Majetková struktura podniku
Věcné složky v podobě majetku podniku tvoří materiální základ podnikání, osobní složka v podobě zaměstnanců a podnikatele je lidským zdrojem podnikání.
- Majetek
– věcný základ pro výkon jeho hospodářské činnosti. Jedná se o : hmotné, nehmotné a finanční prostředky, které podnik vlastní a které jsou určeny k jeho podnikatelské činnosti. Mohou to být i prostředky, které podnik nevlastní, ale které při své hospodářské činnosti používá (např. na základě nájemní smlouvy, formou leasingu).
- Majetek dlouhodobý, jinak zvaný investiční nebo též jako stálá či fixní aktiva,
- Majetek krátkodobý, jinak zvaný oběžný (provozní) nebo též jako oběžná (provozní) aktiva. Jeho konkrétní složení a peněžní vyjádření charakterizujeme jako aktiva (jsou evidovány ve finanční rozvaze podniku).
Rozdělení majetku, oceňování, odpisy… viz papíry ze střední
Oceňování dlouhodobých aktiv
Dlouhodobá (hmotná investiční) aktiva se v rozvaze uvádějí podle použitého principu buď :
- ve dvou položkách – v pořizovací ceně a v položce oprávky, která snižuje pořizovací cenu na cenu zůstatkovou, to je tzv. brutto princip,
- v jedné ceně a to zůstatkové – tzv. netto princip.
Reprodukčních cen, tj. současných tržních cen, za kterou by se určité aktivum nyní mohlo pořídit, se používá pouze pro vnitřní potřeby podniku (např. při hodnocení výměny daného zařízení).
Oceňování zásob vlastní výroby
Zásoby vytvořené vlastní činností včetně přírůstků zvířat oceňujeme vlastními náklady.
Vlastní náklady = přímé náklady vynaložené na zásoby vytvořené vlastní činností , popř. i část nepřímých nákladů, která se k této činnosti vztahuje.
Finanční náklady související s použitím cizích zdrojů (např. úroky), mohou být zahrnuty do vlastních nákladů pouze tehdy, spadají-li do období jejich vytváření.
Řízení výše zásob
Nejde o snahu mít zásob co nejméně, ale mít je v optimální výši a v potřebné druhové skladbě a v potřebném čase.
Smyslem je zajistit plynulý a nerušený průběh celé hospodářské činnosti podniku nezbytnými zásobami. Proto je žádoucí, aby podnik věnoval potřebnou pozornost normování zásob.
Normování zásob
Smyslem normování zásob je stanovení velikosti jejich potřeby a potřebné výše peněžních prostředků na krytí trvale vázaných zásob v hospodářské činnosti podniku (peněžní normativ).
- Kapitálová výstavba podniku
Kapitálovou (finanční) strukturou rozumíme strukturu zdrojů, z nichž majetek vznikl nebo byl pořízen.
Kapitálem zde obecně rozumíme finanční prostředky, které slouží jako zdroj financování v podniku dlouhodobě.
Členění kapitálu
Z hlediska vlastnictví
- Vlastní kapitál = základní kapitál ( dříve jmění), kapitálové fondy dle zákona, fondy ze zisku, převedené hospodářské výsledky z minulého období, např. nerozdělený zisk nebo neuhrazená ztráta, hospodářský výsledek ve schvalovacím řízení, emisní ážio,
- Rezervy (zákonné, na kursové ztráty, ostatní)
- V případě soukromého podnikání prostředky na účtu individuálního podnikatele.
- Cizí kapitál
- dlouhodobé bankovní úvěry, dlouhodobé závazky
- krátkodobé závazky vůči odběratelům (obchodní úvěry), zaměstnancům, různým institucím (finanční úřad, zdravotní pojišťovny, OSSZ, Celní úřady,…), úvěry, půjčky atd.,
Z hlediska času
- dlouhodobé,
- krátkodobé.
Základní zdroje financování podniku
- Interní zdroje = vlastní -Zisk, odpisy, ostatní v důsledku úsporných opatření (např. prostředky penzijního fondu,…),
- Externí zdroje = cizí: vklady majitelů, společníků, dlouhodobé a krátkodobé úvěry, zvláštní formy financování (leasing, faktoring, forfaiting).
Celková velikost kapitálu podniku závisí na mnoha okolnostech, jako jsou např. :
- velikost podniku,
- stupeň technického a informačního vybavení,
- rychlosti obratu kapitálu,
- organizaci odbytu.
