Konkurenceschopnost EU

Konkurenceschopnost států a regionů a její hodnocení. Základní faktory a modely růstu konkurenceschopnosti. Postavení EU ve světě z hlediska konkurenceschopnosti a srovnání s hlavními soupeři. Hodnocení konkurenceschopnosti ČR. Může se EU stát nejkonkurenceschopnější ekonomikou světa? Vyslovte vaši hypotézu a zdůvodněte.

Konkurenceschopnost vyjadřuje postavení jedné ekonomické entity (stát, odvětví, firma, domácnost) vůči druhým entitám porovnáváním jejich vlastností nebo výsledků určitých aktivit, které se projevují jako převaha nebo horší postavení.

• Je to schopnost koexistovat s jinými entitami – schopnost přežití (nejnižší úroveň), schopnost rozvíjet se (střední úroveň), schopnost výhody (nejvyšší úroveň

KONKURENCESCHOPNOST STÁTŮ A REGIONŮ A JEJÍ HODNOCENÍ

Konkurenceschopnost (KS)

• Mikroekonomické hledisko: KS firem je schopnost produkovat se ziskem produkty, které vyhovují požadavkům otevřeného trhu. Je to schopnost firmy soutěžit, růst a dosahovat zisku.
• Makroekonomické hledisko: pro KS státu a regionu neexistuje jednoznačná definice, přesto je konkurenceschopnost často hlavním cílem hospodářské politiky vlády.

Konkurenceschopnost je synonymem pro produktivitu. Růst životní úrovně státu je určena rychlostí růstu produktivity. Konkurenceschopnost země se vyjadřuje blahobytem jejich obyvatel a ekonomickým růstem, tj. schopností zajistit obyvatelstvu vyšší životní úroveň ve srovnávání s jinými státy nyní i v budoucnosti.

Definice KS států:

• Národní KS je schopnost daného teritoria vytvářet přidanou hodnotu a tak zvyšovat národní bohatství, což se projevuje v růstu HDP a životní úrovně obyvatel.
• Ekonomika je konkurenceschopná, když se její obyvatelstvo může těšit z vysoké životní úrovně a vysoké a trvalé míry zaměstnanosti.
• KS států se týká jejich schopností poskytovat zboží a služby svým obyvatelům neboli schopností vytvářet bohatství. Území (státy, regiony) soutěží tím, jak vytvářejí, přitahují, podporují ekonomické činitele – firmy a podnikatele, kteří tvoří nová pracovní místa, příležitosti a bohatství.

Definice KS regionů:

• Regiony se v globální ekonomice stále více stávají hnacími silami, tzv. „motory“ ekonomiky.
• V současné době je čím dál častější přesun výrobních i vědeckovýzkumných aktivit do míst s lepšími podmínkami.
• Na regionální úrovni státu neexistují automatické, efektivní kompenzační a regulační mechanismy jako na úrovni státu.
• KS regionů ovlivňuje také regionalizace veřejných politik. Dochází k postupnému přesunu koordinačních a rozhodovacích aktivit na regionální úroveň.
• Rozdíly mezi regiony rostou.

• Regionální konkurenceschopnost je schopnost regionální ekonomiky optimalizovat své vlastní zdroje takovým způsobem, aby mohla soutěžit a prosperovat na národních a mezinárodních trzích a přizpůsobit se změnám na nich.

 

 

 

Základní faktory podporující regionální KS:

• Infrastruktura a dostupnost (základní infrastruktura, technologická infrastruktura, znalostní infrastruktura, kvalita místa, apod.);
• Lidské zdroje (demografické trendy, vysoká kvalifikace, manažerské schopnosti, apod.);
• Výrobní prostředí (odvětvové koncentrace – klastry a ekonomická rozmanitost, internacionalizace – např. export, podnikatelská kultura, inovace, ostatní – schopnosti vlády, dostupnost kapitálu, specializace, povaha konkurence).

