Manažerské pojetí nákladů
- Náklady
Náklady charakterizujeme jako peněžně vyjádřenou spotřebu výrobních faktorů, účelně vynaložených na tvorbu podnikových výnosů, včetně nutných nákladů spojených s činností podniku.
Aby bylo možné usměrňovat jejich výši a tím zajišťovat hospodárnost, musíme je třídit podle :
- druhů ( provozní, finanční, mimořádné náklady)
- účelu – podle útvarů a podle výkonů, toto nazýváme kalkulačním tříděním nákladů. Rozlišujeme dvě základní skupiny: přímé ( jednicové) a nepřímé ( režijní náklady).
- podle vztahů k využití provozní kapacity (zde je hlediskem jejich chování ve vztahu ke změnám objemu výroby. Často se setkáváme s pojmem kapacitní náklady, fixní a variabilní
složka),
- podle původu spotřebovaných vstupů (prvotní náklady, nebo též externí, které pocházejí většinou z okolí podniku, druhotné nazývané též interními, vznikající spotřebou vnitropodnikových výkonů).
Další členění nákladů:
- oportunitní (často zmiňovány jako náklady příležitosti, kdy volíme mezi variantami. Každý podnik pracuje s omezenými zdroji a musí volit, do které varianty vloží své zdroje a tím má
zdroje omezené pro jinou variantu. Ztráty, resp. možné ušlé efekty z nejlepší neuskutečněné obětované příležitosti nazýváme náklady příležitosti.
- explicitní – jsou náklady příležitosti, které nemají povahu výdajů na trzích zdrojů (např. nákup surovin, energie, prácemzdy, DM, nájemné…), jejich spotřebu sledujeme v účetnictví.
- implicitní – jsou ztrátou z volby alternativ podniku vznikající užíváním zdrojů patřících podniku či podnikateli ( vlastní budova společnosti, kapitál vlastníka..), většinou se nejedná o platby a položky zachycované v účetnictví
- vyvolané – tyto vznikají v souvislosti s určitým výkonem, mohou mít variabilní i fixní charakter.
- ztracené (mrtvé náklady) se týkají situací, když rozhodujeme o aktivitě poté, co byly náklady vynaloženy a uhrazeny.
- externí (externality) – bývají výsledkem činností, které pozitivně či negativně ovlivňují jiné subjekty a jedná se např.o znečisťování životního prostředí,a další….
- Význam podnikového početnictví:
Podnikové početnictví lze považovat za informační systém podniku sloužící pro řízení jeho ekonomiky. Základem tohoto systému či souboru jsou :
- finanční, nákladové a vnitropodnikové ( manažerské) účetnictví,
- kalkulace nákladů a cen,
- rozpočetnictví, statistika, evidence a rozbory hospodářské činnosti podniku, je zřejmá propojenost jednotlivých prvků v systémů již v etapě tvorby plánů a kontroly jejich plnění,
Pro komplexnost pojetí je třeba zde zahrnout i další nástroje pro řízení nákladů, jako např. normy, limity, pravidla.
Účetnictví
– Finanční – je zaměřeno na podnik jako celek, podává informace prostřednictvím souhrnných bilancí o stavu majetku a vzniku hospodářského výsledku.
Finanční účetnictví eviduje aktiva podniku, jejich strukturu a stav k určitému datu, jeho vlastní kapitál, ale i dluhy podniku. Nedílnou součástí je i výčet nákladů, výnosů a hospodářský výsledek. Jeho vyústěním jsou 2 hlavní výkazy- rozvaha a výsledovka (účet zisku a ztrát), často se používá i třetí výkaz – CASH-FLOW.
– Nákladové – není na rozdíl od finančního účetnictví svazováno mimopodnikovou regulací, je tvořeno soustavou analytických účtů, je úzce spjato s kalkulacemi, rozpočty, hmotnou stránkou hospodářských procesů, kontrolní činností.
Zaměřuje se na vstupy – náklady a výstupy- výnosy v jednotlivých vnitropodnikových útvarech, je zaměřeno dovnitř podniku.
– Vnitropodnikové – slouží pro efektivní řízení podniku a jeho útvarů, využívá údajů finančního i nákladového účetnictví, kalkulací, operativní evidence, statistiky, používá statistických, matematických aj. metod a postupů.
