Koloniální politika od 19. stol. do první světové války a její projevy

Koloniální politika od 19. stol. do první světové války a její projevy

v Africe, Asii, Latinské Americe

= Důraz nebyl zpočátku kladen na otroctví, vývoz zlata, stříbra a koření, ale spíše se vyplácel vývoz levných

potravin a surovin (Egypt-bavlna, Čína-hedvábí, Austrálie-vlna, Lat. Am.-obilí, maso), produkce narostla až

10x. Samozřejmě se vyváželo také do kolonií – neekvivalentní směna. Využívalo se práce nikoliv otroků, ale

nevolníků, tzv. smluvních kuliků. V důsledku toho docházelo k větším celonárodním hnutím proti velmocím,

úspěšná byla jen v Lat. Am.

= Anglie (VB) byla námořní velmocí, až do 19. století uplatňovala politiku „skvělé izolace“, politiku nezávislosti,

nevměšování se do konfliktů, což jí následně umožnilo plně se věnovat koloniální expanzi, byla jakousi protiváhou

Ruska v Přední Asii. Upevnění sítě kolonií nakonec dovršila systémem ochranných cel – zvýhodnění obchodu.

= Koloniální politika Francie byla velice výbojná a kořistnická.

= Ve 3⁄4 19.st probíhal konkurenční boj světových velmocí na světových trzích – imperialistický zápas o rozdělení

světa.

1. AFRIKA

– Docházelo k islámské revoluci s odporem proti evropskému koloniálnímu pronikání, a to především v Sudánu.

Dvacátá léta 19.st. jsou typická roztříštěním JA, vzhledem k zulské expanzi. K anglo-zulským válkám došlo kvůli

nálezu diamantů a zlata v Transvaalu. Naopak Etiopie se sjednotila a na Madagaskaru byly stejné snahy.

– K obsazování území se přistupovalo především z mocenských a strategických důvodů, nikoliv ekonomických.

Později se situace změnila, pro obchod byla typická neekvivalentní směna, neustálý dohled válečných lodí. O Afriku

měli nově zájem NĚM, BELG, IT. Později došlo k přesunu zájmu z pobřeží do vnitrozemí, výzkumné cesty za

novými zdroji přírodního bohatství (Livingstone, Stanley), za nimi pak přicházeli misionáři a vojáci.

Situace roku 1815 PORT Kapverdské ostrovy, Madeira, Princův ostrov

VB Kapské kolonie

TUR Egypt, Tripolsko, Tunis, Alžír

ŠP marocká města

FR senegalské kolonie, Réunion

HOL+DÁN pevnosti na Zlatém pobřeží

Roku 1807 VB prohlásila obchod s otroky za nezákonný – osvobození otroci vytvořili brit. kolonii Sierra Leone, a

od roku 1847 nezávislou republiku Libérii.

VB

Egypt – vstupní brána do Afriky pod nadvládou tureckých sultánů. Střet zájmů VB a FR, obě zde obchodovali.

Napoleon se s VB dohodl, že Egypt vyklidí, když mu VB nechá volné pole působnosti na jiných kontinentech.

Roku 1802 byl tedy Egypt zbaven francouzských okupantů, do čela znovuzřízené osmanské provincie se postavil

Muhamad Alí. Od roku 1840-1852 byl Egypt nezávislým státem s vlastní vládnoucí dynastií, ovládal Sýrii,

Súdán, Palestinu, jižní Anatolii, ovšem VB pod vojenskou hrozbou donutila Egypt tyto oblasti vyklidit – – –

dardanelské prohlášení, že Ali nebude postupovat dále na východ. Za Alího nástupců zesílil vliv VB a FR a

vzhledem k zadlužení Egypta postupně došlo k vytvoření polokolonie. Tzn. vlastní vláda, ale ekonomicky a

politicky závislý na mocnostech, po vybudování Suezského průplavu se zvýšila strategická důležitost. Průplav

otevřený roku 1869 vybudovali FR, ale kontrolu nad ním převzala již roku 1875 VB.