- 1. Shrnutí Kapitálu
Vlastní kapitál je hlavním nositelem podnikatelského rizika. Jeho podíl na celkovém kapitálu je ukazatelem finanční jistoty a mění se v závislosti na výsledcích hospodaření v příslušném období.
Cizí kapitál je dluhem podniku, členíme jej na dlouhodobý a krátkodobý.
Mezi základní formy patří :
- dlouhodobé bankovní úvěry (leasingové dluhy, průmyslové obligace,..),
- krátkodobé dluhy ( dodavatelský úvěr, faktoring, forfaiting, závazky podniku do 1 roku.
Nákladem za používání cizího kapitálu je úrok a ostatní výdaje spojené se získáním těchto zdrojů.
Jedná se o tyto případy:
- podnikatel nemá dostatečný vlastní kapitál, nebo přechodně nedisponuje dostatečnými finančními prostředky,
- použitím cizího kapitálu nevznikají poskytovateli práva v přímém řízení podniku,
- cizí kapitál bývá „levnější“než vlastní, zvyšuje rentabilitu
Optimalizace
Poměr mezi vlastním a cizím kapitálem se u různých typů podniků liší v závislosti na odvětví, na struktuře majetku, na subjektivním postoji podnikatele, na úrokové míře bank a na výnosnosti podniku.
Podnik by měl vždy usilovat o optimální kapitálovou strukturu a o optimální míru zadluženosti, Tu teoreticky stanovujeme jako minimální průměrné náklady na podnikový kapitál.
Důležitou otázkou je také struktura dluhů podniku, poměr dlouhodobých a krátkodobých cizích zdrojů.
Čistý pracovní kapitál
Další pojmy, např. přebytek oběžného majetku nad krátkodobým cizím kapitále, pracujeme s pojmem čistý pracovní kapitál. Pro propočty výhodnosti použití cizího kapitálu užíváme porovnání ukazatelů výnosnosti celkového a vlastního kapitálu. Definujeme jej jako rozdíl mezi oběžnými aktivy a krátkodobými pasivy.
Tento ukazatel určuje optimální strukturu oběžných aktiv a vhodný způsob jejich financování. “Čistý” znamená, že kapitál je z finančního hlediska “očištěn “ od brzké úhrady krátkodobých cizích závazků.
Pojem “pracovní” vyjadřuje disponibilitu s tímto majetkem – jeho pružnost a pohyblivost.
Pro vrcholové vedení podniku je čistý pracovní kapitál částí oběžného majetku financovanou dlouhodobým kapitálem.
Pro vlastníka podniku znamená, kolik z dlouhodobého kapitálu
připadne na financování běžné činnosti.
Vztah k výnosnosti podniku
Má-li být podnik likvidní, musí mít potřebnou výši čistého pracovního kapitálu. Ten představuje “finanční polštář” , který umožňuje firmě pokračovat v činnosti v případě neočekávaného vysokého výdeje peněžních prostředků.
Pracovní kapitál je majetkem, který firmě nevydělává. Vyšší hodnota pracovního kapitálu snižuje firmě rentabilitu a likviditu. Doporučuje se, aby se pracovní kapitál zhruba rovnal hodnotě zásob.
Nevýhodou čistého pracovního kapitálu je, že do něj zahrnujeme i položky málo likvidní, např. nedokončená výroba, pohledávky na delší obchodní úvěr, nadměrné stavy zásob na skladě, ale i nedobytné pohledávky.
- Další ukazatelé
Výnosnost vložených prostředků
– ukazatel zachycuje schopnost celkových aktiv vytvářet peněžní tok. Čím vyšší je hodnota ukazatele, tím vyšší je výnosnost.
Ekonomicky přidaná hodnota (EVA – economic value added)
Je významným ukazatelem při posuzování výkonnosti firmy. Na rozdíl od ukazatelů rentability kapitálu, která vychází z účetního zisku, je ekonomická přidaná hodnota založena na ekonomickém zisku.
Ekonomický zisk zahrnuje veškeré náklady na vynaložený kapitál. Zahrnuje : PHV = provozní hospodářský výsledek, sdp = sazba daně z příjmu, n = vážené průměrné náklady kapitálu, K = kapitál.
Ekonomická přidaná hodnota poroste, když firma:
- dosáhne vyššího provozního zisku při konstantních nákladech a velikosti kapitálu,
- zvýší výnosy nebo sníží náklady,
- změní kapitálovou strukturu ve prospěch levnějšího cizího kapitálu,
- sníží velikost investovaného kapitálu (prodá málo využívaný dlouhodobý majetek, sníží stav oběžného majetku ).