Ostatní
– Rozpočetnictví – Podnik jako celek je tvořen vnitropodnikovými útvary s vzájemným propojením z hlediska technologického, organizačního, informačního a ekonomického. Rozpočty nákladů (často i výnosů) jsou sestavovány pro jednotlivé útvary a slouží jako nástroj pro ovlivňování nákladů z dlouhodobého hlediska.
Úkolem rozpočetnictví je poskytnout podklady pro vyjádření cílů hospodářské činnosti podniku v peněžních jednotkách a současně tyto cíle formou rozpočtů dovést do vnitropodnikových útvarů.
Mezi základní metody pro tvorbu a kontrolu rozpočtů patří :
- stanovení rozpočtu na základě vyhodnocených skutečností minulého období, s využití výsledků rozborů hospodářské činnosti, při uplatnění matematických a statistických metod,
- pomocí normativu nákladů, limitů nákladů,
- na základě empiricky zjišťovaných koeficientů změny nákladů při změně objemu výroby,
- stanovení výše nákladů v rozpočtu při tzv. nulovém základu a kombinací metod.
– Statistika a rozbor – podniková statistika i rozbory hospodářské činnosti podniků využívají číselné údaje z účetnictví, kalkulací, evidence ke transformaci tak, aby sloužily pro potřeby vedení podniku k rozhodování, ale i pro potřeby externích uživatelů. Specifickou složkou rozborů je finanční analýza, při které využíváme soustavu ekonomických ukazatelů pro hodnocení různých stránek hospodářské činnosti podniku, jeho postavení na trhu a finanční stabilitu.
- Plánování nákladů v podniku
Plán nákladů není jen pasivním odrazem skutečnosti, ale aktivně na ni působí tak, že vytváří tlak na snižování nákladů ve všech oblastech podnikové činnosti. Ji i odrazem znalosti technologie a z toho plynoucích vazeb v technických parametrech výroby.
Náklady můžeme plánovat v podstatě pomocí dvou skupin plánovacích metod: metod globálních a podrobných.
- Globální metody vycházejí ze základních vztahů v ekonomice podniku, které zachycují různými modely.
- Podrobné metody vycházejí z detailních plánovacích podkladů, jako je operativní plán výroby, normy spotřeby apod.
Typickými představiteli těchto metod jsou kalkulace.
Příklad kalkulace:
Kalkulace nákladů je písemný přehled jednotlivých složek nákladů a jejich úhrn na kalkulační jednici.
Kalkulační jednice je určitý výkon (výrobek, polotovar, práce nebo služba) vymezený měřící jednotkou, např. jednotkou množství (kusy), hmotnosti (tuny), délky (metry), plochy (m²), času (hodiny) a podobně. Mohou to být výkony odbytové, prodávané mimo podnik, nebo vnitropodnikové, předávané uvnitř podniku.
Jednotlivé složky nákladů se vyčíslují v kalkulačních položkách. Doporučené kalkulační položky obsahuje všeobecně uznávaný, dříve uvedený kalkulační vzorec, ze kterého jednotlivé podniky vycházejí a který přizpůsobují dle vlastních požadavků, nároků a specifik vlastní výroby.
V kalkulačním vzorci jsou dvě základní skupiny nákladů – náklady přímé (jednicové) a režijní (režie).
Ekonomická analýza
Ekonomické analýzy v podniku většinou zahrnují:
- finanční analýzu (pohled na firmu jako celek na základě údajů o majetku a zdrojích jeho krytí a o hospodářském výsledku),
- nákladovou analýzu. Oblast nákladových analýz bývá soustředěna na jednotlivé skupiny činností.
Kalkulační jednice je vhodným doplňkem finančních analýz. Oblast nákladových analýz vychází z potřeb řízení uvnitř podniku, ale i z nutnosti dalšího členění nákladů, např. na fixní a variabilní, nebo hledisko odpovědnosti za vznik nákladů. Závěry z finanční analýzy jsou významné pro provádění zejména strategických rozhodnutí, protože odráží dynamiku vývoje majetku, jeho struktury, vývoje zdrojů ( struktury) ve vztahu k hospodářskému výsledku.