Kapské provincie byly VB přiřknuty Vídeňským kongresem

Búrské válka (1899-1902) s původními nizozemskými kolonisty na jihu Afriky,

Z oblasti kolem jezera Ňasa (JA) byla vytvořena kolonie Britská centrální Afrika

Ve VA spojenectví se zanzibarským sultánem, smlouva o rozdělení sfér s Němci. VB obsadila Ugandu

V Súdánu propukla povstání proti eg. okupaci – – – >vytvořili nezávislý mahdistský stát—> VB stát rozbila – – – >

britsko-egyptské kondominium

FR

Obsazení Senegalu, Timbuktu, Niger

Plán spojení kolonií v ZA s rovníkovou Afrikou (Gabun, Stř. Kongo, Čad) + horní Nil a Etipie – – – > vznikla

Francouzská západní Afrika

Tunis byl spornou oblastí, proti vlivu FR protestovala VB, IT, NĚM naopak FR podporovalo. Nakonec

dohodnuto, že VB nebude do FR zájmů zasahovat, pokud jim nechá volnou ruku v otázce Egypta – – – > 1883

Tunis plně v područí FR

Maroko bylo nezávislé, ale sílili snahy FR o jeho ovládnutí, konflikt s něm. zájmy, příprava na vojenský střet,

nakonec NĚM ustoupilo výměnou za jiné území – – – > 1912 vyhlášen fr. protektorát nad Marokem

Madagaskar byl od 80. let 19.st. fr. protektorátem , 1895 však FR přistoupila k válečnému útoku a Madagaskar

byl změněn na přímou fr. kolonii

Alžírsko FR ho začala dobývat 1830, až na konci 70.let prohlášeno za součást FR

Pronikání do Sýrie a vybudování Suezského průplavu

PORT – spory s BELG, FR, NĚM, nakonec si udrželi postavení pouze v Angole a Mosambiku

NĚM – nejprve soukromé společnosti, avšak později hlavní cíl zahr. politiky, pozice v Namibii, Togu, Kamerunu

a VA, kruté zacházení, mnoho povstání proti režimu

BELG – založena Mezinárodní africká asociace – působení v oblasti Konga, spory s mocnostmi – podepsání

smlouvy o Svobodném státu konžském, ovšem belg. král Leopold II. majitelem, vypukly nepokoje – – – >

1908 převzetí moci ve státě změněném na kolonii Belgické Kongo

IT – vytvořili kolonii Eritreu, somálské pobřeží s cílem získat Etiopii, ale byli poraženi, s novým panovníkem však

uzavřeli smlouvu a na jejím základě prohlašovali Etiopii za protektorát, ovšem roku 1896 byli definitivně poraženi.

O další území svedli boj s TUR – – – > z Tripoliska a Kyrenaiky udělali svou kolonii Libyi

ŠP – pobřežní pruh západní Sahary, tzv. Rio d ́Oro

– – – > Nezávislými a mezinárodně uznávanými státy zůstaly před WW1 pouze Etiopie a Libérie

2. ASIE

– v této oblasti se jednalo o pronikání VB, FR, Ruska, a to především z hlediska ekonomicko-obchodních výhod.

Prostřednictvím uzavřených mírů Turci podstoupili RUS Gruzii, a Persie Z část Ázerbajdžánu.

– Tádžikové, Turkméni, Kyrgizové, Uzbekové vytvořili 3 chanáty – Buchara, Kokand, Chiva, proti kterým RUS

vedlo po třicet let boje. Ovšem v okamžiku, kdy se boje přesunuly příliš blízko Afghánistánu, který byl svobodný

a chránil ze severu Indii, vložili se do bojů VB – – – > 1838-40 afghánská válka (Afg+RUS x VB), Angličani byli

vyhnáni, Afg. zůstal samostatný

VB

Indie – zdroj bavlny, kávy, juty, obilí, čaje, koření. Úmyslně bránili rozvoji ind. Průmyslu, aby měli odbytiště svých

výrobků, dále provokovali třenice mezi Indy a muslimy. Roku 1857 propuklo povstání z Kalkaty do Dillí proti VB,

potlačeno, Indie se stala tzv. korunní kolonií, královna Viktorie byla provolána za císařovnu Indie, Východoindický

společnost byla zrušena

+ Barma, Malajsie, Afghánistán

Čína – obchodovala s VB, tzn. čaj, hedvábí, naopak VB dovážela do Číny opium z Bengálska a stříbro. Ovšem

čínská vláda zakázala dovoz opia, což vedlo k postupně třem tzv. opiovým válkám(1839-42, 1856-58, 1859-60).

Obchod dále probíhal načerno, jeden náklad byl naházen do moře, následný boj Čína prohrála – – – > 1842 uzavřen

mír v Nankingu, tzn. VB získala do věčného užívání pět přístavů a Hongkong a dovozní cla neměla být vyšší

než 5%, navíc VB začala zakládat tzv. settlementy, získal-li by nějaký jiný stát povolení na něco, automaticky jej

dostane i VB, počátek rozdělování Číny.

Roku 1851 zde vypuklo povstání hnutí Tchjpchingů proti mandžuskému císaři. Mocnosti těžili z rozbrojů Nakonec

si za pomoc císaři vymohli rozšíření obchodu na celou Čínu, legalizaci obchodu s opiem a připuštění vyslenců na

císařský dvůr!!!