Měření konkurenceschopnosti:

• Index globální konkurenceschopnosti (Global Competitiveness Index) – vydává WEFko, Zpráva o globální konkurenceschopnosti
• Žebříček světové konkurenceschopnosti – Ročenka světové konkurenceschopnosti
• Index ekonomické svobody
• Global Services Location Index
• Europe Atractiveness Survey (Přehled evropské přitažlivosti)
• Index regionální konkurenceschopnosti (Regional Competitiveness Index)

 

ZÁKLADNÍ FAKTORY A MODELY RŮSTU KONKURENCESCHOPNOSTI

Faktory KS (schopnost dlouhodobého růstu) lze rozdělit do tří základních skupin, podle toho, co přesně ovlivňují:

• Pracovní síla – je důležitý výrobní faktor. Hlavními vlivy působící na její efektivnost a produktivitu jsou: demografický vývoj, efektivita trhu práce, sociální politika a migrace.

• Zásoba kapitálu – kapitál je pro hospodářský růst důležitým hlavně v podobě investic v ekonomice, při vyšší míře investic dochází k vyššímu ekonomickému růstu a posunu produkčních možností. Investice jsou určeny množstvím domácích úspor v ekonomice, případně mohou být chybějící zdroje doplněny pomocí přílivu zahraničních investic. Země musí být přitažlivá pro tyto investice, investoři sledují hlavně stabilitu makroekonomického prostředí, zhodnocení investic, ale i vládní programy na podporu spoření a daňový systém.

• Produktivita – jde o souhrnnou produktivitu využití výrobních faktorů. Tento faktor má dopad na intenzivní ekonomický růst. Existuje zde mnoho různých aspektů, které ji ovlivňují, jako např.: politika, regulace, strukturální politika a zahraniční obchod.

 

Různá hodnocení KS upřednostňují různé faktory, konkurenceschopnost dle WEF ve Zprávě o světové konkurenceschopnosti je určena vývojem 12 faktorů:

Základní požadavky pro rozvoj:

1. Instituce
2. Infrastruktura
3. Makroekonomické prostředí;
4. Zdraví a základní vzdělání;

Předpoklady pro rozvoj založený na růstu efektivnosti:

1. Vyšší vzdělávání a výcvik;
2. Efektivnost trhu se zbožím a službami;
3. Efektivnost trhu práce;
4. Rozvoj finančního trhu;
5. Technologická připravenost;
6. Velikost trhu

Klíčové předpoklady pro růst založený na inovacích a intelektuální kultivaci:

1. Zkvalitňování charakteristik podnikání
2. Inovace

Konkurence dle IMD je určena 4 základními faktory:

1. Ekonomická výkonnost (makroekonomické faktory);
2. Efektivnost vlády (podpora konkurenceschopnosti);
3. Efektivnost podniků (inovace a ziskovost);
4. Infrastruktura (technická a sociální).

 

MODELY RŮSTU KONKURENCESCHOPNOSTI:

Porterův model konkurenceschopnosti:

Michael Porter je jedním z nejvlivnějších autorů, kteří zkoumají konkurenční výhody, ať už na úrovni firem nebo na úrovni makroekonomické. Porter uvádí, že „jediný smysluplný koncept konkurenceschopnosti na národní úrovni je produktivita“. Produktivity a potažmo konkurenční výhody lze dosáhnout jedině skrze inovace technologií a procesů. Tyto inovace mohou nabývat různých podob, vždy ale vyžadují investice do vzdělání stejně, jako do fyzického kapitálu.

Shrnutí Porterova modelu: základním cílem ekonomického rozvoje je blahobyt (prosperita) všech občanů → prosperitu určuje produktivita a její růst → základní hnací silou růstu produktivity jsou inovace.

 

Produktivitu a inovace podporuje geografické soustřeďování aktivit na základě vzájemných vazeb – tzv. klastry. Tato uskupení jsou geograficky koncentrované, vzájemně propojené firmy, specializovaní dodavatelé, poskytovatelé služeb a související instituce v konkrétním oboru. Vznikají v oblastech, kde díky dostatku zdrojů a možnosti jejich nahromadění vzniká klíčové postavení v daném odvětví hospodářské činnosti s rozhodující udržitelnou konkurenční výhodou oproti jiným oblastem, nebo dokonce světová nadvláda v tomto odvětví. Tzn., že životaschopnost národní ekonomiky závisí na tvorbě inovací a konkurenceschopnosti na regionální úrovni.

 

Proč jsou inovace důležité?

