(MMS)

1        Mezinárodní měnový a finanční systém.. – 1 –

2        Vývoj MMS. – 1 –

1         Mezinárodní měnový a finanční systém

Zprostředkování plateb různými ekonomickými subjekty z různých ekonomik → zajištění mezinárodní dělby práce a rozvoj mezinárodních ekonomických vztahů

1.1       Mezinárodní finanční systém (MFS)

Vztahuje se k mikrosféře, k finančním službám, dochází k pohybu kapitálu v podobě PZI, portfolio investic, vkladů, úvěrů, devizových

1.1.1     Subjekty

Burzy, komerční banky, spořitelny, fondy, pojišťovny…

1.2       Mezinárodní měnový systém (MMS)

Makroekonomický problém, orientován na udržování rovnováhy PB a stabilitu měn

1.2.1     Subjekty

Vlády, CB a související mezinárodní instituce

1.2.2     Měnové principy

Napomáhají rozvoji SE

1. Vzájemná směnitelnost národních měn
2. Optimálně gumující měnový kurz
3. Realizace mnohostranného platebního styku
4. Rozvoj mezinárodní měnové spolupráce

2         Vývoj MMS

2.1       Před 1850

Původní MMS fungoval na základě zlaté parity (porovnávání množství zlata v ekonomice, obsah zlata v jednotlivých měnách), není institucionálně ukotven

2.2       Čistý zlatý standart

Systém vzniká kolem roku 1850 a funguje do první světové války, peníze, které obíhají v jednotlivých ekonomikách, už nejsou ze zlata (jiné kovy, bankovky), za penězi stojí zlato

1. Je definovaná zlatá parita – obsah zlata v jednotce (fiktivně určen)
2. Funguje volná výměna peněz za zlato v daném kurzu
3. Neexistují bariéry v pohybu zlata mezi jednotlivými ekonomikami
4. V oběhu je tolik peněz, kolik má „CB“ zlatých rezerv

Důsledkem je, že v těchto systémech fungují fixní kurzy – jsou zafixovány přirozeným tržním mechanismem (dochází k patřičnému převozu zlata v důsledku schodku obchodní bilance)

2.3       Modifikovaný zlatý standart

Po první světové válce je rozvrácen čistý zlatý standart, zlato výrazně mění majitele

Trojspolek: v důsledku války → emitace peněz → inflace

Trojdohoda: nákupy z USA do Francie a GB → zlato se přesouvá do USA (90 %)

→ vznik modifikovaného zlatého standardu

2.3.1     Slitkový

Státy, které mají omezené zásoby zlata, stanovené zlaté parity, ale je omezená možnost proměnit peníze ve zlato (nelze proměnit malé částky, pouze lze koupit velké cihly → malé subjekty nemohou měnit peníze za zlato), USA, GB, Švýcarsko, Kanada

2.3.2     Standart zlaté devizy

Používají státy, které v podstatě nemají zlaté zásoby, ale mohou garantovat alespoň určitý vztah ke zlatu (CB je schopna vyměnit měny, která jsou kryté zlatem, za zlato) → mění se portfolio CB (původně zlato, nyní zlato + měny, které jsou směnitelné za zlato → snižují se transakční náklady banky)

Systém zajišťuje poměrně stabilní fixované kurzy, zákaz vyvážet zlato (nelze dorovnávat schodky obchodní bilance), aby se zlepšili podmínky pro export → devalvace

Systém modifikovaného standardu končí Velkou depresí → přechod na systém plovoucích kurzů

2.4       Bretton-Woodský systém

Po druhé světové válce, připravuje se už v průběhu války (1944), předsednictví přijal J. M. Keynes (britský ministr financí) → přijat „zlatý dolarový standard“

Stabilizace měnových vztahů, USA dodávali zboží na úvěr, systém je postaven na fixním kurzu – USD vůči zlatu = jedna trojská unce = 35 USD → USD se stává rezervní měnou

Členské státy, které se účastní systému, vyjadřují kurz ke zlatu nebo USD, CB byly povinné vytvářet rezervy ve zlatě a USD (pásmo +-1 %, kurz udržován intervencemi CB → posilování role CB, změny konzultovány s IMF)

Přímá omezená vnější směnitelnost USD za zlato (národní americké subjekty nemohou měnit USD za zlato, jediné instituce, které mohou USD měnit za zlato, jsou CB členských států), ostatní měny nejsou směnitelné vůbec za zlato

Systém stabilizuje světovou ekonomiku ve 40. a 50. letech

Fixace kurzu → fixace vztahů mezi jednotlivými ekonomikami (přibližování ekonomik výkonnosti USA, ale fixní kurz to neumožňuje)

Během systému kolem 300 devalvací – nejvíce DEM a jen 20 revalvací

Přelom 60. a 70. let velké problémy: inflační tlaky (v důsledku růstu veřejných výdajů) → destabilizace kurzů, zlato je ve světové ekonomice (protože se ho více a více potřebuje, není jen měnovým prvkem, ale i surovina v elektro-průmyslu → vznik neoficiálního tržního trhu – cena zlata narůstá v důsledku vysoké poptávky → vysávání zlatých zásob z USA)

USA kryjí svůj schodek národní měnou, čím více dolarů opouští ekonomiku, tím musí být větší rezervy → 1971 – Nixon: devalvace dolaru → zrušení směnitelnosti zlata za USD → zhroucení systému → zlato vypadává z měnového procesu (nemá vazbu na devizové rezervy)

2.5       Dolarový standard

Nový systém od roku 1976 je uzákoněn na Jamajce (Kingston) na zasedání IMF, zlato není součástí mezinárodního měnového systému (zrušené zlaté parity měn a pevné ceny zlata), devizové rezervy jsou vytvářeny v USD → USD zůstává rozhodující měnou, ale ztrácí výsostní postavení (JPY, DEM…)

Důležitou roli v tomto systému hraje IMF a IMRD (Světová banka)

Zvláštní práva čerpání (Special Drawing Rights, SDR) jsou jednotnou měnovou a účetní jednotkou užívanou v rámci IMF. Vytvořena k financování deficitů PB členských zemí IMF. SDR tvoří hlavní rezervní aktivum IMF a odvozují se od průměrné hodnoty měn USA, Německa, Japonska, Francie a Velké Británie. Od roku 1999, kdy bylo zavedeno euro, jsou měnami v koši USD, EUR, GBP a JPY. IMF přiděluje SDR svým členům na základě výše jejich členských kvót.

2.5.1     Systém kurzů

Záleží na jednotlivých státech, jaký zvolí režim (plovoucí kurz – zajišťují dlouhodobou makroekonomickou stabilitu na úkor mikroekonomické, špinavý floating, fixace kurzu měny k významné měně)