Karel Hynek Mácha – Máj
Lyricko-epická báseň o 4 zpěvech a dvou intermezzech (mezihry)
Čistě romantické dílo (brzy zemřel → nestihl se přiklonit k jinému směru)
- 1) Místo a doba děje
- – Krajina u Doks pod Bezdězem, očarován hladinami rozlehlých rybníků a s výhledem na modravé hory
- – Bez bližšího časového vymezení noc před Vilémovou smrti a ráno
- – Pak po sedmi letech
- 2) Námět, dějová osnova
- – prostý děj – tragédie Jarmilina, tragédie Vilémova
- – děj v podstatě nedůležitý, potlačen do pozadí
- – v popředí úvahy o smyslu života a odpor ke společnosti
- zpěv: obraz přírody, motiv lásky a nevěry, první tragédie (Jarmilina)
- zpěv: znázornění času, věčnost přírody X doba do popravy Vilémovy (noc), uvažuje o vině a nevině, o smyslu života, o životě a smrti, marná vzpoura proti osudu – pocit křivdy a vzdoru
- zpěv: vrchol (poprava Vil.), krása přírody X lidský osud, Vilémovo (=autorovo) vyznání lásky k přírodě, rodné zem a obžaloba společnosti (apostrofa země, poslední pozdrav vězňův, vzpomínka na dětství, nejkrásnější období života)
- zpěv: básníkovo ztotožnění s ústřední postavou i poutníkem („Hynku! Viléme! Jarmilo!“)
- – autor – poutník se po letech vrací na místo popravy – zamyšlení nad tragikou lidského osudu
- intermezzo: duchové na popravišti, čekají na návrat nešťastníka do země
- intermezzo: obraz klidné horské krajiny (po 3. zpěvu) nářek Vilémových druhů, kteří ztratili svého vůdce
- 3) Hlavní postavy, charakteristika
VILÉM: mládí vyhnán z domu, stal se loupežníkem – „Strašný lesů pán“
Žárlivý a pomstychtivý, vzpoura proti mechanickému přijímání spravedlnosti
ZTOTOŽNĚNÍ AUTORA – s hlavní postavou
- 4) Autorův záměr
- – Ostrá kritika tehdejší společnosti (rozvrácená rodina, bezcitnost v mezilidských vztazích, lhostejnost k osudu člověka, marnost vzpoury proti osudu)
- 5) Umělecké a kompoziční prostředky
- – filozofické reflexe: úvahy o smrti
- – rým: obkročný (další: střídavý, sdružený, přerývavý, postupný)
- – verš: vzestupný jamb (1 lehká, 1 těžká doba) – další: daktyl, trochej
- – moderní básnická řeč, nedůležitý, jednoduchý příběh, obraz přírody = barvitost, citová působivost, pohyb a napětí, využití kontrastu (příroda jarní X poprava, život X smrt)
- – subjektivizace epiky: vztah básníka a hrdiny
- – kompozice: dramatický vzestup, vrchol a sestup
- – básnické prostředky:
epiteton konstans – bělavé páry, bledá tvář luny
epiteton orans – růžový večer, bledé jasno
přirovnání – co slzy lásky
metafora, personifikace – jezero zvučelo, tajný bol
oxymóron – umřelé hvězdy svit
metonymie – hrdličin zval – ku lásce hlas
pleonasmus – modrý blankyt
apostrofa – poslední pozdrav vězňův, oslovení něčeho neživého
gradace – temná noc, temnější mně nastává
- – zvuková stránka: důraz na zvukovou stránku verše, melodičnost
- – zvukosled:slunce rudě zasvitnulo (opakování u), bílých skví se šatů stín (opakování í)
- – zvukomalebnost: řinčí řetězů hřmot
- – rytmus: vzestupný (jamb) – 1. a 2. zpěv, začátek
Historické a společenské souvislosti (viz. Erben)
Karel Hynek Mácha (1810-1836)
- – řadí se mezi nejvýznamnější představitele českého romantismu.
- – narodil se v Praze na Malé Straně
- – vystudoval filozofii a práva. Byl též zručný malíř a herec ochotnického divadla (Kajetánské divadlo)
- – rád cestoval a pěšky se dostal až do Itálie (do Bwbátek a Terstu)
- – přitahovaly ho opuštěné zříceniny, zlézal hory i skály, divoká příroda a vše tajemné.
- – pracoval v Litoměřicích, po narození syna se připravoval na svatbu ale dříve než se stačil oženit, zemřel na choleru či zápal plic, pohřeb byl v Litoměřicích, ale když v roce 38 20. století mělo dojít k záboru sudet, čeští vlastenci nechali exhumovat jeho ostatky a znovu pohřbít na vyšehradském Slavíně, nesnesly pomyšlení, že by tak významný český básník měl hrob na německém území
- – svou milou Lori velice miloval, ale často ji trápil především žárlivostí, byl na ni i hrubí, protože nesplňovala jeho ideály o vysněné dívce, v den určený pro svatbu měl pohřeb,
- – jeho nejslavnějším dílem je romantická báseň Máj.