• Definujeme je jako „úspěšné využití nových myšlenek“

 

• Často zahrnují nové technologie nebo nové technické aplikace
• Inovace jsou potřebné, protože mohou přinést lepší výrobky nebo služby, nové a efektivnější výrobní procesy a dokonalejší způsoby řízení organizací a firem.

 

Strom regionální konkurenceschopnosti:

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Pyramidový model regionální konkurenceschopnosti:

Klobouk/Cylindr regionální konkurenceschopnosti (nemohla jsem najít obrázek L)

 

POSTAVENÍ EU VE SVĚTĚ Z HLEDISKA KONKURENCESCHOPNOSTI A SROVNÁNÍ S HLAVNÍMI SOUPEŘI

Podle posledního srovnání konkurenceschopnosti dle Global competitiveness report 2012-2013 je pět zemí z první desítky členem EU (Finsko, Švédsko, Nizozemí, Německo, VB), nejhorší místo z EU zaujímá Řecko (96. místo ze 144 hodnocených států). Nejvýše postavené země EU vykazují poměrně stabilní výkon. Tyto země se také nacházejí na vysoce umístěných příčkách v dalším hodnocení KS a mnohdy dosahují lepších výsledků než ekonomiky USA a Japonska.

Evropská unie jako taková, není nekonkurenceschopná, jsou to spíše jednotlivé státy, které se s tímto problémem potýkají. Spojené státy a Japonsko nemůžeme jednoznačně považovat za více konkurenceschopné, protože řada evropských států jako je například Švédsko, Finsko, nebo Nizozemí dosahují dle mezinárodních žebříčků srovnávání lepších výsledků.

Nicméně oproti EU, jako celku, vykazuje USA lepší výsledky ve většině indikátorů, přičemž největší rozdíly existují na poli flexibility pracovního trhu, institucionálního prostředí a inovací. V porovnání s Japonskem navíc EU výrazně zaostává v otázce podnikatelského prostředí. Naopak EU překonává USA i Japonsko v hodnocení úrovně infrastruktury a technologické připravenosti.

Současným problémem EU je, že domácí poptávka klesá a nemůže být zcela vyrovnána poptávkou ze třetích zemí a že zastává přední pozice v oblasti energetické účinnosti a ve schopnosti přilákat PZI. Dle Global competitiveness report 2012-2013 zaujímá USA 7. místo a Japonsko 10. Na 1 místě je Švýcarsko a na 2. Singapur.

Zatímco KS vyspělých zemí v posledních sedmi letech stagnuje, v mnohých transformujících se a rychle rostoucích ekonomikách KS roste, což je výsledkem stabilizace ekonomického růstu a přesunu ekonomických aktivit z vyspělých ekonomik do rozvíjejících se zemí.

Každoročně se také vydává Ročenka světové konkurenceschopnosti dle IMD pod OECD. Tento žebříček obsahuje 59 zemí světa a EU zde má horší hodnocení než její konkurenti.

 

HODNOCENÍ KONKURENCESCHOPNOSTI ČR

World Competitiveness Report: 33. místo

Global Competitiveness Report: 39. místo ze 144

Nejproblematičtější oblasti: korupce, vládní byrokracie, daňové regulace, přístup k financování

ČR si na tom stojí dobře v celkovém makroekonomickém prostředí, kdy je výborně hodnocena inflace. Špatně si na tom stojí s hodnocením institucí, kam spadá nedůvěra v domácí politiku, etické chování firem apod.

 

MŮŽE SE EU STÁT NEJKONKURENCESCHOPNĚJŠÍ EKONOMIKOU SVĚTA?

EU se snaží stát se nejkonkurenceschopnější ekonomikou světa, tento cíl byl již součástí Lisabonské strategie, ovšem její nezdar napovídá, že EU tento cíl nedokáže naplnit.

Problém je ve značné heterogenitě členských států EU, někteří členové jako Řecko a Rumunsko bohužel nepatří mezi konkurenceschopné země, tudíž nedovolí EU stát se nejkonkurenceschopnější ekonomikou.

Také v souvislosti s dlouhodobým demografickým vývojem v Evropě, pravděpodobně ani v budoucnosti tato šance nebude. EU má stanovené cíle, jak dosáhnout konkurenční výhody (dříve Lisabonská strategie, dnes Strategie Evropa 2020).

Vyslovte vaši hypotézu a zdůvodněte … ↑