1894-95 Japonsko-čínská válka o Koreu, Čína poražena, Korea zůstala nezávislou a JAP získalo Tchaj-wan

– – – > pronikání zahraničního kapitálu (VB, USA, RUS, FR, Něm, IT.) = lehký průmysl, financování železnic,

půjčky vládě – – – > konkurenční boj, bitva o koncese, rozdělení sfér vlivu, otevření řek i pro cizí dopravu, právo

užívání dolů… Hnutí boxerů 1898 za zničení cizinců a vyhnání z Číny, nezdařilo se, VB měla v Číně pod kontrolou

přes 50% podniků, Čína byla dodavatelem levných surovin = bavlna, sója, hedvábí, čaj a odbytištěm cizích

výrobků

– – – > USA si prosadilo doktríny „otevřených dveří“ pro své výrobky,

JAP mělo Tchaj-wan, vyhrálo nad Ruskem Mandžusko, 1910 obsadilo Koreu

VB J a Stř. Čína, Jang-c ́-Tiang

FR J a JZ Čína

Něm. území byla po vypuknutí WW1 obsazena JAP

Dominia = kolonie s převahou přistěhovaleckého obyvatelstva, které měly částečnou samosprávu

= Kanada (1867), vývoz pšenice, vlastní rozvoj průmyslu a obchodu, Austrálie (1901), vlna, Nový

Zéland (1907), Jihoafrická Unie (1910) – – – > Westminsterský statut (1931) * Commonwealth

FR měla pod svou nadvládou Kočinčínu, Ilnan, Kambodžu – – – > hranici mezi anglickým a francouzským

územím tvořil Siam (Thajsko)

1884-85 Francouzsko-čínská válka, expanze FR do Vietnamu, konec vlády Číny nad Vietnamem, FR získala

přednostní práva i v J Číně. Přístavní města Šanghaj, Tiencin a Kanton oporou zahr. obchodu a misií

3. LATINSKÁ AMERIKA

– zde probíhaly krvavé boje španělských a portugalských kolonií za nezávislost

x Španělsku

– již od 2.poloviny 18. století se vyostřovaly spory mezi Španěly z Evropy a osedlými Španěly v Americe, tzv.

kreoly, a pod vlivem americké revoluce také narůstal odpor vůči přítomnosti vojenských jednotek v koloniích

1808-14 byla kvůli Napoleonské okupaci a britské blokádě oslabena španělská moc i v Americe, což vedlo ke

vzniku samosprávných orgánů – junta, a začaly první ozbrojené boje, do čela se postavila Venezuela = Simón

Bolívar, ovšem odpor byl nejednotný, a tudíž neúspěšný, což se projevilo také v Mexiku. Jediný úspěch slavilo

Buenos Aires, hlavní město nezávislé Argentiny. Všude jinde se šp. nadvláda obnovila.

1816-25 v tomto období se již šp. odpůrcům dostalo větší podpory i z VB a USA (např. bývalá francouzská kolonie

Haity se stala svobodnou republikou), mnoho dobrovolníků v Bolívarově armádě.. Bolívar se s posílenou armádou

vylodil ve Venezuele, bojovali zde i černoši pod příslibem zrušení otroctví – – – > vznikly nové svobodné státy

Venezuela, Kolumbie, Peru (v čele bojů argentinský gen. San Martin), Chile, Argentina, Bolívie (Bolívar

prezidentem, později diktátorem), nezávislost Mexika a Střední Ameriky

Šp. nadvláda pokračovala jen na ostrovech Portoriko a Kuba

ALE hospodářská závislost přetrvávala nadále, vyčlenila se vrstva bohatých plantážníků a obchodníků, z vůdců

revoluce stali diktátoři

x Portugalsku

Brazílie –národněosvobozenecký boj vedený de Silvou Xavierem, roku 1815 bylo vyhlášeno království, a 1822

nezávislé císařství – Pedro I.

Francie neuspěla při tažení do Mexika, kde císař Napoleon III. vyhlásil Mexické císařství a dosadil na trůn

habsburského Maxmiliána.Revoluční nálady, změna situace ve Francii, Maxmilián odmítal Mexiko opustit, byl

nakonec zastřelen, Francouzi poraženi

Literatura 33

Stamberger – Dějiny kolonialismu

Hrbek – Dějiny Afriky II.

Dějiny Indie/Číny – od nejstarší doby po současnost

Orientální dějiny zemí 1,2

Klíma –Dějiny zemí latinské Ameriky