zásobováním

podniku a skladováním materiálu

odbytová režie: společné režijní náklady spojené s prodejem a

skladováním výrobku

ostatní přímé náklady:

• ztráty ze zmetků, opravy a udržování

 

• režijní náklady jsou vyšší než přímé náklady a je třeba hledat úspory

 

Kalkulační vzorec

 

Druhy kalkulací:

– Kalkulace předběžná
Sestavuje se podle technickohospodářských norem a rozpočtů režijních nákladů, stanoví
předpokládané náklady, má význam pro oceňování výrobků i pro stanovení dosažitelné prodejní ceny.

Podle toho, z jakých podkladů jsou předběžné kalkulace sestaveny a k jakým účelům mají sloužit, rozeznáváme kalkulace:

– operativní (vycházejí z operativních technicko- hospodářských norem, které platí v době provádění výkonu a odpovídají současné situaci ve výrobě. Poskytují informace, v jaké výši vzniknou náklady, pokud se dodrží plán),
– plánové (vycházejí z technickohospodářských norem, sestavují se ročně jako součást podnikového plánu. Vyjadřují úroveň vlastních nákla- dů, které se mají u výrobku v průměru dosáhnout),
– propočtové (jsou to kalkulace výkonu, pro které nejsou stanoveny technickohospodářské normy, např. v kusové výrobě. Sestavují se podle kalkulací srovnatelných výrobků nebo odhadem).

– Kalkulace výsledná
Vychází z údajů účetnictví, vyjadřuje skutečné náklady na jednici. Má prokázat, do jaké míry byly dodrženy náklady uvedené v předběžné kalkulaci.

 

Kalkulační metody
Přímé náklady se v předběžných kalkulacích stanoví podle technickohospodářských norem. U nepřímých nákladů se nejprve zjistí jejich celkový objem (rozpočet) a vypočítá se podíl připadající na kalkulační jednici. Způsob výpočtu (kalkulační metoda) závisí na povaze výroby:

1. Kalkulace prostým dělením – vyrábí-li podnik pouze 1 druh výrobku (např. v elektrárnách), rozpočet režijních nákladů se dělí plánovaných množstvím výrobků.

2. Kalkulace dělením s poměrovými čísly – vyrábí-li podnik několik druhů stejnorodých výrobků, které se liší pouze velikostí, hmotností nebo jakostí (např. výroba plechů), rozpočet režijních nákladů se rozdělí pomocí poměrových čísel. Poměrová čísla vyjadřují poměr mezi náklady jednotlivých druhů výrobků. Jeden druh výrobku se zvolí za základ a ostatní se k němu přirovnávají.

3. vyrábí-li podnik několik nákladově různorodých výrobků, vypočítají se nepřímé náklady na jednici pomocí rozvrhové základny. Za rozvrhovou základnu je třeba volit takovou veličinu, jíž jsou nepřímé náklady přímo úměrné (když se zvýší základna, zvýší se režie). Nejčastěji používanou základnou jsou přímé mzdy. Nejdříve se musí vypočítat poměr mezi rozpočtem např. nákladů a zvolenou rozvrhovou základnou. Tento poměr se vyjadřuje v % jako režijní přirážka, je-li základna peněžní nebo režijní sazba, je-li základna naturální apod.

režijní přirážka (% režie) = rozpočet režijních nákladů / peněžní rozvrh. základna x 100

režijní sazba (Kč) = rozpočet režijních nákladů / naturální rozvrhová základna

V některých podnicích prochází výroba několika výrobními fázemi, např. v textilním podniku Pro jednotlivé fáze se zpravidla tvoří samostatná hospodářská střediska. Produkcí počátečních fází jsou polotovary, které se postupně zpracovávají na výrobky.
Ve fázové výrobě se sestavují dvojí kalkulace:

– postupná (v ní spotřebované polotovary z předchozích fází uvádějí v samostatné kalkulační položce polotovary vlastní výroby),
– průběžná (podniková, v ní se spotřebované polotovary z předchozích fází rozčleňují do původních kalkulačních položek).

 

Metody zjišťování kalkulací:
1) kalkulace dělením:
a) prosté dělení
b) pomocí poměrových čísel

2) kalkulace přirážková
a) pomocí rozvrhové základny
b) postupná a průběžná

ad 1a) lze ji použít v případě, že se vyrábějí naprosto stejné výrobky, používá se u hromadné výroby. Režijní náklady se vypočítají dělením částky rozpočtovaných nákladů, plánovaným množstvím výrobků.

ad 1b) používá se v podnicích, u nichž se vyrábí několik druhů stejnorodých výrobků, které se mezi sebou liší velikostí, hmotností, pracností apod. V případech, kdy nelze tyto odlišnosti pominout, vytvářejí se nákladově rovnocenné jednice uměle, a to pomocí poměrových čísel. Poměrová čísla vyjadřují poměr mezi náklady jednotlivých skutečných kalkulačních jednic. Jeden z výrobků, zpravidla ten, který je ve výrobě nejdůležitější, si zvolíme za základní kalkulační jednici. Na tento výrobek přepočteme pomocí poměrových čísel všechny ostatní výrobky a úhrnem přepočtených kalkulačních jednic vydělíme celkové náklady. Takto zjištěné náklady násobíme poměrovými čísly.

 

Kalkulační písemnosti:
Kalkulační písemnosti jsou kalkulační listy na nichž se provádějí kalkulační zápisy a kalkulační doklady.
Kalkulační listy obsahují:
– druh kalkulace
– údaje o kalkulovaném výkonu
– stanovenou kalkulační jednici
– kalkulované množství
– údaje určující výši částek jednotlivých kalkulačních položek
– zápisy částek v jednotlivých položkách kalkulačního vzorce
– podpisy pracovníka
– datum sestavení kalkulace
Kalkulační listy mohou být nahrazeny jinými písemnostmi např. účtovacími listy analytické evidence.