- – po jeho smrti vyšel román Cikáni (rozpor snu a skutečnosti, tematicky se blíží Máj) a Obrazy ze života mého (soubor autobiograficky pojatých povídek, z nichž dokončil dvě – Márinka a Večer na Bezdězu)
- – 4 dílný cyklus Kat (Valdek, Karlštejn, Vyšehrad, Křivoklád) – o Karlu IV. a jeho katovi (Kdo je šťastnější? – oba jsou na tom stejně, stojí na okraji společnosti)
- – báseň Máj věnoval Mácha panu Hynku Kommovi. Ten byl pekařským mistrem na Malé Straně v Praze. Byl velkým vlastencem.
- – 1858 vychází almanach Máj
- – 1938-1939 přemístění Máchových ostatků z Litoměřic do Prahy, konal se velký veřejný pohřeb na Vyšehradě
- – Po r. 1940 vychází anglický překlad
- – 2008 film (režie F. Brabec)
Poznámky z literatury:
Jednoduchý rámec příběhu-milenci Jarmila a Vilém. Vilém zjistí, že jeho dívka Jarmila byla svedena a zabije jejího svůdce. Teprve později se dovídá, že svůdcem byl jeho otec, kterého v dětství ani nepoznal. Jarmila umírá sebevraždou ve vlnách jezera, Vilém později na popravišti. Ve vězení přemýšlí Vilém o podivném řetězci osudových náhod, které zničily jeho život. Děsí ho také pomyšlení na prázdnotu a nicotu, následující po smrti.
Ztvárněný příběh je nejen tragédií obou mladých postav, ale i tragédií obecně lidskou. Jedinou jistou zůstává básníkovi země, již umírající Vilém posílá svůj poslední pozdrav. Skladba je plná nejrůznějších obrazných pojmenování, básník využívá zvukové stránky jazyka. Časté jsou obrazy hudební a výtvarné představivosti, využití kontrastu a rytmu.
Máj má kompoziční výstavbu dramatické skladby (čtyři akty, dvě mezihry). Společnost se postavila k Máji většinou odmítavě. Mácha bouřil klidnou měšťanskou idylu, otřásal církevními dogmaty. Kritikové Máchovi nevytýkali nedostatek uměleckého talentu, ale myšlenkovou náplň básně. Výtky směřovaly proti Máchovým hrdinům: padlé dívce a strašlivému lesů pánovi. Společnost nechtěla být zneklidňována loupežníkem, který se odvážil soudit společenský řád a pochybovat o věčných pravdách. Dotýkalo se jí, že Mácha svého hrdinu, loupežníka a buřič, nijak neodsuzuje.
Poznámky ze sešitu:
- – Vilém-německy WILHELM=vůle/helma= člověk, který chce být nezávislý, nevázaný, nezakotvený (než poznal Jarmilu) a chrání ho jeho vůle, absence matky (zemřela)=příroda se stala jeho matkou a ta se zároveň připravuje na jeho smrt, vztah k Jarmile byl absolutní=>byla pro něj vším, ona jediná ho milovala
- – Jarmila-jaro, milá, jará, bujná
- – zpěv: jádro tématu básnické skladby
-personifikace (tam na své pouti pozdravujte zem)
-apostrofa=zosobňující oslovení neživé skutečnosti (vy hvězdy rozplynulé)
-anafora=verše začínající stejným slovem (zemi krásnou, zemi milovanou)
-historický prézens, neúplné věty (dramatičnost, používání pomlček)
-oxymoron=poetické spojení protikladů
-zvukomalba-motiv kolébky (kolébku mou i hrob můj, matku mou)
-refrén-pointa: Jde o nadnárodní pojetí vztahu člověka k vlasti=>vlastenectví Máje je univerzální, dětství je nejdůležitější částí života=Vilém se rozpomíná na své dětství (mládí), kdy byl ještě nevinný
–4. zpěv: repetice (jako v hudbě)
úvahy o smyslu lidského života, o jeho pomíjivosti, o spravedlnosti v lidské společnosti, jsou tu vyjádřeny tři tragédie:
1) tragedie milenců (Jarmily a Viléma) – oba zemřeli, ačkoli se milovali.
2) tragédie obecně lidská – tu Mácha vidí v tom, že lidská společnost umí jen uplatňovat zákon a neptá se po pohnutkách viníka. Např.: Vilém pomstil Jarmilu, ale je zato popraven.
3) vlastní tragedie Máchova – v posledním zpěvu je už hlavním hrdinou sám Mácha, cítí se nešťastný na světě, za krásný čas svého života považuje jen dětství, a to je nenávratně pryč. Tato nenávratnost je vyjádřena celým řetězem metafor velmi neobvyklých např.:
Mrtvé milenky cit
pohaslé hvězdy svit
ztrhané struny zvuk
..
toť dědictví mého věku.
Otázky od Maliny:
Proč se autor ve 4. Zpěvu vrací zpátky na místo děje?
Proč je na konci Hynku, Viléme, Jarmilo?
Hynek se ztotožňuje s Vilémem a Jarmilou.
Hynek–><–Vilém =>pomíjivost bytí, láska a její (ne)ohraničenost, vztah k té lásce,
Hynek zklamán v lásce, jelikož byl zklamán, pominula doba dětství, která se nevrátí, ve skutečnosti se mu daří dobře=>na tváři smích ale v srdci žal
oba poutníci (a vězni), společný stesk za dětstvím
Použil autor záměrně číslo 7?
Proč volá hrdlička Hynku?
Co se stalo s Jarmilou?
Proč se tam sedm let nic nestalo?
Proč se tam Mácha zase vrátil?
Proč se opakuje „Byl pozdní večer…“?
Co má Hynek společného s Vilémem?